čeští filmoví publicisté -Příspěvky k dějinám lokální filmové kultury

Příspěvky k dějinám filmové kultury (Brno)

Příspěvky k dějinám lokální filmové kultury. I.

 

 

Brno.  Město jako kinematografická  a mediální síť 

 

 

 

 

 

 

 

© Z.K.

I. Brno.  Město jako kinematografická síť  -

letech 1918-1938.

 

   V podmínkách určitého místa (města, regionu) výzkum dějin kinematografie nám umožňuje klást otázky a získávat na ně odpovědi,které se vážou k danému místu na jedné straně a na straně druhé je můžeme vřadit do kontextu všeobecných dějin kinematografie jako celku. Dochází-li v posledním období k chápání dějin filmu směrem pojmu mediální siť (Elsaesser; 2005); kde můžeme město pojmout; jako veřejný prostor, ve kterém se odehrávalo a odehrálo řada aktivit (Gajdošíková, 2005) ale také jako otevřený systém, který reaguje na podněty z vnějšku. (resp. vnější podnět vytváří podmínky k tomu, aby na něho bylo zareagováno a docházelo k jeho uplatnění ve veřejném prostoru). Z hlediska kulturní ekologie tedy Brno v letech 1918-1919  jako  městská aglomerace; kulturní lokalita  představovalo systém, který prochází systémovou kulturně-společenskou změnou; v jejímž důsledku se utvářejí nové podmínky pro síť aktivit, které jsou tou změnou vyvolány, ale nadále přetrvávají staré vazby… Jak uvádí básník Ivan Jelínek ve své knize vzpomínek – ,,Jablko se kouše”:,,..Brno, Brünn;jak známo za rakousko-uherské říše; se pokládalo za předměstí Vídně, za něco takového jako vzdálený a rozšířený Florizdorf; průmyslová čtvrť Vídně…Brno při změně režimu mělo 131 663 obyvatel; německá většina byla hospodářsky všemocná..Českou menšinu tvořili převážně dělníci a velmi tenká střední vrstva; složená z hrstky nadaných umělců; herců; muzikantů; malého českého divadla; několik hudebních skladatelů včetně Leoše Janáčka; který psal svou hudbu téměř osamocen. Byl zde dobrý sochař Kubíček; několik slibných malířů; mezi nimiž Antonín Procházka dosáhl evropské úrovně. Dva; tři prozaici;Jeřábek; Mahen a Těsnohlídek dosáhli u svého čtenářstva značné obliby; byla zde hrstka skvělých novinářů..”1) Vedle tohoto konstatování na přelomu let 1918-1918 však Brno ve dvacátých letech prodělává prudký rozvoj, který je zakončen až nástupem hospodářské krize na přelomu let 1929-1930, který je spojen s rozvinutou aktivitou především kulturní, ale i ekonomické oblasti. Po dosažení nezávislosti v roce 1918 se situace mění – v Brně vzniká Masarykova univerzita a vývoj města je ve dvacátých i třicátých letech ovlivněn do velké míry novým architektonickým směrem – funkcionalismem, který do velké míry dá městu jinou tvář. Nové Brno let 1920-1922 je spojeno s rozvojem severních okrajových částí, které ukotveny především v bytové výstavbě  v duchu dekorativní architektury do roku 1924. V letech 1924-1925 však v Brně přednášejí přední evropští architekti – např.:  J.J. P. Oud, Walter Grospius, Amedée Ozefant, Le Corbusier, adolf Loos, Oldřich Starý a Jan Víšek. Nastupující generace brněnských architektů Je takto konfrontováno s nejnovějšími evropskými architekturními směry a dostává možnost je sama převést do praxe na půdě svého města. Nás z hlediska Brna jako kinematografické sítě bude zajímat událost, která je spojena s Výstavou soudobé kultury v roce 1928. Na základě výsledku soutěže vyhlášené v roce 1924 přistoupili architekti Josef Kalous a Vladimír Valenta k k výstavbě hlavního výstavního pavilónu, který za pomoci parabolických oblouků a užití skla a železobetonu ztělesnil tehdejší ideu moderní architektury. Na výstavišti vznikla vyhlídková věž, divadlo s kavárnou navrhnuté architektem E. Králíka. Pavilón Brna navržený B. Fuchsem a pražský pavilón K. Roškota. Součástí výstaviště se stalo i kino, které přešlo do vlastnictví brněnského německého podnikatele Huga Fuky. Prvořadou událostí dvacátých let se stalo rozhodnutí městského zastupitelstva o uspořádání celostátní výstavy Výstava soudobé kultury v Československu – k desátému výročí vzniku republiky. Ambiciozní plán je spojen s předsedou organizačního výboru, byl jmenován na počátku roku 1927 profesor Masarykovy univerzity – Vladimír Úlehla. Byl sestaven organizační výbor a o vypracování části projektu výstavy a výbor  požádal profesora  architektury. ing. Jiřího Krohu. Nezbytnou součástí připravované výstavy se stává využití kinematografie jako prostředku, který může demonstrovat prostřednictvím filmu demonstrovat rozvoj kultury a vzdělání v tehdejším Československu.2) Jak nás informuje filmový kritik a publicista Karel Strass na stránkách Filmového Kurýra z července 1928 v rámci - Výstavy soudobé kultury – byl v premiéře předveden film ,,Z dílny lidskosti národa Jana Amose Komenského” v režii Z. Martena a S. Inemanna. Výstavu tehdy navštívili tehdy např. O. M. Štorch, K. Smrž, J.Kučera. Samotný předseda organizačního výboru výstavy  prof. pan Vladimír Úlehla. využil své návštěvy u prezidenta T. G. Masaryka v Lánech, aby mu prostřednictvím svého pětidílného filmu o pohybu rostlin demonstroval využití filmu k vědecké činnosti (resp. pohybu semene od jeho vzklíčení až po jeho zánik). V souvislosti se samotnou výstavou vznikly i dokumentární filmy mapující tuto událost, jak z hlediska oficiálních návštěv (návštěva hlavy státu), ale zachycující samotný průběh výstavy – z hlediska dění). Ze společenského a kulturního hlediska představovala úspěch, z hlediska ekonomického pak velkou zátěž, protože po ní zůstalo přes 20-25 miliónu, které bylo v budoucnosti nutno splatit… Na tomto místě jsme poukázali na propojení filmu s architekturou a kulturou, kde film