Heřmanice - tam, kde lišky dávají dobré poledne

21.4.2016

Je nádherné slunečné ráno. Pospíchám na autobus, který odjíždí z Frýdlantu v 7:40. Myslím si, že nemusím chodit na vzdálenější autobusové nádraží a můžu využít zastávku u kapličky, jenže ji tam nenajdu, není tam žádná cedule ani žádné jasné místo, kde by cestující měli čekat. Jdu od kapličky dál do kopce podívat se, jestli zastávka není někam posunutá, ale nic nenajdu a autobus už kolem mě projíždí. Takže si udělám krátkou procházku Frýdlantem, vyfotím si kapličku i náměstí a pak jedu z autobusového nádraží v 8:24. Dávám pozor, kde bude zastavovat - v nádražní ulici je krásná čekárna a v ní asi čtyři lidi, takže máme chodit sem? Jenže řidič nastupujícím lidem vynadá, že tady čekat nemají, že v papírech má napsáno, že má zastavovat u kapličky...

cestynedalekorajče.net
Obr. 1 Kaplička ve Frýdlantu - sv. Máří Magdaléna

cestynedalekorajče.net
Obr. 2 V parčíku za kostelem

cestynedalekorajče.net
Obr. 3 Radnice ve Frýdlantu

Z autobusu vystupuji na zastávce Albrechtice - odbočka a jdu po zelené značce pěknou alejí do Horního Vítkova, v jehož okolí se pasou koně a ovce a jsou tam pěkné podhorské chalupy a pak dál na kopec Výhledy (569 m), odkud je vidět Ještěd a celý horský hřbet za Chrastavou. Na západě se rýsují kopce Lužických hor.

cestynedalekorajče.net
Obr. 4 Samota Vysoký

cestynedalekorajče.net
Obr. 5 Alej pod Lysým vrchem

cestynedalekorajče.net
Obr. 6 Výhled na Ještěd z kopce Výhledy

Potom jdu kousek po žluté a kousek bez značek přes Vítkov, abych se podívala na středověký dvorec Curia Vítkov. Z téhle strany se tam nedá moc dobře dostat, všude jsou ohradníky, pasou se tu koně a krávy, lepší přístup je od východu.

cestynedalekorajče.net
Obr. 7 Kostel Navštívení Panny Marie ve Vítkově

cestynedalekorajče.net
Obr. 8 Středověký dvorec Curia Vítkov

Odtud pokračuji na Lysý vrch, kde jsou už zdálky vidět větrné elektrárny. Mě zajímá víc zřícenina starého větrného mlýna. Další dobrodružství je dostat se ke kešce, která je nedaleko zříceniny, ale za plotem, takže plot obchází a dostanu se k ní lesem, zabere mi to ale dost času, takže pak se rozhodnu už nelovit skoro žádné další keše, případně se po nich jenom rychle podívám a když nenajdu, tak jdu dál.

cestynedalekorajče.net
Obr. 9 Větrný mlýn

Od větrného mlýna jdu po modré značce několik kilometrů lesem, což je dobře, protože začínám mít trochu spálený obličej od sluníčka. Cesta vede stále z kopce. Za lesem si na jedné louce všimnu něčeho zrzavého v trávě, chvíli si myslím, že je to pes nebo kočka, pak zvíře zvedne hlavu, podívá se na mě, chvíli postojí a já poznám, že je to liška, stihnu vytáhnout a zapnout foťák, ale v tu chvíli už liška uteče. Potom kousek před Heřmanicemi však uvidím další zrzavý flíček v trávě. Opatrně a nenápadně se přiblížím a už vidím, že je to zase liška. Ta samá? Nebo druhá během jednoho dne? Tentokrát si mě nevšimne a mám čas ji vyfotit. Fotka sice není moc kvalitní, ale i tak mám velkou radost.

cestynedalekorajče.net
Obr. 10 Liška

Potom v Heřmanicích si kupuji svačinu a turistickou vizitku, paní prodavačka se se mnou dá do řeči, zajímá ji odkud jsem, že mě nezná a já se jí zas ptám na lišky, jestli je jich tu hodně a že mě překvapilo, že jsem dneska viděla hned dvě. Říká, že jednu občas také vídá, i když na opačné straně a že se ta liška moc nebojí lidí, takže si až myslela, jestli nemá vzteklinu. Přátelsky se rozloučíme a mě čeká několik hlavních cílů dnešního výletu, nejdříve rozhledna Heřmanice. Rozhledna je pěkná, dřevěná a vstup je možný kdykoli a zdarma. Je vidět až na Smrk a samozřejmě na celé Heřmanice.

cestynedalekorajče.net
Obr. 11 Rozhledna Heřmanice

Mezi Heřmanicemi a Kristiánovem je Kodešova skála. Je to čedičový suk, jedná se o chráněnou přírodní památku. Své jméno dostala skála po českém učiteli Kodešovi, který protestoval proti zabrání českých Sudet hitlerovským Německem a za to byl dne 22.9.1938 zastřelen na úpatí této skály.

cestynedalekorajče.net
Obr. 12 PP Kodešova skála

Za Kodešovou skálou přehlédnu, kudy vede modrá značka a pokračuji po hlavní silnici do Dětřichova. V Dětřichově ji na chvíli najdu a zase ztratím, takže se musím kousek vrátit, pak už je to pohodová cesta. Jdu mezi poli, líbí se mi názvy nedalekých kopců - Ptačí vrch, Vraní vrch, Hájky a za Větrovem je Křížový vrch, který už znám. Stejně tak i cestu po modré za Větrovem už znám, byla jsem tu včera.

Celá trasa měřila asi 25 km.
Comments