Zahraniční cesty‎ > ‎Slovensko‎ > ‎Vysoké Tatry‎ > ‎

Vysoké Tatry v létě

srpen 2003

Největším zážitkem z celého prvního pobytu v Tatrách pro mě byl výstup na Kriváň. Nejen že to byla docela dlouhá trasa a značné převýšení, ale spíš mě trochu vyděsila závěrečná část, kdy nebyla mezi kameny jasně vidět žádná cesta, prostě se volně lezlo z kamene na kámen přibližně ve směru, kde byly turistické značky. V jednom místě bylo také potřeba obejít výčnělek skály a pod námi byl sráz, tam jsem se hodně bála. A taky při lezení po příkřejších místech jsem zjistila, že bych vlastně nechtěla být horolezec, do té doby jsem si říkala, že se to jednou naučím... že by mě to bavilo.

Oproti tomu výstup Mlynickou dolinou kolem vodopádu Skok byl pro mě prima zážitek. Tam jsem si poprvé užívala pohledu na plesa z výšky a také krásný zážitek z mraku plujícího kolem nás (nevím to úplně jistě, ale snad to bylo tady někde u Bystré lávky). Zpátky se šlo Furkotskou dolinou.

Také jsem tohoto roku zdolala nejvyšší vrchol ve svém životě (aspoň dosud) - Rysy (2499 m n.m.). Ale neprochodili jsme jen západní část Tater, byly jsme např. také u Téryho chaty a lezli přes Priečne sedlo a jindy jsme byli u Skalnatého plesa pod Lomnickým štítem.

červenec 2006

V červenci 2006 jsme trochu prochodili část Tater kolem Štrbského plesa a prošli velkou část Tatranské Magistrály. Některá místa jsme navštívili znovu po třech letech, některá pro nás byla nová. Každopádně znovu jsme si to velice užili.

Možná pro lepší orientaci pomůže mapa: http://mapy.hiking.sk/?zoom=14&lat=6312888.40878&lon=2252051.01772&layers=00BFFTTTTTFFFFFTT

Štrbské pleso (1347 m) - Predné Solisko (2092 m) (a zpět)
Vydáváme se po modré turistické zn. kolem Štrbského plesa a vzhůru krásným horským smrkovým lesem směrem k Solisku. Zdejší les - to jsou smrky s větvemi až na zem, hopsání přes kořeny, samé borůvčí... Líbí se mi, jak záhy tady končí les a začíná kosodřevina, kterou mám moc ráda. Ještě o něco výše, někde u Chaty pod Soliskom začínají alpské louky s kytičkami a sem tam skálou. Vede sem i lanovka a vlek. Docela ráda bych se sem podívala i zimě a zalyžovala si tady.
Na vrchol Predného Soliska vede červená značka, vydáme se po ní, ale je to dost náročné stoupání. Jsme tu první den a je už dost pozdě odpoledne, takže to nechceme přehánět a nakonec se rozhodneme to vzdát, aniž bychom dosáhli vrcholu.

Popradské pleso - Ostrva (1984 m) - Batizovské pleso - Velické pleso (a Sliezsky dom) - Tatranská polianka
K Popradskému plesu jsme dojeli TEŽ - Tatranskou elektrickou železnicí z Vyšných Hágů. Velkým zážitkem pro nás bylo stoupání od Popradského plesa do sedla pod Ostrvou (převýšení 466 m), cesta tam vede cik-cak ve zdánlivě nekonečných serpentinách. Pak už to ale byla pohoda, červená značka jde několik km téměř po vrstevnici. Velické pleso si celé obejdeme a pokračujeme po zelené značce dolů do Tat. Polianky. Jdeme kolem vichřicí polámaných lesů, což je dost smutný pohled.

Štrbské pleso - vodopád Skok (a zpět)
Ideální nenáročná procházka pro odpočinkový den. Vodopád Skok je úžasný, viděli jsme ho i v roce 2003, to v něm teklo ještě víc vody, takže působil divočeji. Škoda, že z té doby nemám žádné digitální fotky.