i architektura sloužily k propagaci jedné oblasti – měly demonstrovat podmínky za kterých se rozvijí a jakým způsobem se vyjadřuje.. I když se omezíme na konstatování, že se jednalo žánrově především o dokumentární či vzdělávací žánr filmu, tak můžeme začít uvažovat o různých typech investorů, kteří do dané produkce vstupovali a která v souvislosti s touto akcí vznikla. Na jedné straně to byl stát i když zastoupený pravděpodobně Masarykovým lidovýchovným ústavem /MLÚ/ z jehož podnětu film o ,,Janu Komenském” vznikl, dále zde byly soukromé filmové výrobny, které se snažily využít dané události spojené s návštěvou hlavy státu spíše k obchodnímu účelu – viz. film ,,President republiky na PPV /1929/. Jedním investorů, kteří se odlišoval byla filma Elektajournal /založená v roce 1925/, u které můžeme již ve dvacátých letech vypozorovat snahu zachytit danou událost spíše jako živou aktualitu – výsledkem jsou i její reportáže z Výstavy soudobé kultury v roce 1928. Předvedení Filmu ,,Jan Amos Komenský” vyjadřoval tehdejší snahu i představu, že hodnotný kulturní film – má vychovávat. U zrodu prvního filmu profesora Vladimíra Úlehly ,,Jak rostliny žijí a cítí” z roku 1920 asistoval kameraman pan Jindřich Brichta. Brno dvacátých let představovalo baštu, kde se využívala filmová kamera a filmový pás k účelu zachycení a zdokumentování vědeckých poznatků v dynamickém pohybu – tím stojíme u počátku vzniku vědeckého filmu, který může mít dvojí účel – poznávací i propagační. (viz. film ,,Fysiologie srdce” profesora Karáska z roku 1928). Tato činnost je spojena se Společností pro vědeckou kinematografii, kde  pan profesor Vladimír Úlehla představoval průkopníka ve využití filmu k vědecké práci. Snažili jsme se tedy naznačit různé typy investorů i žánru filmu, které byly spojeny s Výstava soudobé kultury v Československu. /dokumentární, vzdělávací, propagační/. Teď můžeme obrátit svoji pozornost k tomu, co představuje Brno dvacátých a třicátých let pro českou/resp./ filmovou tvorbu hraného filmu. To, co, T. Elsaesser nazývá (Stand Ort) místem vzniku filmů  a tím, co označuje, jako místo jednání /Tad Ort/, těžko můžeme demonstrovat, protože o hraném filmu ,,Stýček z Ameriky”, který natočila  brněnská filmová výrobna LegiaFilm na přelomu dvacátých a třicátých let (1929) a při kterém využila plně brněnského prostředí – České ulice a okolí Brna, nemáme pramenné podklady k tomu, abychom  mohly celý proces analyzovat. Pokusíme tedy o demonstrativní vyjádření na jiných hraných filmech, které vznikly v brněnském prostředí. V roce 1922 Brunafilm natáčí němý hraný film ,,Babinský”, s herci brněnské Německé opery a českými brněnskými herci. Brno takto naplňuje, co které uvidíme ve filmu – i když se jedná o jedinou lokalitu, kterou je v našem případě – trestná věznice Špilberk. Samotný firma Brunafilm, jak uvádí Petr Bednářík – uvedla na rakouský a německý trh v lednu 1923 film ,,Trestanci na Špilberku”, jehož režisérem byl spolumajitel firmy Robert Blümishrieder. Pro příklad Brna jako místa vzniku filmů můžeme uvést následující okolnosti. Vznik brněnských filmových půjčoven a výroben – Bruna film (1922); Monopolfilm (1919); LegiaFilm (1929); KinoFilm (1931). Tři z filmů, které jsou zaznamenány v katalozích českého hraného filmu I. a II.; jsou spojeny s místem vzniku – Brnem. Prvním z nich  je film Babinský z roku 1922, jehož kopie se nedochovala. O filmu referovaly Filmový věstník; Divadlo budoucnosti; Die Lichtspielbühne a Lidové Noviny. Z uvedeného vyplývá, že dva z listů referovaly o natočení filmu, protože byl natočen v dané lokalitě a samotná aktivita (natočení filmu) se vázala nejen ke konkrétnímu místu – Špilberk; kasematy. Ve filmu vystupovali brněnští němečtí i čeští herci. Tehdejší referent Lidových novin - Karel Elgart tehdy nadepsal svoji recenzi titulkem – Brněnští herci a brněnský film. Špilberk jako místo vzniku představoval pro filmového režiséra vhodnou lokalitu, která je v podvědomí veřejnosti zafixováno ve spojení s konkrétní osobou nebo událostí (viz. zmiňovaný Babinský).  Prostoru Špilberka využila i při natáčení svého druhého hraného němého snímku ,,Hraběnka Filangeri – Mučednice špilberských kasemat” opět v režii Roberta Blümishriedera. Pro vznik města jako kinematografické sítě existovaly v Brně určité podmínky – byla zde síť kin, existovaly dvě filmové výrobny – ze kterých jedna usilovala alespoň o svou vlastní produkci i když určenou pro zahraniční trh. Ve dvacátých letech vzniká také brněnská filmová bursa, kde je předváděná zahraniční i domácí produkce, pro majitele kin, kteří představují jednu z nejdůležitějších složek brněnského filmového života. Zaměříme-li svou pozornost na předpoklady pro vznik mediální sítě v Brně, tak tyto podmínky vznikají až ve třicátých letech, kdy rozvoj moderní fotografie, psaní o kinematografii na stránkách kulturních týdeníků a měsíčníků a referování o filmové tvorbě v brněnské pobočce Radio-Jurnalu vytváří komunikační siť, která je určena vzdělanějšímu posluchači či čtenáři. Jako druhý příklad nám z oblasti hraného filmu film z roku 1930 - ,,Vše pro lásku”; který natočil režisér Martin Frič v produkci brněnské firmy ,,Terrra”. Na stránkách Lidových Novin o něm Jaroslav Maria Janotka informuje pod titulkem: ,,Původní moravský film”; ,,První moravský film”. Samotný režisér Martin Frič v rozhovoru pro Lidové noviny z 8.8. 1930 ; hovoří: ,,O prvním moravském filmu”. Film však nebyl natáčen pouze v okolí Brna, ale také na Slovácku, jak o tom informoval např. Svatopluk Ježek na stránkách brněnského kulturního týdeníku Ruch.

