Bulharsko - Pod vrcholky Rily

aneb Bulharskem na kole
1.7. - 9.7. 2011

Pár slov na úvod

Po dobrodružství obvykle moc netoužím. Ale podívat se do hor a do země, kde jsem ještě nikdy nebyla, to znělo velice lákavě. Už od března vyrážím v rámci zvyšování kondice jednou týdně na cyklovýlety (tři z nich jsou zde také popsány - k Novému hradu, k Mohyle míru a výlet z Brna do Břeclavi). Při plánování narazíme na problém, zda se dá do Bulharska dopravit kolo vlakem, na chvíli to vzdáváme a plánujeme nějaké kopečky v Maďarsku, z čehož jsem zklamaná a roztrpčená, ale najednou někdy v červnu přichází zpráva - do Bulharska se jede!

Den 1.

Cestu vlakem s koly slabším povahám opravdu nedoporučuji - při každém přestupování taková nervozita, zda nás vůbec do vlaku vezmou (a co to bude stát?), jak umístit kola, aby co nejméně překážely, posbírali jsme všechna zavazadla nebo nějaké zůstalo ne peroně? Trápí mě spousta dalších otázek… ale jedeme… a zatím všechno vychází. Pár hodin spíme v lůžkovém vagoně, v 6:30 přestupujeme v Bělehradu.

Den 2.

Cesta probíhá podobně jako předchozí den, opět trochu nervozity, ale už si zvykám… Trávíme devět hodin v „Balkánském expresu“, který jede zpočátku krokem a poslouží nám tak k četnému vtipkování. Společnost nám po část jízdy dělají přátelští Bulhaři, kteří nám nabízejí své pivo, cigarety a meruňky :-).

Sofie na mě nezapůsobí úplně příznivým dojmem, snad je to tím, že na kolech jedeme po tříproudových ulicích a k tomu mírně prší… Ptáme se po lanovce, u které bychom chtěli přespat a další den jí využít a nechat se vyvézt na Vitoshu tyčící se nad městem. Je už úplná tma, když k ní dojedem, ale zjišťujeme, že to není ta správná lanovka, kterou bychom potřebovali, nýbrž lyžařský vlek. Na rovné ploše před kasou si usteleme a jdeme spát, po několika hodinách nás však vzbudí pořádná bouřka - další pozdrav vlídného Bulharska nováčkům!

Den 3.

Je nám zima; přestože jsme byli pod plachtou, máme úplně promočené spacáky. Skoro celé dopoledne je sušíme a doufáme, že přestane pršet, pak i přesto vyrážíme hledat lanovku. (Ovšem ta chvíle, kdy mám „bulharského dobrodružství“ úplně po krk, ta teprve přijde.)

U lanovky zjistíme, že si tam můžeme dát oběd, ale lanovka že nejezdí, dnes kvůli dešti a zítra kvůli tomu, že bude všední den… Nevadí, řekneme si, tak Vitoshu objedeme, od čeho ta kola tady jinak máme. Jsem ráda, že se konečně hneme z místa a ze Sofie že vyjedeme konečně do přírody. Několikrát ještě zaprší, ale k večeru už se na nás usměje sluníčko. Jízda mě baví, fotím nízko se povalující mraky v této mírně zvlněné krajině (obr. 1) a užívám si pohybu. Docela brzo na můj vkus zastavujeme a připravujeme večeři a ležení. A dosušujeme spacáky samozřejmě.

cestynedalekorajče.net

Obr. 1 Cestou ze Sofie k Bystritzi a Železnici

Den 4.

V noci je mi hrozná zima, na chvíli si přísahám, že už nikdy nebudu spát pod širákem a nenechám se zlákat k „dobrodružství“, ale ještě mě tady čeká tolik nocí pod širákem… A tahle byla nejhorší, pak už to vždycky celkem půjde… vstávám kolem čtvrté hodiny a jdu na kopec, zčásti proto, abych se zahřála, zčásti proto, abych si zlepšila náladu. Zůstávám tam, dokud nevyjde slunce (obr. 2 a 3) a vracím se o půl šesté, kdy už se probouzí i ostatní. Náladu mi trochu pokazí dopotřebování veškeré vody (další dny už si budu vodu šetřit a trochu jí vždy zamlčím i před ostatními) a had, na kterého málem šlápnu v trávě.

cestynedalekorajče.net

Obr. 2 Východ slunce nad Vitoshou

 

cestynedalekorajče.net

Obr. 3 Východ slunce nad Vitoshou o chvíli později :-)

Brzy uvidíme k mé velké radosti i hory se zasněženými svahy, myslím si, že už se jedná o Rilu, ale podle mapy to spíše vypadá na něco jiného - pohoří Varila (obr. 4 a 5). Projíždíme Samokovem (se zastávkou na oddech a na nákup) a za ním už hledáme nějaké pěkné místo k přespání, před námi se už opět tyčí malebné pohoří (obr. 6), cestu do kopců si však necháváme na další den.

cestynedalekorajče.net

Obr. 4 Pohoří Varila

 

cestynedalekorajče.net

Obr. 5 Pohoří Varila a cyklisté

 

cestynedalekorajče.net

Obr. 6 Za Samokovem

 Den 5.

Už kolem osmé hodiny ranní se dělá pořádné horko, koupeme se v náhonu, vedle kterého jsme spali. Po chvíli jízdy se nám otevře krásný výhled (obr. 7) a během dopoledne jsme konečně pořádně v horách - kolem jsou smrky a borovice (obr. 8) a také nás čeká první větší stoupání. V sedle nás zastihne bouřka, naštěstí jsme zrovna u restaurace, se všemi věcmi i s koly se můžeme schovat před deštěm, který naštěstí za chvíli přejde. Dojedeme k ubytovně Vada, čeká nás příjemná změna - noc v teplé posteli :-). Kromě toho musím pochválit pohostinnost majitelů, jejich snahu o rozhovor, dobrou večeři a jejich hodné psy.

cestynedalekorajče.net

Obr. 7 Hory, údolí, vesnice…


cestynedalekorajče.net

Obr. 8 Lesní cesta

 Den 6.

