Z Mnichova Hradiště na Kost

20.9.2018

Abych měla dost času na prohlídku hradu Kost a následně na docela dlouhou túru, chci vyrazit z Liberce už v 6:15. V danou dobu zmateně hledám na autobusovém nádraží správný autobus, je tam jen jeden odjíždějící do Jičína, přemýšlím, zda ho využít nebo ne, když nemůžu najít ten o Sobotky. Než se rozmyslím, ujede mi. Přímý autobus do Sobotky hledám marně, protože při vyhledávání spoje jsem udělala chybu a zadala jako výchozí místo Turnov, ne Liberec, uvědomím si později. Nasednu tedy do autobusu do Turnova a doufám, že odtamtud chytím nějaký dobrý spoj, ať už do Sobotky nebo jinam, odkud bych mohla výlet začít. V Turnově mi dobře navazuje spoj do Mnichova Hradiště, kde jsem chtěla skončit túru, takže se rozhodnu dnešní program otočit a jít nejdřív pěšky na Kost a až v odpoledních hodinách absolvovat prohlídku hradu.

Z Mnichova Hradiště zamířím na Drábské světničky a odtud na Klamornu a bývalý Píčův statek. Tato místa nikdy nezklamou, je tu nádherně. Chci ale hlavně, aby mi zbylo dost času na místa, kde to ještě neznám, takže se nezdržuji moc dlouho a pokračuji dál.

cestynedalekorajce.net
Obr. 1 Pod Drábskými světničkami

cestynedalekorajce.net
Obr. 2 Drábské světničky - výhled

cestynedalekorajce.net
Obr. 3 Cesta po okraji skal, směrem na Klamornu

cestynedalekorajce.net
Obr. 4 U Píčova statku - strom, který roste na vzduchu

Další zastávku si udělám u Obětního kamene, což je opracovaný asi metr vysoký i široký kámen ve tvaru mísy se žlábkem na odtékání krve (?). To byla jen krátká odbočka po modré značce, vracím se zpět na červenou, podívám se k Valečovu, kde se právě něco natáčí, a tak nesmím jít po značkách, ale okolo. Také mě tam upozorňují, že jsou zavřené Drábské světničky, což mi v této chvíli už nevadí, mám radost, že tedy nejdu opačným směrem tak, jak jsem měla původně v plánu.

cestynedalekorajce.net
Obr. 5 Obětní kámen

cestynedalekorajce.net
Obr. 6 Valečov

Následuje dlouhý nezajímavý úsek cesty po zelené značce až na rozcestí Chrby a odtud po červené. Docela dobře by se tady jezdilo na kole vzhledem k ploché krajině. K hradu Kost přicházím těsně před druhou, doufám, že stihnu prohlídku ve dvě, ale u pokladny se dozvím, že pokud chci absolvovat kompletní prohlídku hradu, musím si počkat až do 15:15. Rozhodnu se tedy počkat, obejdu si hrad ze všech stran, podívám se na Černý i Bílý rybník, tomu Černému by se spíš mohlo říkat Zelený. Nejhezčí výhled na hrad je z údolí Plakánek.


cestynedalekorajce.net
Obr. 8 Bílý rybník

Na prohlídce je nás asi osm, což je fajn, v sezońě by to mohlo být až padesát lidí. Průvodkyně je velmi milá, má v zásobě spoustu zajímavých informací i vtípků o životě na středověkém hradě a prohlídka probíhá beze spěchu, můžeme si všechno vyfotit. Jsou tu rozsáhlé sbírky zbraní (jsou zapůjčeny z vojenského muzea), kaple, která dvakrát vyhořela a má snížený strop, jehož klenba zasahuje částečně až do oken, dále bohatě vybavená černá kuchyně, mučírna, kočáry schované ve výklenku na nádvoří, také nechybí hodovní síň s krásně starými židlemi (a novým stolem a nefunkční maketou krbu) a ložnice s pracovnou... Prohlídka trvala asi hodinu a půl. 

cestynedalekorajce.net
Obr. 9 Hrad Kost - u první brány

cestynedalekorajce.net
Obr. 10 Sál s vystavenými zbraněmi a pokladnicí, kterou jsme zkoušeli zdvihnout

cestynedalekorajce.net
Obr. 11 Černá kuchyně

Další fotky z hradu jsou uložené zde.

Potom se průvodkyně ptám, jak je to daleko do Sobotky, abych zvážila, zda tam pospíchat na autobus, který mi jede asi za 45 minut, nebo ho nechat ujet a jet až dalším. Nabídne mi, že mě tam sveze autem, za což jsem jí velmi vděčná, nejen že stihnu autobus do Mladé Boleslavi, ale také si koupím ještě předtím něco k večeři a příjemně popovídám s turisty z Kalifornie. V Mladé Boleslavi mám jen minutu na přestup na autobus do Liberce a když najdu správné nástupiště vidím ho právě odjíždět. Místní dědula mi poradí, ať běžím ke křižovatce a tam na něj zamávám, že mě ještě nechá nastoupit. Zařídím se podle jeho rady, autobus na semaforech zastaví na červenou, stoupnu si tak, aby mě viděl a gestem poprosím, ať otevře dveře a celá šťastná naskočím dovnitř, poděkuji, koupím lístek a s úlevou se svalím do sedačky. Tak to byl docela dobrodružný závěr...
Comments