Bocca della Veritá

pátek 8. 9. 2017

Jedu na druhý výlet do Říma, tentokrát mě veze Fede autem a je to na celý den, tedy skoro na celý, protože nevyrážíme zrovna brzo ráno. Domlouváme se, že mě z auta vysadí u Pyramidy (Piramide Cestia) a na stejném místě mě pak večer vyzvedne. Při jízdě městem jsem šokována, že míjíme dopravní značky s omezením rychlosti na 30 km/h na čtyřproudovce, která vypadá jako dálnice a vede rovně, jenom tu a tam je přerušena kruhákem nebo semafory, ale co mě opravdu fascinuje, je ručička tachometru pohybující se mezi sedmdesátkou a osmdesátkou, a to se neřítíme nijak nebezpečně, jedeme prostě s proudem jako všichni ostatní, v levém pruhu nás auta v jednom kuse předjíždějí…

U Pyramidy jsme asi o půl dvanácté. Rozloučím se s Federicou a jdu se podívat po okolí. Prohlídka Pyramidy teď bohužel není možná, jde to jen každou druhou a čtvrtou sobotu nebo neděli v měsíci. Jedná se o stavbu, která sloužila jako hrobka a byla postavena v 1. stol. př. n. l. Je z mramoru, který byl dlouho restaurován a nyní vypadá jako nový.

cestynedalekorajce.net
Obr. 1 Pyramida Cestia

Za Pyramidou je nekatolický hřbitov, obcházím ho zleva i zprava a narazím na tři zamčené brány, už to chci vzdát a vrátit se, ale pak si to rozmyslím a říkám si, že ho obejdu celý, ani ne snad proto, abych narazila konečně na nějakou otevřenou bránu, ale abych šla aspoň jinudy. Vyplatilo se, opravdu je tu čtvrtá brána a ta je odemčená. Je tu i malé infocentrum a vstupné dobrovolné. Projdu se po hřbitově a hledám náhrobky slavných osobností, třeba britského spisovatele Percyho B. Shelleyho. I bez známých jmen by tu bylo na co koukat – sochy andělů a jiných postav, keltsky zdobené kříže, náhrobky se sloupy a střechou nebo ve tvaru rakve nebo urny…

cestynedalekorajce.net
Obr. 2 Pamětní deska spisovatele Johna Keatse

cestynedalekorajce.net
Obr. 3 Keatsův náhrobek

cestynedalekorajce.net
Obr. 4 Keltský kříž

cestynedalekorajce.net
Obr. 5 Náhrobek ve tvaru padlého anděla

Po návštěvě hřbitova zamířím k Aventinu, kopci tyčícímu se nad řekou Tiberou, cestou se podívám do mapy v telefonu, jestli někde v okolí není nějaký supermarket, kde bych si koupila něco ke svačině a vidím, že ve čtvrti Testaccio jich je hned několik, i když první je spíš nějaká specializovaná prodejna šunky a kvalitního sýra za ceny, které mě odtamtud rychle vyženou. V druhém případě mám štěstí, jedná se o klasický malý market se vším možných a s cenami jen lehce nadprůměrnými (chleba asi za 2,50 eur). Náhodou jsem díky hledání obchodu také narazila na krásnou fontánu složenou ze samých amfor (Fontana delle Anfore), která ani není v mém seznamu fontán ani na žádném obrázku v mapě, takže bych se k ní nebýt toho nepodívala, nachází se uprostřed Piazza Testaccio.

cestynedalekorajce.net
Obr. 6 Fontána z amfor na náměstí Piazza Testaccio

Pak vystoupám na kopec, kde jsou nedaleko od sebe tři kostely – Sant' Anselmo (připadá mi podivně moderní a taky že je, jak se dozvím z cedule u vstupu – byl postaven v letech 1893 – 1900), dále stojí Sant' Alessio a Santa Sabina a dál za nimi Pomerančová zahrada (Giardino degli Aranci, nevím proč je takto pojmenovaná, vidím tu samé borovice pinie, kromě toho se také můžeme setkat s názvem Parco Savello) s nádherným výhledem na západní část Říma, poznávám kupoli baziliky sv. Petra ve Vatikánu. Kupole dalších bazilik se mi však zatím nepovedlo identifikovat.

cestynedalekorajce.net
Obr. 7  Sant' Alessio a Pomerančová zahrada

cestynedalekorajce.net
Obr. 8 Výhled na Řím

cestynedalekorajce.net
Obr. 9 Bazilika sv. Petra ve Vatikánu

cestynedalekorajce.net
Obr. 10 Santa Sabina – základy byly patrně zbudovány v letech 422 – 432, později byla samozřejmě několikrát stavebně upravena, přibyly například kaple, jedná se typický příklad raně křesťanské baziliky

