Zahraniční cesty‎ > ‎Slovensko‎ > ‎

Slovenský ráj

16.7. - 23.7.2011

Na Slovenský ráj jsem se už dlouho těšila, protože mi rodiče vyprávěli o roklích plných vodopádů a žebříků. Ubytování jsme sehnali v Hrabušicích, bydlíme v roztomilém zahradním domečku. V den příjezdu se jdeme projít k průlomu řeky Hornád.

První túra - Suchá Belá
U Hrdla Hornádu platíme za vstup do NP (jedno a půl eura za osobu), pokračujeme na Podlesok a pak stoupáme údolím Suchá Belá, místy spíše šplháme do kopce. Podle průvodce je to jedna z nejnavštěvovanějších tiesňav ve Slovenském ráji, jsou tu tři větší vodopády a u nich žebříky. Jinak se využívá spíše vodorovně položených dřevěných lávek, které mi připadají nebezpečnější, protože mi na nich kloužou boty. Většina lávek je úplně mokrých. Také se trochu bojím, že se pode mnou prolomí nějaká šprusle, viděla jsem si tři zlomené.

Vodopády se jmenují Misový, Okienkový a Korytový.

cestynedalekorajče.net
Obr. 1 Misový vodopád

cestynedalekorajče.net
Obr. 2 Cesta tiesňavou (0628)

Výstup končí na rozcestí "Suchá Belá vrchol", odtud pokračujeme po žluté a po červené na Kláštorisko. Tam je zřícenina kaple a zbytky kláštera - kostel, cely, pekárna. Pokračujeme dál až k řece Hornád, kde je velký kamenný most a kde nás zastavují cikánské děti a ptají se nás, jestli máme cukríky (bonbony), překvapuje mě, že se neptají rovnou na peníze.

cestynedalekorajče.net
Obr. 3 Kláštorisko - zřícenina kaple

Pokračujeme prudkým stoupáním po žluté zn., několikrát je možnost výhledu do údolí a za ním na Vysoké Tatry. Dalších několik kilometrů je to víceméně po rovině, i když překračujeme tři kóty - Čertova sihoť, Ihrík a Zelená hora. Navečer přicházíme do Hrabušic. Na zahradě místa, kde jsme ubytovaní, se batolí právě dnes vylíhlá káčátka.

cestynedalekorajče.net
Obr. 4 Výhled na Hrabušice a Tatry

Druhá túra - Tomášovský výhled a průlom Hornádu
Z Hrabušic jedeme autobusem do Smižan, kde hned narazíme na modrou značku, která nás bude celý den provázet podél Hornádu. Jen si krátce odbočíme na Tomášovský výhled. Kdyby bylo lepší počasí, byly by odtud prý vidět i Tatry.

cestynedalekorajče.net
Obr. 5 Tomášovský výhled - skála

Když pak jdeme zase nad vodou řeky Hornád, držíme se řetězů a stoupáme na kovové kramle (stupačky), jsou různě pojmenované - Pri jaskyni, Pod mlýnem, Pod Zelenou horou, Nad věčným dažďom... Také jsou tu houpací řetězové a lanové mosty. Docela mě takové lezení baví, i když mám i trochu strach a to zejména v případech, že se s někým na skále potkám a musíme se obejít.

cestynedalekorajče.net
Obr. 6 V údolí řeky Hornád

Kousek za Letanovským mostem odbočíme k mlýnu a u tamějšího bufetu si dáme malé občerstvení a razítko do sbírky. Poslední část cesty už se mi nezdá tak dramatická.

Třetí túra - Veľký sokol
V 9 h ráno jedeme autobusem na Pílu a pak jdeme půl hodiny po zelené zn. a dále po žluté dlouhým úzkým údolím se spoustou popadaných klád. Snad stokrát překonáváme potok - někdy po kládách, někdy po kamenech. V některých kládách jsou vyřezány schůdky, nebo jsou v horní části seříznuty, aby se nich lépe chodilo. Jsou v nich také nařezány zářezy, aby to tolik neklouzalo, ale stejně mi na mokrém povrchu boty podkluzují. Škoda, že tu není nic, čeho by se člověk mohl chytit ještě rukou, leda sem tam skály, ke které se přiblížíme.

cestynedalekorajče.net
Obr. 7 Údolí Veľký sokol

Jsou tu krásné vodopády, z nichž jeden se jmenuje Velký vodopád. Docela se dají i vyfotit bez lidí, ale člověk si musí chvíli počkat, není to úplně snadné, většinou jdeme hned za jinými lidmi a za námi jsou další... Na žebříky se skoro stojí fronty.


