Zálesácká šifrovací a orientační hra Vpřed

26.4. - 28.4. 2019

Tak na úvod - takhle o akci píší pořadatelé na stránkách Zálesáka (Táborníci Chrudim): Akce Vpřed je soutěží tříčlenných družstev v orientačním postupu se zátěží tvořenou vlastním vybavením a plněním všestranných úkolů. Trasa je neznámá a je objevována plněním úkolů.

Akce se letos konala v obci Krouna u Hlinska. Trasa prvního dne: https://mapy.cz/s/3u5sy

Přijeli jsme den předem, přece jen cesta sem je dlouhá a komplikovaná několika přestupy, když se k tomu přidají ještě výluky, je toho dost na jeden den. Při jednom přestupu se nám aspoň podařilo najít na nádraží kešku. Nedaleko Krouny jsem vytipovala místo na přespání u cesty kolem rybníka, postavili jsme stan, nejen proti dešti, ale také proti komárům a usnuli.

cestynedalekorajce.net
Obr. 1 Přespávání u rybníka

Druhý den ráno jdeme na start, dostaneme číslo týmu, které si máme připíchnout viditelně na oblečení/batoh, mapu, důležitá telefonní čísla a instrukce a za chvíli už luštíme první šifru, která nás posune na další stanoviště. Když se někomu šifru nedaří rozluštit moc dlouho, může si zavolat o prozrazení místa další kontroly, ale bude mu nakonec přičteno 60 trestných minut. Je to vlastně takový závod, ale nezáleží, kdo přijde první, ale kdo má kolik minut včetně těch trestných. Jak se sami na konci přesvědčíme, někdy záleží na každé minutě.

První šifra je z celého závodu asi nejzajímavější, je na ní periodická tabulka prvků a pod ní dvojice číslic s lomítkem. Luštíme asi hodinu a po vyzkoušení několika slepých uliček přijdeme na to, že se v tabulce máme pohybovat po řádkách a sloupečcích, takže když mám 3/2, vezmi prvek, který je v třetím řádku druhý. Každý prvek má nějaké protonové číslo a to, že ho neznám, nevadí, prvky jsou v tabulce přece seřazené podle těchto čísel, takže si ho dopočítám a tohle číslo udává pořadí písmene v abecedě, takže můj prvek, který jsem dostala z 3/2 je hořčík (Mg) s protonovým číslem 12, což je podle šifrovací pomůcky L... Šifra se mi moc líbí. Vyjde nám tajenka "hráz rybníka SZ odtud". Lukáš mi povídal o tom, že je docela obvyklé, že se druhý den leze do rybníka... ale to by přece... neudělali?... vždyť je hrozná zima! Je asi 12°C, každou chvíli může začít pršet, předpověď počasí byla tak špatná, že jsme zvažovali, jestli sem vůbec jet. Chápu, že šifry už jsou vymyšlené dlouho předem, ale úkol by mohli zrušit, ne? A navíc - nemám plavky a je tam spousta lidí... Docela bych i zvážila, jestli nezavolat o tzv. "radílka" a nenechat si radši přičíst 60 trestných minut, ne tak Lukáš, nic nerozmýšlí, svlékne se a už leze do vody, doplave pro vlaječku umístěnou asi 30 m od břehu a dostaneme za to další šifru.

cestynedalekorajce.net
Obr. 2 Lukáš plave pro vlaječku

Se šifrou, kterou jsme dostali, si neporadíme. Obsahuje nadpis Drobné občerstvení (na konci se dozvíme, že tím je myšlena jednohubka, ale stejně nevím, jak by nám to pomohlo) a deset shluků písmen o deseti písmenech. Je celkem jasné, že ty shluky nejsou slova s pouze promíchanými písmeny - těžko by pořadatelé vymýšleli větu s popisem, kam dál jít tak, aby každé slovo mělo právě deset písmen... Můžete přemýšlet a luštit, chcete-li:

YREUSEUTEP, STASCIAAIH, BMEEDMAAIT, AYNLADNARE, ELVNCYDDYL, NSYAREDLYV, KEPOHJNCDO, OBNJNCJJCN, ZOIEITEETU, NKMAIRNNRA

Asi po hodině tedy zavoláme o "radílka", protože vidíme, že už jsme skoro poslední a že na to už asi nepřijdeme. Dostaneme tedy nápovědu, kam dál jít. Je to v Krouně u křížku. Tady neplníme žádný úkol, rovnou dostaneme šifru. Tu už sem přepisovat nebudu, vypadá skoro stejně jako ta předchozí - shluky pěti písmen, která určitě nejsou slovy (např. XMAWE můžete přeházet jak chcete a slovo z toho nedostanete). Zkoušíme přečíst všechna prostřední písmena, první či poslední, stále nic nevychází, nápady došly, znovu voláme. Později se dozvíme, že se mělo číst každé třetí písmeno. Třetí? Proč zrovna třetí? A na co tam byly čárky mezi slovy, na nic... Trochu mě to znechutilo. Doufám, že další šifry budou trochu jiné. Jsme v nevýhodě, že jsme si nesehnali třetího do týmu, přece jen - ty fyzické úkoly nějak uděláme, ale v přemýšlení by nám třetí hlava asi hodně pomohla. Ale nejsme v tom sami, dvojčlenných týmů je tady spousta.

Další šifra ani není šifra, přijdeme ke kostelu sv. Michala a čteme si text, který nám jasně říká, jaká máme opsat písmena z tabule před kostelem. Vyjde nám JV kóta 584,8.

Přicházíme na místo s hezkým výhledem, Lukáše napadlo, že by nás mohli zkoušet na odhad vzdáleností, tak si to trénujeme - jak daleko myslíš, že je tenhle strom? A jak daleko je to do Krouny? A k tomu kravínu? A koukáme do mapy, jak je to ve skutečnosti a jak moc jsme se sekli. A skutečně - přesně takové otázky nám jsou pak položeny, tolerance odhadu 10 %. Dva ze tří odhadů se nám povedou (nejhůř jsme tipli nejbližší strom, asi 50 m) a dostáváme další šifru.

cestynedalekorajce.net
Obr. 3 Radíme se, kolik metrů či kilometrů je od nás vzdálen který objekt

Pátá šifra se mi po rozluštění docela líbí. Jde o kombinaci písmen a číslic bez mezer, vypadá to asi takhle: AOES2TRAE1NAE7IM2ORUI2... poté, co si zakroužkujeme číslice, abychom si to nějak rozdělili, napadne nás - co když jsou tam ta čísla opravdu jen proto, aby rozdělila zase nějaké shluky písmen? Shluky jsou po jednom, dvou... až pěti písmenech. Vyzkoušíme morseovku - místo tečky jsou samohlásky, místo čárky souhlásky... takže to první AOES je ...- což znamená v. Dál to pokračuje "vzdalenost 1750 metru AZ 205 stupnu. Super!

Přicházíme do lesa. Trochu mě mrzí, že asi nic moc zajímavého dneska neuvidíme, široko daleko tady nic moc není. A když už tu něco je, aspoň malá zajímavost (skály Malé a Velké Perničky a Zkamenělý zámek, lovecký zámeček Karlštejn...), trasa se tomu vyhne. Opravdu nás jen potahají po nezajímavém lese a neukážou vůbec nic! Aspoň že si docela užiju úkoly a pár šifer (většina mě moc nenadchla, moc primitivní, bez originálních nápadů, i když teď zpočátku to nevypadá, že by byly jednoduché). Proti trudomyslnosti zapnu video a vyzpovídám v roli reportérky Lukáše, co si o dnešním závodu zatím myslí.