 

Brno - Dvacátá léta.

 

1922.

 

Moravské Noviny. Deník. Vycházející od roku 1921 v Brně. Vyd. B. Pištělák. Od roku 1934 dvakrát denně.

Vycházel v letech 1880-1918, 1918-1945. Filmová rubrika vznikla v březnu 1922 a existovala do června 1922. Vedl ji a redigoval brněnský novinář Otakar Nováček.

 

Otakar Nováček.

 

Narozený v roce 1901 v Brně.

 

Středoškolský profesor, novinář a publicista, spisovatel a překladatel z francouzštiny. Přispíval do Lidových Novin, Moravských novin, Moravské orlice.

 

[Šifra: ON]

 

Literatura:

 

Tauš, K.: Slovník cizích slov, zkratek,

novinářských šifer, pseudonymů a časopisů pro čtenáře novin. II. vyd. Blansko 1947.

Vopravil, J.: Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře. SPN, Praha, 1973, s. 997.

 

 

Elgart, Karel.

 

Narozený v roce 1874 v Ivančicích.

Zemřel v roce 1929 v Ponštejně nad Odrou.

 

Půdně středoškolský profesor v Olomouci. Ředitel dívčí školy v Brně. Dramatik a dramaturg, divadelní

a literární kritik. Stálý spolupracovník Lidových Novin – divadelní referát. Ve dvacátých letech spolupracoval s deníkem Československá republika vydávaným v Olomouci, Moravskoslezskou revue, Lumírem, Zvonem.

 

[Šifra: E. S. Lidové Noviny -1922]

 

 

Dílo:

 

Autor pentalogie – ze které bylo vydány čtyři díly: Příval (1917); Zlaté Rouno (1921); Černý a bílý (1925); Sahara (1929).

 

Drama: Malí lidé – Národní Divadlo.

 

Literatura:

 

Album representantů všech oborů veřejného života

Československého. Hlavní redaktor. Prof. F. Sekanina, Praha 1927.

Brno v minulosti a dnes. Sborník příspěvků

k dějinám a výstavbě Brna, sv. VIII. Vyd. Archiv města Brna v roce 1966.

Bundálek, K.: Léta Mahelovy brněnské dramaturgie.

Brno v Minulosti a dnes. Sborník příspěvků k dějinám

a výstavbě Brna, sv. III., s. 109. Vyd. Archiv města Brna v roce 1961.

Český hraný film I – 1896-1930. NFA, Praha, 1995.

Dr. Antonín Dolenský: Slovník pseudonymů a kryptonymů

v československé literatuře. IV. vyd. Praha, 1934.

Kulturní adresář ČSR. Biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic. Sestavil PhDr.

Antonín Dolenský, I. roč. Praha 1934.

Kulturní adresář ČSR. Biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic. Sestavil PhDr.

Antonín Dolenský, II. roč. Praha 1936.

J.F. Urbánek. Biografický a bibliografický slovník českých spisovatelů 1800-1919. D. I-II. Telč. b.r.

Malý Ottův slovník naučný. D. I-II. Praha 1905-1906.

Masarykův slovník naučný. D. I-VIII. Praha 1925-1933.

Naše Kniha. Redig. Bohuslav Foit. J.M. Augusta, Karel

Kumprecht. V Praze od r. 1919.

Dr. Jan V. Novák- dr. Arne Novák. Přehledné dějiny literatury české od nejstarších dob až po naše dny.

IV. vyd. Olomouc 1936-1939.

Nový život. Literární revue a orgán Katolické moderny. Redig. Karel Dostál Lutinov a P. Sigismund

Bouška. Vycházel v letech 1896-1907.

Vopravil, J.: Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře. SPN, Praha, 1973, s. 525-526.

1926-1927.

 

Cvrček. – Rodinný týdeník. Vycházel v letech 1926-1935. Vyd. Vydavatel a majitel Lucerna, spol. s.

om. ruč. Odpovědný redaktor František Kolčava.

Ilustrační část Josef Kočí.

 

Od č. 24/1928-1929 v ročníku 3 – založena pravidelná filmová rubrika pod názvem : Ze světa filmů.

Recenze a články byly doprovázeny ilustracemi Josefa Kočího. Rubrika informovala především o nových filmech promítaných v premiéře na brněnské filmové burze.

 

Do rubriky přispívali např. S. Bernasová – pod šifrou S. B., Marie Veverková – pravděpodobně pod pseudonymem Miriam, brněnský herec V. Vystrčil – pod šifrou: -čil, J. Zlámal. Od ročníku 7 vedl rubriku pražský filmový kritik JUC. Vladimír Coufal. Své recenze  a články podepisoval šiframi: VC, VC-, vc.

 

Veverková, Marie

 

Narozená v roce 1891 v Třeboni.

Básnířka a spisovatelka. Přispívala do Luhačovického

salónu, Národní politiky, Nové ženy, Osvobození.

 

[Pseudonym: Miriam]

 

Literatura:

 

Vopravil, J.: Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře. SPN, Praha, 1973, s. 1380.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Rovnost – resp. Dělnická Rovnost (1933)

 

Filmová rubrika v brněnském deníku Rovnost vznikla letech 1926-1927 a jejím pravidelným referentem se stal Ctibor Haluza, který ji vedl po dvě léta 1926-1928. Pokusy o filmový referát na stránkách Rovnosti

Můžeme zaznamenat již v roce 1922, kdy se o filmu pokusil psát český básník František Halas pod šifrou:

-ala-. Referování o filmové tvorbě se na stránky Dělnické rovnosti navrátilo až v roce 1933. 