Štrbské pleso - Popradské pleso - Hincova plesa (a zpět)
Další výlet začínal na nám již známých místech, až od Popradského plesa se vydáváme do neznámých končin - po modré značce jsme zamířili mezi krásná Hincova plesa. Část cesty vede mou oblíbenou kosodřevinou, závěrečná část cesty vede jen skalnatým povrchem. Po levé straně máme nejdříve Malé Hincovo pleso, později přicházíme k velkému Hincovu plesu a máme ho po pravé straně. Že jsme vystoupali pár výškových metrů poznáme podle ochlazení, bereme si svetry. Zpátky pak jdeme úplně stejnou cestou, moc jiných možností na výběr nemáme, pokud nechceme jít náročnou cestu na Rysy.

Starý Smokovec - Hrebienok - Obrovský vodopád - Lomnická vyhlídka
(a zpět)
Stejně jako v případě předchozího popsaného výletu jdeme stejnou cestou tam i zpět. Navštívíme během tohoto dne čtyři horské chaty a vidíme několik vodopádů - kromě Obrovského také vodopády Studenovodského potoka. Na Lomnické vyhlídce jsme chtěli vidět Lomnický štít, ale pořád jsme ho neviděli. A tak jsme šli ještě kousek a ještě o kus dál a snad támhle za zatáčkou... Jenže ta vyhlídka se jmenuje Lomnická, protože je na úpatí Lomnického štítu, ne protože bychom ho mohli vidět... jak se po chvíli dozvíme z mapy.

červenec 2012
Tentokrát jsme se oproti roku 2006 pohybovali více ve východní části Tater, vůbec jsme nenavštívili Štrbské a Popradské pleso, zato jsme se podívali i do Polska. Jinak jsme toho nejvíce prozkoumali kolem Lomnického štítu.

Starý Smokovec - Hrebienok - Obrovský vodopád - Téryho chata
(a zpět)
Ačkoli to obvykle nemáme moc rádi, opět jsme i tentokrát šli stejnou cestou tam i zpět, navíc je to pro nás opakování z nimulé návštěvy Tater. Letos však z našich výletů mohu přidat i nějaké fotografie (všechny najdete na: http://ihiva.rajce.idnes.cz/Vysoke_Tatry/).

Tentokrát na cestu ze Smokovce na Hrebienok využijeme "zubačku", což je takový vláček, který jezdí do kopce a z kopce, má dva vagonky a když jeden jede dolů jakoby na laně vytahoval ten druhý, v jednom místě se potkají a vyhnou a jednou dál. Trasa zubačky je dlouhá asi 3-4 km.

Míjíme pěknou velikou Bilíkovu chatu a maličkou kamennou Rainerovu chatu, kterou mám moc ráda, ale teď je právě zavřená. Podíváme se na odbočku k Dlouhému vodopádu a když míjíme vodopády Studenovodského potoka, nespěcháme a pěkně si jejich hukot a vůni vody užíváme.

ihivarajče.net
Obr. 1 Bilíkova chata

ihivarajče.net
Obr. 2 Dlhý vodopád

Později míjíme ještě Obrovský vodopád. Kousek za Zamkovského chatou se vynoříme z lesa, jehož horní hranici tvoří borovice (nějaká zvláštní, možná borovice černá, možná nějaká jiná, jakou neznám). Už zdálky zahlédneme Téryho chatu, ale máme to k ní ještě hodinu nebo dvě.

ihivarajče.net
Obr. 3 Horní hranice lesa

Na Téryho chatě mají úžasný bylinkový čaj. Opět nás tu překvapuje několik jedinců, kteří se tu prochází jen v žabkách. Naopak jiní využívají turistických holí, které jim můžeme jen závidět, když nás cestou dolů už trochu bolí kolena. Na Hrebienku půjčují koloběžky, nejradši bych se do Starého Smokovce projela, ale ostatní nechtějí a navíc to není nejlevnější (4 eura).

Hrebienok - Skalnaté pleso - Velká Svišťovka (2038 m) - Zelené pleso - Velké Biele pleso - Kežmarská Biela voda
Několik prvních kilometrů - až k Zamkovského chatě - už známe dobře z předchozího dne, takže jdeme spíš rychle, také nás dnes čeká hodně dlouhá a docela náročná trasa - délka trasy je 7-8h (trochu se rozcházejí údaje mapy a ukazatelů), celkové převýšení: 753 m.

Okolní kopce jsou popsány u Lomnické vyhlídky. Vidíme např. Prostredný hrot a Slavkovský štít.