Na dalším stanovišti máme za úkol během dvou minut poznat co nejvíc obrysů států Evropy. Paráda! To by mi mohlo jít, měli jsme doma takovou hru, kde se státy skládaly do krabičky do "vaniček" se stejným obrysem a v IQLandii máme na stěně něco podobného, koukám na to asi tak dvakrát týdně. Bezpečně poznám asi sedm z deseti, Lukáš přispěje také nějakou radou a odcházíme spokojeni s minimálním počtem trestných minut za neuhodnuté státy a s novou šifrou. Konečně taky něco bez písmenek. Kolečka s kolečky po obvodu, bílými a černými. Lukáš hned vytahuje šifrovací pomůcky a myslí na vlajkovou abecedu, já ale mám ráda hodiny a jakmile někde vidím kolečka, myslím na hodiny. Taky že jo. Umístění malého kolečka odpovídá 12 směrům, na rozdíl od vlajek, kde jich je jen osm. A co ta černá a bílá? Možná to odliší 1 hodinu a 13 hodinu? A tím dostaneme 24 možností - jako je písmenek v abecedě! Jde se na to! Tohle mě opravdu baví.

cestynedalekorajce.net
Obr. 4 Šestá šifra, hodiny

Další stanoviště mi trochu splývají jedno s druhým, jednou jsme přecházeli po laně a po lanech svázaných do ok na stoupnutí (ob.r 5), stříleli ze vzduchovek (musím se jít podívat blíž na terč, abych věděla, na co vlastně střílet), potom házeli sekerou a stříleli z praku. Na některých stanovištích jsme taky možná nedostali žádný úkol. Pamatuju si, že na Spáleném kopci u vysílače jsme měli poznávačku míst z České Republiky - Panská skála, Pančavský vodopád (ale řekla jsem Labský :-(, teď už se mi snad plést nebudou), Říp, Milešovka, Pálava, Malá Amerika... prostě samé profařené pecky, poznali jsme skoro všechno, byli jsme prý jedni z nejlepších. Jéje, v čem jiném už bych tak mohla zabodovat...

cestynedalekorajce.net
Obr. 5 Na lanech

Sedmou a osmou a pak desátou šifru mám zcela nepopsanou, tak nevím, jestli jsme ji vyluštili bez psaní (jedna nebo dvě byly opravdu primitivní asi jako číst písmenka odzadu). nebo nevyluštili, pamatuju se, že nějaký další zásek asi i volání o radílka bylo, ale že by tak brzy? To bylo až ke konci... Nebo nám někdo z pořadatelů trochu napověděl? I to se stávalo, trochu mě to štvalo, nemám ráda nečestné jednání a hlavně - co když jiným radí a my si voláme férově o radílky a pak budeme mít nejhorší čas? Je mi jedno, jak dopadneme, ale tohle mě trochu štve, jde o princip.

cestynedalekorajce.net
Obr. 6 Střílení

cestynedalekorajce.net
Obr. 7 Hod sekerou

Devátá šifra je jasná, je na ní obrázek bubnu na kopci, koukneme do mapy a je nám z ní jasné, že musíme na Bubnovaný kopec. Jedna z dalších šifer se líbila Lukášovi, tedy ona to ani tak nebyla šifra, jako spíš úkol pro práci s mapou - z údajů o azimutu a vzdálenosti najít bod na mapě, kam dál jít:

Bubnovaný kopec - 61,5°, 2050 m
Otava - 107,5°, 6 km
U Oběšeného - 102,5°, 6950 m

On by sám o sobě stačil jeden z těch tří údajů, ale asi jich dali pro jistotu víc, přece jen, naměřit v mapě přesně 6 950 m není jen tak. 

Docela pěkná je šifra č. 12, jsou na ní dvojice čísel s dvojtečkou a když je zkusíme vydělit, vycházejí pěkná čísla do 24 - tedy snadný převod na písmenka. Např. 678:678 je 1, což je A.

