Zahraniční cesty‎ > ‎Rakousko‎ > ‎

Po Dunaji na raftu

24.08.2013

Někdy po Vánocích jsem s kamarádkou listovala katalogem zájezdů od Kudrny a těšily jsme se na léto a na dovolené. Lákalo by nás skoro všechno, ale zvláště nás zaujal jednodenní zájezd na Dunaj. Ji lákalo zkusit si vodáctví, já to už znám, ale lákalo mě podívat někam dál, někam, kde jsem ještě nebyla. Tak jsme se domluvily, že tam pojedeme spolu. V řece uběhlo hodně vody, původní červnový zájezd byl zrušen kvůli povodním, přehlásila jsem se tedy na srpen a jela nakonec sama, kamarádce se to nějak nehodilo.

Tyhle osobní věci píšu hlavně proto, aby bylo vidět, že není potřeba se toho bát - jet někam samotní. Ještě než autobus vyjel z Brna, měla jsem poskládanou posádku do raftu, alespoň zčásti, pak už nás jen doplnil jeden z průvodců. S Hanou jsem se potkala ve čtyři ráno na zastávce při čekání na trolejbus, začaly jsme se bavit, protože o kus dál pořvávali nějací opilci. Řekla, že jde na Zvonařku a že by tam měl jet bus č. 94… napadlo mě, jestli nejede taky s Kudrnou na Dunaj a najednou koukám - u nohou jí stojí lodní pytel, tak už bylo jasno, jedeme spolu. Při přestupování Hanka oslovina Janu, která se ptala řidiče, jestli to jede na Zvonařku a tak jsme na místo srazu dorazily ve třech a ostatní si o nás mysleli, že se už dlouho známe. To nám řekla Lucka, se kterou jsme si tam začaly povídat a přibraly ji do party osamělých žen.

Autobus nás vyhodil v Melku. Zatímco průvodci Zuzana s Martinem nafukovali rafty, my jsme měli hodinu na procházku městečkem. Podívali jsme se ke známému barokně přestavěnému klášteru, v kostele si poslechli varhany a potom jsme prošli pěkné staré uličky a náměstí.

Co jsem se dočetla o klášteru: Jde o jeden z nejkrásnějších klášterů v Rakousku a také největší benediktýnský klášter v Evropě, který byl odjakživa kulturním a duchovním centrem oblasti. Klášter v Melku se stal také místem, kam Umberto Eco zasadil děj svého románu Jméno růže.

Osídlení této oblasti sahá daleko do historie, již v době kamenné se zde usadily početné kmeny. Později zde Římané postavili dvě strážní věže. Benediktýni zde žijí už téměř tisíc let, přivedl je sem v roce 1089 babenberský markrabě Leopold II. z Lambachu. Původně na tomto místě stával hrad, který od roku 976 sloužil jako sídlo markraběte Leopolda I. Jeho syn Leopold II. jej v roce 1098 věnoval řádu Benediktýnů a ti ho přeměnili na opevněný klášter.

Ve 12. století byla při tomto klášteře založena i škola a byly položeny základy knihovny. V roce 1700 byly zbořeny staré hradní zdi a klášterní budovy. V letech 1702 až 1736 došlo k přestavbě celého objektu na barokní klášter. Prohlídku kláštera můžete začít na tzv. prelátském nádvoří s kašnou ze 17. století. Nejcennější prostory jsou ukryty v prelatuře a císařském traktu. V císařských pokojích kdysi přebývala řada státníků, mezi nimiž byl i Napoleon.

Dominantou celého komplexu je klášterní kostel sv. Petra a Pavla z let 1702 – 1726, kterému vévodí dvě věže a 64 metrů vysoká kupole, z níž je nádherný výhled do okolí (zdroj: http://rakousko.svetadily.cz/clanky/Melk-duchovni-centrum-rakusanu).

