Obrana hradu Hukvaldy

25.7.

Tento víkend jsem se na chvíli proměnila ve středověkého obránce hradu Hukvaldy. V pátek jsme si prohlédli terén a pořadatel nás rozdělil na obránce a útočníky. Mezi obránci jsem stála jako jediný lukostřelec, takže na konci jeho výkladu o průběhu bitvy jsem se ptala na podrobnosti, odkud a jak se má střílet. Trochu mě překvapil, když radil, že se má mířit maximálně na štíty a na nohy a to spíše jen ti zkušenější střelci, pokud jsem úplný začátečník, tak by to mělo jít vysokým obloučkem a spíše mimo lidi. A já se těšila, jak budu počítat zastřelené! Jenže pak mě napadlo se zeptat, jestli by vadilo, když budu mít brýle a samozřejmě vadilo, takže bych stejně neviděla, jestli jsem zasáhla nebo ne... budu tedy mířit co nejblíž k armádě, ale přece jen trošku mimo ni.

cestynedalekorajce.net
Obr. 1 Před bitvou

Bitva měla tři části. V první jsme vyšli na nádvoří a stáli za palisádami, párkrát jsem si vystřelila proti vojákům pochodujícím proti nám, ale nikoho jsem nezasáhla. Jeden šíp zůstal viset na stromě, jeden zalétl do křoví a ostatní létaly tam, kam měly - někam kousek před nebo za lidi.

cestynedalekorajce.net
Obr. 2 Jsem osamělý lučištník

Celé to netrvalo dlouho, armády obránců i dobyvatelů se smíchaly a pak už jsem střílet nechtěla, abych omylem nezasáhla někoho z našich. Pak zazněl rozkaz stáhnout se do hradu. Zaběhli jsme za první bránu a na hradby a dalo se střílet ještě odtamtud. Zanedlouho byli za bránu zatlačeni všichni přeživší obránci a skončilo tak první dějství bitvy. Druhé pokračovalo tam, kde jsme přestali, ale na hradbách jsme nesměli zůstat moc dlouho, protože pak se má dobyvatelům podařit vniknout za bránu a mohli by nás pobýt. Vystřílela jsem všech svých devět šípů (vlastně už jen osm, protože v první bitvě byl jeden zlomen) a vojsko se opět promíchalo, takže jsem střílení přerušila, ale brzy nám pomocníci donesly asi dvacet sesbíraných nepřátelských šípů, které zalétaly na cestu, povalovaly se v bráně i v příkopech... a tak jsem mohla zahájit další palbu. Pokud jsem nevěděla, kdo je náš a kdo ne, mířila jsem někam těsně za bojující dvojici. Mě i lučištníka vedle mě krátce po sobě zasáhl šíp, bylo to do nohy a ani to skoro nebolelo. Dělali jsme nějakou dobu mrtvé/zraněné a pak jsme si těsně před koncem ještě asi dvakrát stihli vystřelit, než jsme se stáhli dovnitř do hradu, na druhé nádvoří. Svým způsobem jsem byla za ten zásah ráda, bylo to takové skutečnější.

Třetí bitvu jsem skoro neviděla. Stála jsem za zády obránců, kteří se tísnili na úzkém mostě a asi polovina z nich si nezabojovala, dokud se těm v první linii nepodařilo nepřátele zatlačit zpět na první nádvoří. Opět jsme mohli stát za palisádami, ale stejně jsme moc nestříleli, protože nebylo úplně jasné kdo je kdo a všichni byli daleko. Odvážila jsem se i blíže po cestě, ale jen do chvíle než mi došlo, že všichni naši už jsou téměř pobití a ten, kdo doráží raněné, je jeden z útočníků. Nakonec přemohl našeho hradního pána, ten se nevzdal a byl přímo na bojišti popraven. Hrad byl dobit! Trochu mě to mrzelo, myslela jsem, že bychom mohli zvítězit a samozřejmě jsem nám fandila... výsledek bitvy jsem předem neznala. Ale zážitek to byl skvělý. Prostředí hradu je pro boj mnohem zajímavější než louky, na kterých jsme zatím viděla všechny předchozí bitvy. Těším se na nějaké další dobývání... i když na Hukvaldech to byl prý poslední ročník.

cestynedalekorajce.net
Obr. 3 Stanování na hradě Hukvaldy

cestynedalekorajce.net
Obr. 4 Náš stan zvaný "Opavák" stojí pěkně stranou od ostatních

Comments