Další šifra se mi taky celkem líbí, zase jde o morseovku, oddělovníky jsou písmenko M (jako mezera), tečky T, čárky C a pak jsou tam číslice, které to trochu komplikují, ale ve skutečnosti, je to hrozně jednoduché - značí počet T nebo C za sebou. Takže slovo "kulna" je zakódované takto: CTCM2TCMTC2TMCTMTCM

Další šifru sice vyluštíme, ale vůbec se mi nelíbí, je to taková tabulka a čte se vždy jedno spodní písmeno, pak úplně vrchní, pak zase další spodní v pořadí a vrchní... Kdyby tam byla třeba nějaká nápovědná šipka nebo tak něco... takhle mi to připadá takové nahodilé - proč zrovna takhle?

Pamatuju si, že to bylo u "foukaček" - míříme šipkami na terč, ale šipky nehážeme, nýbrž vyfoukneme z foukačky. Netrefím se ani jednou, jde mi to úplně mimo. Ještě že vzadu za tím nikdo nestál.

Pomalu už se šeří. Kolik těch šifer asi ještě bude? A kam asi ještě půjdeme? Jsme aspoň v polovině? Kdy si máme zavolat o konečnou souřadnici, abychom se tam dostali nějak rozumně? U patnácté šifry si lámeme hlavu hodně dlouho. Lukáš navrhuje sledovat jinou skupinu. To jako vážně? Ani náhodou. Buď to vyřešíme nebo zavoláme o radílka...hodina... Voláme.

Zpráva č. 16 vypadá jako osmisměrka, ale rychle přijdeme na to, že stačí číst písmenka z pravého dolního konce vzhůru a máme tajenku. Další šifra vypadá jako obyčejná morseovka, ale není. Některé znaky dokonce ani neexistují. Ani při vyměnění teček a čárek to nedává smysl. Mate mě, proč někdy končí řádek oddělovníkem a jindy ne. Bohužel už si nepamatuji, jaké bylo řešení, pokud jsme ho vůbec nalezli.

cestynedalekorajce.net
Obr. 8 Luštění

Setmělo se. Bloudíme lesem za svitu čelovek, zakopáváme o kořeny a větve nízkých stromů nás švihají do tváře. Každou chvíli vykřiknu úlekem, když si málem vypíchnu oko nebo vymknu kotník, až mě Lukáš okřikne/poprosí, ať křičím jen v případě, že se mi něco fakt děje. Není mi hezky... Jsem unavená, mám těžkou krosnu se stanem, šifry mě moc nebavily a ... "Budu si křičet, kdy budu chtít..." prohlásím asi po deseti minutách, kdy se mi to rozleží v hlavě. Hned je mi líp. Ještě abych si připadala provinile a nebo se musela ovládat. Nic takovýho, jsem jaká jsem a komu se to nelíbí, nemusí se mnou být!

Už jsme skoro z lesa venku, chybí asi sto metrů a najednou Lukášovi přestane spolupracovat GPS, nemá signál. Abychom tak chodili v tom lese ztratili směr a prodloužili si trápení o dalších 100 m. Jak se vyhýbáme hustšímu porostu a jiným nepříjemnostem, pořád zatáčíme, jednou doleva, doprava... taky bychom mohli začít chodit v kruhu. Vytáhnu tedy svůj telefon, jestli se náhodou nechytí a mám štěstí, mě funguje, takže nás z lesa zdárně vyvedu. Konečně si připadám taky užitečná! Jinak je to dost bída a mám pochroumané sebevědomí - Lukáše zdržuji, nemůže se mnou jít tak rychle, jak by mohl sám nebo s nějakým chlapem, šifry mi moc nejdou, ve střelbě a házení jsem taky nikdy moc neuspěla... jsem k ničemu... a ještě k tomu jsem protivná a ... někdy je mi moje mysl fakt tyranem.