 

 

Haluza Ctibor.

 

Narozený v roce 1906 v Brně. Vystudoval právnickou fakultu Masarykovy univerzity. Od roku 1925 členem redakce Rovnosti. V letech 1926-1928 filmový referent

Rovnosti (především recenze sovětské a americké filmové tvorby), později se věnoval divadelnímu referátu.

 

[Šifra: Ker].

 

 

Převzaté:

 

 

 

 

Ivana Gajdošíková. Avantgarda jako kritika, akce a politika.

 

Bibliografie:

 

Haluza, Ctibor (1926a). Film. Tři veselohry. Rovnost 42, č. 21. (1. srpna.), s. 6-7.

Haluza, Ctibor (1926b). Film. Žena, která lhala. Rovnost 42, č. 213 (4. srpna), s. 4-5.

Haluza, Ctibor (1926c). Film. Polosvět.

Rovnost 42, č. 221 (12. srpna), s. 7.

Haluza, Ctibor (1926d). Film. Líbánky na zkoušku.

Rovnost 42, č. 221 (2.září), s. 6.

Haluza, Ctibor (1926e). Film. Mr. Fairbanks a Miss Pickford. Rovnost 42, č. 221 (29.září), s. 6.

Haluza, Ctibor (1926f). Film. Trochu okolo Potěmkina.

Rovnost 42, č. 291 (21.září), s. 6.

Haluza, Ctibor (1926g): [Text bez názvu] Rovnost 7. srpna 1926, s. 5.

Haluza, Ctibor (1928a): Film. Sovětské filmy – dobré filmy. Rovnost 44, č. 128 (18.října), s. 6.

Haluza, Ctibor (1928b): Film. Nové sovětské filmy.

Rovnost 44, č. 229 (8.května), s. 3.

Haluza, Ctibor 1928c): Film. Mé filmy nenáleží světu snobů, nýbrž lidu. Rovnost 44, č. 102 (12.října), s. 6.

Haluza, Ctibor (1928d): Film. Chaplinův cirkus.

Haluza, Ctibor (1928d): Haluza, Ctibor (1928e): Film. Bitva u Falkladských ostrovů. Rovnost 44, č. 157 (7.května), s. 6.

 

Periodika:

 

Rovnost – 1924-1928 – NK Praha

Dělnická Rovnost – 1931-1932 – NK Praha.

 

 

Literatura:

 

Brno v minulosti a dnes. Sborník příspěvků

k dějinám a výstavbě Brna, sv. VIII.

Vyd. Archiv města Brna v roce 1966. s. 26.

Český hraný Film I – 1896-1930. NFA, Praha: 1995.

Gajdošíková,I.: Avangarda jako kritika, akce a politika. Politická orientace brněnské avantgardy –

její projevy a důsledky. In: Kinematografie a město.

Studie z dějin lokální filmové kultury. Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity, roč. 2, řada filologická (O), č. 2, s. 95-125.

Gabrielová, B. – Marčák, B.: Kapitoly z dějin brněnských časopisů. Brno: Masarykova univerzita a Georgetowovn.

Haluza, C.: Hold Bedřichovi Václavkovi. In: Index:

Vzpomínkový sborník Bedřicha Václavka. Brno:

Muzeum dělnického hnutí Brněnska. S. 59-60. [studie].

Kalvoda, F.: Levá fronta a začátek vzpomínání okolo

Filmu v Brně. In: Index: Vzpomínkový sborník Bedřicha Václavka. Brno: Muzeum dělnického hnutí Brněnska. 1957, s. 43-48. [expl.]

 

 

 

 

Kalvoda František.

 

Narozený v roce 1913

Zemřel v roce 1971.

 

Filmový kritik, publicista, editor, typograf, grafik.

Jedna nejvýznamnějších osobností předválečné brněnské avantgardní scény. Spolupracoval s Bedřichem Václavkem v Indexu, založil avantgardní časopiy Středisko a Telehor, jako redaktor podílel se na

vydání jednoho čísla kulturní revue – Měsíc, které bylo věnováno filmu. Propagátor avantgardních filmů.

 

[Šifra: ka-]

 

Periodika:

 

Index – 1929-1938 – NK Praha.

Měsíc – 1931-1933 – NK Praha.

 

 

Literatura:

 

Marhulová, Z.: František Kalvoda jako filmový kritik a redaktor. In: Kinematografie a město.

Studie z dějin lokální filmové kultury. Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity, roč. 2, řada filologická (O), č. 2, s. 127-145.

Brno – Třicátá léta.

 

Aliance brněnských filmových kritiků. Pokus o ustanovení pobočky filmklubu v Brně. Byl uskutečněn pokus za pomoci deníku ,,Moravské Noviny”, (ročník, I, číslo 33, 20. srpna 1932) Akce měla posloužit ke zlepšení filmového zpravodajství a kultivovat vkus filmového publika.

 

Blum Albrecht Viktor – původem německý brněnský rodák, který působil do roku 1933 v Berlíně. (Piscartovo divadlo). Natočil dva experimentální  filmové snímky - ,,Ruce”, a ,,Napříč sportem”. Po roce 1935, když nezískal právo k trvalému pobytu v Československu, emigroval do Mexika.

 

 

Fifo – brněnská  sekce Levé fronty. U jejího zrodu stáli Bedřich Václavek, František Kalvoda a novinář Richard Sicha. František Kalvoda spolupracoval s Bedřichem Václavkem

 

 

v časopise Index, kde uspořádal mezinárodní anketu k problematice filmové cenzury. V roce 1934 vznikl literární měsíčník Středisko, které redigoval Bedřich Václavek.

 

Hlinomaz, Josef. – herec a později filmový producent FurumFilm – Sesterská pobočka - LegiaFilm.

