Koloseum a Foro Romano

čtvrtek 14.9.2017

Na dnešek jsem si naplánovala navštívit nejvýznamnější antické památky v Římě. Přijíždím obvyklým vlakem ve 14:20, nikde se nezdržuji a jdu nejkratší cestou ke Koloseu. Ještě než se zařadím do fronty, zaujme mě nabídka prohlídky s průvodcem (v angličtině), jedině tak se můžu podívat doprostřed Kolosea, do tzv. arény. Ptám se ještě, jak dlouho strávíme v Koloseu (40 min) a jak dlouho pak ve Forum Romanum (asi hodinu a pak si ho můžeme ještě sami procházet, jak dlouho chceme). Zní to docela dobře a nechce se mi ztrácet čas čekáním ve frontě (prohlídky s průvodcem pouštějí bočním vchodem), takže zaplatím 30 eur (normální vstupné je 12 eur), dostanu samolepku, kterou si lepím na šaty a doháním skupinu, která právě vyrazila.

Nejdřív se podíváme na Koloseum zvenčí, dozvíme se, že mělo 80 bran – každý oblouk byla jedna brána – a byly číslované, my stojíme právě u brány č. 35, římské číslice jsou dobře čitelné, ale asi bych si jich nevšimla, kdyby nás průvodkyně o nich neinformovala, takže už teď jsem docela ráda, že jsem si připlatila. Jenom mě štve, že nemám žádnou vstupenku, pouze tu samolepku, kterou bych mohla snadno ztratit, moc dobře nedrží.

cestynedalekorajce.net
Obr. 1 Brána č. 35

Obcházíme severní stranu Kolosea, ta je nejlépe zachovalá, jižní strana byla více narušená povětrnostními podmínkami, a tak bylo snadnější z ní odstraňovat kameny, které se používaly na stavby novějších budov v Římě. Stejně tak byly odvezeny skoro všechny kameny, které původně tvořily jakési oplocení Kolosea, které bylo otevíráno jen pro zvláštní příležitosti, ne každý den. Bylo jich 160, tedy dva u každé brány.

Také jsme upozorněni na díry, které zbyly po železných skobách, ty držely kameny lépe u sebe, je mi záhadou, jak byli lidé schopni to železo vydolovat a jak kameny tedy drží nyní? Nebo to železo bylo potřeba jen při výstavbě, něco jako lešení? Takže si můžeme všimnout rozdílů v cihlových zdech – ta, která je bez děr, je nová a byla postavena, aby Koloseum bylo zpevněno. Staré zdivo vždy obsahuje díry po těch kovových částech. Slovy průvodkyně: „Když to vypadá jako nové, je to proto, že to je nové.“

Procházíme bočním vstupem a dostáváme se přímo do arény ve středu Kolosea, tvoří asi jen polovinu nebo menší část, zbytek je ponechán bez podlahy, aby bylo vidět do prostoru pod arénou, kde to vypadá jako labyrint. Tam se připravovala všechna představení, pracovalo tam asi 500 otroků, byla tam i zvířata. Podzemí mělo dvě úrovně.

cestynedalekorajce.net
Obr. 2 Koloseum zevnitř

cestynedalekorajce.net
Obr. 3 Pohled do podzemí

Obklopují nás řady zdí, původní sedačky už skoro nikde nejsou zachovány, dochovala se jen nepatrná část, můžeme si všimnout, že některé byly mramorové – pro V.I.P. diváky. Skoro všechen mramor je však už pryč, pravděpodobně byl použit na stavbu a výzdobu bazilik v Římě a Vatikánu. Všímáme si také čtyř významných vstupů – jeden právě pro V.I.P. a jeden, který se jmenuje „Triumphal“ tedy pro vítěze v soubojích.

V Koloseu byl pravidelný program – ráno vždy zvířata, velkou oblibu měla zvířata z Afriky – sloni, lvi a zebry, ale předváděla se také zvířata z Itálie – medvědi a vlci, v poledne byly popravy zločinců, průvodkyně nás upozorňuje, že se zde nepopravovali křesťané pro jejich víru, zemřel tu jediný křesťan (který nepatřil mezi zločince) a to jen proto, že sám skočil doprostřed arény a chtěl aby přestal zápas a diváci jeho ukončení nechtěli, tak po něm házeli kamení. Odpoledne program vrcholil zápasy gladiátorů, kterých nebylo mnoho, takže i když gladiátor prohrál zápas, neznamenalo to, že by vždy byl zabit. Když cítil, že mu jde o život, mohl zvednout ruku a tím se vzdát, v Koloseu jich zas tak moc nezemřelo. Gladiátoři se po mnoha úspěšných bojích stávali známými jako dnes třeba herci nebo rockové hvězdy.