Poslední dvě stanoviště jsou určitě bez úkolů a s šiframi tak lehkými, že si člověk říká - proč je sem vůbec dávali - v obou případech stačí čtení písmen odzadu. Cíl je v Krouně na hřišti, přicházíme tam asi jako poslední, půl hodiny před koncem hry. Aspoň jsme došli. A taky jsme si udělali radost a cestou kolem kostela ulovili tamní kešku. Sníme jídlo a jdeme postavit stan.

Druhý den zbouráme stan, posnídáme a nastoupíme na start. Dozvíme se průběžné pořadí (jsme někde hodně na konci) a dostaneme první šifru. Ta se nám zase hodně líbí, nápaditá, komplikovaná... Nejdřív spočítat bílé tečky (ne černé, jak jsme si mysleli původně), ty udávají pořadí písmen, která vyjdou z dvojic číslic v druhé polovině domina. 

cestynedalekorajce.net
Obr. 9 První šifra druhé etapy

A jde se zase k rybníku, tentokrát k tomu druhému poblíž Krouny. Rozhodnu se, že tentokrát pro vlaječku plavu já. Není mi zima a když se rychle osuším a obléknu, určitě to bude v pohodě. Překvapí mě, že to opravdu jde, voda sice studí, ale ne víc, než když člověk leze do rybníka v létě za velkého hicu a je rozpálený. To že nemám plavky jsem vyřešila tak, že jsem tam vlezla ve spodním prádle (to mám i náhradní), při pozdějším převlékání mi nahot nevadí tak, jako jít nahá k vodě a do vody, zvlášť kdyby mi trvalo dlouho, než do ní vlezu (netrvalo). Lukáš zatím odešel k ceduli opisovat písmenka do další šifry-nešifry, která je stejného principu jako včera u kostel - přesný popis v kterém řádku kolikáté písmenko...

cestynedalekorajce.net
Obr. 10 V rybníce

S jednou z dalších šifer nám jeden pořadatel pomůže (dneska nevoláme o radílka ani jednou), jdeme na to správně s polským křížem, ale nenapadlo nás udělat ještě jeden křížek (úhlopříčky). Trochu mě zlobí, že není jasně zakódováno, jak tam rozhodit písmenka, mohlo by to klidně být po směru hodinových ručiček, proti...

Šestou šifru jsem vyřešila sama! Zase jedna z těch primitivních, co se mi ani moc nelíbí - číst odzadu písmenka, a to jen každé druhé. Následuje lehká morseovka složená z křížků a zatržítek a poslední šifra zase hodinová - černá a bílá sluníčka, kterým vždy chybí jeden paprsek.

Zase mě nejvíc baví fyzické úkoly (i když mi moc nejdou) - šplh po laně, házení granátem, šplh po lanovém žebříku na strom (s jištěním) a odtamtud sjet po laně dolů, vázání uzlů (bohužel žádný neznám).


cestynedalekorajce.net
Obr. 12 Házení granátu

cestynedalekorajce.net
Obr. 13 Jízda po laně

Už mě to moc nebaví, jsem vyčerpaná, jdeme hodně rychle a tíží mě batoh. Potřebovala bych si pořádně odpočinout. A zase mě otravuje vnitřní hlas pochybnostmi o sobě a kritikou. Naštěstí dnešní etapa uteče rychle, ušli jsme 11 km a v poledne je konec. Přestože jsme všechno vyluštili a šli co nejrychleji, končíme poslední (kromě týmu, který to včera vzdal a odjel).

cestynedalekorajce.net
Obr. 14 Předávání diplomu

Nevím, jestli se příště zúčastnit podobné akce. Mohla bych si místo toho udělat hezký výlet podle svého gusta, něco při tom vidět... na druhou stranu jsou to nevšední zážitky, netradiční fotky a člověk poznává sám sebe (že dokáže vlézt do rybníka, i když není zrovna teplo). Třeba se příště z toho nebudu hroutit. Třeba se do příště naučím vázat uzly. Třeba nás příště pořadatelé překvapí zase jinými úkoly. Třeba to za to stojí...
Comments