Než uzavřu povídání o Aventinu, chci zmínit ještě jednu věc – na jinak dost poklidném a téměř liduprázdném místě jsem uviděla frontu čítající asi dvacet lidí, nejdřív jsem si myslela, že jde o nějaký zájezd a že si ti lidé zaplatili vstupné někam, kam se my ostatní nepodíváme, ale pak jsem si všimla, že ti, kdo stáli na začátku fronty se podívali klíčovou dírkou u brány a pak odešli. Došlo mi, že to je ta brána, o které psali v jednom z mých průvodců - „The Military Order of Malta Complex“, máme se podívat klíčovou dírkou a uvidíme něco velmi překvapujícího. Jsem docela ráda, že jsem se nedočetla nic konkrétnějšího a neviděla ani obrázek, protože to pro mě opravdu bylo překvapení. A tak ani já nezkazím hru a tajemství neprozradím.

cestynedalekorajce.net
Obr. 11 Klíčová dírka

Potom scházím na Piazza Ugo La Malfa, odkud je výhled na Circo Massimo – závodiště, které nechal postavit Augustus, dokázalo pojmout více než 150 000 diváků. Nejdůležitější událostí v circu maximu bývaly závody vozatajů.

cestynedalekorajce.net
Obr. 12 Circo Massimo a za ním Palatino Fori Imperiali

Jen tak mimochodem k tomu, co mám na sobě – je docela teplo, asi 26°C, ale kvůli návštěvám kostelů je lepší mít delší sukni nebo kalhoty, takhle ke kolenům je to ideální, krátký rukáv je lepší než tričko na ramínka, to by někdo mohl mít námitky, i když jsem si všimla, že spousta turistů si s tím neláme hlavu, ale cítím se takhle lépe. Dneska jdu v pevných botách, což ocením hlavně u antického divadla, minule jsem návštěvu Říma v pohodě zvládla i v kroksech.

Trochu si pak odbočím z plánované trasy a navštívím kostel Santa Anastasia a pak zamířím k mému dnešnímu hlavnímu cíli – Ústa pravdy (Bocca della Veritá). Táhne se k nim dlouhá fronta, polovina v podloubí kostela Santa Maria in Cosmedin, druhá polovina venku na chodníku. Fronta končí právě v místě, kde je možné spatřit Ústa pravdy skrz plot. Stoupnu si do fronty, aniž bych tušila, zda se za vstup do podloubí a focení platí nebo ne, ale je mi to celkem jedno, sem se opravdu hodně chci podívat. Zaráží mě, že od Úst neodchází žádní lidé – že by je to všechny sežralo?

Fronta postupuje překvapivě docela rychle, říkala jsem si, že pokud bych za půl hodiny nedošla ani do poloviny, můžu to pro dnešek vzdát a vrátit se sem jindy třeba brzo ráno, ale není to potřeba, k Ústům se dostávám asi za 45 minut. Jsou tu dva muži, kteří občas někoho vyfotí, kdo je o to požádá, některým lidem dávají šátky na zakrytí ramen, když vcházejí do kostela (ano, odcházejí po svých, nic je nežere) a asi i trochu dohlížejí na to, aby se lidé vystřídali rychle, jinak by možná každý vymýšlel deset různých póz bez ohledu na dlouhou frontu za sebou.

cestynedalekorajce.net
Obr. 13 Ústa pravdy (Bocca della Veritá)

A proč jsou tahle "ústa" tak slavná? Představují pravděpodobně jednoho z pohanských bohů a v 1. století n. l. byla součástí antické fontány. Legenda praví, že vložit ruku do úst může jen ten, kdo má čisté svědomí, jinak o ni přijde. Uf, moje ruka to přežila :-). Maska je vyrobena z mramoru, váží 1,2 tuny a její průměr je 175 centimetrů, popravdě mě trochu překvapilo jak je masivní, i když jsem ji znala z fotek. V 17. století byla umístěna do podloubí kostela Santa Maria in Cosmedin, poblíž starověkého Fora Boaria. Kostel je známý i díky tomu, že uchovává vzácné relikvie – ostatky sv. Valentýna, mnicha, kterému západní svět vděčí za svátek zamilovaných.

V kostele Santa Maria in Cosmedin se podívám také do krypty Hadriána I., který byl v letech 772 - 795 papežem, byl pátým nejdéle sloužícím papežem v dějinách. Hadrián nechal zbudovat tento kostel, přičemž bylo využito dvou starších římských budov, nejstarší dodnes zachované části jsou mramorové sloupy v přední části kostela.

cestynedalekorajce.net
Obr. 14 Santa Maria in Cosmedin

Naproti tomuto kostelu je známá Fontána Tritonů (Fontana dei Tritoni), která se mi plete s Tritónovou fontánou (Fontana del Tritone), která je ale na jiném náměstí (na Piazza Barberini), věřím, že i tam se zanedlouho podívám... Fontána Tritonů byla dokončena v roce 1715 na přání papeže Klementa XI. Fontána má v půdorysu tvar osmiúhelníku s konkávními stranami (připomíná hvězdu) a ústředním motivem jsou dva Tritoni podpírající velkou ústřici. Tato fontána se vždy potýkala s nedostatkem vody, je záhadou, proč byla vůbec postavena právě na tomto nevhodném místě.

