Zahraniční cesty‎ > ‎Černá Hora‎ > ‎

Durmitor

1. túra - k Ledové jeskyni (13.7.2014)

Bydlíme v kempu Kod Boće v Razvršje nedaleko městečka Žabljak. Město jsme si prohlédli v první den dovolené po našem příjezdu, je to pár restaurací, jeden obchoďák, nějaký ten hotel... Jinak nic moc k vidění. A nemají tam vůbec žádné pěkné pohlednice. Nevadí, máme fotoaparáty, pořídíme si vlastní krásné obrázky. Příroda je tu nádherná. Výlet zahájíme stoupáním od kempu na návrší s travnatým paloukem a malebnými smrky, v pozadí se tyčí velikáni Durmitoru.

ihivarajče.net
Obr. 1 Palouk na návrší nad kempem a hora Savin kuk

Pokračujeme kolem pramene Točak k Černému jezeru, které mě skutečně okouzlí ne černou ale úžasně modrou vodou. Černé (tedy v místním jazyce "Crno") se jmenuje proto, že může vypadat tmavě jak se v něm odráží smrky na březích. Posuďte sami, zda je opravdu Černé:

ihivarajče.net
Obr. 2 Černé jezero (Crno jezero), v pozadí hora Meded

Na břehu jezera čeká "zelený mužíček" a není tím myšlen vodník, ale člen správy národního parku, který vybírá od návštěvníků 3 eura za vstup. Zaplatíme a pokračujeme vzhůru do skal. Nad hranicí lesa čekáme na opozdilce a kocháme se výhledem na horu Meded i Crno jezero, obdivujeme a fotografujeme skalničky, motýly a ještěrky a když si dostatečně odpočineme, pokračujeme ve výstupu směrem k masivu Obla glava, na jejímž úpatí je Ledová jeskyně, cíl naší dnešní túry.

ihivarajče.net
Obr. 3 Obla glava

Cestou bohužel začalo pršet, pláštěnky nám překážely v chůzi, kapuce ve výhledu... K jeskyni dorazíme celí zmrzlí, takže nemáme ani chuť vlézt dovnitř po ledových schůdkách. Jen se zvýšky podívám na rampouchy rostoucí zespodu (u krápníků by se jim říkalo stalakmity) a za stálého deště vyrazíme na cestu zpět. Nevracíme se stejnou cestou, míříme k salaši v dolině Lokvice. Tato část cesty je za deště a prudkého větru dost nepříjemná, bláto i vápencové kameny hodně kloužou, dvakrát uklouznu a spadnu na kámen tak nepříjemně, že si nadělám veliké modřiny viditelné ještě po deseti dnech. Hlavně, že nejsou žádné zlomeniny.

ihivarajče.net
Obr. 4 Ledová jeskyně

Konečně po několika hodinách ustává déšť. Přicházíme k salaši, kde se můžeme schovat pod přístřešek. Čekáme na pomalejší členy výpravy, aby se nám šlo veseleji. Zanedlouho se ukáže sluníčko, takže jsme hned mnohem spokojenější. Také je pěkné, když potkáme stádo ovcí a ty jdou část cesty s námi.

ihivarajče.net
Obr. 5 Ovečky na cestě od salaše

Závěr cesty je stejný, dostáváme se zpět na hranici lesa s výhledem na Černé jezero. Tušíme, že to je poslední možnost si ho celé obejít, takže využijeme toho, že není moc pozdě a dnešní trasu si ještě trochu prodloužíme o cestu kolem jezera. Na závěr se pokusíme najít přímou cestu do kempu, nepodaří se nám to tak úplně, trochu se ztratíme, ale do tmy se naštěstí zase najdeme. Nevadí, že jsme asi jeden kilometr od kempu, hlavně že jsme zase v civilizaci a dokážeme se doptat, kudy pokračovat do cíle.