 

 

Klíma Zdeněk.

 

Narozený 9.6. ve Vídni.

Zemřel 17.2 1987 V Praze.

 

Syn šéfredaktora Lidových Novin Karla Zdeňka

Klímy. Od října 1931 redaktor Moravského slova v Brně. V letech 1934-1939 redaktor Českého slova v Ostravě. Odpovědný redaktor Českého slova v Ostravě

v roce 1939. V srpnu 1940 odpovědný redaktor redaktor

Telegrafu. V roce 1942 propuštěn z redakce Českého slova v Ostravě. Na stránkách Českého slova – vydávaného v Ostravě vedl kulturní rubriku, přispíval do  ní svými anotacemi a referáty o zahraniční i domací tvorbě.

 

[Šifra: Zk]

 

Literatura:

 

Slovník Odpovědných redaktorů a šéfredaktorů legálního českého denního tisku v letech 1939

až 1945. Mattfyzpress, vydavatelství Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

Praha: 2007, s. 62.

 

Měsíc – Ilustrovaná společenská revue. Vyd. O.Zemek. Řídil ji dr. Bohumil Kilián a František Kalvoda. Jednalo se především o ročník II (1933).

 

 

 

 

Národní Noviny (Brno) - 1930-1931.

 

Filmová rubrika existovala od července 1929

Do ledna 1931, kdy Národní noviny přešly do hanácké metropole Olomouce. Vedoucím kulturní

rubriky (Kulturní besídka) byl Václav Hanno, který

zde vedl literární a divadelní, hudební referát.

 

 

Sicha, Richard [-a (Rovnost-1922), -ra (všeob)].

 

Narozený 1883 v Kroměříži. Zemřel v roce 1963. Středoškolský profesor vyučující na gymnáziích v Třebíči, Valašském Meziříčí, Kroměříži, Brně. Redaktor brněnské Rovnosti ve dvacátých letech. Po odchodu z Rovnosti se stal  redaktor brněnského deníku Svoboda. Richard Sicha byl rovněž sportovní publicistou a literárním kritikem. V roce 1930 a 1931 vedl a redigoval Filmovou rubriku:,,Ze světa filmu” v brněnském Svobodě. Ještě předtím působil také jako organizátor Filmových představení určených brněnské středoškolské mládeži. O těchto představeních na stránkách studentského časopisu Kruh informoval František Kalvoda –budoucí filmový recenzent a redaktor časopisů Měsíc, Ekran, Středisko. V roce 1931 nabídl Richard Sicha Františkovi Kalivodovi, aby se stal jejím stálým přispěvatelem. Takto získala brněnská avantgardní scéna další výraznou osobnost, která se později věnovala propagaci filmové tvorby a moderní architektury.

 

Literatura: Vopravil, J.: Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře. SPN, Praha, 1973, str. 1184.

Literární rubrika Rovnosti v letech 1918-1928. Bibliografie. Zpracoval Ústav pro českou literaturu, pracoviště v Brně. Redigovali: Sylva Bartůšková, Jan Veselý a Štěpán Vlašín, praha 1971.

 

 

Spisovatel.

 

Napsal romány : Po zákonu krve a smyslů. (1921),  Divoženka (1924).

 

 

Svršek, J. B.

 

Narozený 1867 v Ostrožské Nové Vsi na Moravě.

 

    Původním povoláním učitel, ve dvacátých a třicátých letech člen brněnské redakce Rovnosti. Společně s Robertem Fleischnerem spolupodílel na vedení divadelního referátu.Ve dvacátých letech spolupracovník revue Devětsil. Prosadil se i jako výtvarný kritik. Spolupracoval s deníky Rovnost, Čas, Československé noviny, Národní Osvobození (1924-1925), Tribuna (1926-1928), České slovo (1924-1934), Moravské slovo (1924-1934).Od roku 1935 spolupracoval s deníkem Lidové Noviny. Mino to přispěl do revue Host do domu, Kulturní tvorby. Redigoval revue Horizont.

 

[šifry: J.B.S., jbs. js. vr. - Rovnost].

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Bedřich Václavek (1897- Čáslavice u Třebíče – 1943

koncentrační tábor v Osvětimi).

Šifra: bv (RED -1929-1931)

 

Literární kritik a badatel, knihovník.

 

Bedřich Václavek a Film.

 

   Jako teoretik se intenzivně zabýval problematikou filmu především ve dvacátých letech a na počátku třicátých let. Již na počátku dvacátých let přispíval do Československých novin (16. března 1922 – 31. ledna 1922), kde publikoval divadelní recenze a články o estetice filmu. Po zániku Československých novin (došlo k sloučení deníku Času a Legionářského směru, včetně Československých novin) – vzniká nový deník – 21. března 1924 – Národní Osvobození. Do Národního osvobození přispíval Bedřich Václavek v průběhu roku 1924.* V roce 1925 se stal členem redakce brněnského deníku Rovnost, kam přispíval svými články o sovětském filmu. Václavkova snaha zmapovat si  tehdejší filmovou tvorbu v širším slova smyslu byla vyjádřena i v žádosti o podporu studijního pobytu ve Francii, ze dne 12.6. 1927 určené tehdejšímu Ministerstvu školství, když uvedl:,,..Dále by chtěl poznat návštěvou divadel divadelní ruch v Paříži a zhlédnout avantgardní francouzské filmy..”. Na stránkách brněnské Rovnosti pak publikoval recenze k Einsteinovu filmu ,,Křižník Potěmkin” a satiricky zobrazil zásah tehdejší státní cenzury do obsahu samotného filmu ,,Nový křižník Potěmkin”. Účast na Charkovské konferenci (1932) natolik významně ovlivnila Václavkův pohled na tvorbu tehdejší avantgardní filmové, výtvarné, literární scény, který byl často podřízen tzv. socialistickému realismu v duchu ortodoxního dogmatismu. Přesto nelze opomenout i jeho podíl řízení revue Index, která představuje dodnes historicky cenný odkaz předválečné československé inteligence.

