Saas Fee - Mittaghorn (ferratově)

3.8.2014

Hned na první výlet jsem se rozhodla vyměnit svou skupinu pěšáků za ferratisty, protože lehkých ferrat vhodných pro nezkušené nováčky během zájezdu mělo být jen pár. Při vystupování z autobusu do drobného deště jsem měla sto chutí zůstat sedět a odjet s pěšáky do jiného údolí a zkusit štěstí tam. Navíc - je pořádný rozdíl pouze šlapat v dešti a lézt v dešti po skále a držet se mokrého ocelového lana.

Ze Saas Fee (1800 m n. m.) jsme měli vyjíždět lanovkou pod Mittaghorn, asi půl hodiny jsme čekali, jestli déšť nepřejde a průvodci se radili mezi sebou a možná i se zaměstnanci lanovky, co dál. Nakonec navrhli, že bude lepší dnešní ferratu vynechat a jít pěšky do Saas Almagel. Jenže po prvních kilometrech déšť ustal a vysvitlo sluníčko. Protože první část cesty vedla pod tou lanovkou, kterou jsme původně měli jet, mohli jsme se ještě rozhodnout, co dál - byla varianta pokračovat do Saas Almagel nebo na Mittaghorn. Po krátké poradě bylo rozhodnuto, že se vydáme pěšky na konečnou lanovky (Maste 4 - 2572 m n. m.) a pak uskutečníme ferratový výstup na Mittaghorn (3144 m n. m.). Škoda, že postupně se počasí zase zhoršilo. Teď pár obrázků ze stoupání za slunečného počasí:

cestynedalekorajče.net
Obr. 1 Nad Saas Fee

cestynedalekorajče.net
Obr. 2 Každá hora je tady kouzelná a každý potok tu tvoří vodopády

Kousek za horní stanicí lanovky musíme překonat kamenné moře s obrovskými balvany, kde se nám jde nepohodlně. Líbí se mi, jak to tady mají dobře označené - modrou značku nakreslili téměř na každý druhý kámen (na obr. 3 jich můžete vidět alespoň pět). Brzy přicházíme k začátku ferraty, navlékáme se do "postrojů" - rozumějte do ferratových setů - a vyrážíme. Stoupání sem nás trochu vyčerpalo, navíc kvůli zdržení u lanovky nemáme oproti původnímu plánu dost času, celý den tedy vnímám jako poněkud uspěchaný (snad až na závěr, kdy mi skoro všichni utečou a nevidím už tedy jejich spěch a jdu podle svého tempa).

Stoupání na vrchol Mittaghornu trvá asi dvě hodiny. Místy je pro mě dost obtížné vylézt na nějaký kus skály a včas přepnout karabiny - včas, dokud na ně dosáhnu. Skály kloužou pod rukama i pod nohama. Divím se - to snad kloužou jenom mě? Jak to, že ostatní mi tak rychle mizí v mlze z dohledu? A jak to, že ti za mnou musí čekat a já je zdržuji? Nedá se nic dělat, rozmyslet si to nemůžu, musí se jít stále dál. Konečně zaslechnu, že je už vidět vrcholový kříž... Nevěřím svým uším... A když se zřetelně vynoří opravdu přede mnou a průvodce potvrdí, že to je skutečně konec ferraty, bráním se určitému dojetí...

Takže moje první zkušenost s ferratou byla spíše odstrašující. Jsem ráda, že jsem si to zkusila, nezavrhuji to úplně, ale mým velkým koníčkem se to asi nestane.

cestynedalekorajče.net
Obr. 3 Kamenné moře


cestynedalekorajče.net
Obr. 4 Začátek ferraty a kontrola správného zapnutí a zauzlování ferratového setu

cestynedalekorajče.net
Obr. 5 Cestou na vrchol Mittaghornu

cestynedalekorajče.net
Obr. 6 Vrcholek Mittaghornu, kříž umístěný v nejvyšším bodě

Z vrcholu už se dalo jít zase pohodlněji (tzn. bez ferratového vybavení), ale pořád to docela klouzalo a bylo to náročné klesání, ze kterého zpravidla bolí kolena. Jakou jsme měli radost, když jsme po asi jedné hodině (nebo dvou?) uviděli stanici lanovky (Plattjen). A jakou jsme neměli pak radost, když jsme se dozvěděli, že už nejezdí. Pozitivní na tom bylo aspoň to, že ušetříme asi 400 kč. Při sestupu jsme měli štěstí na zvířátka - viděla jsem pěkně zblízka sviště a poprvé v životě kozorohy:

cestynedalekorajče.net
Obr. 5 Kozorohové

Když jsme všichni došli k autobusu, co nejrychleji jsme nasedli a jeli pro skupinu pěšáků, kteří na nás museli asi pět hodin čekat. Chudáci - na rozdíl od nás si kvůli nepřízni počasí trasu zkrátili a my ji naopak měli prodlouženou (původní plán byl jet alespoň nahoru lanovkou, nebo případně využít lanovku dvakrát). Večer jsme v kempu ještě využili venkovní bazén pro osvěžení těla i ducha. A jak se nám pak dobře spalo :-).


Comments