2. túra - na Bobotov kuk (14.7.2014)

Dneska začínáme v Sedle (asi 1900 m n. m.). Jdeme zpočátku šikmo svahem podél skalní hradby až k zářezu, kterým šplháme vzhůru. Dělá mi radost, že jdu chvíli první, i když sotva popadám dech.

Dostáváme se na vyhlídku na hory, na kterých je patrné vrásnění. Jmenují se Šareni pasovi, což znamená barevné či pestré pásy. Ocituji, co o této části Durmitoru napsali jiní, protože takhle bych to neuměla vyjádřit: "Pohoří Durmitor je klenotem černohorské přírody. Na velmi malém území (32 000 ha) si daly rande snad všechny krásy světa. Vznešené vápencové štíty, křišťálově čisté smaragdové jezero, vodopády, louky (...) Nikde jinde nenajdeme tak bizarní a fantasticky tvarované vrcholy, jakými jsou Prutaš a Šareni pasovi. Strohou řečí geologů zde na povrch vystoupily vápencové sedimenty ve vertikální (v případě Šareni pasovi naopak horizontální) podobě. Skutečnost však předčí všechna očekávání a pohledy na celou tu pruhovanou barevnou krásu zůstanou asi ještě dlouho zasunuty v našich myslích. (...) Při pohledu na masu skalních stěn a sutí se ani nechce věřit, že právě tudy vede nejrychlejší výstup na krále Durmitoru - 2523 m vysoký Bobotov kuk. Rozcestí značených cest je v blízkosti jednoho ze šperků pohoří, smaragdového jezírka Zeleni vir. Prostředí rozeklaného hřebene Zubci patří k nejkrásnějším v celém pohoří." Zdroj: http://alpintrek.info/index.php?command=clanky&jake=cely&id=98

ihivarajče.net
Obr. 6 Šareni pasovi

ihivarajče.net
Obr. 7 Bobotov kuk (ta vyšší strmější hora v levé části snímku)

ihivarajče.net
Obr. 8 Zeleni vir

U Zeleného jezera uděláme přestávku a někteří z nás tady ukončí výstup a zahájí návrat k autobusu. Odvážnější, zdatnější nebo možná jen nadšenější z nás se vydávají na vrchol Nejvyšší hory Durmitoru - Bobotova kuku (2523 m). Výstup je poměrně krátký a náročný, místy si musíme pomáhat rukama. Výhled ale stojí za to. Stihli jsme to jen tak tak, než se obloha zatáhla mraky, respektive než nás zahalily mraky. Sestup po skále je ještě náročnější, dávám si pozor na každý krok, abych nesklouzla a nespadla tak, jak se mi to dařilo při včerejší túře.

ihivarajče.net
Obr. 9 Na vrcholu Bobotova kuku

ihivarajče.net
Obr. 10 Při sestupu, v pozadí Veliko Krško jezero

Od Zeleného jezera pokračujeme část cesty stejně, jako jsme přicházeli, pak odbočíme a scházíme dolinou Surutka zpět do Sedla. Když přicházíme k autobusu, začíná krápat, postupně se pořádně rozprší - to jsme to dobře stihli!

Vycházka na vyhlídku Čurovac (16.7.2014)

Dojeli jsme autobusem, jak nejblíže to šlo, ale přesto musíme asi tři poslední kilometry dojít pěšky po úzké asfaltce. Cesta je příjemná - jde se stinným lesem, nejezdí tu skoro žádná auta a je to víceméně po vrstevnici. Po těch třech kilometrech odbočíme na úzkou pěšinku, která se klikatí mezi vápencovými skalkami a jalovci. Máme tu po levé straně pěkné výhledy, ale to nejlepší nás čeká asi po dalším kilometru - vyhlídka Čurovac, prý přes 1000 m nad údolím řeky Tary, která se tu takto hluboce zařezává.

Není moc co psát, zpátky jsme šli stejnou cestou. Raději vložím pár obrázků, které popíší charakter a atmosféru místa lépe než já:

ihivarajče.net

ihivarajče.net
ihivarajče.net
Comments