 

Zvýšený zájem o film se takto projevil v recenzích:

 

Filmová dramata Luise Delluca. Národní osvobození, roč. 2, 13.10. 1925. Cesta dramatika. Národní osvobození, roč. 2, 2.12. 1925. [recenze Mahenovy knihy filmových libret ,,Husa v provázku”]. Recenze knihy Mohyly-Nagye : Malířství, fotografie, film. Národní osvobození, roč. 3, 3.2. 1926.

 

Brněnský vědecký film.

 

 

Příkladem mohou  pro nás být např. aktivity brněnského prof. Masarykovy univerzity Vladimíra Úlehly. Jeho jméno je spojeno s Výstavou soudobé kultury v Československu k desátému výročí vzniku republiky, které se rozhodlo uspořádat zastupitelstvo města Brna. Vladimír Úlehla se takto  stal předsedou organizačního výboru, ale i po ukončení výstavy předvedl presidentovi Masarykovi svůj pětidílný film o pohybu rostlin. Při natáčení svého filmu byl inspirován docentem Lundegardem z univerzity v Lundu.

V třicátých letech pak profesor Vladimír Úlehla natáčí svůj hraný dokument ,,Mizející svět” v produkci Legia-Filmu, který povede k jeho zadlužením a musí přijmout místo redaktora v Lidových novinách, aby se rodina částečně vyvázala z dluhů. Na filmu spolupracuje další budoucí propagátor myšlenky vědeckého filmu – Jan Calábek. Nemůžeme takéopomenout  další osobnost brněnského etnografa a filmaře Františka Pospíšila, který využíval filmovou kameru pro dokumentační záběry při etnografickém studiu indiánské kultury za svých pobytů ve Spojených Státech. Pospíšil spolupracoval s profesorem Úlehlou na filmu ,,Na moravských dolinách”, který byl uveden na Výstavě soudobé kultury v roce 1928 v Brně.

 

 

Pospíšil, František – 5.6. 1885 ve Skašticích u Kroměříže. Vystudoval české gymnázium v Kroměříži.

V letech 1904-1909 studium na UK v Praze – pedagogika čeština. Po absolutoriu v roce 1910-1920 profesor humanitních předmětů na školách v Přerově, Hradisku

a Olomouci. Od 2. října 1920 pracovníkem Moravského zemského muzea a zakladatel etnografické sbírky Moravského zemského muzea. Problematickou zůstala

otázka jeho postojů za období nesvobody v letech 1939-1945.

 

 

 

Úlehla Vladimír

 

1885-1947. Profesor botaniky na Masarykově univerzitě v Brně a také etnograf. Využíval filmové kamery k zachycení dokumentace evolučního vývoje rostlin, věnoval se také mapování zanikajícího obrazu tradiční podoby folklóru na Valašsku a na Moravě. V třicátých letech spolupracoval s redakcí Lidových novin, kde psal články o vědě a kultuře. V rámci brněnské pobočky Československé vědecké společnosti pro kinematografii tak významnou měrou přispěl k propagaci filmové tvorba a kinematografie vůbec.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

II. Brno – jako mediální síť

 

K mediální sítě můžeme započítat i tisk, který představoval zprostředkovací médium mezi kinematografem a divákem, čímž zprostředkovával ,,transmisi” – indikaci procesu a ,,přenos” jednotlivý akt, který se v rámci tohoto procesu realizoval. Funkce tisku v rámci tzv. ,,mediální sítě” byla velmi důležitá; protože pro  potencionálního návštěvníka kina přinášela prvotní informaci, kterou mohl sice získat i z jiných medií (filmový plakát), ale mnohem později – (Rozhlasové vysílání - 1924). Psaní o filmu představovalo, že bude naplněn základní předpoklad – existence filmové burzy, kde bude možno zhlédnouti film v předpremiéře. Tuto podmínku Brno splňovalo, ale k takovému vzniku filmových rubrik, jak tomu bylo u pražských deníků nedošlo. Ojedinělý pokus o její vznik na stránkách brněnské Svobody představuje bílou vlaštovku až do poloviny dvacátých let. Z hlediska zprostředkování informací přenášenými různými médii důležitou roli sehrávaly v brněnském prostředí jednotlivé osobnosti a uskupení lidí jejichž aktivita byla spojena vzájemnými vazbami jak do vnitřního prostředí města, tak navenek (seskupení Devětsil či Literární skupina, brněnská pobočka Levé fronty, ARS, ale také brněnský Filmklub zřízený v roce 1932). Otevřenost vůči vnějšímu prostředí můžeme dokumentovat na osobnosti básníka Ivana Jelínka, když se stal redaktorem brněnské pobočky Radio-Jurnalu a měl pro danou rozhlasovou stanici pracovat jako překladatel divadelních her, které budou přenášeny živě. Vedle toho existoval zájem britské BBC o sdílení zkušeností v této oblasti. Ivan Jelínek vstoupil do kontaktu s ústředím BBC v Londýně, které projevilo o spolupráci zájem, přestože se jednalo o pouhou pobočku Radio-Jurnalu, jehož hlavní stanice sídlila v Praze). Zprostředkování z vnějším prostředím můžeme vidět i na období působení uskupení Devětsil, jehož konečným výsledkem – produktem byl mezinárodní sborník Fronta z roku 1927, který shrnoval propojení mezi jednotlivými žánry, jakými byla moderní fotografie, literatura, ale také film. Do těchto aktivit můžeme připočítat akce brněnské pobočky Levé Fronty, vznik časopisu Index či činnost jedné z největších osobností brněnské předválečné avantgardy Františka Kalvody. Prolínání místních kulturních aktivit vytvářela takto podmínky k tomu, aby pouze jedna lokální část nebyla vyjímána z komplexu systému, které vytváří (resp. Lokální časopis majitelů kin na Královopolské nám pomůže vypovědět o jejich zájmu na propagaci filmové produkce, kterou převádějí, souvztažnost k tomu má návštěvnost jejich kin; cena vstupenek, vhodnost jeho umístění – resp. výhodnost lokality ve vztahu k sociální struktuře obyvatelstva. Za příklad nám může posloužit snaha brněnského filmového teoretika a kritika Františka Kalvody o provozování kina s nekomerčním programem. Jak František Kalvoda sám uvádí:,,.. Na cihlářské ulici živořilo tehdy v té době malé kino brněnského Lehrlingsheimu ,,Jungendkino”. Vyhlédl jsem je pro svůj pokus a získal pro uskutečnění myšlenky dr. Hugo Iltiše;ředitele německé lidové školy Volkschule. Přejmenoval jsem kino na Studio a kino zahájilo provoz úspěšně. Žel právě tento úspěch spojený s finančním ziskem pro hospodářství německé vyšší školy lidové , vedl k její vedení k tomu; že záhy zapomnělo na kulturně politické poslání a umělecké cíle; jež si vytklo a rozhodlo se k snažšímu a levnějšímu utváření programu..” Podobně tomu bylo i v případě vzniku brněnské pobočky Filmklubu, kde nalezneme řadu majitelů kin a představitele filmových výroben.

