Nejznámější fontány

středa 13.9.2017

Konečně se vydávám na dlouho plánovanou vycházku za fontánami. Řídím se pokyny v malém prospektu, kde je popsáno osm fontán, já si nyní projdu polovinu z nich, dvě další uvidím někdy příště (Fontána čtyř řek na Piazza Navona a Fontanone del Gianicolo v Trastevere) a dvě už jsem viděla (Fontánu Tritonů naproti Ústům pravdy a Želví fontánu na Piazza Mattei (viz článek z 8.9. - Bocca della Veritá).

Kromě těchto nejznámějších fontán navštívím cestou ještě devět dalších!

Vycházka začíná na mě již dobře známém Náměstí Republiky u fontány Najád. Dívám se ještě jednou pozorně na všechny čtyři najády, jestli tentokrát neodhalím tajemství, která je která a proč některé z nich škrtí různá zvířata, ale žádný nápad se nedostavuje.

cestynedalekorajce.net
Obr. 1 Najáda s husou, které jako by chtěla zakroutit krkem

Včera jsem si koupila krásné šaty, a tak se dnes nechám u některých památek vyfotit náhodnými kolemjdoucími, ať mám osobnější památku na Řím:

cestynedalekorajce.net
Obr. 2 U Fontány Najád

Na nedalekém náměstí San Bernardo jsou tři malé fontány vedle sebe, na jejich okrajích leží lvi, na podstavci pod nimi jsou napodobeniny hieroglyfů (?). Celé průčelí budovy je zdobené sloupy, sochami a nápisem s letopočtem 1587. Fontána se jmenuje Fontana dell'Acqua Felice nebo se jí také říká Mojžíšova fontána.

cestynedalekorajce.net
Obr. 3 Lev na Piazza San Bernardo, Mojžíšova fontána

cestynedalekorajce.net
Obr. 4 Piazza San Bernardo

Pokračuji k západu na náměstí Barberini k Tritonově fontáně. Cestou si všimnu pomerančovníků v ulici, pomeranče na nich nevypadají moc lákavě, ale stejně by mě zajímalo, jestli jsou jedlé.

cestynedalekorajce.net
Obr. 5 Pomeranče

Tritonova fontána byla navržena sochařem, jehož jméno už je mi známé – Gian Lorenzo Bernini. Byla to jeho první fontána, kterou navrhl a kde ukázal výjimečný talent a originalitu. Fontána je z roku 1643. Říkám, že jeho jméno je mi známé, ale to si ho možná pletu s jeho jmenovcem – Pietrem  Berninim, který také vytvořil jednu z nejznámějších fontán Říma, ještě o padesát let starší, ale nepředbíhejme, bude to hned ta další v mé vycházce.

Tritonova fontána je tvořena čtyřmi delfíny, kteří svými ocasy podpírají otevřenou lasturu s Tritonem nahoře, který podle mého názoru pije z jiné lastury, podle informačního letáčku do ní fouká, snad aby zatroubila jako lesní roh. Delfíni mě trochu zklamali, jak jsou oškliví, ale v té době asi lidé ještě pořádně nevěděli, jak delfín vypadá. Ale jinak je fontána nádherná.

cestynedalekorajce.net
Obr. 6 Tritonova fontána

cestynedalekorajce.net
Obr. 7 Pózování u Tritonovy fontány

Via Sistina mě vede ke kostelu Trinita dei Monti, který stojí nad Španělskými schody. Je odtud pěkný výhled (i když momentálně proti slunci). Stojí tu obelisk Sallustiano. Scházím po schodech a přemýšlím, jestli se nechat ještě jednou vyfotit, asi by to chtělo – jsem na tak známém místě… a když si všimnu u jedné lampy dvou odložených růží, je rozhodnuto:

cestynedalekorajce.net
Obr. 8 Na Španělských schodech

Nyní přicházím k fontáně Pietra Berniniho z roku 1598 – Barcaccia („Stará bárka“). Na místě určeném k stavbě fontány byl trochu problém s tlakem vody, proto je fontána jen nízká a mírně pod úrovní okolního terénu.

