Sevilla

17.4.-18.4.2014

Sevilla je považována za hlavní město Andalusie. Pro mě to bylo také asi nejhezčí andaluské město a strávili jsme tu nejvíce času.

Sevillu založili Féničané, po nich se zde vystřídali Řekové a Kartaginci. V 1.st. př. n. l. ji dobyl Julius Caesar. Za Římanů a Vizigótů byla hlavním městem provincie. Arabové, kteří Sevillu dobyli v r. 712, vtiskli městu dnešní ráz a dali řece její současné jméno - Guadalquivir. Ve 13.st. ji dobyl Ferdinand III. Kastilský. Křesťanští králové pak přenesli svůj dvůr do maurských paláců. V 16.st. byla Sevilla nejbohatším španělským městem. Obchod a přístav přitahovaly nejen tuzemské a zahraniční obchodníky, ale i různé živly a dobrodruhy. Město se stalo překladištěm zboží z kolonií a Evropy, především zlata a stříbra. Objevení Nového Světa tak mělo pro Sevillu klíčový význam. Od 18.st. se říční přístav postupně zanášel pískem a město začalo ztrácet na významu.

Přijíždíme brzo ráno (asi v půl šesté), ještě za tmy dojdeme z autobusového nádraží do centra. Je nám zima a těšíme se na východ slunce a na čaj, který si koupíme až otevře nějaká kavárna, pekárna nebo bufet.

V centru města se procházíme kolem paláce Alcazar a kolem katedrály. Moc se mi líbí její věž - jmenuje se Giralda a byla postavena z kamenů dovezených z římské Italicy, v 12. st. byla stavba budována jako minaret, ale dostavěna byla až za křesťanské éry.


Kolem katedrály už jsou nachystané zábrany, kolem kterých budou stát lidi a pozorovat večerní procesí. Jsou tu i tribuny s lavičkami pro pohodlnější nebo movitější diváky. Je totiž právě "Semana Santa" - svatý týden před velikonočními svátky. Oslavy probíhají tak, že členové katolických bratrstev nesou od vlastního kostela ke katedrále obrovské těžké podstavce se sochami svatých (nejčastěji vidíme Ježíše, který nese svůj kříž, nebo je ukřižován a dále Pannu Marii se spoustou svící pod sebou). V dlouhém procesí defilují bosí kajícníci s kříži na ramenou nebo s velkými svícemi a vždy s vysokými inkvizitorskými kapucemi. Barvou kapucí a oděvů se navzájem odlišují jednotlivá bratrstva. Tímto se také oslavuje vítězství křesťanského náboženství nad islámem.

cestynedalekorajče.net
Obr. 2 Edificio La Adriatica a zábrany

Po osmé hodině ranní si najdeme kavárnu, kde je vše za 1 Euro, dáme si čaj a koláč a zahříváme se. I posezení přijde vhod - vždyť už jsme skoro tři hodiny na nohou! Svítá tady až v osm hodin (v ČR teď v dubnu už kolem šesté), není divu, že stále vyhlížím slunce a říkám si, že ono snad dneska ani nevyjde. Ale pak už se rychle otepluje, nakonec je úplně letní pařák, trochu si spálím obličej a ramena a využiji nově koupené kraťasy (z Madridu), do kterých se odpoledne převlékám.

Podíváme se do jednoho kostela u Placa de La Encarnacion, prohlížíme si zblízka podstavce se sochami, které pak budou v procesí. Potom si před kostelem kupuji pohledy a u toho si všimneme, že jsme ještě neviděli spoustu zajímavostí. Zvláště mě na pohledech zaujme Placa Espaňa, což je náměstí s originálními propojenými budovami (nepřístupnými veřejnosti, nejspíš úřady) z roku 1929. Využitím kachlové výzdoby sledovali architekti návaznost na maurské dědictví, v dolní části budovy jsou na kachlích zobrazeny historické scény jednotlivých španělských provincií.  Vprostřed náměstí je fontána a okolo je kanál s loďkami a zdobenými můstky. Krásné jsou také okolní parky a v nich fontány, sochy, muzea, růže, palmy, jezírka... Moc se nám tady líbí, strávíme tu dobu mezi 12-16 h.

cestynedalekorajče.net
Obr. 3 Kanál na Placa de Espaňa

cestynedalekorajče.net
Obr. 4 Jezírko v parku Marie Luisy

cestynedalekorajče.net
Obr. 5 Muzeum umění a tradic

Pak jdeme k válcovité věži na břehu řeky - další z památek, kterou jsem viděla na pohlednicích a tak se k ní chci podívat. Věž Torre del Oro je symbolem města, původně byla opevňovací věží městských hradeb. Za své jméno vděčí dřívějším zlatým vnějším dekoracím. Dnes se zde nachází malé námořní muzeum.

cestynedalekorajče.net
Obr. 5 Torre del Oro

Přijdeme sem právě ve chvíli, kdy sem také vchází jeden z průvodů. Líbí se mi, že se tady můžeme na procesí dívat pohodlně bez mačkajících se davů a úplně zblízka. Potom zamíříme zpět ke katedrále a uvidíme ještě dvě nebo tři další procesí. Zpočátku jsme rádi, že se nám povedlo být včas na správném místě, později toho spíš litujeme, když se chceme dostat do hostelu a nejde to (jsou tu zábrany a navíc i tam, kde nejsou je to problematické - dav je příliš hustý a jít skrze průvod je neslušné). Cestu dlouhou 1,5 km jdeme 3 h!

cestynedalekorajče.net
Obr. 6 Procesí před Torre del Oro, bosí kajícníci

Zdroj informací:
Comments