Čeká nás druhý výšlap, cesta je rozblácená a nezbývá nám, než kola tlačit, ale je to naštěstí jen pár kilometrů. Po obědě následuje dlouhý sjezd, který si užijeme nejen jako odpočinek, ale je také na co koukat (obr. 9, 10 a 11). Obědváme v lázeňském městě Sapareva Banya (obr. 12 a 13). Potom následuje velice nepříjemný úsek cesty - po hlavní silnici přes město Dupnitsa. K večeru z ní odbočujeme a odměnou je nám pohled na panorama Rily (obr. 14).

cestynedalekorajče.net

Obr. 9 Výhled mezi stromy

 

cestynedalekorajče.net

Obr. 10 Horský potok

 

cestynedalekorajče.net

Obr. 11 Vyhlídka do nížin

 

cestynedalekorajče.net

Obr. 12 Výhled na Sapareva Banya

 

cestynedalekorajče.net

Obr. 13 Doprava na hlavní silnici mezi Sapareva Banya a Ovchartsi :-)

 

cestynedalekorajče.net

Obr. 14 Pohoří Rila

Den 7.

Ráno na pastvině je doslova kouzelné (obr. 15 a 16), alespoň do té doby než píchnu kolo (asi nějaký bodlák). Zjistím to až po zastavení ve vesnici Smochevo (obr. 17). Po obědě si lenošíme v Rile na odpočívadle a pak celé odpoledne šlapeme do kopce k Rilskému monastýru (tj. pravoslavný klášter), jehož prohlídku si ale necháme na další den. Zavrhuji ubytování v hotelu, jsou tu naštěstí i kempy (spát pod širákem nemůžeme, protože jsme v národním parku).

cestynedalekorajče.net

Obr. 15 Probuzení s ovečkami

 

cestynedalekorajče.net

Obr. 16 Na pastvině

 

cestynedalekorajče.net

Obr. 17 Baráčky ve vsi Smochevo

Den 8.

Po snídani a celkem teplé sprše absolvujeme prohlídku Rilského monastýru (obr. 18 - 22), největší zážitek si odnáším z vnitřku kostela, nebo možná z vyhlídky, kde nejsou skoro žádní turisti, zato tam sedí starší paní celá v černém a zpívá něco z evangelia. Navštívím také jedno ze dvou muzeí a nakoupím nějaké pohlednice, i když i vlastních fotek budu mít hodně. Odjíždíme až kolem půl druhé odpoledne a sjíždíme kopec, který jsme včera vyjeli, je to paráda… Až do chvíle než zjistíme, že jsme se rozdělili (respektive, že nám někteří ujeli) a nevíme, kudy pokračovat. Poradíme se s místními i s mapou na náměstí v Rile a dobře to dopadne. Za vesnicí Kočerinovo následuje znovu cesta po hlavní silnici směrem na Dupnitsu, ale naštěstí ne moc daleko, někde před tím městem skončíme u nádraží, odkud nám zítra pojede vlak. Trochu se opiju zbytkem becherovky, samou radostí, že už to máme za sebou :-).

cestynedalekorajče.net

Obr. 18 Kostel v klášteru

 

cestynedalekorajče.net

Obr. 19 Výhled

 

cestynedalekorajče.net

Obr. 20 Celkový pohled na Rilský monastýr i s horami v pozadí

 

cestynedalekorajče.net

Obr. 21 Ještě naposled...

 

cestynedalekorajče.net

Obr. 22 Hory v okolí monastýru

Den 9.

Cesta vlakem probíhá podobně jako ta předchozí, jen je mnohem víc teplo, na některé zastávce se kluci polévají vodou z kohoutku, který uviděli na nástupišti. Na trati se horkem zvlnily koleje, vracíme se a do Bělehradu jedeme jinudy.

Den 10.

V jednu hodinu v noci vystupujeme v Bělehradu, ujel nám sice vlak, ale od jiné party Čechů se dozvídáme, že na mezinárodní pokladně nám vystaví lístek na noc v hotelu. Při cestě mě vystraší polodivocí peroucí se psi. Asi tři hodiny spánku v hotelu přijdou vhod. Ráno v Bělehradu vypadá o moc pozitivněji než večer (obr. 23). Před sedmou hodinou nastupujeme do krásně klimatizovaného EC, který jede až do Brna - hurá, už je konec přesedání! I tento vlak má bohužel zpoždění, takže nám zase ujede poslední spoj domů, tentokrát však nepřespáváme v hotelu, pomůže nám známý s dodávkou, kam naložíme kola a i svá znavená těla a před půlnocí jsme doma.  Výpravu jsme bez zranění přežili a budem mít dlouho na co vzpomínat!



cestynedalekorajče.net

Obr. 23 Ráno v Bělehradu


Doplňující informace

měna:     leva, 1lv = asi 12-15 kč

kolik stál zpáteční lístek pro člověka:     2500 kč

kolik dohromady za přepravu kol:    do 1000kč (záleží, kolik si řekne který průvodčí)

km celkem:   250 km

km v průměru za den (sedm dní v sedle): 35 - 36 km/den

pozdravy a poděkování:

            dobrý den - dobar den

            nashledanou - doviždane

            děkuji - blagodarja

 a co může i nemusí znamenat nesnáze:    azbuka

Trasa (klikni na obrázek pro jeho zvětšení)

cestynedalekorajče.net


Comments