Hradčanské stěny

3.4.2019

Svou procházku začínám na nádraží v Mimoni. Docela hezkém nádraží, mimochodem. Po červené značce přicházím do borového lesa a udělám si krátkou odbočku ke skále, která se zničeho nic zvedá až k vrcholkům borovic, na jedné straně jsou příkré stěny, po druhé straně se dá pohodlně vystoupat na vrchol, nad stromy však skála neční, takže výhled z ní není o nic lepší než z jejího úpatí. Ještě než se vrátím na červenou značku, podívám se ke skalní kapličce - je to místnost asi 1 x 2 m vytesaná v nízké skalce, v jedné zdi je vytesaný Ježíš na kříži.

cestynedalekorajce.net
Obr. 1 Zvláštně narůžovělá skála, jež se přede mnou znenadání vynořila v ploché krajině borových lesů

cestynedalekorajce.net
Obr. 2 Skalní kaplička

Další asi dva kilometry až k řece Ploučnici jsou docela nudné, jediným zážitkem je had, na kterého skoro šlápnu, maličká zmije, která se vůbec nehýbe, mám tak možnost si ji aspoň vyfotit, i když mě to stojí trochu přemáhání.

cestynedalekorajce.net
Obr. 3 Mládě zmije

U Ploučnice se mi moc líbí, vzpomínám, jak jsem tu byla před rokem (článek zde), konečně se dostanu na sluníčko, takže toho využiju k pauze na oběd a krátké slunění v trávě na břehu řeky. Mám ale v plánu spoustu skal a kešek, takže po půl hodině se zvedám a jde se dál. Také jsme nezmínila, že jdu s krosnou, ne zrovna příliš těžkou, je tam jen spacák, karimatka, nějaké oblečení navíc na chladnější večer a trochu jídla na svačinu, ale i tak je to větší zátěž, než nosím normálně, a tak mám pomalejší tempo a za celý den ujdu méně kilometrů než obvykle (asi 20 km).

Přicházím do Hradčan a z nich se vydávám po naučné stezce, kterou sice budu několikrát opouštět kvůli keškám, ale zase se na ni budu pokaždé vracet. NS měří 3,5 km a strávím na ní a v jejím okolí asi tři hodiny. První uhnutí z trasy a první z Hradčanských stěn je Hradčanská vyhlídka, kam vede modře značená odbočka. Opět si tam dopřávám chvilku klidu a slunění, až na to, že opodál je hlučná rodinka, se kterou se pak potkám ještě třikrát, vždycky mě uvidí vyskočit někde z lesa na stezku poté, co jsem lovila nějakou keš.

cestynedalekorajce.net
Obr. 4 Hradčanská vyhlídka (jedna z mnoha skal)

Odtud jdu na Žižkův kopec, pod ním je v jedné skále za úzkým skalním oknem uložená pěkná keš, pak jdu kousek po NS a dál na východ kolem Suchého vrchu a kopce, který se jmenuje Bahno a k vytesané jeskyni zvané Wachthaus, kde je krásně připravené lůžko pokryté větvemi a mechem a také je tu ohniště v rohu, kde je malé okénko. 

cestynedalekorajce.net
Obr. 5 Okénko s keškou, ale musí se k němu po římse z druhé strany

cestynedalekorajce.net
Obr. 6 Wachthaus

Je 16 h, musím se pomalu vracet, z Hradčan jdu kousek stejnou cestou po žluté značce, hned za mostem přes Ploučnici však odbočím na lesní cestu, která vede do vsi Boreček a pak krajem lesa a dál přes pole do Mimoně. Zase si užívám hezkého slunečného počasí, když jsem mimo les. Vlak do Liberce mi jede v 17:50. Já však vystoupím už v Karlově pod Ještědem a vydávám se ještě na jeden pochod, a to ke zřícenině Hamrštejn, kde budu dnes přespávat.

cestynedalekorajce.net
Obr. 7 Pohled na Ralsko
Comments