Muzejní noc

20.5.2012

Včera jsem se zúčastnila akce Muzejní noc v Brně. Ta akce se koná každoročně, ale já na ní byla poprvé, dřív mě to lákalo, ale nakonec mě odradily noční hodiny (začíná se v 18h a končí v 24h), nebo termín (květen je zkouškové období).

cestynedalekorajče.net
Noční romantika v Brně (Petrov focený z parku pod Špilberkem)

Stálá expozice fauny
Během odpoledne jsem si udělala velkolepý plán, co všechno navštívím a kupodivu se mi skoro povedlo ho splnit, většina navštívených míst nezabrala víc času než hodinu a někdy ani to ne. Takže - začala jsem v 18h v Biskupském dvoře (je to součást Moravského zemského muzea, letos byl přístup zpoplatněn - 20kč za celé MZM), už dávno jsem se chtěla podívat, jaké tady mají sbírky v expozici Fauna Moravy. Docela hodně ptáků, ale jinak to není moc velké, čekala jsem, že to bude rozsáhlejší. Ptáky od sebe moc nepoznám, takže jsem se jen podívala jak vypadá budníček (to je můj oblíbenec, jeden z mála totiž, kterého poznám podle zpěvu), co je zač ten obyčejný hnědý flekatý pták, co ho občas vídám - je to asi skřivan, ale možná taky linduška, kdoví... Pak jsem se ještě na chvilku zastavila u ryb, zajímalo mě, jak vypadá parma a lipan a jak jdou po sobě rybí pásma podle výskytu ryb v horních až dolních tocích (pstruhové, lipanové, parmové a kapří). Mají tam i živé ryby v několika akváriích ve stěnách edné místnosti. Nejvíc se mi ale samozřejmě líbili savci - třeba ondatry, kamzíci, lišky nebo los (toho bych moc chtěla vidět, ale radši asi jen zdálky).

Mechy a lišejníky
Prošla jsem si i dvě místnosti s výstavou mechů a lišejníků, ale nemám chuť se je všechny naučit od sebe poznávat, jen jsem si chtěla ujasnit, jak se liší ploník, měřík a rašeliník. Myslím, že už si to budu pamatovat, není to těžké, ale je dobré je vidět naživo a né jen na obrázkách.

Fresky v kapli
Poslední zajímavost v téhle budově, kterou jsem chtěla vidět, byla kaple s freskami, myslím, že není přístupná pořád (nevím jistě). Tyto malby jsou datovány do počátku 16. stol., líbilo se mi, že jsou zachované po celých stěnách, čekala jsem jen nějaké malé kousky. Dokonce jsou i na stropě a co mě dost překvapilo (nikde jsem to zatím neviděla) - květy namalované na klenácích na stropě. Kromě ornamentů květů, rostlinných úponků a geometrických vzorů jsou zde k vidění výjevy ze života svatých (sv. Kateřina, sv. Augustin, sv. Řehoř...). Vedle kaple je balkon s výhledem do nádvoří a přístup ke kapli je přes historický sál, kde se v 19h začalo tančit tango. Podívala jsem se na tři tance (současně tančily asi 3-4 páry) a pak už mě to nebavilo, takže jsem šla ven.

Paleontologie, horniny a minerály
Měla jsem ještě skoro hodinu času navíc (v 20h jsem chtěla projít výstavu fotografií s výkladem v Moravské galerii), cestou přes Zelňák (Zelný trh) mě napadlo kouknout se do další budovy MZM, takže jsem jen tak mimochodem okoukla paleontologické sbírky a horniny a minerály. Minerály se mi líbí, ale stačí se mi na ně jen tak kouknout, nemám ambice je poznávat (leda ametyst, křišťál nebo záhnědu), zato u hornin jsem postála déle, není jich tak hodně, to by v tom byl čert, abych se je konečně všechny nenaučila :-). Chvíli jsem dumala nad tím, jestli jsou břidlice sedimentární nebo metamorfované (nejspíš oboje - nejdřív jedno a pak to druhé) a jak poznat brekcii od hrubozrnných vyvřelin... no, radši jsem toho nechala a šla na tu výstavu :-).