Až budete u Skalnatého plesa a budete se chtít občerstvit, navštivte prosím hezkou starší chatu (Skalnatá chata nebo Chata pri Skalnatom plese) a ne bufet, který je přímo u lanovky. Byli jsme v té chatě skoro sami, přitom je to tam pěkné, levné a mají tam i dobrý výběr. Bufet má ale tu výhodu, že je víc při ruce. Měli jsme tento den štěstí na počasí - Lomnický štít byl krásně vidět, většinou je prý v mracích. Koupit si ale lístek na lanovku a podívat se pod vrchol nebylo možné - lístky se prodávali až na pátou hodinu odpolední, do té doby bylo zamluveno. Možná to bylo dobře, je to nehorázně drahé (24 eur).

ihivarajče.net
Obr. 4 Lomnický štít, pohled od místa nedaleko Skalnaté chaty

ihivarajče.net
Obr. 5 Skalnatá chata

ihivarajče.net
Obr. 6 Lomnický štít a Skalnaté pleso

Pokračovali jsme tedy od Skalnatého plesa dál, stále po červené značce až na Velkou Svišťovku. Trápí nás teplo - před sluníčkem není kam se schovat, je tu jen kosodřevina, ke konci trasy pomalu mizí i ta. Ze Svišťovky byl skvělý výhled na Zelené pleso a na okolní štíty: Kežmarský, Malý Kežmarský, Kolový, Jahňací a dál na východ vrcholy Belianských Tater - Vidľa, Havran, Jatky a Bujačí vrch...).

ihivarajče.net
Obr. 7 Velká Svišťovka - vrchol

ihivarajče.net
Obr. 8 Výhled ze Svišťovky - Zelené pleso a Kolový štít

Cesta dolů je trochu náročná, sestup místy jistí řetězy. Mě to baví, cesta líp utíká a je to příjemně dobrodružné. Celoudobu před sebou vidíme Zelené pleso, jak se nám pomaličku přibližuje. U Zeleného plesa je kachna, kterou jsem minule krmila z ruky (snad je to tedy ta samá, když tu včera i dnes je jediná) a dnes tu má dokonce kachňátka :-). Pak pokračujeme k Bielemu plesu, kde jsme také už byli včera (výlet je k přečtení na stránce Belianské Tatry). Pro sestup do civilizace využijeme modrou značku vedoucí Dolinou Kežmarskej Bielej vody.

ihivarajče.net
Obr. 9 Zelené pleso

Starý Smokovec - Sliezský dom - Velické pleso - Dlhé pleso
Začátek cesty po modré turistické značce vede lesem, pak přijdeme na Magistrálu (červená zn.), to už se jde spíše mezi kosodřevinou. Už se blíží konec pobytu v Tatrách, takže na krásná skalnatá úbočí hor pohlížím s posmutnělým "ach, jak je tu hezky". Nad Velickým plesem se zdvihá Gerlachovský štít a výběžky jeho hřebene, na obr. 10 je zřejmě Kvetnicová veža, pod ní Sliezský dom a vpravo za ním je Velické pleso, které na fotce ale není vidět.

ihivarajče.net
Obr. 10 Cesta ke Sliezskému domu

Celé dopoledne bylo zataženo, nyní při příchodu k hotelu Sliezský dom se vyjasňuje. Využijeme toho pro focení u Velického plesa. Rostou tu kýchavice a jiné květiny, ale víc jich nepoznám. Původní plán byl takový, že odtud už se budeme vracet (po žluté značce), ale protože mám ještě dost času, rozhodneme se prodloužit si trasu a podívat se k vodopádu a dál za něj. Je to dobré rozhodnutí, trasa je pohodlná, za Velickým vodopádem se stoupá už jen velice mírně a jsou tu úplně nádherné rozkvetlé louky a uprostřed nich horský potok. Kousek předtím, než dojdeme k Dlhému plesu, nám na hlavu kape "Věčný déšť".
 
ihivarajče.net
Obr. 11 Velické pleso a Velický vodopád

U Dlhého plesa se chvíli pozdržíme, fotografujeme a já čekám na sviště. Užíváme si také toho, že tady nejsou žádní turisté, což je v Tatrách malý zázrak. Sviště jsem bohužel neviděla. Cesta zpátky utíká velice rychle. U Sliezského domu se občerstvíme grilovaným masem a pak jdeme po zelené a po žluté do Starého Smokovce. Zvláštní je, že hned po pár krocích už jsme v lese, přechod les-kosodřevina-louka je tu velmi rychlý. Zamračilo se a trochu krápe, tady už nám to nevadí, hlavně že jinak bylo skoro celý den pěkně.

