Zahraniční cesty‎ > ‎Norsko‎ > ‎

3. Hardangervidda a Voringsfossen

Hardangervidda – čtvrtek 17.8.2017

V osm odjíždíme autobusem k jezeru Halnefjorden, odkud nás veze člun na druhou stranu (cca 50 minut), při nastupování máme strach, že na nás nezbyde místo uvnitř, ale nakonec to vůbec nebyl problém, bylo jich tam spousta, jenomže by nebylo vidět ven, takže někteří zůstali radši venku. Náš první cíl je chata Heinseter, pak pokračujeme dalších asi deset nebo patnáct kilometrů k silnici a po ní asi kilometr k restauraci Fagerheim Fjellstove. Tam jsme původně neměli v plánu dojít, ale protože jsme k silnici dorazili s dvouhodinovým předstihem a pršelo, bylo to nejlepší možné řešení.

cestynedalekorajce.net
Obr. 1 Suchopýr, jedna z typických rostlin Hardangerviddy

cestynedalekorajce.net
Obr. 2 Chata Hein
Obr. 3 Přes Hardangerviddu se chodí někdy močály, někdy přes louže a přes potoky

Vodopád Voringsfossen – pátek 18.8.2017

Dneska máme pohodovější den, na snídani jdeme až v osm a odjíždíme v devět. Nejedeme nijak daleko, náš hlavní dnešní cíl vodopád Voringsfossen se nachází jen asi pět kilometrů od kempu. Naproti mohutnému vodopádu Voringsfossen se nachází neméně impozantní vodopád Måbødalen, neobyčejný spíše svou výškou než objemem. Nejdřív zastavíme u vyhlídky na vodopády, díváme se na ně shora, pak ještě kousek popojedeme a pěšky jdeme asi dva nebo tři kilometry, nejdřív po staré silnici, pak po kamení podél řeky. Čím blíž jsem k vodopádu, tím je impozantnější, většina se zastavila asi sto metrů od něj, já po chvíli rozmýšlení vyrazím ještě blíž, asi až na padesát metrů, mám pláštěnku, protože je to tady jako sprcha. Užívám si řev vodopádu a příjemný pocit nespoutanosti, když mi do tváře šlehá studená ledová tříšť. 

cestynedalekorajce.net
Obr. 4 Voringsfossen shora
Obr. 5 Voringsfossen zblízka

Stejnou cestou jdeme zpátky a jakmile se dostaneme zpět na nepoužívanou silničku, svačíme. Následuje dlouhá pauza u stánku se suvenýry a se zmrzlinou a pak jdeme na pěší výlet, někteří nejkratší cestou do kempu, ostatní podél říčky k chatám s trávou na střeše. Jdu co nejrychleji, abych se podívala co nejdál, láká mě dostat se z údolí výš do hor. Kromě krásného počasí, pasoucích se oveček a hezké krajiny s výhledy na jezero a vzdálené ledovce, si užiju dokonce plavání v jezírku. Voda dost studí, ale při plavání je to příjemné, přeplavu ho skoro celé tam a zpět. Při některých pohybech zvláštně brní svaly. Když vylezu ven, rychle se suším a pak se zahřeju během přes kopečky, trochu mimo stezku, ale stačí se dvakrát podívat do mapy, vzít to mírně doleva a jsem zpět na červené značce. 

cestynedalekorajce.net
Obr. 6 Jdeme podél říčky a kolem chat s trávou na střechách

cestynedalekorajce.net
Obr. 7 Opět jsem na planině s travami, zakrslými stromy, jezírky a ovcemi
Comments