Brněnská muzejní noc


17.5.2014

Tentokrát bude z muzejní noci trochu méně zážitků než před dvěma roky (viz muzejní noc 2012), jednak proto, že jsem byla už dost unavená po šifrovačce, jednak kvůli deštivému počasí, které mě odradilo od části programu (na nádvořích).

Moravská galerie v Brně - Uměleckoprůmyslové muzeum
Docela pěkná je stálá expozice nábytku, skla a porcelánu - hlavně věci z nějakého 19. a 20. stol., některé vybavení je jako na zámcích, ale spíš mi to připadalo trošku modernější. Líbily se mi třeba různé židle formy Thonet - opěrky z ohýbaného dřeva, jsou z let 1850 - 1910 (přibližně, co jsem si tak zapamatovala).
Během prohlížení exponátů jsem slyšela koncert skupiny Čokovoko, jejich hudba se mi nelíbila, takže jsem se ani nezastavila u podia na poslech a pokračovala jsem raději do dalších místností. Z výstav jsem si zapamatovala jedinou - jmenuje se Voliéra No.1 - je to výstava současných módních extravagantních modelů. Ani tam se mi moc nelíbilo, vydala jsem se tedy jinam.

Anthropos
Stálé expozice jsem si prošla jen tak zběžně, už to tady znám, byla jsem tu několikrát. Bylo tady docela dost lidí, ale ještě se to celkem dalo - kdybych chtěla, mohla bych si přečíst popisky u věcí ve vitrínách ap. Více mě zaujaly výstavy a doprovodný program. První z výstav byla v přízemí, jmenovala se Dobrodružná Afrika očima cestovatelů a byly tam informace o nějaké expedici současné i o historické expedici Hanzelky a Zikmunda. Bylo tam krátké video a prezentace fotografií, koutek s vycpanými africkými zvířaty a jako doprovodný program bubnování na šamanské bubny. Chvílemi bubnovali přímo dva afričané, chvílemi půjčovali bubny dětem a učili je, jak správně bubnovat nějaký jednoduchý rytmus. Také se mi líbila druhá výstava - obrazy Zdeňka Buriana (pravěcí lovci, mamuti...).

Mendelovo muzeum MU
Do stálé expozice o Gregoru Johanu Mendelovi jsem se ani nešla podívat, protože se tam stála fronta, která se vůbec neposouvala (za tu chvíli, kdy jsem se rozmýšlela, jestli tam v ní zůstat stát nebo odejít jinam). Zato na nádvoří u stánků byly zajímavé pokusy - např. jestli hoří kapky z vymáčknuté pomerančové kůry, nebo jestli je možné, aby prskavka hořela pod vodou a jak to udělat (obalit ji izolepou, zapálit ještě na vzduchu a teprve až se rozhoří, ji ponořit do sklenice s vodou). Jinak se mi také líbilo, že tam učili děti udělat několik variant vlaštovek z papíru a děti (i dospělí) si tam s nimi v jedné části místnosti házeli. Docela jsem se zasmála při pozorování jedné slečny (asi třináctileté), která vždycky hodila vlaštovkou, ta někoho píchla do vlasů nebo téměř do oka a slečna si pro ni došla, omluvila se a šla útočit na někoho dalšího, nutno přiznat, že mířit se ty střely opravdu nedaly. A ještě jednoho člověka jsem si všimla - místo vlaštovkou házel z legrace papírovým parníčkem :-).

Galerie TIC
Do galerie TIC jsem se nejvíc těšila na nádvoří na filmy promítané na zeď, ale pršelo, tak se mi tam pak nechtělo stát v dešti. Docela mě to mrzelo, ale pořadatele to mrzelo mnohem více. Nechodili jim sem skoro žádní lidé. Aspoň jsem si mohla v klidu prohlédnout vše, co bylo k vidění, např. dílnu s ručním vázáním knih a nebo krátké video promítané na třech plochách ze tří dataprojektorů, k tomu jsme si mohli nasadit sluchátka a poslouchat zvuky přírody a kroky v listí.

Comments