Thira

úterý 18.7.2017

Čeká nás další výlet, tentokrát místními autobusy, jedeme hned prvním, tedy v 7:45, do hlavního města Thira. Thira je také řecký název pro celý ostrov Santorini. Někdy psáno Thira, někdy Fira, obojí je správně. Město stojí na strmých útesech, pod nimi je starý přístav Gialos. Spojuje je schodiště, po kterém lze stoupat pěšky nebo na oslech, případně je možné jet lanovkou (cable car), když jsme ale viděli tu frontu (a to bylo jen na cestu dolů), určitě bychom raději šli pěšky.

Z autobusového nádraží je snadné najít cestu do centra, je to asi jen 500 m, trochu stoupáme vzhůru a postupně přicházíme k několika kostelům, které budou i dnes hlavním tématem našich fotografií, tedy společně s výhledy na moře. Jedna z prvních vyhlídek ukáže krásný pohled na Kostel Krista (The Church of Christ) a kostel Saint Minas, bohužel kostel a okolní budovy jsou teď ráno spíše proti slunci, na pěkné fotky si musíme počkat do odpoledne.

cestynedalekorajče.net
Obr. 1 Church of Christ (blíže) a Saint Minas (vzdálenější)

Míjíme velkou sněhobílou katedrálu a pokračujeme k hlavnímu kostelu s trochu barevnou fasádou a pak pořád dál, až opustíme město Fira a plynule přejdeme do města Firostefani a Imerovigli, přičemž se zastavíme na vyhlídce na snad nejfotografovanější kostel – Saint John (ve Firostefani), který je na obálce knihy o Santorini, kterou jsme si hned ráno koupili, a na nejrůznějších pohlednicích, magnetkách a dalších suvenýrech.

cestynedalekorajče.net
Obr. 2 Saint John

cestynedalekorajče.net
Obr. 3 Výhled na Imerovigli a útes Skaros z posledního kousku nezastavěné plochy na okraji skály

cestynedalekorajče.net
Obr. 4 The Church of Resurrection v Imerovigli

Nepočítala jsem s tím, že polezeme na skálu Skaros, takže mám nevhodné obutí a oblečení – sandály a dlouhou sukni, ale nápad přesto uvítám, tahle skála vnese do našeho výletu trochu dobrodružství. Nachází se zde také zbytky zdiva středověkého hradu, pravděpodobně z počátku 13. století. Najdeme kešku, zdoláme vrchol, necháme se na skále vyfotit a pokračujeme dolů ke kapli Theoskepasti. Nějací lidé se tam fotí na její střeše, zpočátku se mi to nelíbí (jsem toho názoru, že po památkách se nešplhá), ale pak se necháme inspirovat a také si u věže uděláme fotku.


cestynedalekorajče.net
Obr. 6 Na vrcholku Skarosu

cestynedalekorajče.net
Obr. 7 Kaple Theoskepasti

Zamračená obloha nás trochu straší, ale nakonec se mraky roztrhají či odplují někam dál a vůbec nezaprší. Cestou zpět stále hodně fotíme, takže stejné výhledy a stejné kostely třeba z jiných úhlů se nám objevují v albech dvakrát, případně třikrát vzhledem k tomu, že se do Thiry podíváme ještě zítra. Na závěr výletu chceme jít s mámou po schodech k přístavu, třeba ne celou cestu ale aspoň část, ale moc daleko se nedostaneme, cestu blokují oslíci a lidi, takže uděláme jen pár fotek oslů a jdeme zpět, aby na nás táta nad schody dlouho nečekal. Na autobus nemusíme dlouho čekat, jezdí odtud každou půlhodinu, vždy v celou a o půl.

cestynedalekorajče.net
Obr. 8 Hlavní kostel Thiry

cestynedalekorajče.net
Obr. 9 Panorama – vpravo je Skaros a Imerovigli, uprostřed snímku je ostrov Thirasía a vlevo Neo Kameni


Pozorování západu slunce – středa 19.7.2017

Po celodenním výletu přes kopec ... nám zbyl čas podívat se ještě jednou do Firy, původní plán byl navštívit muzeum, jenže to mělo zavřeno. Kromě muzea jsme chtěli stihnout také pozorování západu slunce, máme na to tím pádem více než tři hodiny (přijeli jsme v pět, slunce zapadá v 8:40). Projdeme velkou část Firy a vytipujeme si pár dobrých míst, odkud by se dalo slunce pozorovat, kolem 7:10 už jsme v uličce u kostela Saint Minas, myslíme si totiž, že nám průvodkyně říkala, že západ slunce je v 7:40. Čekání je tedy dlouhé, ale i tak jsme nakonec spokojení. Zvláštní jak je hned po západu slunce zima a dost brzo je i tma.

cestynedalekorajče.net
Obr. 12 Kostel Saint Minas ještě před západem slunce

cestynedalekorajče.net
Obr. 11 Západ slunce

Muzeum starověku – neděle 23.7.2017

Do muzea jsme se zastavili při cestě autem do Oii. Muzeum není tak velké jak jsme podle plánku očekávali, prošli jsme si ho asi během hodiny, a to i když jsme nijak nespěchali a přečetli si většinu informací. Vstupné stálo 6 eur, rodiče dokonce dostali slevu pro seniory.

Připadalo mi, že ve srovnání s jinými, většími, muzei, je tady sbírka pouze toho nejzajímavějšího, žádné malé úlomky střepů, rovnou celé malované vázy, džbány, lampy na olej... Dále jsme tam viděli několik zajímavých nástěných maleb, např. moji oblíbenou – mladý rybář s rybami v každé ruce a jinde velká malba s modrými opicemi.



Comments