Od Andělského hradu k Pantheonu

pátek 15.9.2017

Dneska mám celý den volno, dopoledne jsem začala prohlídkou baziliky sv. Petra ve Vatikánu, kterou jsem opustila kolem 13 h a zamířila jsem k Andělskému hradu, kde jsem si zaplatila prohlídku muzea. Hodně se mi líbily popisky ve všech místnostech a u všech věcí, tady mi bylo vždy jasné, co je co, na rozdíl od jiných muzeí, kde to bylo někdy dost nepřehledné.

K historii Andělského hradu – založil ho vladař Hadrian v 1. století jako mauzoleum, později se stavba stala pevností a vězením. Pevnost má čtyři bastiony postavené v 15. století. Také tu byly vybudovány místnosti pro papeže, např. v roce 1527 tu Klement VII strávil sedm měsíců v době, kdy mu hrozilo nebezpečí ve Vatikánu.

cestynedalekorajce.net
Obr. 1 Andělský hrad a Andělský most (původně Hadriánův)

cestynedalekorajce.net
Obr. 2 Výhled na řeku a Vatikán

Muzeum obsahuje rozsáhlou sbírku zbraní, můžeme si prohlédnout památky na hnutí Risorgimento, které vedlo ke sjednocení a nezávislosti Itálie.

Potom si prohlížím místnosti vybudované v roce 1540 za papeže Pavla III, byt správce se třemi místnostmi, nejdříve procházím knihovnou, která je tak nazývána, protože obsahovala archiv, další je Sala dell'Adrianeo a Sala dei Festoni. V místnostech můžeme obdivovat zajímavé fresky zobrazující mýtické postavy i místa v Římě.

cestynedalekorajce.net
Obr. 3 Sala  dell'Adrianeo

Pevnost také sloužila jako vězení, procházím místností pojmenované v osmnáctém století Cagliostra podle vězně, který ji obýval – byl to Giuseppe Balsamo známý jako Cagliostro, alchimista provozující svobodné zednářství v čase, kdy bylo zakázané.

cestynedalekorajce.net
Obr. 4 Místnost Cagliostra

Pak se dostávám přesně doprostřed pevnosti, kde snad byla původně pohřební komora římských císařů (někdy v 2. a 3. století, později však vyrabována barbary), za papeže Pavla III. a později Sixta V. zde byly uchovávány cennosti, byl to tajný archiv a pokladnice. Nachází se tu obrovská kovová bedna se šesti zámky, každý na jiný klíč.

cestynedalekorajce.net
Obr. 5 Pokladnice

Potom už jsem na nejvyšším místě hradu, odkud je úžasný výhled na Vatikán i centrum Říma. Poznávám Památník Viktora Emanuela II, vedle něj je vidět Koloseum, trochu víc vepředu Pantheon a několik kostelů, které neznám.

cestynedalekorajce.net
Obr. 6 Výhled z nejvyšší vyhlídky Andělského hradu

Pak procházím další místnosti, které sloužily jako papežský archiv a jsou o něco mladší než ty předchozí, z pol. 18. stol. A pak se dostávám do asi nejhezčích místností, těch které obývali papežové, např. Paolina Room, ve které papež Pavel III přijímal hosty. Při pohledu na všechny ty fresky, štukovou výzdobu a zlaté nátěry si říkám, že naši husité měli tenkrát pravdu, církev byla až hříšně bohatá.

cestynedalekorajce.net
Obr. 7 Paolina Room

Na konci prohlídky se podívám na staré výtisky románů Petrarky a Boccaccia a výstavu obrazů. Už se sice po celé prohlídce cítím trochu unavená, ale díky zajímavým popiskům mě to stále baví a každý z obrazů mi připadá výjimečný. Líbí se mi, že jde o portréty tehdejších významných lidí a komentář je vždy doplněn zajímavým příběhem, jako třeba portrét smutného muže – vdovce. Také je tu portrét Isabely Portugalské od Tiziana (1548).

cestynedalekorajce.net
Obr. 8 Smutek ze ztráty manželky

cestynedalekorajce.net
Obr. 9  Isabela Portugalská

Tím je prohlídka pevnosti u konce, odcházím po Andělském mostě (Ponte Sant'Angelo), kde stojí sochy andělů od slavného sochaře G. L. Berniniho a jeho žáků. Samotný most je mnohem starší, je už z roku 134, kdy ho nechal postavit Hadrián, stejně jako mauzoleum. Most je nyní jen pro pěší.

Směřuji k významnému náměstí Piazza Navona, přičemž si ale nejdřív udělám několik jiných zastávek. První z nich na Piazza dellla Chiesa Nuova se zvláštní Mísovou fontánou (Fontana della Terrina). Původně byla tato fontána umístěna na náměstí Campo de Fiori, kam zamířím za chvíli. Podívám se do kostela Chiesa Nuova a o něco později do kostela San Pantaleo na stejnojmenném náměstí a pak už stojím na  Campo de Fiori, jehož dominantou je socha Giordana Bruna, který zde byl v roce 1600 upálen.

cestynedalekorajce.net
Obr. 11 Mísová fontána

cestynedalekorajce.net
Obr. 12 Socha Giordana Bruna

Pak jdu ještě na nedaleké Piazza Farnese s velkým stejnojmenným palácem, jméno je mi povědomé, protože se jedná o významný šlechtický rod, z něhož pocházel papež Pavel III. Potom se vracím k severu, abych se konečně podívala na Piazza Navona, kde navštívím kostel Svaté Anežky v agónii (Chiesa di Sant'Agnese in Agone) a prohlédnu si tři fontány, z nichž nejvýznamnější je prostřední Fontána čtyř řek (Fontana dei Fiumi) od Giana Lorenza Berniniho. Uprostřed fontány je římský obelisk z prvního století a po stranách jsou čtyři postavy znázorňující řeky Nil, Gangu, Dunaj a Río de la Plata (nejvýznamnější řeky každého kontinentu).

cestynedalekorajce.net
Obr. 13 Obelisk a fontána Čtyř řek


Poslední zastávku na dnešní procházce mám u Pantheonu, což byl původně starověký chrám, v sedmém století darovaný papeži a zasvěcený Panně Marii. Až do 15. století se jednalo o největší stavbu zaklenutou kopulí.

cestynedalekorajce.net
Obr. 15 Pantheon – světlo dovnitř proniká pouze jedním střešní oknem uprostřed kopule

cestynedalekorajce.net
Obr. 16 Pantheon

Je asi sedm hodin, když odtud odcházím a spěchám na vlak. Jenže když uvidím upoutávku na cukrárnu se 150 druhy zmrzliny, zdržím se, abych si je prohlédla a nakonec neodolám a několik si jich vyberu a koupím a je mi už jasné, že vlak v 19:41 nestihnu, budu muset jet až tím dalším. Ale stojí to za to.

Comments