Zoo Brno

Do Brněnské ZOO chodím moc ráda, sice tam je ještě hodně klecí s malým výběhem pro zvířátka, ale čím dál víc se to tam snaží udělat příjemné, jak pro návštěvníky, tak pro obyvatele. Od mé první návštěvy (asi rok 2008) se zoo trochu změnila, hlavně přibyla nová část, tzv. Beringia (podle oblasti přirozeného výskytu zvířat, která jsou tady umístěna). V roce 2010 jsem se ještě do Beringie podívat nemohla, protože se právě budovala, ale jinak jsem si prošla celou zoo a vyfotila spoustu zvířátek a učila se rozeznat leoparda od jaguára. Marně, pořád se mi ty kočkovité šelmy pletou, bezpečně poznám jedině tygra. Potom jsem tu byla ještě v roce 2012 a v zimě 2013, kdy jsem se rozhodla o ZOO napsat tenhle článek. Neprošla jsem ale úplně celou zoo a nevyfotila všechna zvířata, zmíním tedy jen tu část prohlídky, kteou jsem absolvovala. Ostatní kapitoly doplním později, až se sem zase někdy vrátím.

cestynedalekorajče.net

Tygří skály

Je to první výběh, který uvidíte při příchodu do ZOO. Líbí se mi členitost terénu ve výběhu a také to, že se dá celý obejít, a tak je možné šelmy vidět, ať jsou kdekoli. Střídá se tu umělá skála se skleněným oknem, přes které se dá lépe fotí, než kdyby byl výběh oplocen nebo zamřížován. Část pěšiny pro návštěvníky je zastřešena, na stěnách visí informační tabule. Myslím, že v Tygřích skalách jsem viděla jen jednoho tygra sumaterského a ještě jednu kočkovitou šelmu (snad levhart cejlonský, ale nejsem si jistá). Tygr celou dobu netrpělivě pobíhal ve vnitřní části výběhu, kam je také vidět prosklenou stěnou, dívala jsem se na něj i z blízkosti asi 20 cm :-). Docela dobře se dal fotit, akorát je tam tma a trošku špinavé sklo.

Tygr sumaterský (Panthera tigris sumatrae) - Je to nejmenší podruh tygra, měří 90-100 cm, je dlouhý 140-240 cm. Od tygra ussurijského, který je chován např. v zoo v Praze, Zlíně nebo Hodoníně, se liší nejen menší stavbou těla, ale také větší barevností srsti a tmavší barvou. Váží až 180 kg, zatímco tygr ussurijský kolem 300 kg. Tygr sumaterský žije v pralesích ostrova Sumatra, mívá nejčastěji dvě mláďata a živí se středně velkými a velkými sudokopytníky. Patří mezi velmi ohrožené druhy zvířat (lov kvůli kožešině, ale také ničení jejich životního prostředí).

cestynedalekorajče.net



Beringie

Nově vybudovaná část zoologické zahrady (2010) je moc hezká, všude je hodně prostoru a je to tam takové interaktivní - dá se vylézt na malou pozorovatelnu, je tam klouzačka pro děti a hodně textu na informačních tabulích. Na medvědy a rosomáka se dá koukat přes sklo, na lišky přes plot a k sovici sněžné se dá vejít dokonce přímo do výběhu.

Něco k oblasti: Beringova úžina, která odděluje Tichý oceán od Severního ledového oceánu, je nepříliš hluboká – pouhých 30 až 50 metrů a široká necelých 90 kilometrů. Je to přirozený průliv mezi Asií a Severní Amerikou. Vitus Bering, po kterém se oblast jmenuje, byl ruský mořeplavec a objevitel z první poloviny 18. století. Při poslední době ledové na začátku čtvrtohor došlo k výraznému poklesu hladiny asi o 85 m. Tak vystoupila souše v oblasti Beringova průlivu a obnažil se asi 1 600 km široký pruh kontinentálního šelfu. Vzniklá souš vytvořila spojnici mezi Asii a Amerikou, po které se dalo přejít suchou nohou. Tento pokles vodní hladiny umožnil v dějinách již několikrát migraci předchůdců nejen původních obyvatel Ameriky, ale samozřejmě také rostlin a živočichů mezi oběma kontinenty.