cestynedalekorajce.net
Obr. 9 Fontána Barcaccia

Pokračuji k severozápadu po ulici Via del Babuino, o které je v mém průvodci krátká zmínka, protože i tady je fontána, ne však tolik známá jako ty ostatní, tady se netlačí davy turistů, aby si s fontánou pořídili selfie. Fontána Babuino je prý legendárně ošklivá :-). Chvíli ji nemohu najít, ale v mapě vidím značku pitné vody ve vedlejší ulici, tak se tam jdu podívat a náhodou najdu úplně jinou fontánu a protože tvář na ní je taky trochu ošklivá, říkám si, že už jsem to našla, ale je tam i nápis s názvem fontány – Fontana degli artisti, takže vím, že ještě musím hledat dál. Pak se vrátím na ulici Via del Babuino a u kostela Sant Atanasio najdu konečně i ošklivého Babuina.

cestynedalekorajce.net
Obr. 10 Fontana degli artisti

cestynedalekorajce.net
Obr. 11 Fontana del Babuino

Tato ulice mě dovede na Piazza del Popolo, jedno z nejznámějších náměstí, kde jsou dokonce hned tři fontány – Fontána boha Říma (Fontana della Dea di Roma), Neptunova fontána (Fontana del Nettuno) a Lví fontána u obelisku (Obelisco Flaminio), kde jsou vlastně čtyři malé fontány, každá s jedním lvem prskajícím vodu do nádrže.

cestynedalekorajce.net
Obr. 12 Lví fontána na Piazza del Popolo, vzadu Da Vinciho muzeum

K ostatním dvěma fontánám se momentálně nedá dostat, fotím si fontánu boha Říma alespoň zdálky a vidím, že kromě boha (bohů?) je tam zobrazena i vlčice kojící Romula a Rema. Zkouším tady také ulovit jednu kešku, v nápovědě je „Philosopher's Stone, což si nejdřív překládám jako Kámen mudrců, až pak mi dojde, že to můžu brát doslovně a podívat se na kámen jedné ze soch – pro případ, že by to byl filozof. Kešku však stejně nenajdu. Tyhle městské kešky mi moc nejdou, mám tady úspěšnost tak 30 %.

Vracím se víc k jihu, podívám se do tří kostelů a přicházím k fontáně na Piazza Colonna, kde také stojí obelisk Marka Aurelia.

cestynedalekorajce.net
Obr. 13 Fontana di Piazza Colonna

cestynedalekorajce.net
Obr. 14 Obelisk Marka Aurelia

cestynedalekorajce.net
Obr. 15 Uvnitř jednoho bloku budov je tahle hezká fontána

Pak se trochu vracím, protože chci navštívit baziliku San Lorenzo in Lucina, procházím přes Piazza del Parlamento a později přes Piazza di San Silvestro, kde se mi líbí spousta kamenných lavic k sezení a kde navštívím další kostel – Santi Claudio e Andrea dei Borgognoni. Přiznám se, že mě už prohlídky kostelů moc nebaví, už jsem jich během několika posledních dní viděla tolik, že mi vše splývá. Jen za dnešek jsem se podívala do pěti kostelů. Ještě jeden kostel a pro dnešek stačí a jde se k největší a možná nejznámější fontáně – Fontana di Trevi na stejnojmenném náměstí, kam se dá snadno dojít po Via del Tritone od Piazza Barberini s Tritonovou fontánou.

Fontána se proslavila i díky filmu „La Dolce Vita“ (který bych měla zkouknout, ať jsem v obraze). Voda je sem přiváděna z vodovodu, který zbudoval už Agrippa v 19. století př. n. l. Je zvykem otočit se k fontáně zády a hodit do ní minci, čímž si zajistíte návrat do Říma. Někdo mi říkal, že díky tomuto zvyku je denně z fontány vyloveno kolem 3.000 eur. U fontány se nesmí jíst, nesmíte se v ní namočit, nesmí se stoupat na zábradlí… chodí tu dobrovolníci s píšťalkami a pořád někoho musí napomínat, což trochu kazí hezký dojem z fontány, stejně jako neskutečné množství lidí. Ale líbí se mi, že se tu dá posedět a trochu se fontánou pokochat, než se vydám na další cestu.

cestynedalekorajce.net
Obr. 16 Fontána di Trevi, detail bez lidí

cestynedalekorajce.net
Obr. 17 Fontána di Trevi – celkem se spoustou lidí

Nedaleko nádraží si fotím ještě dvě krásné malé fontány na křižovatce ulic, z nichž jedna má příhodné jméno – Ulice čtyř fontán (Via delle Quatro Fontane) – vede od Tritonovy fontány k Piazza del Viminale, kde je také fontána, ale až tam nedojdu, protože už pospíchám na vlak.

cestynedalekorajce.net
Obr. 18 Na Ulici čtyř fontán – žena

cestynedalekorajce.net
Obr. 19 Na Ulici čtyř fontán – muž

Comments