Zahraniční cesty‎ > ‎Itálie‎ > ‎

Dolomity

31.7. - 8.8.2015

První túra - Ferrata na Col Rosa

Celou noc jsme jeli autobusem, a tak nejspíš nejsem v dobré kondici. Ráno vybalíme z autobusu věci potřebné na cestu, dostaneme krátkou instruktáž, jak uvázat ferratové jištění, pak ho schováme do batohů a krásnou lesní cestou jdeme pod horu Col Rosa (2 166 m n. m.). Ferrata je středně těžká (C), postupuji velmi pomalu, ale docela se mi to líbí. Výhledy a krajina celkově mě zase tolik nezaujme, jiné části Dolomit jsou hezčí.

ihivarajče.net
Obr. 1 Výhled z Col Rosa k jihu - skupina Tofana

Po sestupu se podíváme k řece Boite - má zvláštní barvu a je kalná od vápence. Původně jsme měli být ubytovaní zde v kempu Olympia, ale nechtějí nás tu, tak jedeme asi 30 km daleko do oblasti Alta Badia, kemp se jmenuje podle nedaleké hory Sas Dlacia. Cesta průsmyky Paso Falzarego a Paso di Valparola je úžasná, okolní skály jsou monstrózní.

Přímo od recepce kempu je krásný výhled na hory a je skvělé, že je tu společenská místnost, kde můžu psát deník, číst a nabíjet telefon a foťák. Také máme k dispozici velký stan s lavicemi a stoly, který budeme využívat na snídaně a večeře.

Když stavíme stany, začíná pršet, průvodkyně Katka se radí s kempařem a pak doporučuje postavit stany na štěrku, neposlechneme, stavíme na kopečku a pak jsme rádi, protože kdo postavil dole na štěrku, je vyplaven a hrabe příkopy.

Druhá túra - město Cortina d'Ampezzo a horská skupina Sorapis

Protože ráno pořád prší, jedeme nejdřív na prohlídku města Cortina, projdeme se po obchodech, koupím nějaké pohlednice, v IC vyzvedneme bezvadnou mapku Dolomit a někteří mají i dost času na lovení kešek. Přestává pršet, takže kolem poledne jedeme do oblasti Sorapis a vyrážíme od chaty Tre Croci směrem k jezeru Lago del Sorapis. Většina účastníků zájezdu jde rychle, nechám je tedy utéct a jdu pohodovým tempech, abych se stíhala rozhlížet po krajině. Potkám se s nimi u chaty Rifugio Alfonso Vandelli a u jezera. Od něj se kus vracíme a pak prudce stoupáme na hřeben.

ihivarajče.net
Obr. 2 Lago del Sorapis

Začíná svítit sluníčko, okolní skály jsou nádherné, konečně jsem tu spokojená. Dozvěděli jsme se, že musíme stihnout lanovku, která by měla jet v 17:30, což mě netěší, protože podle programu by túra měla trvat šest hodin a tak to máme jen tak tak. Jdu s průvodkyní, takže nemusím mít strach, že to nestihnu. V sedle Marcuóira část výpravy (včetně jednoho z průvodců) odbočí na jinou trasu, splete si směr a dojde k autobusu, který stále čeká u chaty Tre Croci až do večera, kdy nás má vyzvednout v Cortině. 

Máme krásné výhledy ze sedla Faloria. Blížíme se k lanovce, vidíme už lyžařské vleky, trochu začínáme pospíchat, a tak dojdu spoečně s posledními těsně po páté a myslím si, s jakým předstihem jsem to pěkně zvládla. Jenže poslední oficiální kabina už prý jela v 17 hodin. Kvůli nám ale vypraví speciální poslední kabinu. Do Cortiny přijíždíme v plánovanou dobu, těsně po nás přijede i autobus se ztracenými členy výpravy a tak všechno dobře dopadlo.