Medvěd Kamčatský (Ursus arctos beringianus) - žije na Kamčatce a je druhým největším poddruhem medvěda hnědého. Je extrémně silný a odolný. Má rychlé reakce a je velice pohyblivý. Má obrovskou sílu v zubech a tlapách, zuby překousne i velmi silné kosti, dokáže pohnout i s těžkými balvany, vyšplhá se i na téměř kolmý svah či vydrží hodiny sedět v ledové vodě. Je vynikajícím plavcem, běžcem na krátké vzdálenosti, za den dokáže ujít až desítky kilometrů. Váží až 700 kg a dosahuje délky až 2,8 m. Jeho hlavním zdrojem potravy jsou lososi, ale živí se i bobulemi a travinami. Tady v zoo ho krmí makrelami, jablky, mrkví a rajčaty. Na krmení medvědů je možné se podívat skoro kterýkoli den v 11h (viz stránky zoo s rozpisem všech časů komentovaných krmení zvířat: http://www.zoobrno.cz/cs/zvirata-v-zoo/krmeni-zvirat/). Jsou tak vycvičení, že si umí stoupnout na zadní vždy, než dostanou makrelu - to dělají roční mláďata Toby a Kuba, nebo zamávat pravou přední packou vestoje na zadních - to zas umí starý pán Jelizar, který bydlí v samostatném výběhu, aby neublížil mláďatům. Maminka mláďat se nemusí snažit nijak, jen se předvádí chytáním ryb za letu. Jmenuje se Kamčatka. Při komentovaném krmení jsme se ještě dozvěděli, odkud se sem medvědi Kamčatka a Jelizar dostali a co bude s medvíďaty - pravděpodobně poputují do zoo v Německu nebo ve Francii.






Liška polární (Alopex lagopus) - žije v severních částech Evropy, Asie a Ameriky. Její srst je v zimě dlouhá, bílé nebo šedobílé barvy, zatímco letní je krátká a méně hustá, šedé či černé barvy. Jak v zimě tak v létě má tedy dobré ochranné zbarvení. Polární lišky žijí v trvalých párech, mláďata odchovávají v podzemních doupatech, jejich nory se 4 až 13 východy tvoří labyrint až o ploše 30 m čtverečních. Liška polární se živí především drobnými hlodavci a ptáky, také vybírá ptačí hnízda. Liška se přiživuje i na zbytcích kořisti ledních medvědů.

Lišky mají v brněnské zoo ve dvou oddělených výbězích, jeden je naproti medvědům kamčatským v Beringii, je to malý výběh s plotem, skrz který se celkem slušně dá fotit. Lišky tam mají asi tři díry, v kterých každou chvíli mizí a zase se z nich vynořují. Dají se pěkně pozorovat i z výšky, třeba z okna domečku v Beringii, kde si můžete posedět a občerstvit se. Druhý výběh je vedle bazénku pro lachtany a kouká se tam na lištičky jen zvýšky, což je horší, není to tak zblízka.





Rosomák sibiřský (Gulo gulo gulo) - Rosomák je druhou největší žijící lasicovitou šelmou. Žije převážně v arktických oblastech Skandinávie a na Sibiři. Rosomák má vůči svému vzrůstu relativně nejširší tlapy (tj. ve srovnání s velikostí těla). Široké tlapy mu umožňují se pohybovat i ve vysokém sněhu, do kterého se tak neboří. Také díky této adaptaci je schopen ulovit zvířata i mnohem větší, než je on sám, například losa evropského. Rosomák je všežravec a velký jedlík, který upřednostňuje masitou stravu. Loví zvířata velikosti kolouchů či zajíců, spokojí se však i s drobnými hlodavci, ptačími vejci, a někdy požírá i plody rostlin. Nejčastěji se však živí mršinami, proto se mu také někdy říká "hyena severu".Může mít 8-18 kg a měří 65-95 cm.

