Cesty po ČR‎ > ‎Vysočina‎ > ‎

Havl. Brod - Žďár n. S.

(na kole)
4.8. - 5.8. 2012
Den první
Plán na tento výlet zněl asi takto: v sobotu ráno nasednem na kola, pojedem z Brodu proti proudu Sázavy a večer někde přespíme a v neděli pojedem dál až tak do dvou odpoledne, na nejbližší žst. sedneme na vlak a pojedem zpět do Brodu. Takže tentokrát jsem si neplánovala žádné pamětihodnosti ani hledání kešek, spíš šlo jen o to provětrat se a přespat na nějakém romantickém místě pod širákem.

V sobotu ráno se nám na kola nasednout ovšem nepodařilo - už nevím co mému (vypůjčenému) kolu chybělo, jestli brzdy nebo nosič na cyklobrašny, ale vyměňování součástek trvalo do půl třetí odpoledne, teprve pak bylo uschopněno k jízdě. Začátek jízdy nebyl moc zábavný, trasa až k Přibyslavi nenabízela moc zajímavých pohledů, snad kromě výhledu na Havlíčův Brod. Drželi jsme se cyklotrasy č. 19 (Posázavská), která vede přes Herlify, Bartoušov a Dlouhou ves (odkud si pamatuju delší stoupání v parném, dusném počasí) a dál přes Utín, odtud jsem fotila výhled na Přibyslav (Obr. 1), Sázavu vidíme, až když ji přejíždíme u Přibyslavi.

cestynedalekorajce.net
Obr. 1 Přibyslav od Utína

Cestou jsem ztratila kartáček na zuby, takže v Přibyslavi máme povinnou zastávku na nákup. Nemůžeme minout bez povšimnutí otevřenou cukrárnu, oba si děláme chuť na zákusky, ale ty bohužel nemají, spokojíme se s kafem a točenou zmrzlinou. Požitek nám trochu kazí mračna much a vos poletujících a posedávajících kolem.

Opouštíme cyklotrasu, kterou jsme si překřtili na "naší devatenáctku" a jedeme k nádraží a odtud po staré železnici, ze které nedávno (2011) udělali cyklostezku. Ještě není v mapách, ale už je na ní slušný provoz. Kromě cyklistů je přístupná též bruslařům. Vede do Sázavy a měří asi 9km. Je to krásná projížďka, skoro pořád lesem, občas cesta proráží skálu (Obr. 2) a využijeme také odpočívadel (už je čas na večeři).

cestynedalekorajce.net
Obr. 2 Cyklotrasa z Přibyslavi do Sázavy

V Sázavě se zase napojíme na Posázavskou "devatenáctku", ale brzo z ní odbočíme na lesní cestu se žlutou turistickou značkou a jedeme k plastice mamuta (z betonu) a k Rozštípené skále, pod kterou přenocujeme (bez stanu i bez přístřešku; oheň děláme jen na vzdálenějším ohništi s lavičkami a nenecháváme tady samozřejmě žádné odpadky). Fotku toho "rozštípení" skály bohužel nemám, večer byla už skoro tma a ráno jsme docela rychle vyklidili prostor kvůli horolezcům. Začíná další krásný horký den...

Den druhý
Do oběda se tak různě poflakujeme (snídaně, focení se s mamutem, točení se na dětském kolotoči v Hamrech, hledání infocentra ve Žďáru a vyptávání se tam na cestu - kam budeme dál pokračovat atd.), obědváme ve Žďáru a pak podle rady pracovníka IC pokračujeme kolem nádraží po modré tur. zn. k rozcestí U křížku, pak po žluté a dál po nějaké místní cyklotrase přes Českou Mez k rozhledně Rosička, kde právě probíhá nějaké setkání dobrovolných hasičů, hraje tady dechovka, prodává se občerstvení... Na rozhlednu ještě vystoupáme, rychle se podíváme do krajiny, ale pak už se nikde nezdržujeme a pospícháme k Přibyslavi na vlak. Od Rosičky přes Nížkov a Bukovou se držíme zase Posázavské trasy (devatenáctka), následuje prudký sjezd k řece Sázavě a dál jedeme po nám již dobře známé cyklotrase vybudované na bývalé železniční trati. Teď mi připadá už dost nudná, snad je to tím, že spěcháme a musím pořád jednotvárně šlapat.

Ráda bych aspoň přidala fotku Rosičky (jinak jsme nic zajímavého neviděli), ale došla mi baterka ve foťáku... :-( Nerada bych však tuto stránku zakončila smutným smailíkem, takže - ...ale bylo nám tam krásně :-).

cestynedalekorajce.net
Obr. 3 S mamutem
Comments