cestynedalekorajče.net
Centrum Brna - vpravo dole Moravské zemské muzeum

cestynedalekorajče.net
Zelný trh

Artjarmark

Cestou jsem uviděla spousty lidí na nádvoří Domu pánů z Kunštátu (Dominikánská 9) a řekla si "co tam je asi k vidění?" a šla se podívat. Konal se tam Artjarmark - stánkový prodej všelijakých uměleckých věcí, prodávali asi hlavně tvořiví studenti, zaujaly mě fotografie, spousty různých naušnic a přívěsků, pár stánků se zvláštním oblečením ručně, dělané pásky nebo svetry a ponča a nechyběly samozřejmě podivné abstraktní obrazy. Neprošla jsem to celé, bylo tam dost narváno. Ale vypadalo to, že si všichni spíš prohlíží, neviděla jsem nikoho nic kupovat. Těžký život umělců, no.

Fotografie a umění v 19. století
- výstava
Ráda fotím, takže mě zajímaly hlavně fotky záměrně umělecké (samy o sobě), takových tam byla asi jedna místnost, jinak šlo hlavně o fotky sloužící jako předloha, dokumentace architektury (třeba při přestavbě), portréty (často kolorované), nebo srovnání tvorby některých umělců, kteří byli zároveň malíři i fotografy. Z těch uměleckých fotografií se mi líbily krajiny, některé portréty, které se snažily o vyjádření povahy (hra se světlem), ale hlavně ztvárnění profesí (nosička vody, řemeslník) nebo situací v kostýmech (šlechta se nechala fotit v divadelních kostýmech nějaké známé hry, nebo horolezci lezli po umělé skále a tvářili se dramaticky).

Hvězdárna a planetárium na Kraví Hoře
Bylo pěkné, že byla posílena doprava na Kraví horu (i např. k Technickému muzeu), ale nepřišla jsem na to, odkud autobusy vyjíždí, takže jsem se svezla tramvají (bylo to jedno, obojí bylo neskutečně narvané). Už když jsem se do ní s obtížemi soukala, napadlo mě - tolik lidí se snad do palnetária ani nevejde, to bude ale fronta. Potkala jsem spolužáka, tak jsme si zavtipkovali na téma - "takhle ty se učíš?!" "no jistě, jsem tu za studijními účely - samé horniny, poznávání ryb a ptáků a také v planetáriu si určitě zopakuju něco ke státnicím..." Dopadlo to jinak - fronta měřila asi 85 m (měřeno na mapy. cz na leteckém snímku), prostě dvakrát za roh :-) a pouštěli dovnitř vždy jednou za půl hodiny 100 lidí. Odhadovala jsem, že bych se dovnitř dostala tak za dvě hodiny (řekněme tři lidi na jeden metry délky fronty = 255 lidí přede mnou = minimálně hodina čekání, když bych měla štěstí a stovka jich odešla hned teď). Bylo právě 21:15. Pokud už bych neměla jiné plány, určitě by to mělo cenu, ale byla by to docela nuda (byla jsem tam sama a neměla si s kým povídat). Nabízený program byl ale lákavý, takže jen doufám, že to samé se dá vidět i jindy (ovšem po zaplacení vstupného). Stejně jako spousty dalších lidí jsem se trochu zklamaně otočila na podpatku (rozuměj - na podrážce botasek) a nacpala se do přeplněného autobusu.