ihivarajče.net
Obr. 3 V sedle Faloria

Třetí túra - pěšky kolem Tre Cime a ferrata na Monte Paterno

Na dnešek je dobrá předpověď počasí, takže se půjde k nejatraktivnějšímu cíli výletů východních Dolomit - Tre Cime di Lavaredo (italsky) nebo Drei Zinnen (německy), což v překladu znamená Tři štíty lavaredské. Budeme je obcházet, začneme na jihu u chaty Auronzo, pokračujeme na západ a kolem poledne jsme na severní straně, odkud jsou štíty nejčastěji focené, třeba z terasy chaty Locatelli (Drei Zinnen Hütte).

ihivarajče.net
Obr. 4 U chaty Auronzo

ihivarajče.net
Obr. 5 Rifugio Locatelli

ihivarajče.net
Obr. 6 Tre Cime

Přestávku tady máme delší, takže někteří z výpravy se zajdou podívat na štít za chatou Locatelli, jmenuje se Sasso di Sesto (it.) či Sextenstein (něm.). Ještě o něco dál je Toblinger Knoten, kam se leze ferratově a dá se to také stihnout, když si pospíšíte. Mě stačí zkrácená verze túry, a to od chaty Auronzo k chatě Locatelli, vyfotit si Tre Cime a pak ferratově vylézt na Monte Paterno (Paternkofel) - 2 744 m. Když jsem ho uviděla od chaty, říkala jsem si: "Teda, to je špičatý kopec, kam snad nelezou ani horolezci" a pak jsem se dozvěděla, že za chvíli na něm budeme my, dostala jsem trochu strach, ale taky se začala těšit. Koupila jsem si pohlednici s chatou a Monte Paternem v pozadí, abych měla památku na to, co jsem dokázala. Vyfotit se rozumně nedal, protože byl proti slunci.

Od chaty vyrazíme na východ či jihovýchod, procházíme tunelem z první světové války a pak nasazujeme ferratové sety a lezeme na vrchol. Baví mě to víc než ferrata v tom prvním dnu. Je pořád na co koukat, všichni lezou pomalu, protože je tady hodně lidí a ti před námi nás zdržují, takže nemusím pospíchat a stíhám fotit a rozhlížet se kolem. Ferrata je spíše lehká (B).

Celé Dolomity jsou plné připomínek 1. sv. války - tunely, ostnaté dráty, muzea... V průběhu dovolené si čteme různé příběhy a právě z dnešního dne si jeden pamatuji. Je o horském vůdci jménem Sepp Innerkofler na straně Rakousko-Uherska, který byl nájemcem chaty Drei Zinnen Hütte a po začátku války v této oblasti navrhl obsadit vrchol Paternkofel, což se zcela nepodařilo kvůli malému počtu zkušených horalů. Vytvořili tedy jen malé denní hlídky, díky nimž se rakouské straně podařilo vyhnat Italy ze sedla Patternsettel. Kapitán požádal o posily, které by mohly dobité pozice udržet, ale byly mu odepřeny a navíc přišel rozkaz se stáhnout. Vrchol obsadili Italové a těžce poškodili pozice rakouské armády. Mezitím se změnilo velení a nový generál vydal rozkaz znovu obsadit sedlo Patternsettel, což nebylo možné bez dobitá vrcholu Paternkofel. Místní velitel odmítl splnit rozkaz, protože akci považoval za sebevražednou, velitel byl tedy vyměněn a jeho místo zaujmul nový. Ten okamžitě svolal poradu zkušených horských vůdců, samozřejmě včetně Seppa Innerkoflera. Ten se rovněž vyslovil proti akci, nicméně se jí neodmítl zúčastnit, ačkoli mu tuto možnost nový velitel nabídl. Sepp Innerkofler vrcholu skutečně dosáhl, avšak pak ho zezadu zasáhla střela z rakouského kulometu - od jejich vlastních, špatně informovaných vojáků. Vrchol tedy zůstal Italům, a to ještě dva roky, až do všeobecného ústupu.
(zkráceno, celý příběh je hezky popsaný zde: http://valkanaitalii.webnode.cz/products/boje-na-drei-zinnen-tre-cime-lavaredo/)