V poledne jsme už nad údolím, další cesta se mi zdá zdlouhavá (není to žádné dobrodružství jako dopoledne), ale je tu hezky, třeba na louce, když jsme v dnešním nejvyšším bodě - 990 m n. m. Dolů do Píly docela spěcháme na autobus.

cestynedalekorajče.net
Obr. 9 Domek v osadě Píla

Čtvrtý den - Markušovce a Spišská Nová Ves
V tento další den jsme původně chtěli jít do dalšího údolí (s názvem Kyseľ), ale v noci byla bouřka a popadalo hodně stromů, navíc údolími protéká víc vody, takže všechny rokle jsou zavřené. Podíváme se tedy jen k Hrdlu Hornádu, vylezeme na skálu nad řekou a přes Podlesok jdeme zpět do Hrabušic. Odpoledne vyjedeme na výlet do Markušovcí a prohlédneme si tamější zámek se sbírkami historického nábytku a letohrádek Dardanely, kde jsou piana, harmoniky a sál se stěnami pomalovanými antickými výjevy.

cestynedalekorajče.net
Obr. 10 Zámek Markušovce

cestynedalekorajče.net
Obr. 11 Letohrádek Dardanely

Potom jedeme do Spišské Nové Vsi, jdeme na kostelní věž (je nejvyšší na Slovensku) a projdeme se po městě. Nakonec si dáme zmrzlinu a jedeme domů.

cestynedalekorajče.net
Obr. 12 Výhled z kostelní věže ve Spišské Nové Vsi

Pátý den - Spišský hrad
Také tento den strávíme odpočinkově. Ptali jsme se v informačním centru, které rokle jsou již otevřené a řekli nám že ještě žádné. Takže jedeme na prohlídku Spišského hradu. Jsem ráda, viděla jsem ho na pohledech a moc se mi líbil. Prohlídka je s průvodcem, dál se můžeme toulat po hradě i sami, v muzeu jsou zbraně, mučící nástroje, středověká kuchyň i ložnice. Na nejnižším nádvoří lze zahlédnout sysly.

cestynedalekorajče.net
Obr. 13 Spišský hrad

cestynedalekorajče.net
Obr. 14 Sysel na Sp. hradě

Blíží se bouřka, přečkáme nejhorší průtrž mračen na jednom z nádvoří, pak rychle dojdeme k autu a zanedlouho se strhne další liják. Můžeme být rádi, že nejsme někde v roklích nebo na skále. V blízkosti Spišského Podhradí navštívíme Spišskou Kapitulu ("Slovenský Vatikán") a v Levoči 2. největší kostel na Slovensku s nejvyšším dřevěným oltářem. Také se mi líbí pěkná radnice, zdobené domy a vysoké hradby.


Šestý den - Piecky
Vyrážíme zase do rokle, kvůli většímu množství vody máme cestu ztíženou, občas od potoka odbočíme a přelézáme skály na svazích. Neustále musíme z jednoho břehu potoka na druhý - po větších kamenech, po kluzkých kládách, po dřevěných můstcích nebo skokem. Nejvíc se bojím nad Velkým vodopádem, že si zvrtnu nebo zlomím nohu nebo sjedu z vodopádu dolů, musí se tam přeskočit na kluzkou mokrou skálu a na řetěz na druhé straně nedosáhnu. Ještě je tu jeden velký vodopád, jmenuje se Kaskádový a pak několik menších. Výstup roklí by měl trvat asi dvě hodiny, nám ale za těchto horších podmínek trval asi tři a půl hodiny a byl dost vysilující. Túru zakončujeme v Podlesku.

cestynedalekorajče.net
Obr. 16 V rokli Piecky

Sedmý den - Zejmarská roklina
Vyrážíme z Dedinek. Stoupání Zejmarskou roklinou je oproti předcházejícímu dni pohodička - jde se spíš vedle potoka než přímo jeho korytem. Jsou tu tři větší vodopády. Když se pak dívám na fotky, připadá mi, že to tady bylo takové zelenější.

cestynedalekorajče.net
Obr. 17 Vodopád v Zejmarské dolině
Comments