Divadlo Reduta
Kolem 22h jse zašla do divadla na prohlídku zákulisí, žádné kulisy jsme ale neviděli, ani kostýmy (kromě několika ve vstupní hale), to mě trochu mrzelo, myslela jsem, že toho uvidíme víc. Nahlédli jsme do skoro prázdných maskéren a šaten, prošli se po jevišti, děti se fotily s obří hlavou nebo obří rukou, mohli jsme si zkusit zavřít a otevřít oponu, nebo říct něco do mikrofonu osvětlovači nebo zvukaři (většina dětí jim říkala "ahoj", nebo průvodcem navrhnutou větu "je tu zvukař?" nebo jen "osvětlovači, jsi tam?", ale jeden klučina byl fakt vtipnej: "máte padáka", osvětlovař na to "fajn, tak já jdu domů a můžete si tady svítit sami"), sednout si do hlediště a pak se nahoře podívat na přístroje na ovládání světel a zvuků, jenže skoro všechno je naprogramované, tak jsme si toho nemohli moc zkusit, jen posunout nebo otočit třemi knoflíky :-(. Aspoň jsem se zeptala na pár věcí (jak dlouho trvá vymyslet, jaké bude osvětlování, nebo kdo vymýšlí hudbu k představením - kupuje se přímo od skladatelů, kteří ji vymyslí pro konkrétní inscenaci).

Mahenovo divadlo
Ještě jsem chtěla zajít do Mahenova divadla, ale v tom předchozím jsem byla dost dlouho (také se stála fronta na vstup). Tak jsem ho ze svého programu vynechala. Možná by to bylo dost podobné, ale mají tam i podzemí a třeba by tam měli víc rekvizit, takže třeba příště. Taky mě to láká, protože jsem tam nikdy nebyla ani jako divák, chtěla bych se aspoň podívat, jak je velké hlediště a jeviště. Možná jsem radši měla jít tam než do Reduty, jenže ta byla blíž :-). A taky bych si třeba s nikým tak příjemně nepokecala.

Kostel J. A. Komenského ("Červený kostel")
Přišla jsem kolem 23h, kdy měl začít varhanní koncert, ještě jsem si před ním poslechla konec zajímavé přednášky o toleranci různých církví na Moravě v 17. stol. (před bitvou na Bílé hoře), také tu byla k tomu výstava - panely s textem a fotografiemi. Varhanní koncert měl asi pět skladeb a trval půl hodiny, líbily se mi jen dvě skladby, první a poslední, kdy se varhany rozezněly v celé parádě - jaksi víc slavnostně a hlasitěji. Po koncertě jsem ještě zůstala na bohoslužbu, po trochu nudném začátku (čtení z bible) přišlo docela zajímavé kázání o tom, že nemáme zůstat nečinní, ale mám se snažit zlepšovat svět, abychom si každý den mohli říct - něco dobrého jsem dnes udělal, vykonal a zítra v tom budu pokačovat. Konec jsem nestihla, protože jsem musela na rozjezd autobusů, jinak bych tu zůstala půl hodiny venku a bylo mi už i v tom kostele zima. Jinak kostel není moc zajímavý, je takový holý, ale má pěkný strop (pseudogotická klenba) a sloupy. O kostele více třeba zde: http://www.krasnecesko.cz/lokalita_detail.php?id=11222-kostel-j-a-komenskeho-brno-jostova-Cerveny-kostel&strana=
cestynedalekorajče.net
Kostel J.A.Komenského

Závěr
Brněnskou muzejní noc bych si ráda za rok zopakovala, je opravdu co vidět a zažít. Kromě muzeí jsou otevřené i další věci - divadla, kostely, hvězdárna... A u některých budov probíhají hudební, divadelní a jiné akce. Zajištěno je také občerstvení a určitě se dá také koupit nějaký zajímavý suvenýr (např. na Artjarmarku), takže určitě všem doporučuji! U technického muzea a hvězdárny počítejte s dlouhou frontou, řekla bych, že je lepší naplánovat si jiné (menší) zajímavosti - kam byste se jinak třeba nešli podívat.


Comments