Rosomák má v brněnské zoo krásný výběh s jezírkem, procházela jsem kolem něj dnes aspoň třikrát, ale jen jednou se mi podařilo zahlédnout rosomáka, a to už jeho záda mizela za nějakým kamenem. Fotku mám z loňského roku.

cestynedalekorajče.net

Sovice sněžná (Nyctea scandiaca) - Nejhojněji se vyskytuje v tundrách severní části Evropy, Asie, Grónska a Kanady (tzv. cirkumpolární výskyt kolem severního polárního kruhu). Hnízdí na zemi a vybírá si oblasti s dostatečnou hojností potravy. Má mohutné tělo porostlé hustým peřím a kulatou hlavu s čistě bílým obličejem. Je částečně tažná, většina populací na zimu migruje do jižnějších oblastí, nejčastěji do jižního Ruska, severní Číny, jižní Kanady a severní části USA. Živí se především malými savci, nejčastěji lumíky. Nepohrdne však ani ptáky či rybami.

Viděla jsem dvě sovice sněžné, jedna byla ode mě asi jeden metr a nedělil nás žádný plot, skoro bych si ji mohla pohladit, kdybych se nebála, že ji vyděsím. Jak už jsem psala výše - je skvělé, že k nim člověk může vejít přímo do výběhu. Aby nemohly uletět, je potřeba jednat zavírat dveře vstupního domečku a jednak tomu brání pruhy plastového "závěsu" mezi vstupním domečkem a samotným výběhem. Protože sova spala a vypadala jako bílá koule, tak jsem ji nefotila :-).

Další polární a subpolární zvířata

Lachtan jihoafrický (Arctocephalus pusillus) - Lachtani výborně plavou a jsou výborní potápěči, v průměru se potápí na 2 minuty do hloubky 45 metrů. Pod vodou vydrží až 7,5 minuty a vyskytli se v hloubce až 204 metrů. Mají uzavíratelné nozdry i ušní boltce. Jsou schopni v krvi zadržet velké množství kyslíku, kterým pod vodou efektivně šetří. Při potopení klesne počet tepů za minutu ze 150 na 10! Oko je přizpůsobeno vodnímu prostředí, kde lachtan vidí lépe než na vzduchu.

Při mé návštěvě v roce 2010 tu byli tři lachtani, dnes už zbyla jen samice Gejša. V 10:30 jsem se účastnila komentovaného krmení (viz stránky zoo s rozpisem všech časů komentovaných krmení zvířat: http://www.zoobrno.cz/cs/zvirata-v-zoo/krmeni-zvirat/). Viděli jsme, jak si Gejša umí pro rybičku vyskočit vysoko nad hladinu vody nebo vylézt i vyskočit na souš, umí také vylézt na schůdky a podat ploutev. Dozvěděli jsme se mimo jiného, jak se pozná lachtan od tuleně - lachtan má ouška a je rychlejší na souši, protože si umí pomáhat ocasem při "chůzi".







Bobr kanadský (Castor canadensis) - Bobři jsou převážně vodní zvířata. Jejich srst nepropouští vodu, je jemná, hustá a lesklá. Mají uzavíratelné nozdry a zvukovody a také neprůhlednou blanitou mžurku, která pod vodou kryje oči. Kolem roku 1930 byla populace bobrů kanadských téměř vyhubena, ale díky pečlivé ochraně a reintrodukci se jejich stavy opět zvýšily. Bobr je dlouhý 90-115 cm, ocas měří 20-35 cm.

