01. Dvoudenní putování od pramene do Přibyslavi

sobota 5.8. - neděle 6.8.2017

Túru započneme ve Vojnově Městci. Můj táta a já jsme si vzali spacáky, karimatky a stan a hodláme jít podél Sázavy až do Světlé (cca 80 km za čtyři dny) a někdy příště (za týden nebo za rok?) pokračovat ze Světlé až k ústí (cca 200 km), třeba zase na více etap. První den se s námi výletu účastní i moje mamka a sestra, avšak nalehko, večer odjíždějí domů.

Z Vojnova Městce jdeme k pramenu Sázavy, cesta je značená žlutými trojúhelníčky. U pramene jsou dva hrníčky a malá tabulka s nápisem "Pramen Sázavy" a na stromě obrázek panny Marie. Jinak by si člověk pramene skoro nevšiml. Vodu se studánky nepijeme.


cestynedalekorajce.net
Obr. 1 Pramen Sázavy

 
cestynedalekorajce.net
Obr. 2 Sázava – malý lesní potůček

Ve zdejších lesích se také podíváme k pomníku dvou letců, v těchto místech se s nimi zřítila stíhačka. Pak pokračujeme v cestě podél Sázavy, snažíme se jít co nejblíže jejímu toku, což místy proklínáme kvůli zarostlým a bažinatým stezkám (moje sestra pronáší mírně naštvanou otázku: "Kdo tohle vymyslel?"), až konečně narazíme na naučnou stezku u NPR Radostínské rašeliniště, odkud už je cesta pohodová. Je tu plno borůvek, dopřáváme si tedy pauzu, s radostí shodím krosnu, která nějak podivně ztěžkla během chůze a jdeme se nazobat lesních plodů. Jak se tak cpeme borůvkama, všimneme si, že některé jsou trochu podlouhlé, mají jiné lístky a místo terčíku je na bobuli křížek, jedná se o jiný druh nebo to vůbec není borůvka? Pro jistotu to pak už nejíme, když si to uvědomíme. Nedá mi to a jdu se podívat na naučnou tabuli – přece tam psali o výskytu brusnice brusinky, brusnice borůvky a kdyby tu bylo něco dalšího, zmínili by se o tom také. No jistě – z obrázku poznám vlochyni bahenní, u níž stojí: "plody jsou nejedlé, mírně jedovaté". Naštěstí jsme jich snědli málo, nikomu z nás není ani v nejmenším špatně.


cestynedalekorajce.net
Obr. 3 Vlochyně bahenní

 
cestynedalekorajce.net
Obr. 4 Borůvky a vlochyně

Kromě toho se tu dá vidět vřes, suchopýr a rosnatka – masožravá rostlinka. Z další naučné cedule se dozvídáme, jací ptáci se zde mohou vykytovat: králíček obecný, sova kulíšek nejmenší, jeřáb popelavý, dokonce i orel mořský, ale nic jsme neviděli, na pozorování ptáků by člověk asi musel vyrazit sám a mít víc času a trpělivosti.


cestynedalekorajce.net
Obr. 5 Sázava v Radostínském rašeliništi

Všímáme si znovu Sázavy, potůček trochu zesílil, voda z rašelinišť má tmavou hnědou barvu. Zakrátko jdeme po okraji další NPR – Dářko a pak přicházíme k rybníku Velké Dářko, jedná se o největší rybník v kraji Vysočina. Jestliže jedení mírně jedovaté vlochyně bylo největším dnešním zážitkem, Velké Dářko můžu označit za nejkrásnější místo tohoto výletu. Když jdeme po hrázi, po levé ruce máme Velké Dářko s plachetnicemi a koupáči, po pravé ruce romantický Nový rybník. Na konci hráze stojí rozcestník Dařbucha, další betonová socha od Olšiaka (jejich sbírku mám popsanou zde).


cestynedalekorajce.net
Obr. 6 Nový rybník

 
cestynedalekorajce.net
Obr. 7 Rozcestník Dařbucha

Máme další krásnou příležitost odpočinout si od těžkých batohů a tlačících bot, občerstvíme se a vykoupeme, voda má sice hnědou barvu, ale je to snad jen tou rašelinou, ne že by byla špinavá. Potom jdeme po hrázi zpět na rozcestí a po červené značce kolem dalších rybníků do Polničky, kde nás opouští mamka se ségrou, ony pokračují autobusem do Přibyslavi, my pěšky k Pilské vodní nádrži, kde v kempu přespíme. Cestou hledáme několik kešek, všechny jsou snadné a příjemně nám zkrátí poslední úsek cesty. Už se hodně těším, až budeme v kempu, mám otlačené nohy, tvoří se malé puchýře.

cestynedalekorajce.net
Obr. 8 Sázava u Pilské nádrže

 
cestynedalekorajce.net
Obr. 9 Pilská nádrž

Za Kamenolomem u Polničky jsme se nádrži na chvíli přiblížili, u osady Hynkovec přecházíme po malé hrázi oddělující nádrž od její menší zátoky, a tak mám zase co fotit, než se dostaneme na chvíli zase do lesa. Snažím se také vyfotit brouka na silnici, nejdřív mi strašně rychle zdrhá, pak - po několika mých marných pokusech zachytit ho v běhu – zastaví a laskavě se nechá zvěčnit. Myslím, že jde o střevlíka, pokus určit ho přesně vzdávám, když se z wikipedie dozvím, že v ČR žije pět set druhů střevlíků. Myslím, že mám celkem štěstí na jednoho ze zajímavějších, protože většina střevlíků je údajně čená nebo hnědá, jen některé druhy mají kovové zabarvení. Tenhle můj je dočervena, dožluta i dozelena.


