Zahraniční cesty‎ > ‎Slovensko‎ > ‎

Pieniny

4.7. - 12.7. 2009

Ubytujeme se v Červeném Kláštoru, je tu docela pěkný kostelík, lávka do Polska, krásná peřejnatá řeka Dunajec a na ní kanoe, rafty a pltě (to jsou vory, dnes už jen jako atrakce pro turisty). A nad řekou se tyčí skály s názvem Tri Koruny. Na konci vesnice se podíváme také ke klášteru.

cestynedalekorajče.net
Obr. 1 Červený Kláštor - Tri Koruny a Dunajec

cestynedalekorajče.net
Obr. 2 Červený Kláštor - dřevěný kostelík

cestynedalekorajče.net
Obr. 3 Červený Kláštor - uvnitř kláštera

První výlet zahájíme odjezdem ke vsi Haligovce, osada Džura (v mapě jako Diery). U autobusu si všímám místních lidí a líbí se mi, jak se svátečně strojí do kostela (holčička oblečená v šatičkách jak pro princeznu a babky se šátkama na hlavě) - to už se u nás moc nevidí. Hned na začátku cesty několikrát ztratíme zelenou značku, ale to nám ani tak starosti nedělá, jako spíš strašidelný štěkot psů, který se ozývá odněkud z polí. Později vidíme, že psi hlídají malá políčka a naštěstí jsou uvázaní. Jdeme do kopce loukami a později pastvinami s jalovci, nalevo od nás jsou Haligovské skály a za námi krásný výhled.

cestynedalekorajče.net
Obr. 4 Louky u Haligovců

cestynedalekorajče.net
Obr. 5 Výhled

Na rozcestí pod kopcem Plašná míjíme červenou zn., mezi stromy se zase ukazují pěkné výhledy a pak už jdeme pořád z kopce dolů nebo po rovině až do Lesnice, u které je brod přes potok. Lesnice je přátelská vesnice, vidíme tu povozy s koňmi a dost lidí tu jezdí na kole. Zato my jako turisté jsme asi trochu atrakce, dává se s námi do řeči jedna místní paní a ptá se, jestli se na kopcích nebojíme zvěře a pak nám přeje hezké počasí. To je dneska parádní, jenom k večeru spadne pár neškodných kapek.

cestynedalekorajče.net
Obr. 6 Lesnice - kaplička

Po hezkém turistickém chodníku pokračujeme po modré zn. kolem chaty Pieniny k rozcestí s červenou a pak ještě dál směrem do Polska, kde je konečná pltí. Po červené zn. se vracíme kolem řeky do Červeného Kláštora (asi dvouhodinová příjemná procházka). Celkem to byl asi 18 km dlouhý výlet.



Druhý den vyplujeme po Dunajci na pltích. Dozvíme se řadu zajímavostí a pověstí, např. že tato společnost jezdí s pltěmi pro turisty už asi třicet let nebo že tzv. sviňská skála se nejmenuje podle toho, že by se na ní pásly svině, ale od toho, jak plťaři nadávali, protože tady na tom jediném místě museli kvůli té skále vstoupit do vody. A také proč mají jako součást kroje mušličky na klobouku - to si kdysi každý, kdo byl někdy u Baltu, přivezl jednu mušličku a kdo jich tam měl víc, ten byl víckrát u moře. Pověst o létajícím mnichovi zas praví, jak jeden vynálezce sestrojil něco jako rogalo a doletěl z Třech korun až do Č. Kláštera. A skály před námi ztvárňují prý sedm mnišských kapucí a jednu jeptišku  všichni zkameněli poté, co se ti mniši vypravili v jediný den za tou jeptiškou (pochopila jsem to tak, že kdyby si dny v týdnu rozdělili a každý přišel jindy, tak by to nevadilo a nemuseli zkamenět).

cestynedalekorajče.net
Obr. 7 Plť na Dunajci a plťaři v krojích

Od Dunajce pak strmě stoupáme na kopec Sokolice (747 m n. m.), kde se vybírá poplatek za vstup, je tam docela hodně lidí, ale je to tady to nejznámější a snad i nejhezčí. Výhled je fajn. Pokračujeme přes kopec Czertezik, je to náročnější výstup po kamenech, které nám trochu kloužou. K další zajímavosti - Zamek Pieniny na Zamkovej Gore (779 m n. m.) - je to asi dvě hodiny. Jsem už docela unavená, takže tady si trochu oddychneme. Je tu několik zbytků zdí a soška Panny Marie ve skále.
cestynedalekorajče.net
Obr. 8 Výhled ze Sokolice

cestynedalekorajče.net
Obr. 9 Panna Marie na Zamkovej Gore

Na vyhlídce na Třech Korunách se mi moc nelíbí - sedět se tam nedá vůbec, trpíme závratěmi a je tam hic. A už se zase  těšíme, až si někde sednem a odpočineme si. Takže uděláme jen pár fotek a jdeme dál do Stromowce Nižne, kde navštívíme minimuzeum v infocentru. Slyšíme hromobití, tak odtud už trochu pospícháme domů, aby nás nezastihla bouřka.

