Let balonem

18.5.2016

Naplánovat si let balonem není úplně jednoduchá záležitost. Když už se shodnou všichni účastníci na správném termínu (nás bylo pět, neumím si představit, jak se domlouvá skupina až 18 lidí), může být let zrušen kvůli počasí. Nesmí moc foukat vítr, hlavně kvůli přistání, nemělo by pršet a samozřejmě také vadí nízká viditelnost. Nám byl let zrušen asi čtyřikrát, většinou kvůli prudkému větru. Stejně na tom byly samozřejmě i další skupinky zájemců o let, takže o volné termíny byla nouze, proto jsme se rozhodli, že nebudeme trvat na letu ve večerních hodinách, ale že bychom mohli letět i ráno. Přes den se nelétá kvůli termice - slunce ohřívá různé povrchy země nestejně (jinak rychle les, jinak louku) a vznikají vzduchové proudy. Létat se tedy dá jen asi dvě hodiny po východu slunce a dvě hodiny před západem, kdy je zem už celá zahřátá rovnoměrně.

Protože létání je aktivita závislá na počasí, dozvídáme se vždy jen pár hodin předem, jestli se poletí nebo ne. Když šlo o domluvený večerní termín, dozvěděla jsem se, jestli se let koná nebo ne, až kolem poledne. Když šlo o domluvený ranní termín, byl nám let potvrzen až kolem 20 h večer předchozího dne. Takže to znamenalo jít co nejdřív spát a ráno vstávat v 5 h, zjistit směr větru a rozhodnout se, z které louky se bude startovat. Směr větru pilot určil vypuštěním balonku, bylo vidět, že míří na severovýchod. Takže my zajedeme od Frýdlantu na jihozápad a mělo by to vyjít tak, že nad Frýdlantem přeletíme.

Nasedli jsme do jejich osmimístného auta, dojeli za Dětřichov, rozložili balon na louku a nafoukli ho, nejdřív foukáním studeného vzduchu a pak, aby se zvedl, bylo použito i hořáku. Balon je z nehořlavé látky, může se stát, že se v něm propálí díra, třeba když na něj vletí kus zapálené trávy, ale oheň se po látce dál nešíří a i s dírou se dá letět.

Balon jsme měli připravený asi v šest hodin k odletu, tak ještě pár fotek ze země a už můžeme naskočit, zapnout hořák naplno a stoupat. Bylo to trochu jako jet nahoru výtahem, po chvíli, asi ve třiceti metrech, nás začal více unášet vítr, a to správným směrem - k Frýdlantu. Ale jak jsme stoupali výše (asi tak do sta metrů?), vítr se trochu změnil a zamířili jsme více k východu, takže Frýdlant jsme o kousek minuli.

cestynedalekorajče.net
Obr. 1 Příprava balonu

cestynedalekorajče.net
Obr. 2 Začínáme stoupat a necháváme pod sebou auto s řidičem, který pro nás přijede na místo přistání

Nejdřív si prohlížíme domy ve Větrově a za chvíli už se vznášíme nedaleko zámku. Telefonujeme známým, ať se podívají z okna, jestli nás uvidí. Pak se vzdalujeme od Frýdlantu a máme pod sebou řeku Smědou a Raspenavu. Prolétáme okolo kopce Chlum a pro mě už je to spíše neznámá krajina. To ale neznamená, že je nezajímavá, pořád je na co se dívat - pod námi se pasou krávy a vypadají jako dětské hračky, za chvíli vyplašíme koně a stáda ovcí. Psi se běží schovat do boudy, slepice poděšeně kvokají a utíkají z jedné strany dvorku na druhou. V lese zas plašíme srnky. Nikdy předtím jsem si neuvědomila, že je na zem tolik slyšet ten hořák.

cestynedalekorajče.net
Obr. 3 Pohled na Frýdlantský zámek a Dětřichovskou ulici

cestynedalekorajče.net
Obr. 4 Jizerské hory a silnice spojující Frýdlant a Nové Město pod Smrkem

Letíme asi tři čtvrtě hodiny, když před sebou máme rozsáhlý les - Hřebenáč - a pilot nám sděluje, že za ním budeme přistávat a jak se máme chovat - hlavně se držet provazu uvnitř koše, ne té tyče, která drží hořák, protože, když se balon povalí, přiskřípl by nám tam ruce k zemi. Před Jindřichovicemi klesáme a vypadá to, že jdeme na přistání, ale louka je celá za ohradníky, takže pilot rozhodne ještě vystoupat a přeletět Jindřichovice. Za nimi, nedaleko polské hranice, let končíme.

Trasa: https://mapy.cz/s/GIRL

cestynedalekorajče.net
Obr. 5 Pohled na statek v Jindřichovicích

cestynedalekorajče.net
Obr. 6 Poplašení koně

cestynedalekorajče.net
Obr. 7 Domy v Jindřichovicích

Pomalu klesáme na vybranou louku a pak letíme docela dlouho těsně nad zemí, párkrát o ni drcneme, aby balon zpomalil. Pořád trochu fouká vítr a unáší nás, nakonec se tedy pomalu překlopíme na bok. Protože jsme to čekali, pevně se držíme a nepopadáme na sebe.

cestynedalekorajče.net
Obr. 8 Po přistání

Na závěr si ještě poslechneme historii létání:

První balon vyrobili Bratři Montgolfiérové, výrobci papíru, kteří si uvědomili, že horký vzduch je lehčí než vzduch studený, a tak 5. června 1783 vypustili svůj první pokusný balon z taftu, polepeného papírem. Jejich horkovzdušný balon měl průměr 12 m, vyšplhal se do výšky 2000 m a uletěl za 10 minut 2 km. O úspěšném pokusu se dozvěděla pařížská Akademie věd a pozvala bratry, aby svůj vynález předvedli ve Versailles Ludvíku XVI. 19. září 1783 se před zraky krále a šlechticů vznesl modrý balón se zlatými královskými znaky. V té době panovalo přesvědčení, že ve větší výšce nad zemí není žádný vzduchprvními pasažéry oficiálního letu proto nebyli lidé, ale beran, kachna a kohout. Když se všechna tři zvířata vrátila živá a zdravá zpět na zem, Joseph-Michel a Jacques-Étienne Montgolfiérové byli povýšeni do šlechtického stavu.
Povídání o historii bylo čerpáno ze stránek firmy, se kterou jsme letěli: http://www.bohemia-balon.cz/o-balonove-letani/historie

Bylo nám také řečeno, že Ludvík XVI. vydal dekret, podle kterého byl do šlechtického stavu povýšen každý, kdo letěl balonem. Snad proto, že sám král by se bál do balonu vstoupit a k tak statečným lidem měl obdiv. Dekret nebyl nikdy zrušen a proto se i dnes dodržuje tradice a každý, kdo absolvuje let, je slavnostně pokřtěn a povýšen do šlechtického stavu. Proto jsme poklekli a byli pokřtěni. Nyní jsme tedy baroni, vévodové a hrabata z Jindřichovic pod Smrkem.



Comments