Zahraniční cesty‎ > ‎Slovensko‎ > ‎

Malá Fatra

Zatím jsem měla možnost poznat jen přibližně polovinu pohoří Malá Fatra a to tu severovýchodní - Kriváňskou. V létě 2008 jsme tady strávili několik překrásných dní s batohem na zádech a foťákem na krku:

Vzhůru na Rozsutce (Veľký Rozsutec - 1609 m n. m. a Malý Rozsutec - 1344 m n. m.)
Vyrážíme ze Štefanové na Podžiar a do sedla Medzirozsutce, cesta je dobrodružná - lezeme po kovových žebřících nad potokem, zábradlí se kymácí, pod námi šumí proud vody. Jinde zdoláváme svah blátivou cestou, kde kloužou i dobré pohorky. Řeč pomalu vázne, "funíme" do kopce. To bylo prý jen "zahřívací kolo". Část výpravy se jde podívat na Malý Rozsutec (také já si nemohu nechat ujít výstup na pěkný skalnatý kopec), část zůstává v sedle a má pauzu. Na Malý Rozsutec je to sice jen kousek, ale zato po řetězech. Navíc si v jednom místě spletu cestu a společně s několika dalšími lidmi jdeme úzkou pěšinkou, která záhy mizí v kosodřevině, musíme se jí prodrat, abychom se dostali na správnou (značenou) cestu. Poučení pro příště - koukat po značkách a nechodit slepě za cizími lidmi.

cestynedalekorajče.net
Obr. 1 Výstup na Malý Rozsutec

Cesta na Velký Rozsutec byla trochu nepříjemná kvůli pálícímu sluníčku a také kvůli tomu, jak to několikrát vypadalo, že už budeme na vrcholu a pak se ukázalo, že se dá jít ještě vzhůru. Na úplný vrchol vede odbočka za rozcestníkem, takže poučení pro vás - dokud nejste u rozcestníku, nejásejte. Pak už to byla hračka, jen zdolat pár skalnatých srázů s řetězy.

Pokračujeme do sedla Medziholie, skála se pod nohama nepříjemně drolí. V sedle máme zasloužený odpočinek, svačíme a sluníme se. ne však moc dlouho, už jsou čtyři hodiny odpoledne a před námi je ještě pořádný kus cesty.

cestynedalekorajče.net
Obr. 2 Rozsutec nad Štefanovou

Vzhůru na Sokolie (1172 m n. m.)
Celou noc prší a ráno to vypadá, že nebudeme moci vyrazit podle původního plánu, ale do osmé se počasí umoudří, a tak můžeme vyrazit. Jdeme ze Starého dvoru po modré tur. zn. do sedla Príslop a dál po žluté na Sokolie. Stejně jako předchozího dne máme problémy s rozbahněnou cestou, dalším zpestřením cesty je přelézání a podlézání několika spadlých stromů přes cestu.

Užíváme si výhledy ze skal (obr. 3), i když jen místy, většina cesty vede lesem. Z vrcholku Sokolie není žádný výhled, všude je samý les. Na jedné vyhlídce vytahuji mapu, abych pojmenovala okolní kopce, kromě Rozsutce (který poznám i bez mapy) jsou vidět Baraniarky, Velký Kriváň (v mracích), Poľudňový Grúň a Stoh.
cestynedalekorajče.net
Obr. 3 Výhled ze Sokolie

Za vrcholem Sokolie je ještě hodně příležitostí k pěknému posezení na vyhlídce, ani neodbočujeme na všechny vyhlídky, které se nabízí. Je tu možnost zkrátit si trasu po zelené značce, ale protože je pěkně a máme ještě do večera hodně času, pokračujeme dále po žluté a zažijeme tak ještě hodně pěkných chvil pod skalami, např. romantický oběd pod převisem. Když přijdeme na rozcestí s modrou značkou, dáme se vpravo na Tiesňavy. Líbí se mi, když skály mají něco připomínat, tak schválně - poznáte, co je na obr. 4?

cestynedalekorajče.net
Obr. 4 Skála ve tvaru ....... (doplňte si sami, co vám to připomíná)