ihivarajče.net
Obr. 7 Výhled ze svahu Monte Paterno

Z vrcholu se vracíme část ferraty stejnou cestou, pak odbočíme a pokračujeme k východu, ztrácí se nám tedy už výhled na Tre Cime. S radostí v jednom místě sundaváme ferratový set, ale po pár desítkách metrech ho zase musíme nandat, abychom přelezli ještě jeden nebezpečný úsek, jakousi strž. Potom zahýbáme k západu, před námi se objeví opět Tre Cime a také chata Lavaredo. K autobusu pak hodně pospícháme v obavě, aby nám neujel, nakonec to stihneme asi s čtvrthodinovou rezervou.

Čtvrtá túra - Tofana di Rozes

Po předchozím dni jsem hodně unavená, takže nejen že nejdu na ferratu, ale také nedojdu až na vrchol Tofany. Přesto tento den považuji za velmi podařený. Nejdřív jdeme asi hodinu lesem k chatě A. Dibona (nadmořská výška je 2 037 m) a pak pohodlně traverzujeme skalnatým svahem k chatě Giussani. Skupina pěších turistů se rozdělila na skupinu A, která mi už utekla a spěchá na vrchol, a skupinu B, která zůstává u chaty. Po krátkém odpočinku u chaty vyrážím za skupinou A, která je ještě na dohled, abych dosáhla aspoň sedla pod vrcholem, odkud je pěkný výhled do třech světových stran.

Snažím se sledovat modré puntíky (červené vedou k únikové ferratě), značení však není moc dobré, občas pracně hledám další modré kolečko. Potkávám jednoho člena ze skupiny A, který se vrací, protože mu ostatní utekli a často nemohl najít značky, přeje mi víc štěstí. Vím, že mám čas až do dvanácti nebo déle, protože ve dvanáct hodin se mají všichni otočit a jít zpět, aby se celá túra dala stihnout. Navíc na odpoledne jsou hlášené bouřky. Trochu se bavím s Italy, kudy dál. Ukazují mi mapu a společně odhadujeme, kudy vede značená trasa. Nakonec se vydáme různými směry, ale po chvíli se opět potkáme, obě možnosti jsou tedy správně. Do sedla dojdu (nadmořská výška je asi 3 027 m), odpočinu si tam, nasvačím se a brzy přivítám pěší skupinu A a také skupinu našich ferratistů.

ihivarajče.net
Obr. 8 Výhled ze svahu Tofany di Rozes

ihivarajče.net
Obr. 9 Pohled na Tofanu di Dentro (vlevo) a Tofanu Mezzo (vpravo)

Stejnou cestou se vracím k chatě Giussani a odtud příjemnou cestou s krásnými výhledy, trasa vede těsně pod jižní stěnou Tofany a potom traverzem kosodřevinou a lesem k silnici, kde na nás čeká autobus.

ihivarajče.net
Obr. 10 Pohled zpět na Tofanu

Pátá túra - z Col di Varda k chatě Fonda-Savio

Autobus nás vyhodí u krásného jezera Lago di Misurina, od něj jedeme lanovkou do sedla Col di Varda. Stoupáme docela obtížně do výše položeného sedla, odkud zase prudce klesáme a stoupáme. Většina z toho je lehká ferrata (A), ani si nebereme úvazky, jenom přilby, protože je to sutí a po drolivých skalách a létají nám kamínky kolem hlavy. Ocelová lana slouží spíš jen pro přidržení rukou. Oproti předchozímu dni jsou tu špičatější roztodivné skály a výhledy se každou chvíli mění. Vůbec nemůžu najít v mapě, kudy chodíme, značení ani mapy nejsou právě dokonalé.