Při letošní návštěvě zoo všichni bobři spali, nevím to jistě, ale nemají oni také nějaký zimní spánek? Pěkné je, že se na ně člověk může podívat, i když jsou zalezlí ve své noře, je tam totiž sklo. Někteří návštěvníci už však pospíchají podívat se na lední medvědy, takže nenápadný vstup "do nory" přehlédnou, ale to je spíš dobře, aspoň se u skla netísní celé davy návštěvníků a také nehrozí tolik ťukání na sklo. To nesnáším. Ačkoli zvířata jsou na to už asi zvyklá a snad jim to moc nevadí.

cestynedalekorajče.net

Vlk arktický (Canis lupus arctos) - Vlk arktický žije v jedné z nejméně pohostinných oblastí Země, kde přežívá v teplotách pod bodem mrazu, celé měsíce v temnotě a dlouhé týdny bez potravy. V Arktidě je potravy málo, proto musí být vše využito. Např. zajíce sežere vlk i s kůží, chlupy, tukem a kostmi. Chladnému podnebí je vlk arktický dobře přizpůsoben, na rozdíl od jiných druhů vlků má hustší srst a kratší čumák, končetiny i uši. Vlci žijí ve skupinách, díky tomu mohou společně lovit a také bránit území náležící smečce. Jejich úspěch při lovu spočívá ve vytrvalosti - mohou pronásledovat kořist celý den a noc.

V roce 2004 ZOO Brno otevřela novou expozici pro vlky. Přírodní pojetí proměnilo hektarový areál v nejkrásnější výběh vlků nejen u nás, ale i v celé Evropě. Jeho výjimečnost spočívá v tom, že na Mniší horu přináší kus opravdové kanadské přírody. Plochu výběhu dotváří terénní vlny, mezi nimiž si vlci najdou klidná místa, což je obzvlášť pro tento druh důležité. Pro návštěvníky je to však trochu nevýhodné, může se stát, že vlky uvidíte jen zdálky, nebo také vůbec, pokud se schovají právě za nějakou terénní vlnu.

cestynedalekorajče.net


Kromě výše jmenovaných zvířat jsou tady vedle lachtana polární lišky, dále jsem viděla jeřába mandžuského, který vydával podivné zvuky, a je tu také několik klecí pro ptáky, tuším že tu mají nějaké sovy a krkavce, ale ti nebyli tak zajímaví, takže jsem pospíchala dále.

Rys kanadský (Lynx canadensis) - V porovnání s rysem ostrovidem dorůstá rys kanadský menší velikosti a má více vyvinuty licousy i štětičky na boltcích, delší srst, světlejší základní zbarvení a neznatelné skvrnění. Ve volné přírodě se dožívá 15 let. Loví např. zajíce měnivé.

Dneska jsem rysy neviděla, takže přiložím jen fotku z roku 2010, kdy jsme zahlédli rysy až po dlouhém pátrání v porostu. Schovávali se před letním horkem. Měli jsme radost, že jsme mohli zahlédnout i mláďata, jedno zvedlo hlavičku a zvědavě si nás prohlédlo, než opět ulehlo k odpolednímu spánku.

cestynedalekorajče.net

Lední medvěd (Ursus maritimus) - Medvěd lední je vedle medvěda kodiaka největší žijící pozemní šelma. Na souši nemá kromě člověka žádného nepřítele. Ve vodě mohou být pro něj nebezpeční mroži a kosatky dravé. Medvěd výborně plave a potápí se, vydrží pod vodou až dvě minuty. Plave rychlostí okolo 10 km/h. Na souši je schopen běžet až 40 km/h, ale normálně se pohybuje rychlostí 5 km/h.

Medvěd Umca pochází z Alma Aty, kde se narodil v listopadu 1998. V brněnské zoo je od srpna 1999. Medvědici Coru přivezli v roce 2000 ze St. Petersburgu. V roce 2007 se tomuto páru narodila dvě mláďata - samečci Bill a Tom. V letošním roce 2013 jsou k vidění další dva malí lední medvídci.

cestynedalekorajče.net


Když mineme výběh a bazén pro medvědy máme po pravé ruce ještě voliéru orla východního, pak se pomalu stočíme zpět a míjíme soby, losy, paovce a jelena sibiřského a poté zakončíme tento okruh obejitím Beringie a výběhu s hnědými medvědy.