cestynedalekorajce.net
Obr. 15 
Fontána Tritonů a kostel Santa Maria in Cosmedin, momentálně pod lešením

Potom se zajdu podívat na Forum Romanum, jen tak přes plot a pokračuji směrem k židovské čtvrti. Dnešní vyměřený čas se mi už krátí, ale stihnu navštívit ještě několik důležitých památek, především Marcellovo divadlo (Teatro Marcello), jehož stavbu zahájil Caesar a dokončil Augustus roku 11 př. n. l., když budovu zasvětil památce svého zemřelého synovce a dědice Marcella. Původně třípatrová budova s arkádovým průčelím měla travertinovou fasádu, zdobenou divadelními maskami z mramoru. Vnitřní uspořádání divadla umožňovalo systematický pohyb a rozmístění diváků, kterých se do divadla vešlo až na 15 000. S postupnou devastací divadla začali sami Římané již ve 4. století, kdy si do Marcellova divadla chodili pro stavební materiál, potřebný pro jiné stavby ve městě. Divadlo tak postihl stejný osud, jako například Forum Romanum či Koloseum. Jako „lom pro získávání materiálu“ sloužilo divadlo až do 12. století, kdy došlo k jeho přestavbě na pevnost, kterou pak využívaly různé zámožné rodiny. Po celý středověk bylo Marcellovo divadlo nejhrozivějším římským opěrným bodem, ze kterého bylo možno ovládat mosty na nedaleký Tiberský ostrov i lidnatou čtvrť Trastevere (Zátibeří) na opačném břehu řeky. Později byly v horní části divadla postaveny i byty pro běžné obyvatele, a tak můžeme říct, že stavba je další ukázkou soužití Římanů s antickými památkami. V těsné blízkosti divadla stojí tři mramorové sloupy s korintskými hlavicemi, které jsou pozůstatkem z tehdejšího Apollonova chrámu.

cestynedalekorajce.net
Obr. 16 Marcellovo divadlo a sloupy Apollonova chrámu

Nedaleko divadla stojí kostel Sant'Angelo ve čtvrti, jež se nazývá Pescheria (trh s rybami). Kostel byl postaven v osmém století. V jeho přední zdi jsou tři korintské sloupy - Portico d'Ottavia.

cestynedalekorajce.net
Obr. 17 
Sant'Angelo in Pescheria 

Svou procházku zakončím v židovské čtvrti, jejíž nejvýznamnější památkou je synagoga, ale mě se nejvíc líbí na nádvoří knihovny moderních dějin a centra pro americká studia (Palazzo Mattei di Giove), úplně mě to tam uchvátí, nejspíš i proto, že jsem tam nic podobného nečekala. Tolik soch a reliéfů na zdech, zdobené schodiště a dokonce i mříž uvnitř... Stavba pochází z 16. - 17. století.

cestynedalekorajce.net
Obr. 18 Synagoga

cestynedalekorajce.net
Obr. 19 Palazzo Mattei di Giove

cestynedalekorajce.net
Obr. 20 Tuto sochu jsem nazvala "Hambaté selfíčko"

Potom se dostávám k nádherné Fontáně želv (Fontana delle Tartarughe), kde si pak sním první italskou kopečkovou zmrzlinu, sice předražená, ale zato nejlepší zmrzka na světě (ne, to přeháním, víc mi chutnaly chorvatské, ale i tahle je boží!).

Fontána byla postaven v letech 1580 - 1588 ve stylu italské renesance, architekt byl Giacomo della Porta, sochař Taddeo Landini. Ale co s ní má společného Bernini, o kterém jsem někde v souvislosti s touto fontánou četla? Bronzové želvy - ty jsou snad jeho práce a byly sem dodány později, někdy v letech 1658 - 1659, když byla fontána opravována.


cestynedalekorajce.net
Obr. 21 
Fontana delle Tartarughe

Potom přecházím řeku Tiberu a podívám se zároveň na tamější ostrůvek (Isola Tiberina). V roce 292 př. n. l. byl na ostrově vybudován chrám boha lékařství Aeskulapa (ostrovu se tedy také říká Aeskupulův), protože na nepřístupném ostrově mohli být nemocní drženi v karanténě. Na konci 10. století nechal Ota I. Veliký na místě pohanského chrámu postavit kostel zasvěcený svatému Vojtěchovi, přejmenovaný později na baziliku sv. Bartoloměje (Basilica di San Bartolomeo all'Isola).

cestynedalekorajce.net
Obr. 22 Kostel sv. Bartoloměje

Po mostě Ponte Cestio přechází k čtvrti Trastevere, její prozkoumání si ale bohužel musím nechat na jindy, už nemám moc času, za necelou hodinu mám sraz s Fede u Pyramidy, takže se projdu podél řeky a pak přejdu most Ponte Sublicio a už to mám jen kousek k Pyramidě. Na domluvené místo setkání dorazíme s Federicou téměř zároveň.

cestynedalekorajce.net
Obr. 23 Ponte Cestio

cestynedalekorajce.net
Obr. 24 Avetino Hill
Comments