 

III. Sen o brněnském ,,Hollywodu”.    

 

  Rok 1930 je z hlediska budoucího vývoje české kinematografie nejen zlomovým, protože nastupuje hraný zvukový film, ale především díky situaci,která se vyvinula v oblasti možnosti produkování filmů – resp. filmových ateliérů a technického zázemí, které k filmovému průmyslu patří. Možnost vzniku druhého zvukového ateliéru v Praze, který plánoval ředitel tehdejšího smíchovské Arény Antonín Fencl, který by vznikl mezi mosty Palackého a Železničním narazil rozhodnutí pražského magistrátu, aby ateliér byl postaven na betonových ketonech zapuštěných do písku. prodražení stavby vedlo k tomu, že Antonín Fencl od svého záměru odstoupil. Jak se ukazuje, ale Antonín Fencl nebyl sám, kdo plánoval vybudovat filmový ateliér, obdobně tomu bylo v případě brněnského podnikatele Huga Fanty. Hugo Fanta představoval osobnost majitele sítě kin v Praze i v Brně, který přišel s myšlenkou využít budov a pavilónů, které zůstaly po Výstavě soudobé kultury z roku 1928. Za tímto účelem založil v Brně v roce 1930 společnost pro filmové ateliéry ElaFilm Brno/společnost pro zvukové i němé filmy/, která samotná bude ateliéry pouze pronajímat a nikoliv sama vyrábět Filmy. Celková rozloha pro filmování měla přesahovat přes 4200 m2. Technické vedení budoucího ateliéru a výrobny mělo být svěřeno režiséru Medeotti-Boháčovi. Šéfem osvětlovacího provozu se měl stát Jan Roth. Technické zázemí mělo představovat světelný park zakoupený od vídeňského Listofilmu, pro příjem zvuku aparatura Selephon /rakouský vynález/ a pro vlastní natáčení tři Šlechtovy bezhlučné kamery. Ještě v polovině roku 1930 podle poskytnutých rozhovorů Hugem Fantou brněnskému deníku Národní noviny se situace jevila nadějně, o možnou budoucí spolupráci projevila zájem francouzská strana a francouzský investiční kapitál. S pádem franku na kapitálových trzích v roce 1930 se  však situace prudce mění a od projektu odstupují, jak potencionální domácí investoři, ale i domácí investor – velká československá banka. Hugo Fanta se dostává do neřešitelné situace, kterou řeší sebevraždou. Po něm zůstal stotisícový dluh na nájemném za výstavní pavilón, který museli zaplatit další akcionáři ElaFilmu. Sen o brněnském ,,Hollywodu” tak zůstal nenaplněn.*

 

 

 

 

 

*) R. Filmová budoucnost Brna. Z rozhovoru s ředitelem společnosti Ela- H. Fantou, pro explocitaci výstaviště k účelům filmovým. Národní noviny, roč.VI, 30. června 1930, č.175, str. 3. [interview.]. R. Budování brněnského Hollywoodu. Národní noviny, ročník VI, 19. září 1930, roč. V. str. 3.[zpr.].

 ** Brněnský Legiafilm pokračuje dále ve své chvályhodné činnosti. Národní noviny, 20. září 1929, str.7.[zpr.]. O natáčení filmových žurnálů, ve kterých jsou zachyceny moravské události.

Například cesta presidenta T.G. Masaryka do Brna.

 Jméno  podnikatele Huga Fanty je spojeno i s událostmi ohledně bojkotu německé filmové produkce v létě 1930 a demonstracemi, které při tom propukly. V roce 1930 se pražské kino Avion,které patřilo Hugo Fantovi při uvádění filmu režiséra Gustava Ucického ,,Nesmrtelný lump - Der unterblische Lump” s Gustavem Fröhlichem v hlavní roli stalo objektem demonstrací ze stany části českého obecenstva. Byla zastavena projekce a situace se však o den později opakovala.  23.9. 1930  byla před kinem opět uspořádána demonstrace. 24.9. Filmové představení na které byli pozváni i novináři se opět nekonalo. V podvečer, když dav zjistil, že se v Avionu nehraje, tak se přesunul ke kinu Passage, které také patřilo Hugo Fantovi a vynutil si zastavení promítání filmu Dvě srdce ve ¾ taktu, který se však v kině hrál přes sedmnáct dní. Z dnešního pohledu se dané události jeví jako boj mezi majiteli sítě kin, kteří uváděli na filmový trh  zahraniční produkci různé provience – německou či americkou.

 

IV. Založení brněnské pobočky Filmklubu.

    Terra Film – Brněnské filmové výrobny

    a půjčovny Filmů.

 

   23. listopadu 1932 vzniká brněnská pobočka Filmklubu, který měl zahrnout v sobě osobnosti z novinářské obce, filmové producenty a lidi pracující ve filmovém průmyslu. Brněnská pobočka Filmklubu byla rozdělena na čtyři sekce: 1) výrobní zastupující výrobce, režiséry, herce, technické pracovníky; 2) výpůční - půjčovny -pro oboru filmu; 3) kinematografickou –zastupující - ředitele filmových společností, majitele kin, promítače; sekce – přátelé kina – novináře, literáty, kritiky, podnikatele. 

