Zahraniční cesty‎ > ‎Itálie‎ > ‎

Brenta

Příjezd a první ferrata nedaleko Gardy - sobota 21.7.2018

Vyrazili jsme asi v 5:30 z Plzně a počítali jsme, že těch cca 700 km přejedeme třeba do dvou odpoledne, ale zdržela nás spousta kolon, hlavně ke konci cesty. Do Madonny di Campiglio přijíždíme kolem 16 h, podíváme se na předpověď počasí a zjišťujeme, že má pršet nejen dnes, ale i celý zítřek. Rozhodneme se tedy jet do Arca, ubytujeme se na jednu noc v kempu a jdeme ještě na výšlap přes hřeben nad kempem (Monte Colt), trvá nám to od 18:30 do 22:00.

cestynedalekorajce.net
Obr. 1 Výhled na Arco z Monte Colt

Ferrata na Cima Sat - neděle 22.7.2018

Dopřáváme si delší spánek, protože poslední dny byly náročné a pokud bychom nebyli odpočatí, nic moc bychom z výletů neměli. Vstáváme kolem osmé, balíme stany a přesouváme se do města Riva del Garda. Mám radost, že jsem našla parkování zadarmo a dost blízko k začátku trasy. Serpentinami stoupáme k Bastionu (asi půl hodiny cesty), dalším cílem je chata Barbara (kde jsme po další hodině a půl), která je bohužel zavřená. Máme trochu krizi, je nám vedro, a tak přemýšlíme, jestli pokračovat, nebo se vrátit. Najíme se a trochu odpočatí vyrazíme dál. Tady začínají ferraty, střídají se s nezajištěnými úseky.

cestynedalekorajce.net
Obr. 2 Výhled na Riva del Garda

V 16 h jsme na vrcholku Cima Sat (1245 m n. m.). Cesta dolů je velmi příjemná, žádné velké schody, ze kterých pak bolí kolena, jen klikatící se pěšina. Také počasí nám vyšlo vstříc, je pod mrakem, takže jsme se neupekli. U auta jsme asi v 19 h. Čekali jsme, že to půjde rychleji, podle rozcestníků by to měly být asi 3 h nahoru a 2 h dolů.

cestynedalekorajce.net
Obr. 3 Na vrcholku Cima Sat (1245 m n. m.)

Začíná další dobrodružství, a to najít volný kemp. Nejdřív hledáme v Torbole, kam jsme zajeli na nákup, zastavíme ve třech nebo čtyřech kempech, ale nikde nemají místo, vracíme se tedy do Rivy a zkoušíme kempy dál na severu, v kempu Brione mají sice na bráně nápis, že nemají volná místa, ale také je tam poznámka, že kromě malých stanů. To je přesně pro nás, nám stačí i miniaturní plácek a nacpem tam naše oba stany. Postavíme stany, uvaříme večeři, posedíme, pokecáme a jdeme spát. Začne parádní bouřka, hromy jako by byly všude kolem a neustávají.

Brenta - začátek trasy - pondělí 23.7.2018

Ráno se rozhodneme zavolat na chatu Stoppani a zamluvit si nocleh ještě na dnešek a protože mají volno, balíme stany, pak se vykoupeme v Gardě a o půl druhé odpolende odjíždíme zase do Madonny di Campiglio. Při focení u Gardy jsem uklouzla tak nešikovně, že jsem si málem zlomila nohu mezi kameny, naštěstí je z toho nakonec jen odřenina, i tak mě to štve, protože to v pohorách bolí ještě i za tři dny.

Asi v 16 h jsme v Madonně, platíme za parkování 16 euro, nejspíš za dvě noci a tři dny, ale těžko říct, protože ten chlápek mluvil spíš jen italsky a my jen anglicky. Když pak přijedeme po čtyřech nocích, ukážeme účet a ptáme se, kolik doplatit, mávnou na nás rukou, že to je dobrý a ať jedem.

Vyrážíme do sedla Grosté, čeká nám převýšení asi 900 m. Celá trasa za všechny dny je zde: https://mapy.cz/s/2TTEH

Na chatu Stoppani pro jistotu telefonuji, abych zjistila, do kolika hodin můžeme přijít (pokud bychom to nestíhali, můžeme z Madonny vyjet lanovkou). Odpovídají, že do sedmi. Ptám se tedy i na cestu - jak dluho by asi měla trvat, je možné to do sedmi stihnout? Ano, mělo by to trvat jen 2,5 až 3 h, takže vyrážíme pěšky. Podle mapy se mi to sice moc nezdá, je to dlouhá cesta a s velkým převýšením, ale nakonec to stihneme a na chatu s vypětím posledních sil dorazíme za pět sedm (ono by se ve skutečnosti nic nestalo, kdybychom přišli později, stačilo by zatelefonovat a odemkli by nám, ale je to tak trochu otázka cti, přijít včas a zvládnout trasu za udaný čas).