Vstup do Kolosea byl tehdy zdarma (?), třeba při příležitosti oslav dobytí nějakého území, za cíl bylo ukázat, jak jsou Římané dobří, že získávají další kolonie (potřeba stále nových otroků).

To jsou asi všechny informace, které jsem si z výkladu zapamatovala. Po asi půlhodinové přednášce v přízemí Kolosea dostáváme přestávku 20 minut, abychom se mohli podívat do patra a venku nás pak bude očekávat průvodce, který nás vezme na druhou část prohlídky do Fora Romana.

cestynedalekorajce.net
Obr. 4 Pohled do arény z prvního patra Kolosea

cestynedalekorajce.net
Obr. 5 Celkový pohled na Koloseum zvenčí

Trochu zazmatkuji při hledání průvodce, přeslechla jsem totiž, kde na nás má čekat a předpokládala, že u vchodu do Fora, ale tam nikoho čekat nevidím, kromě turistů, kteří se řadí do fronty na vstup. Vracím se tedy ke Koloseu a ptám se někoho z „Gladiator Tours“, kde obvykle průvodce čeká. Odpověď zní – u východu z Kolosea, takže se tam vracím a cestou ještě potkám naši průvodkyni, která mi přesně ukáže, kde průvodce Stan stojí. Mám radost, že problém je vyřešen, ale hned v tu chvíli se musím potýkat s jiným – ztratila jsem tu nálepku, podle které nás průvodce pozná. Takže by si teď mohl myslet, že jsem nezaplatila a že ke skupině nepatřím. Jdu tedy rovnou za ním, oslovím ho jménem, abych vypadala důvěryhodněji, a vysvětluji, že jsem ztratila nálepku a ptám se, jestli mi může dát náhradní nebo si mě najít v seznamu (protože při placení jsem jim napsala jméno a příjmení do nějakého bloku). Jen nad tím mávne rukou a řekne „Don't worry about that.“

cestynedalekorajce.net
Obr. 6 Konstantinův vítězný oblouk

Za chvíli začíná prohlídka, dozvídáme se nejdřív historii založení Říma, včetně legendy o nechtěných dětech Removi a Romulovi, které byly v košíku poslány po vodě (měli je zabít, ale někomu se jich zželelo) a jak je našla a zachránila vlčice, která je nyní symbolem Říma. Průvodce se nás ptá, kdo věří, že se to odehrálo skutečně takto, zvedne se jediná ruka (načež dotyčnému poděkuje za důvěru), a tak nám nabídne jinou variantu. Slovo „lupa“ totiž prý znamená ještě něco jiného – lehkou ženu (?) – je tedy možné, že děti zachránila žena, později je možná svěřila nějakému pastevci, který snad vymyslel pohádku o vlčici.

Původně snad bratři měli pozorovat orly přelétající nad nimi, každý z jiného místa, a kdo jich uvidí víc, ten vyhrál, jenže když jeden řekne nějaký počet, ten druhý samozřejmě řekne vyšší, na to ho ten první osočí, že si to vymyslel, ten ho vyzve na souboj a kdo v tomhle souboji na život a na smrt vyhraje, je prvním vládcem Říma.

Po téhle přednášce o historii založení Říma se podíváme shora na Foro Romano, které bylo sídlem vládců Říma v antickém období. Leží v údolí obklopeno pahorky Palatine, Capitoline a Esquiline. V období Republiky (5. až 1. stol. př. n. l.) zde bylo politické, obchodní a náboženské centrum Říma. Předtím, v 9. - 8. století zde byla pohřebiště. Okolní vsi se postupně propojovaly, lidé se zde setkávali kvůli obchodování. Původně to byla spíše nezdravá oblast plná bažin, bylo potřeba odtud odvést vodu, byla vybudována kanalizace, tzv. Cloaca Maxima.

Pod námi vidíme nejdůležitější ulici, jedná se o první kamennou ulici Říma, jmenuje se Via Sacra (= tajná, skrytá). Mám výhled na antickou „baziliku“, což v té době ale nebyl žádný chrám pro uctívání božstev, ale něco jako dnešní radnice (?).