Opice a další zvířata okruhu nad vstupní bránou

Vzhledem k dnešnímu ještě skoro zimnímu počasí bylo hodně zvířat z této části zoo "zazimováno", takže největším zážitkem byla návštěva vnitřní expozice šimpanzů. Je tam sice jen jeden šimpanz (nebo byli ostatní někde zalezlí) a i ten se k nám točil raději zády, abychom ho nechali na pokoji. Zato lemuři se předváděli ze všech sil - skákali divoce po větvích i po stěnách, drbali se, rozhlíželi, mávali svými dlouhými ocasy... zkrátka dělali vše pro to, abychom se smáli. A nebo abychom je nemohli vyfotit, kdoví. Každopádně žádnou nerozmazanou fotku nemám. A jak tak koukám, dokonce ani na oficiálních stránkách ZOO Brno nemají u lemura žádnou fotku :-): http://www.zoobrno.cz/cs/zvirata-v-zoo/chovana-zvirata/lemur-kata.html. Jinak skoro všechna zvířata ze seznamu mají i s fotkou.

Šimpanz (Pan troglodytes) - Šimpanzi dovedou používat a dokonce i vyrábět jednoduché nástroje. Například tvarují klacíky a stébla, kterými vybírají termity z termitišť, nebo rozžvýkávají listí, aby si udělali jakousi houbu na vysávání vody z dutin. Také rozbíjejí ořechy pomocí kamenů a používají klacky a kameny jako zbraně. V rámci tlupy funguje jistá spolupráce, např. při lovu, kdy jsou schopni ulovit malé antilopy, prasata či menší druhy opic. Šimpanz žije ve skupinách o 40 až 60 jedincích, během dne se tlupa rozděluje na menší skupinky o 6-7 členech, které si samostatně hledají potravu.

Šimpanz, kterého jsem viděla, mě překvapil svou velikostí, chvíli jsem si myslela, že je to asi gorila. Šimpanzi mohou dorůstat až 96 cm a vážit mohou až 70 kg (samci). V místnosti je kromě informačních tabulí také jakýsi metr a na něm jsou znázorněny výšky opic, kdyby si stoupli. Návštěvník se tedy s nimi může poměřit.

Lemur kata (Lemur catta) - Lemuři patří mezi poloopice. Od většiny primátů se odlišují dlouhým, huňatým ocasem.Tělo je kryto jemnou srstí, kterou pročesávají spodními řezáky a špičáky. Nejnápadnější částí jejich těla je černobílý ocas. Opice jej co chvíli legračně protahují mezi předními končetinami. Na předloktí mají totiž umístěny pachové žlázy, jejichž častým olizováním si přenáší výměšky na přední tlapky a jimi pak ocas parfémují. Ten pak v hustém lesním podrostu slouží jako optický a pachový signál.

Pavián anubi (Papio anubis) - Paviány poznáme podle protáhlého obličeje a také podle ocasu, který nosí zalomený do jakési "jedničky". Určitě jste si v zoo všimli, že si paviáni i jiné druhy opic navzájem probírají srst. Blechy však rozhodně nemají! Z kožichu si vybírají lupy a různé nečistoty. Probírání srsti však nemá ani tak význam očistný jako sociální. Opice si jím navzájem prokazují přítelství a utužují své vztahy ve skupině.

cestynedalekorajče.net

Zvířata kolem trasy Zoovláčku a exotické ptactvo

V této části zoo mě nic moc nezaujalo, snad jen lamy, které jsou ale většinou příliš daleko, nebo papoušci. Nejsem si jistá, jestli na trase Zoovláčku jsou také surikaty a psouni, obě zvířátka jsou moc pěkná a docela srandovní svým chováním - surikaty často stojí na nějaké vyvýšenině na stráži a neustále lezou do svých nor a pak z nich zase rychle vystřelují. Psouni pořád něco hrabou a občas si sednou na zadní nožky a ukusují stébla trávy.

cestynedalekorajče.net
Lama alpaka

cestynedalekorajče.net
Surikata

cestynedalekorajče.net
Psoun prériový

Safari

V této nejzazší části zoo se trochu míchají zvířata ze všech kontinentů - najdeme tu bizony (Amerika), klokany (Austrálie) a žirafy či zebry (Afrika). Přestože se sem musí ujít pořádný kus cesty, je tu asi nejvíce návštěvníků, zejména dětí, protože v sousedství zeber a klokanů je také velké prostranství s tzv. dětskou zoo, kde jsou prolézačky, skákací atrakce a možnost jízdy na koni.