Lysá Polana - Wielki Staw Polski - Przedni Staw Polski - Morskie oko - Lysá Polana
Začátek cesty po červené značce je celkem nuda, zajímavější to začne být na zelené značce. Krajina je jak malovaná (viz obr. 12), v dálce vidíme i obrovsý vodopád. Po několika hodinách k jednomu vodopádu, i když o trochu menšímu, také přijdeme. Jmenuje se Siklawa (obr. 13). Dá se k němu jít velice blízko, všichni se u něj fotí a je typický tím, že má dva přibližně stejné proudy vedle sebe, jako dva prameny stříbrných vlasů horského čaroděje...

                                    
ihivarajče.net
Obr. 12 Cestou k plesům                                                                   Obr. 13 Vodopád Siklawa

Brzy dorazíme k prvnímu plesu (Wielki Staw Polski), uvidíme ho ale jen kousek a hned nás cesta od něj odvede pryč. Druhé pleso (Przedni Staw Polski) si z velké části obejdeme, cestou se kocháme rostlinstvem v okolí (kytičky, kapradiny, kromě kosodřeviny také nějaké zakrslé listnáče, asi jeřáb ptačí) a celkovou scenérií. Líbí se mi dřevěná bouda na stráni, vypadá, že by mohla být tak padesát let stará, nejsou na ní žádné reklamy ani nic jiného moderního, kromě tří nenápadných solárních panelů na střeše.

ihivarajče.net
Obr. 13 Wielki Staw Polski

Za těmito plesy navštívíme Schronisko v Dolinie Pieciu Stawów Polskich, občerstvíme se a pokračujeme dál po modré zn. přes hřeben. Právě v této nejnáročnější části celé trasy nás zastihne bouřka. Několikrát začne a zase přestane pršet, ale to bylo jen varování, při sestupu k Morskému oku se bouřka rozvine naplno, leje jako z konve a padají kroupy. Po kamenech nám to klouže a bojíme se blesků. Před kroupami se schováváme v kosodřevině.

ihivarajče.net
Obr. 14 Pohled zpět na Wielki a Przedni Staw

Když přicházíme k Morskému oku, je už zase docela pěkně. Ze Schroniska Morskie oko se vyvalí davy lidí, že se jimi sotva dá projít. Docela mě to překvapilo a vyděsilo. Na své cestě sem jsme sice také potkávali dost lidí, ale většina jich asi chodí pohodlnější cestou po červené (po silnici), nebo využijí koňský povoz. Morskie oko je moc pěkné, někde nad ním se tyčí známé Rysy, ale jinak na něm nevidím nic tak extra, líbí se mi stejně jako Velické pleso, Skalnaté, Zelené nebo Bilele, jen je větší. Tahle všechna plesa jsou pěkná tím, že je kolem nich trochu zeleně a zároveň jsou blízko vysokých hor, přímo do nich spadají příkré skalnaté srázy, narozdíl třeba od Štrbského plesa. Jinak znám ještě spoustu ples, která jsou maličká a zeleň kolem nich není vůbec - Žabie plesá, Pět Spišských ples kolem Téryho chaty nebo Capie pleso v závěru Mlynické doliny.

ihivarajče.net
Obr. 15 Morskie oko

U schroniska svačíme a bavíme se pohledem na ořešníka, který dojídá zbytky ze stolů, no občas nejen zbytky - odváží se i ukrást kus nedojedeného oběda. Hozeným kusem chleba pohrdne - jde jen po mase. Na závěr cesty nás opět zastihne bouřka, ale to už nám nevadí, schováme se do autobusové zastávky a na autobus navíc nemusíme čekat dlouho.

Pozn. Morskie oko jsem si nechala na závěr, i když jsme ho nenavštívili poslední den, ale připadalo mi, že takhle budou výlety lépe seřazené. To nejzajímavější na konec :-).

Comments