Zbývající čtvrthodinu jsme hledaly cestu k autobusu a lodím. Nebylo to úplně snadné, měly jsme černobílou mapku, na které nebylo vidět, kde je řeka, ale doptaly jsme se.

cestynedalekorajče.net
Obr. 1 Klášter v Melku

cestynedalekorajče.net
Obr. 2 Klášter v Melku

Nafasujeme pádla a vesty, rozdělíme se do posádek, naše čtveřice si vyprosí k sobě průvodce Martina, aby to za nás někdo oddřel, ale pak nám spíš připadá, že se tam vzadu nějak fláká a nás zbytečně moc napomíná, ať pádlujeme. Člověk si nemůže ani na chvilku oddychnout jen tak bezdůvodně, ale vytáhnout fotoaparát a fotit si nenechám nikým zakázat :-). Párkrát jsme si cvičně zapádlovali na slepém rameni a pak vyrazili na Dunaj. Plujeme asi dvě a půl hodiny kolem krásným kopců, míjíme kostelíky a hrady a pochvalujeme si, jak se máme hezky. Hlavně že neprší, vítr a zamračená obloha zas tak moc nevadí.

Údolí Dunaje se tady jmenuje Wachau a je zapsáno na seznamu kulturního dědictví UNESCO. Kromě památek je na něm krásné také množství vinic a romantičnost příkrých svahů tyčících se na řekou. Řeka se dá projet také na velkých výletních lodích, podle našeho průvodce se lístek koupí přibližně za 40-50 EUR, ale nevím bohužel na jak dlouhou trasu, řekla bych, že tím myslel jeden den plutí. Okolo projíždějící "parníky" nám dělají pěkné vlny.

cestynedalekorajče.net
Obr. 3 Schönbühel

cestynedalekorajče.net
Obr. 4 Schönbühel

cestynedalekorajče.net
Obr. 5 Hrad, který nevím, jak se jmenuje

Během půlhodinové zastávky ve vsi Mosinghof se naobědváme z vlastních zásob a prohlédneme si kostel sv. Michala a jeho okolí. Několik obrázků z tohoto pěkného místa:

cestynedalekorajče.net
Obr. 6 Kostel sv. Michala

cestynedalekorajče.net
Obr. 7 Cyklotrasa probíhající kolem kostela a celkem zbytečný romantický mostek

cestynedalekorajče.net
Obr. 8 Kostel sv. Michala

Potom už to není tak daleko do cíle, plujeme už asi jen hodinu, možná hodinu a půl. Městečko Dürnstein je už zdálky krásné - při vodě stojí zámek a barokní kostel s věží modré barvy, nad městem se tyčí malebná zřícenina. Dostaneme rozchod dvě hodiny, s Hankou se podívám k zřícenině, ostatní zůstávají v městečku na víno a na večeři. Hledáme cestu na zříceninu a procházíme při tom naprosto kouzelnými úzkými uličkami, každou chvíli se rozplývám na nějakým kusem hradeb, nad romantickým zákoutím s malými okýnky a břečťanem, Hanka zas pokukuje po malých krámkách, zvláště vinotékách. Je tu také zřícenina kostela, škoda, že jsme se nedostali dovnitř.

Cestou na kopec se za každou druhou zákrutou objeví o něco fantastičtější pohled dolů na město a na Dunaj, který se vine mezi kopci, ani nevypadá tak široký. Dávám se jen pár fotek, více najdete jako vždy tady: http://cestynedaleko.rajce.idnes.cz/Dunaj_na_raftech_jeden_den/

cestynedalekorajče.net
Obr. 9 Dürnstein

cestynedalekorajče.net
Obr. 10 Dürnstein - modrá barokní věž kostela

cestynedalekorajče.net
Obr. 11 řícenina Dürnstein

Byl to krásný den, i když nebylo úplně teplo a i když mě bolí ramena a záda od pádlování. Zájezd můžu doporučit, mám jen jednu výhradu, nemuselo by se na lodi tak makat, brala bych trochu odpočinkovější tempo. Ale nevím, jestli by se dalo stihnout tolik zajímavostí před a po vyplutí.
Comments