ihivarajče.net
Obr. 11 Lago di Misurina

ihivarajče.net
Obr. 12 Špičaté skály

Potom sestupujeme po sněhu a následuje dobrovolná žebříková ferrata Merlone an horu Cima Cadin Nord Est, několik žebříků také vylezu, ale až na vrchol to nestihnu a už se vrací ti přede mnou. Je odtud nádherný výhled na chatu Fonda-Savio, kam pak směřujeme. Také cesta od této chaty je krásná - zelená louka, sem tam bílé kameny a v pozadí amfiteátr rozeklaných skal. Autobus na nás čeká na severním konci jezera Misurina.

ihivarajče.net
Obr. 13 Výhled na chatu Fonda-Savio a v pozadí Tre Cime

ihivarajče.net
Obr. 14 Pohled zpět k Fonda-Savio, při sestupu od chaty

Šestá túra - ferratou na Averau, pěšky na Nuvolau a kolem Cinque Torri

Vyrážíme ze sedla Falzarego k chatě Averau. Část skupiny se odtrhla a prodloužila si cestu náročnější oklikou, protože máme asi deset hodin času na poměrně krátkou túru, než se sejdeme s ferratisty, kteří mají dnes hodně náročný výstup na Tofana Mezzo. Já volím lehčí variantu, ale zato si vylezu až na vrcholek Averau (2 649 m n. m.). Ferrata je sice uváděná jako lehká, ale připadá mi nebezpečná a snad i nejtěžší, co jsem tady zatím vylezla. Výhledy jsou krásné, mám další zdolaný vrcholek a navíc vypadá moc hezky, když se na něj pak dívám z vedlejšího kopce Nuvolau a můžu si říct: "tak tam jsem vylezla". Tam + zpět je to zdržení o dvě hodiny, přesto jsem rozhodnutá vylézt i k chatě Nuvolau, to je kratší odbočka, celkem jen asi na hodinu.

ihivarajče.net
Obr. 15 Chata Averau a stejnojmenný vrchol

Se zbytkem skupiny se potkám u Cinque Torri, chvíli posedíme v chatě a pak si prohlédneme muzeum války - tedy nějaké zachovalé zákopy i s jednou scénou s figurínami. Potom obejdeme Torri a klesáme zpět k Passo Falzarego. Opět to byl moc krásný den, šlo se úplně pohodovým tempem a to i přes to, že jsem si z původní cca pětihodinové túry udělala více než osmihodinovou.

ihivarajče.net
Obr. 16 Cinque Torri

Sedmá túra - k jezeru Lagazuoi

Vycházíme stejně jako předchozí den ze sedla Falzarego, čeká nás opět krátká pohodová túra, na začátku vystoupáme asi 400 m a pak už to bude jen po rovině a z kopce až do kempu. Skoro všichni ze zájezdu jdou pěšky, na ferratu vyrazili jen čtyři nejodvážnější a nejzdatnější, ale nakonec ji nenajdou. Nejlepší zážitek máme od jezera Lagazuoi, kde nejdřív krmíme rybičky a divíme se, kolik se jich shromáždí za jedním drobkem chleba. Potom se chci nechat vyfotit na kameni u břehu a jedna průvodkyně mě přesvědčuje, že doskočím až na ten vzdálenější, druhá naopak radí, že se mám zout a přebrodit tam, nakonec se zouváme a brodíme všichni, protože se nám ten nápad líbí a fotka je z toho pak skvělá. Brodění je sranda, ani to není moc studené, takže as pět odvážlivců včetně mě se vykoupe.

alpinadolomityrajče.net
Obr. 17 V jezeře Lagazuoi (foto Petr)

Pokračujeme sestupem podél potoka s malými vodopádky k chatě Scotoni, kde začne pršet, takže zajdeme dovnitř na něco dobrého a déšť přečkáme. Pak chvíli svítí sluníčko, máme poslední krásné výhledy na hory a stihneme dojít do kempu, než se rozprší znovu.

ihivarajče.net
Obr. 18 Opalování před chatou Scotoni

ihivarajče.net
Obr. 19 Recepce kempu
Comments