Zajímavosti v údolí řeky Soča

12.-13.9. 2019

Tyto dva dny se budeme pohybovat v údolí řeky Soči, místa, která jsme navštívili, jsem zaznačila do mapy:



Dopolední program je takový poznávací zájezd - několik krátkých zastávek jen na focení, to nemám moc ráda, ale zastávky za to stojí - Velika Korita Soče, Mala Korita Soče, Korita Mlinarice, trochu delší přestávka a procházka k pramenu (Izvir Soče), asi 200-300 m, z toho posledních cca 50 m je zajištěno ocelovým lanem, některé kameny jsou chůzí oleštěné a kloužou, takže to není snadné, pár kroků v závěru je dost nepříjemných a lidé trpící závratí by si to raději měli odpustit, navíc samotný pramen není nic zas tak úchvatného, předchozí zastávky u soutěsek se mi možná líbily víc.

Obr. 1 Velika Korita Soče

Obr. 2 Velika Korita Soče, krásně tyrkysová barva vody se způsobená přítomností minerálů, jsme ve vápencových horách

Obr. 3 Velika Korita Soče, je tu spousta nádherných zákoutí, člověk by se v té vodě nejradši vymáchal, ale nejen že je děsně studená, také nebezpečná

V poledne přijíždíme do Bovce, kde budeme mít ubytování, to je ale možné až od dvou hodin, takže nejdřív si zajdeme na oběd a v 13:30 vyrážíme na první delší procházku. Míříme v vodopádu Virje, celý okruh měří asi 8 km, původní předpoklad, že za dvě hodiny budeme zpět a připraveni na další vycházku, nesplníme - vrátíme se asi o tři a půl hodiny později a tak unavení (velkou měrou i kvůli nekvalitnímu spánku v autobuse), že na další chůzi už nikdo nemá chuť.

Z Bovce jdeme kolem kostela a pak po hezké silničce s minimálním provozem aut a s pěkným výhledem na horu Kanin, ke které se zítra podíváme lanovkou, za námi se tyčí další krásná hora - Svinjak. Podejdeme lanovku a přijdeme do vesnice Plužna, odkud už je to jen kousek k vodopádu Virje.

Obr. 4 Kostel v Bovci a hora Svinjak (1 653 m n. m.)

Obr. 5 Hora Kanin (2 587 m n. m.)

Vodopád je parádní, i když podle fotky z naučné tabule poznáme, že bývá i mnohem mohutnější. Líbí se mi zeleň mechu pokrývajícího skalní stěnu a všimnu si i barev skály - část červená, část do zelena, nejlépe je to vidět na dně jezírka pod vodopádem. Jezírko láká ke koupání, ale protože nám cesta sem trvala tak dlouho, dopřejeme si jen krátkou pauzu, někteří si aspoň sundají boty a máchají nohy. Kdyby bylo vedro a měli jsme víc času, určitě bych si ráda nejen zaplavala, ale dopřála si i sprchu pod vodopádem.

Obr. 6 Vodopád Virje

Nahoru od vodopádu stoupáme příkrou cestou, která trochu klouže, příště bych určitě šla zpět tou samou, kterou jsme přišli. Zajdeme se podívat k vývěru řeky Glijuny (odbočka asi 150 m), potkáme tam pětičlenné stádečko koz, fotíme se s nimi a ony nás potom následují kamkoli se hneme. Ze začátku je to sranda, pak si spíš děláme starosti, jak je najdou jejich majitelé. Kozy jsou sice označené, ale kdoví, jaké byly jejich další osudy. S námi šly celou cestu až do Bovce, kde od nás utekly, protože zrovna kolem projížděla skupina cyklistů a kozy se vydaly za nimi.

Obr. 7 Kozí průvodci

Procházíme kolem přehrady Plužensko jezero a kolem golfového hřiště, v mapě jsou dvě stezky, vyberu tu severnější, ale ta skončí v lese, jsou tam popadané stromy, a tak se stezka asi už nepoužívá, mělo mi to dojít ve chvíli, kdy jsme stáli u rozcestníku a ten ukazoval směr Bovec po té jižnější cestě. Pak už rozcestníky důsledně sledujeme, za dolní stanicí lanovky odbočíme trochu doleva, abychom nešli do centra Bovce po slinici, ale po značené trase mimo město. K hotelu přijdeme asi v 17 h.

Hlavní průvodce byl od 13 h asi do 16 h s několika klienty na raftingu a canyoningu a o půl páté nás chtěl všechny vzít ještě k pevnostem Ravelnik, Kluže a Hermann, ale "moji" klienti jsou tak utahaní, že už nejde nikdo, z těch "jeho" čtyři nebo pět lidí. Počkali na nás (vlastně jen na mě) a vyrážíme v pět. Jsem už pořádně utahaná, moc se mi jít nechce, ale nakonec si říkám, že to za trochu námahy stálo. Cesta je nepříjemná hlavně v tom, že je z velké části po silnici, jít po značené cestě o něco severněji by nás hodně zdrželo (převýšení by tam bylo víc než 400 m).

Ravelnik mě zaujme spoustou chodebz 1. sv. v., u pevnosti Kluže se projdeme tunelem z 2. sv. v., na prohlídku pevnosti už je pozdě, prohlédneme si ji jen zvenčí a jdeme zase zpět. K pevnosti Hermann už ani nejdeme.

Obr. 8 Ravelnik - domek, jaké si stavěli vojáci v 1. sv. v.

Obr. 9 Pevnost Kluže

Obr. 10 Chodba u pevnosti Kluže

Další den

Comments