cestynedalekorajče.net
Obr. 10 Výhled na Červený Kláštor (klášter je úplně vlevo)



Třetí den máme odpočinkový, vyrážíme až odpoledne. Jedeme autobusem do Spišské Staré Vsi, odtud jdeme pěšky přes Lysou nad Dunajcem do Niedzicy. Je tady úžasně fotogenický hrad, jehož prohlídka nám zabere značnou část odpoledne. Také si tady kupujeme oštiepky (ovčí sýr, obyčejný nebo uzený) a koupeme se v přehradě. 

cestynedalekorajče.net
Obr. 11 Niedzica

Obr. 11 Výhled z Niedzyce na Czorsztyn

Kolem 17 h odcházíme a přes Stromowce Wyšne a Katy míříme do Stromowce Nižne, odkud je to coby kamenem dohodil do Č. Kláštora. Cestou se stavíme na "Karkowku", což je steak na grilu a k němu hranolky a zase slyšíme hřmění, pršet ale začne, až když jsme v bezpečí domova.



Čtvrtá túra, také krátká odpočinková, vede z Velkého Lipníku po červené značce do sedla Rabštin a odtud asi 2 h do Č. Kláštora. Nám to ale trvá déle. Jednak kvůli tomu, že je mokrá tráva a klouže nám to, jedna kvůli potížím s promočenými botami, takže děláme delší zastávky nejen na vydechnutí, ale také na usušení. Na této trase sice není žádná významná zajímavost, ale byla to nádherná krajina.



Pátý den jedeme autobusem o něco dál - do Stráňan. Odtud jdeme do Stráňanského sedla a do sedla pod Vysokými skalkami (970 m n. m.). Trochu tady bloudíme, rozcestník je sundaný ze svého místa. Vystoupíme na Wysoki Wierch, i když jsme tam původně nechtěli, to jsme jen zase ztratili značku. Koupíme aspoň další oštiepky, sbíráme borůvky, fotíme ovečky schovávající se do stínu a povede se mi moje později oblíbená fotka "bílí proti černým".


cestynedalekorajče.net
Obr. 13 Bílí proti černým

cestynedalekorajče.net
Obr. 14 Nádherné louky

Když najdeme značku, máme to něco přes půl hodiny na Lesnické sedlo a dál pokračujeme do Lipníka. Tady už to známe ze včera - to je naše oblíbená blátivá rozmočená cesta. Dneska to byla asi 14 km dlouhá procházka.



Šestý den si uděláme zase spíš kulturní než turistický. Ze Spišské Staré Vsi jdeme po silnici, pak máme narazit na modrou značku, ale delší dobu ji nikde nevidíme, takže se na jednom odpočívadle ptáme nějakého starého pána, jestli neví, kde je modrá značka. nejdřív nechápe, kam vůbec chceme, protože název hradu Czorsztyn vyslovujeme asi špatně a pak jen mávne rukou dál po silnici. Pak projíždí kolem a sveze nás :-). Také tento hrad se mi líbí, ale nejsou tu takové místnosti jako v Niedzyci.

cestynedalekorajče.net
Obr. 15 Na hradě Czorsztyn

Odtud se necháme převézt na lodičce k Niedzyci a odtud pokračujeme pěšky do Spišské Staré Vsi. Do odjezdu autobusu zbývá hodina, takže se ještě zastavíme v cukrárně na zákusek a pak hledáme zastávku. Řidič nás hned pouští dovnitř, aby nám nebyla zima!



Už nám docházejí nápady, kam chodit a také nejezdí v sobotu tolik autobusů, takže sedmý den vyrážíme na kratičkou vycházku po okolí (do vsi Katy). Odpoledne jdeme na prohlídku kláštera. Má hodně místností, taky dost ruin a skvělý malovaný strop v kostele. Dále je tam výstava fotek dřevěných kostelů. Líbí se mi také zahrádka s bylinkami a zeleninou. Navečer ještě vyrazím na malebné kopečky nad Č. Kláštorem a natrhám tam nějakou mateřídoušku na čaj. Podobně strávíme i část následujícího dne před odjezdem - vyhříváme se a lenošíme na sluníčku a procházíme se po Červeném Kláštoru.



Comments