cestynedalekorajce.net
Obr. 10 Střevlík

 
cestynedalekorajce.net
Obr. 11 Pilská nádrž – postranní hráz

 
cestynedalekorajce.net
Obr. 12 Za osadou Hynkovec

Podíváme se ke studánce Salvátorka, kde si naberu vodu na další den a velmi blízko už vidíme chatky a stany v kempu. Ptáme se v jakési budce, o které si myslíme, že je to recepce kempu, kolik zaplatit a dozvíme se, že recepce je asi 600 m daleko a že stačí když zaplatíme ráno. Utáboříme se a jdeme na pozdní večeři (v 8 hodin). Ušli jsme dnes asi 24 km. Trasa vyznačená v mapě: https://mapy.cz/s/1VBv9


cestynedalekorajce.net
Obr. 13 Salvátorka

Noc byla příjemně teplá, trochu pršelo, ale stan máme do rána skoro suchý, předpověď počasí byla pro celé dopoledne spíše nepřívětivá, mají být přeháňky, takže nás vůbec nepřekvapí zamračená obloha. U recepce zaplatíme za nocleh (50 Kč za osobu + 60 Kč za stan) a jdeme do Žďáru, těším se, že si tam koupím něco k snídani. Je to však pořádný kus cesty (asi 4 km), navíc nejdeme nijak rychle a různě se zdržujeme (lovení kešek, kopřivy okolo pěšiny, focení, káva...), takže když konečně dojdeme na náměstí, je asi půl jedenácté a mám pořádný hlad. Pekárny a obchody s potravinami mají zavřeno (je totiž neděle), jdeme tedy do cukrárny na zákusek a limonádu. Poté se podíváme ven a když zjistíme, že ještě trochu krápe, stejně jako když jsme přicházeli, dáme si ještě zmrzlinu a hlad je prozatím zažehnán.


cestynedalekorajce.net
Obr. 14 Kaple na Zelené hoře od Santiniho, pro dnešek se na ni podíváme jen takto zdálky

Dál se ve Žďáře už moc nezdržujeme, kromě koupě pečiva, otevřenou pekárnu jsme přece jen našli, a to na ulici Brodská vedle supermarketu Quanto (supermarket i pekárna už měli zavřeno od 11:30, ale pekárna ještě neměla zamčené dveře, tak jsme se zkusili zeptat, jestli by nám prodali rohlíky a koláč). Návštěvu památek a muzeí Žďáru si necháváme na jiné příležitosti, dnes jsme tu kvůli řece Sázavě. Na chvíli jsme ji opustili, setkáváme se s ní znovu v Hamrech. Abychom ji sledovali opravdu poctivě, opouštíme červenou turistickou značku a jdeme do cyklotrase. Za Hamry a Najdkem je Rozštípená skála, socha mamuta a Šlakhamr, už to tam známe ze dřívějších výletů, takže pokračujeme dál. Zato později v Sázavě se podívám k další Olšiakově soše – ke slonovi, který je pro mě překvapením.


cestynedalekorajce.net
Obr. 15 Slon od Olšiaka

Chůze po cyklostezce od Sázavy do Přibyslavi je pohodová (bez aut, bez prodírání se kopřivami), ale nudná a nekonečná, možná je to i tím, že člověk sleduje patníky s kilometráží (celkem je to 9 km), očíslované přejezdy (celkem asi 18) a mosty. Z těch mám radost, protože si chci několikrát vyfotit řeku, aby bylo vidět, jak postupně sílí.


cestynedalekorajce.net
Obr. 16 Sázava někde u Hamrů nebo u Sázavy

Bohužel mi výlet kazí bolest nohou, puchýře mám sice už zalepené, ale i tak je to nepříjemné. Je mi záhadou, proč se to stalo, boty už jsou rozchozené, používala jsem je teď celé léto a nebyl s nimi nejmenší problém.

Dnešní největší zážitek mám z lovení jedné obtížnější keše, respektive dvou, první z nich byla ještě ve Žďáru, věděli jsme, že hledáme kočičku, prohledali jsme kdejakou škvíru, do mnoha z nich jsem koukala i třikrát a už jsme to chtěli vzdát, jenom jsem čekal na tátu, který ještě prolézal nějaké vzdálenější křoví a podívala se napodled do skuliny mezi cihlami a našla něco co vypadalo jako bílý kamínek, při bližším pohledu bílá kočička přilepená na víčku petky. Druhá keš nebyla těžká z hlediska hledání ale z hlediska náročného terénu – věděli jsme že je na římse 3 m vysoko, dokonce jsme ji i viděli, ale jak na ni dosáhnout. Nejdřív jsme každý zkusili asi třikrát vylézt po kamenech, ale římsy jsme se stejně chytit nedokázali, pak mi táta nastavil dlaně jako stupátko pro nohu a já pro keš dosáhla a později ji na římsu stejným způsobem vrátila.


cestynedalekorajce.net
Obr. 17 Lezu si pro kešku

V Přibyslavi se rozhodujeme, co dál. Vím, že bych byla schopná i s těmi puchýři jít další den, ale protože nás za pár dní čeká turistická dovolená, nechci riskovat, že pro mě budou výlety napůl utrpením a chci nechat nohy pořádně zahojit, takže volím variantu návratu domů. Ani táta nechce samotný pokračovat, plánujeme tedy někdy po dovolené do Přibyslavi přijet vlakem a pokračovat v dalším úseku. Dneska jsme ušli skoro stejnou vzdálenost jako včera a mapa je zde: https://mapy.cz/s/1VCg6


cestynedalekorajce.net
Obr. 18 Sázava někde před Přibyslaví
Comments