Poezie o krajině

Rybníku břicho

zadrželo dech,

tajemné ticho

lišejníků na stromech...

 

A kam se píšou

takové věci?

Do listů, do trávy,

do paměti přeci.


Krajinka (autor: Ostie, http://www.basnicky.sk/basnicky/27516/1/krajinka/)

Tu topoľ ničí dážď
a obloha nežne spinká,
ja nezobral som si plášť
bo ty si moja!!!MOJA KRAJINKA..

Bo chcem pocítiť tvoju vodu
a tvoje čertovské chvosty,
no akého som to ja rodu,
keď udrel do mňa blezk POMSTY?

Keď zývaš na mňa vetrom
a neobdaríš ma teplým lúčom,
no ja som poistený svetrom,
bo vždy chodím len s kľúčom,
ktorým otvorím tvoju KRÁSU..

Aj tak si stále moja prvá
i posledná,,sladká maminka,,
čo stále dýcha a trvá,
a nikdy NEZOMRIE...ty moja KRAJINKA.

Za papírovým drakem

hlavu otáčíš,

za červenavým soumrakem

rychlým krokem kráčíš.

Zamiloval sis podzim,

tichý šelest stromů,

v očích pálí ohýnků dým,

když se domů

(ne)navracíš.

Podřízené stránky (2): Muzika Veselé básničky
Comments