Je krásný podvečer, hory jsuo nádherně osvětlené a v popředí jsou zelené louky, které v následujících dnech neuvidíme, budeme se pohybovat ve vyšších nadmořských výškách.

cestynedalekorajce.net
Obr. 4 První výhledy na Brentu

Jdeme na večeři, dostáváme vybrat asi z šesti jídel, z toho jsou některé předkrmy, ale moc jsme nepochopili, co s čím kombinovat, takže pak jsme i dost zvědaví, co vlastně dostaneme. Po večeři zkontrolujeme předpověď počasí, která už vypadá pro zbytek týdně jakž takž přívětivě.

Via ferrata Alfredo Benini a Bocchette Alte - úterý 24.7.2018

V sedm hodin jdeme na snídani, na téhle první chatě je nejbohatší, nikde jinde už si tolik nepošmáknu. Pak se mi ovšem asi dvě hodiny hůř šlape, protože si připadám přejedeně. Počasí je ideální, ferraty jsou spíše lehké až středně těžké (B/C) a protože máme dobrý čas, odbočíme si nalehko bez batohů i na vrcholek Cima Falkner (2990 m n. m.).

cestynedalekorajce.net
Obr. 5 Chata Stoppani

cestynedalekorajce.net
Obr. 6 Typický obrázek - samé skály a modré nebe

cestynedalekorajce.net
Obr. 7 Chvílema jsme i v mracích

Do sedla Bocca del Tuckett vydrží pěkné počasí, pak nám zbývá 4,5 h k chatě Alimonta a trochu se ponoříme do mraku. Je právě 12 h, takže odhadujeme, že na chatě budeme před pátou, ale pak zjistíme, že udávané tempo nedržíme, jsme pomalejší, dorazíme na chatu asi v 18 h. Ferrata Bochette Alte je náročnější, hlavně když se leze vzhůru, naštěstí jsou to spíš krátké úseky, většina cesty je traverzem po vrstevnici. Snažím se trochu krotit s focením, aby mi baterka vydržela na celou dovolenou, trochu také natáčím videa na GOPRO.

cestynedalekorajce.net
Obr. 8 Chata Alimonta

Na chatě Alimonta si objednáme večeři, samotný nocleh je za 28 eur (s večeří a snídaní by byl za 58 eur). Jídlo nás trochu zklame, je ho málo, další nevýhoda - sprcha se latí zvlášť. Na pokoji bydlíme s dalšími Češkami, což je fajn. O půl jedenácté nás vzbudí požární poplach, naštěstí byl spuštěn jen omylem.

Via ferrata Bochette Centrale - středa 25.7.2018

Vstáváme v 6:00 a v půl sedmé už opouštíme chatu Alimonta a šlapem do sedla Bocca dei Armi. Jdeme tři hodiny ferratu Bochette Centrale, trochu mě rozčiluje neustálé cvakání karabin, strach z výšek i počasí, po nějaké té čokoládové tyčce se mi nálada docela zlepší. Výhledy jsou fajn, focení prima, baterka ve foťáku se drží dobře, jen kamerka je vybitá nebo chcíplá zimou.

cestynedalekorajce.net
Obr. 9 Občas je to tu trochu nebezpečné

cestynedalekorajce.net
Obr. 10 Chata Pedrotti

Na chatě Pedrotti si Jirka dá polévku, my s Karlem se občerstvíme z vlastních zásob a odpočineme si. Ptáme se na cestu - půjde projít přes ledovec bez maček? Spíme totiž na Agostini. Mělo by to jít, druhou (pohodovější) cestou pak půjdeme zase přes Pedrotti zpět a dál na chatu Brentei. Tam máme zamluvený i dnešní nocleh, telefonicky ho tedy nyní ruším, protože už vidíme, že stíháme jít dál na Agostini.