Vedle stojí budova kruhového půdorysu chrám Divo Romolo a až sejdu dolů na Via Sacra, budu si moc dále na západě od těchto budov prohlédnout chrám Antonia a Faustiny, Augustův oblouk, sloup Phoca, dům Vestali, Jupiterův chrám a pahorek Capitoline s rozsáhlými muzei (kam půjdu za pár dní). Na východní straně, u vstupu do areálu, je Titův oblouk. Na jihu (momentálně za našimi zády) jsou zahrady a muzea pahorku Palatine.

cestynedalekorajce.net
Obr. 7 Chrám Divo Romolo (vlevo) a antická Bazilika di Massenzio (vpravo)

Než se s námi průvodce rozloučí, řekne nám ještě pár zajímavostí – ukáže nám vytesaný reliéf, na němž jsou stvoření s křídly, ale nejsou to andělé, byl takto zobrazován bůh vítězství Niki (Niké nebo Nichi?), jehož jméno si vypůjčila firma Nike, která má ve znaku také takové „křídlo“.

Další zajímavost jsou zelené dveře u jednoho z chrámů – v té výši byl prý původní povrch  Dveře jsou o novější než Via Sacra a za tu dobu se povrch ulice zvýšil. Antické vykopávky pak byly v několika vrstvách nad sebou.

Ještě se dozvíme něco o dnech v týdnu a o planetách. Už jsem věděla, že Římané převzali bohy od Řeků a dali jim jiná jména – podle planet, ale nevěděla jsem, že stejně to bylo i se dny v týdnu:
- první byl den slunce – původně Dies Solis (později v době křesťanství nahrazen názvem Den páně = Dies Dominika, dnes se tedy neděle řekne italsky domenica), ale slunečný den se aspoň zachoval v angličtině - Sunday
- další je pondělí, což je pojmenováno podle měsíce – v italštině „lunedì“ jako básnická „luna“, v angličtině Monday, jako měsíc = „moon“.
- Úterý je martedì podle Marsu, i v angličtině šlo o boha války, jen se mu říkalo Tiu nebo Twa, odtud anglické Tuesday
- středa je mercoledì podle Merkuru
- čtvrtek se italsky řekne giovedì, původně Dies Jovis (Jove = Jupiter)
- pátek je Venušin den – venerdì
- sobota byla původně Dies Saturni, což je zase hezky patrné v té angličtině - Saturday

Potom už máme zbytek prohlídky sami, nejdřív se jdu podívat k jihu, až na okraj Circo Massimo, kde jsem byla před pár dny, jenže teď se na něj dívám víc zvýšky.

Přicházím k další „Bazilice“, které se tak začalo říkat, protože má půdorys typický pro baziliky – prostor rozdělený do tří částí. Dochovaly se mramorové sloupy. Původní název byl Domus Flavia. V jeho podzemí byl tzv. „Sál Isis“ s freskami, které jsou nyní k vidění v muzeu „Loggia Mattei“.

cestynedalekorajce.net
Obr. 8 Domus Flavia, mramorový sloup oddělující jednotlivé prostory

Dále mě zaujme Domus Tiberiana, ke kterému patřily rozlehlé zahrady se sochami, oltáři a fontánami a s vodní nádrží, pravděpodobně pro chov ryb.

cestynedalekorajce.net
Obr. 9 Vodní nádrž patřící k domu Tiberiana

V šestnáctém století byly antické paláce na pahorku Palatine už jen ruinami, ale přesto to bylo fascinující místo, takže kardinál Alessandro Farnese (synovec tehdejšího papeže) se rozhodl zakoupit zdejší pozemky a vybudovat zde „Horti Farnesorium“ - zahrady s třemi terasami s výhledem, s antickými sochami, květinovými záhonky a skrytými chodníčky, kde se pořádali pikniky. Zahrady byly dokončeny kolem roku 1635 Odoardem Farnesem.

cestynedalekorajce.net
Obr. 10 Zahrady

cestynedalekorajce.net
Obr. 11 Výhled na dolní část Fora, Via Sacra, ještě jednou  Bazilika di Massenzio, vpravo kostel Venere e Roma, dál vpravo Koloseum a před ním Titův oblouk

cestynedalekorajce.net
Obr. 12 Via Nova – ulice vedoucí skoro paralelně s Via Sacra

cestynedalekorajce.net
Obr. 13 Věž kostela  Venere e Roma

Dívám se zpět na pahorek, na němž se rozkládají Farnesovy zahrady a kde původně stál palác Tiberiana. Jeho severní strana je tvořena třípatrovými arkádami. Byly vytvořeny vladařem Hadriánem.

cestynedalekorajce.net
Obr. 14 Třípatrové arkády

cestynedalekorajce.net
Obr. 15 Oblouk Septimia Severa

cestynedalekorajce.net
Obr. 16 Titův oblouk

cestynedalekorajce.net
Obr. 17 Středověký dům, podle základů, kde začínají oblouky, je vidět, kde byla tehdy úroveň ulice

cestynedalekorajce.net
Obr. 18 Pohled na Forum při západu slunce (1741)

cestynedalekorajce.net
Obr. 19 Koloseum při západu slunce

Comments