Sestup do Dolních dier - odpočinkový den
Cesta začíná stejně jako prvního dne - nejdřív na Podžiar, ale tam odbočíme od nám již známé cesty a jdeme do Dolných dier (cestou na Rozsutec to byly Horné diery). Opět nás čekají kovové schůdky nad potůčkem nebo plošiny umožňující průchod "Dierami". Fotografie bohužel za moc nestojí, jsou všechny dost rozmazané, protože je tu šero. Pokračujeme do Nových dier, kde je jeden hodně nebezpečný žebřík s rozpadlými špruslíky.

cestynedalekorajče.net
Obr. 5 a 6 Dolní diery

Ves Zázrivá - další odpočinkový den
Na výlet jsme vyrazili až odpoledne, prošli jsme celou ves až do její části Kozinská, kde končí silnice. Hledali jsme starou chalupu z 18. století, která by měla být veřejnosti přístupná, ale o ničem takovém místní nevědí, dokonce ani v infocentru. Zato nám tam doporučí k návštěvě místní hřbitov se shořelým kostelem. Má to tam strašidelnou atmosféru - rozpadlé zdi a okny fičí ostrý vítr, uvnitř ruiny jsou však seřazené lavičky, které napovídají, že se starý rozpadlý kostel dodnes využívá. Moc si tady neumím představit obyčejnou křesťanskou mši, to spíš nějaké satanisty nebo pohanské rituály... Ale to je věcí místních. V okolí je ještě několik zajímavostí - stanice ochrany zvířat, kopec Pavláškova skalka s výhledem a chalupa, kde se natáčelo Želary.

cestynedalekorajče.net
Obr. 5 Kostel

Vzhůru na Veľký Kriváň
(1709 m n. m.)
Cestu začínáme ve Vrátne, odkud se potřebujeme dostat do Snilovského sedla. Vede tam sice lanovka, ale my dáme přednost pěšímu zdolání strmého kopce (převýšení asi 750 m). Líbí se nám louka pod lanovkou, obdivujeme a fotíme horské květiny. Dál na Veľký Kriváň je to už příjemná nenáročná procházka, jen nás mrzí, že se trochu zhoršilo počasí, kolem nás se prohánějí temné mraky. Z Veľkého Kriváně pokračujeme po červené značce přes kopec Pekelník do sedla Bublen a pak po žluté značce na Chrapáky a dál po modré na kopec Kraviarske. Líbí se mi výhledy do okolí i to, že jdeme stále loukou a jak je vidět na obr. 8, kopce jsou divoké se strmými svahy, přičemž turisté po nich pohodlně chodí téměř po vrstevnici.

cestynedalekorajče.net
Obr. 7 Louka pod lanovkou z Vrátne do Snilovského sedla



Obr. 8 a 9 Cesta od Veľkého Kriváně na Kraviarske

Vrcholovka pokračuje dál z kopce Kraviarske (1361 m n. m.) na kopec Žitné (1265 m n. m.) a na Baraniarky (1270 m n. m.), kde jdeme zase už trochu lesem, zvláště potom cestou dolů do sedla Príslop a do Starého dvoru. Z Baraniarek je cesta dolů docela obtížná - jsou tam skály a také blátivá klouzavá cesta. Jsme dnes hodně unavení, ale výlet stál za to - hlavně ty překrásné výhledy, kromě toho spousta krásných kytiček a někde mezi Kraviarském a  Žitném spousta borůvek.

Chata na Grúni - dvouhodinový výšlap
K Chatě na Grúni vede modrá značka ze Štefanové, odkud vyrážíme jednou po večeři (brzké večeři - v 16 h). Kdybychom měli více času, lákalo by mě vylézt i na Poľudňový Grúň, odkud bychom měli výhled zase někam, kde jsme ještě nebyli... Ale i tato krátká cesta byla fajn, hlavně se mi líbil ten nádherný výhled od chaty - na Rozsutec, Poľudňový Grúň a Stoh. Zpátky jsme šli stejnou cestou jako sem. A na rozloučenou tedy posílám tuhle svou oblíbenou fotku:

ihivarajče.net
Obr. 10 Chata na Grúni a Veľký Rozsutec

Všechny tyto a také několik dalších fotografií najdete na: http://cestynedaleko.rajce.idnes.cz/Mala_Fatra/
Comments