Túra pod Matterhorn

4.8.2014

Autobusem smíme jet pouze do Täsch, dál musíme pokračovat vlakem, v celém Zermattu nejezdí auta na benzín nebo naftu, smí tu jezdit maximálně speciální autíčka na elektřinu nebo kočáry tažené koňmi. Projížďku vlakem si užijeme, je to zase něco trochu jiného.

cestynedalekorajče.net
Obr. 1 Kostelík v Zermattu

cestynedalekorajče.net
Obr. 2 Kočár a koník v Zermattu

Procházíme Zermattem (1616 m n. m.), potkáváme stádo typických zermattských koz s mladou pasačkou a dále si všímáme okolních dřevěných budov (všechny mají jednotný ráz - musí být alespoň ze 40 % postavené ze dřeva) a mezi posledními domy Zermattu na nás poprvé vykoukne Matterhorn. Někdo jeho špičku možná zahlédl už z vlaku, ale pro nás, kteří jsme seděli zády ke směru jízdy, je to velký okamžik.

cestynedalekorajče.net
Obr. 3 Typické dvoubarevné kozy v Zermattu

cestynedalekorajče.net
Obr. 4 Dřevěné domky

cestynedalekorajče.net
Obr. 5 První pohled na Matterhorn

Na Matterhorn se pak ještě díváme pořádný kus cesty, stále odolávám pokušení pořád ho fotit (na každém kroku) - jednou s chaloupkou, jednou se strání, jednou s lesem... A jednou také se mnou samozřejmě. Nechávám se fotit od jedné slečny od nás ze zájezdu, ale zapomněla jsem zapnout foťák, pak jsem si to uvědomila a ptala se jí, jestli se mám za ní vrátit a zapnout jí ho, nebo jestli to už má. Tvrdí, že má a že mě i stihla už vyfotit a vrací mi fotoaparát vypnutý. Kontroluji poslední fotky a nevidím se tam. Tedy, ne že by to tak důležité, ale přece jen - když už jsem tu... Počkám si tedy na někoho, kdo má s focením zkušenosti a hlavně nesmím zapomenout zapnout foťák, ne každý to musí umět :-). Když už jsem u toho, rovnou povím druhou historku - následující den dám stejné slečně druhou šanci, tentokrát se zapnutým fotoaparátem. Hezky ji poprosím, jestli by mě nevyfotografovala. Slečna se zasměje a podiveně praví: "Teda, ty jsi nějaký fotografický maniak." (Mít dvě své fotografie z dovolené je v dnešní době asi nějaké divné. Nebo že by to v mém případě byl přehnaný luxus - takové plýtvání místem na kartě!) Snaživě ale přes své nepochopení vezme foťák do ruky, chvíli něco dělá a pak mi ho vrátí. Poděkuji, zkontroluji - a opět žádná nová fotka nepřibyla. Tolik k mým příhodám s fotografováním, nyní se ale vraťme pod Matterhorn.

cestynedalekorajče.net
Obr. 6 Matterhorn v celé své kráse

Nedaleko za Zermattem se cesta rozdvojuje, podle mapy se zdá, že je jedno, zda se vydáme vlevo nebo vpravo, protože po pár kilometrech se zase spojují, ale přesto mě trochu zarazí a zamrzí, že na nás nikdo z průvodců na rozcestí nepočkal. Zanedlouho přijdeme k chatě Jägerstube (horská vesnička Zmutt - 1936 m n. m.), kde všichni čekají a odpočívají. Pak se podíváme k přehradě a mírně stoupáme k chatě Stafelalp (2199 m n. m.), kde si uděláme další pauzu a připravujeme se na větší stoupání k chatě Schwarzsee (2583 m n. m.), což už je náš dnešní výškový rekord, pak se vracíme do Zermattu.

cestynedalekorajče.net
Obr. 7 Pohled na Matterhorn z cesty mezi chatou Stafealp a Schwarzsee

cestynedalekorajče.net
Obr. 8 Jsme mezi čtyřtisícovkami, máme krásné počasí a úžasné výhledy

cestynedalekorajče.net
Obr. 9 Výhled na Zermatt

Od Schwarzsee vede lanovka do Furi a odtud do Zermattu, tuto lanovku sledujeme a tak se šťastně navrátíme, i když nás nevede žádná značená cesta. V Zermattu máme ještě dost času na prohlídku města, na nákup suvenýrů (v mém případě pouze pohlednice) a na návštěvu muzea, které se zabývá Matterhornem, čím jiným :-).

cestynedalekorajče.net
Obr. 10 Kostelík někde u Furi



Comments