Další část cesty se mi moc líbí, sice jsem utahaná chůzí do kopce, ale jsou tu hezké výhledy. Na Cima Tosa (nejvyšší vrchol) nakonec nejdeme, vypadá to moc těžké, asi se to jistí lanem. Jsem ráda, že budeme mít víc času, mělo to být na tři hodiny, ale v našem případě již tradičně o něco víc. Uděláme si zacházku na menší vrcholek s výhledy, hodně fotíme, zvláště fotogenická je skalní věž Campanille Basso.

cestynedalekorajce.net
Obr. 11 Výhledy pod vrcholkem Cima Tosa, v levé části je skalní věž Campanille Basso

Pak je ferrata, se kterou jsem nepočítala, podle mapy by tu měla být pouze obtížná cesta, ale je to celkem fajn až na jeden těžký úsek a dlouhý žebřík těsně před tím, než přejdeme ten sníh (který je naprosto v pohodě).

cestynedalekorajce.net
Obr. 12 Poslední dnešní ferrata a sněhové pole

Jirka je teď unavený asi víc než já, zastavujeme a svačíme, i když k chatě už to máme jen kousek. Chata Agostini je nadohled, jsme tam asi za hodinu (v 17 h). Mají tu slevu na Alpenverein, konečně ho někde využijeme, objednáváme si "half board" - přespání s večeří a snídaní. Vybíráme si předkrm, hlavní jídlo a ještě desert. Jdeme se projít ke kapličce a posedíme tam.

cestynedalekorajce.net
Obr. 13 Chata S. Agostini

Z chaty S. Agostini na chatu Brentei - čtvrtek 26.7.2018

Docela dlouho spíme, Jirka nás tahá z postele asi v 7:15. Snídaně je skromnější než večeře i než snídaně na chatě Stoppani, ale udělá mi radost džus, čokoládové cornflaky i malá nutela, marmeláda a med. Vyrážíme asi v půl deváté, dneska na programu není žádná těžká ferrata, začátek je úplně pohodový - pěšinka v trávě, pak je obtížnější úsek, kdy i nandáme sedáky. Kolem poledne už přicházíme k chatě Pedrotti, je fajn, jak už to tady v okolí známe, obcházíme obří závrt (?), na který jsme koukali včera. Na chatě si dáváme oběd a potom vystoupáme do sedla Bocca di Brenta, kde se rozdělíme, Karel jde ferratově stejnou cestou, kterou jsme šli včera a přes Alimontu na Brentei, my jdeme krátkou trasu (cca 1 h) přímo na Brentei.

Těsně před chatou je krásné místo s trávou lákající k poležení, asi půl hodiny se opalujeme, pak začne krápat, schováme se pod balvanem a hledáme tam kešku. Na chatě se ubytujeme, vysprchujeme a pak jsme ještě venku na sluníčku. Kolem půl šesté přichází Karel. Večeře je výborná, jenom mě mrzí, že nejsem schopná vše dojíst.

cestynedalekorajce.net
Obr. 14 Kaplička s fotkami lidí, kteří zahynuli v horách, nedaleko chaty Brentei

Via ferrata S.O.S.A.T. - pátek 27.7.2018

Dneska jdeme celkem lehkou ferratu, jenom jedna pasáž je taková, že mám strach, leze se trochu dolů po špruslích, pak nahoru po několika kratších žebřících a také v podřepu v místě bez zajištění. Pak je delší úsek bez ferraty, celkem rovina, nebo spíš nahoru-dolů, baví nás hopsat po kamenech a mám dobrou náladu.

cestynedalekorajce.net
Obr. 15 Chata Brentei

cestynedalekorajce.net
Obr. 16 Závěr cesty

Kolem půl jedné jsme u chaty Graffer, odkud se jde hlavně loukama. Trochu pršelo, poprvé jsme vytáhli pláštěnky. Když dorazíme k autu, jsme dost unavení. Bylo to sice méně fyzicky náročné než obvykle, ale asi docela hodně kilometrů. Na parkovišti se ptáme, kolik máme doplatit za parkování, chlapi se dívají na náš parkovací lístek (za dva dny 23.-25.7.) a pak nic nechtějí. Asi v 19 h přijíždíme do Rivy, jeli jsme tentokrát na jih přes Tenno (s krásným jezerem) místo přes Sarche jako minule. Jsou tu hezké výhledy, ale docela dlouho to trvá kvůli zatáčkám. Jsme ve stejném kempu (Brione), stavíme stany, děláme večeři a kolem 21:30 jdeme ke Gardě pozorovat zatmění Měsíce. Vidíme lidi, co si ukazují na oblohu a nic tam nevidíme, až najednou ano - načervenalý měsíc.

Šlapadla na Gardě - sobota 28.7.2018

Dopoledne strávíme na šlapadle, doplujeme na něm ke skalám, kde Jirka bouldruje nad vodou, já se několikrát vykoupu, voda je docela studená, pak mě z toho bolí několik dní v krku. Uplavu docela pořádný kus cesty za šlapadlem, když nechám Jirku jet napřed. Pak pozorujeme děti skákající z mostu do vody z výšky asi 4-5 m. Večer jdeme naproti Karlovi, který si dnes udělal výšlap na Monte Altisimo a vrací se lodí.

Comments