Bizon (Bison bison) - Bizoni patří k nejnebezpečnějším zvířatům, která můžete potkat v kanadských a amerických národních parcích. I když jejich pohyby jsou většinou pomalé, mohou dosáhnout rychlosti až 56 km/h. V Národním parku Yellowstone napadnou bizoni čtyřikrát více návštěvníků než medvědi. Samec bizona může měřit 310-370 cm a váží až 700-1000 kg. Bizoni žijí ve stádech, živí se trávou, listy a větvemi a patří mezi téměř ohrožené druhy.

cestynedalekorajče.net


Klokan rudokrký (Macropus rufogriseus) - Mládě klokana rudokrkého váží po narození necelý 1 gram a i přesto, že je nedokonale vyvinuté, je schopno samo vyšplhat do matčina vaku, kde se pevně přichytí k bradavce. Několik měsíců tak mládě tráví ve vaku a dokončuje tam svůj vývoj. Klokan rudokrký má po celém těle i na ocase hustý kožíšek, proto snese i chladnější podnebí. Žije ve skupinách o 8-20 členech, pohybuje se v lese i v savaně a živí se listy, trávou, pupeny a výhonky rostlin.

cestynedalekorajče.net



Žirafa síťovaná (Giraffa camelopardalis reticulata) - Žirafy jsou ze všech savců nejvyšší. Kromě vysokých končetin dává žirafě její výšku neobyčejně dlouhý, svalnatý krk, který však má pouze sedm krčních obratlů (tedy stejně jako jiní savci). Dlouhý krk působí žirafě také problémy, když se pase na trávě nebo při pití. Proto naráz vypije 10-15 litrů, aby tuto proceduru nemusela častěji opakovat. Ze smyslů žirafa nejvíce spoléhá na ostrý zrak, údajně má ze všech savců největší rozsah vidění. Tvora velikosti člověka zaznamená na vzdálenost dvou kilometrů. V otevřené krajině, kde žije, je to základní podmínka přežití. Také sluch a čich mají žirafy dobře vyvinuté. Jsou to plachá zvířata, která se většinou pohybují rychlostí 16 km/h, ve vypjatých chvílích dokáží zrychlit až na 56 km/h. Když má žirafa mládě, které váží 47 - 70 kg a je až dva metry dlouhé, přijde na svět pádem z téměř dvoumetrové výšky. Přesto se už za necelou půlhodinu postaví na vlastní nohy a saje mateřské mléko.

cestynedalekorajče.net



Tropické království

Tropické království je nejzastrčenější částí zoologické zahrady a podívala jsem se do něj jen jednou (hned v roce 2010), jindy na to už nezbyl čas nebo chuť. Navíc mě moc neláká pohled na hady. Zato mám ráda želvy a různé ještěry. Také je tu několik druhů savců a ptáků.

Kapybara (Hydrochaeris hydrochaeris) - Kapybara je největší hlodavec na světě. Miluje vodu a výborně plave a potápí se, pod vodou vydrží až pět minut. Když se chce ukrýt před predátory, skočí do vody. Dokáže ve vodě také spát, nos drží těsně nad vodní hladinou. Dospělá kapybara je schopná denně spořádat až 3,5 kg rostlinné potravy. Loví ji jaguár, ocelot, puma i anakonda.

cestynedalekorajče.net
Kapybara






Zdroje informací:
http://beringie.zoobrno.cz/zvirata-expozice.html
http://www.zoobrno.cz/cs/zvirata-v-zoo/chovana-zvirata/

Všechny tyto a ještě další moje fotografie:
http://cestynedaleko.rajce.idnes.cz/Zoo_Brno/
Comments