   Jinou představu o způsobu fungování této pobočky měl František Kalvoda, který si představoval jako ,,Alianci brněnských filmových kritiků” a jinou byla skutečnost, když se pobočka ustavila. Prvním předsedou byl F. K. B. Fanta a později Antonín Valach. Místopředsedy se stali Edmund Friedjung, Roman Miskiewicz, Ludvík Migel, Josef Kwasniak. Brněnská pobočka měla dva jednatele: filmového producenta Josefa Hlinomaze a Františka Metelku. Členy výboru byli např.: Richard Šváb, Richard Spitsz. Za revizory byli jmenováni: Ing. Karel Waldemann a prof. Josef Krča. Náhradníky byli: Josef Šváb, Alois Bejul, Oskar Pokorný, Alfréd Grurberger, Emil Pick, Karel Žižka, Emil Čejka. Setkáváme se zde s osobnostmi, které reprezentovali brněnskou filmovou obec ve filmovém průmyslu.(jako producenti, majitelé kin, či publicisté). Mezi majiteli a vedoucími brněnských kin nalezneme v řadách brněnského Filmklubu také řadu osobností např. Emil Čejka byl vedoucím premiérového kina Alfa, jehož licenci vlastnil Spolek pro mrzáčky na Moravě. Samotná kapacita kina představovalo kapacitu určenou přes devětset diváků. Jiným příkladem brněnský biografista Josef Schwab, který se zabýval provozování kin již od roku 1907. Obraťme svoji pozornost k majitelům brněnských filmových výroben a půjčoven. Jednou z nich byl zakladatel brněnské filmové výrobny Terrafilm – dr. Roman Miskiewicz. Terrafilm vznikla za účelem výroby filmů a uvádění filmů polské provience na československý filmový trh. Podílela se na výrobě českých hraných filmů – Vše pro lásku /1930/; V cizím revíru /1934/; Vojnarka/1936/;Lucerna /1938/; Vzhůru nohama /1938/; Čekanky. Velký přínos znamenal film /Dvanáct křesel/; který vznikl česko-polské koprodukci a ve kterém hrál Vlasta Burián. Mimo produkování dlouhometrážního hraného filmu se TerraFilm věnoval výrobě krátkometrážních snímků sloužících k propagaci produktů automobilového průmyslu ve spojení s cestování a propagaci krás české a moravské krajiny. Samotná společnost TerraFilm nezanikla v roce 1940, jak uvádí Zdeněk Štábla, ale stala se objektem zájmu německé okupační správy. V roce 1941 ji převzal říšský pověřenec pro filmový průmysl Winkler a existovala pod názvem TerraFilm Kunst do roku 1945, kdy byl Bohumil Šmída pověřen Vladimírem Kabelíkem, aby dohledal a provedl likvidaci německých filmových produkčních firem na území Čech a Moravy – BavárieFilm, TerraFilm Kunst, WienFilm. Druhou výraznou osobností z řad producentů byl J. Hlinomaz zastupující brněnskou výrobnu a půjčovnu filmů – Futurumfilm (představovala sesterskou pobočku LegiaFilmu), která fincovala avantgardní film Otakara Vávry a Františka Píška  - Světlo prochází tmou.(1930). J.Hlinomaz na základě zkušeností s akcemi, které v Brně realizovala Levá fronta v letech 1930-1931 se rozhodl pro riskantní krok k zakoupení 33 avangardních filmů, které měly být zapůjčovany k promítání v kinech. Tento krok se odrazil na celkové finanční situaci Futurumfilmu, jež se měl podílet na dalším projektu Otakara Vávry  filmové adaptace básně Jiřího Wolkera - ,,Balada o očích topičových”. Otakar Vávra  měl již hotový  a společně s Františkem Pilátem  film natočit.  K natočení nikdy nedošlo, přestože matka básníka s natočením krátkého filmu vyslovila souhlas. Brněnské půjčovně filmů Futurumfilm (Josef Hlinomaz) nedostávalo finačních prostředků k tomu, aby došlo k natočení krátkometrážního filmu. Samotný Otakar Vávra scénář několikrát přepracoval, takže původní metráž 500 m vzrostla na dvojnásobek, aby, jak uvedl Otakar Vávra v dopise Františkovi Kalvodovi:,,..Obecenstvo mělo čas pochopit všechny myšlenky…”.  Legia-Film byla založena v roce 1929 jako výrobna  a půjčovna filmů. Do dějin české kinematografie se snažila vstoupit na poli hraného filmu v roce 1929 filmem ,,Strýček z Ameriky” v režii Františka Kliky. Jak se zdá film neměl žádný ohlas, protože katalog Český hraný film I – 1890-1930 žádné recenze i kritiku neregistruje. Daleko větším přínosem pro českou kinematografii bylo spolupodílení se na produkci národopisného filmu brněnského profesora Vladimíra Úlehly - ,,Mizející Svět” z roku 1933. Z ekonomického hlediska film skončil absolutním fiaskem – dluh představoval přes půl miliónu korun a samotný autor – profesor Vladimír Úlehla byl přinucen nechat si obstavit plat, aby částečně mohl splácet dluhy. Z uměleckého hlediska však představuje jedinečný dokumentární snímek o mizejícím světě našich předků. Do roku 1938 Legia-film jako produkční firma natočila jediný dlouhý hraný film ,,Bílá paní” v roce 1937, který byl určen spíše dětskému diváku. Kinofilm – byla půjčovna filmů založená Bohumilem a Helenou Menzegerovými v roce 1931. Svoji činnost omezovala na dovoz filmů ze zahraničí. Do české kinematografie firma vstoupila produkcí filmu ,,Švanda dudák” z roku 1937 v hlavní roli s Jiřím Dohnalem. Firmu odprodala Helena Menzegerová v srpnu 1939  společnosti BromFilm.

 

IV. Filmklub a jeho kritika. Pokusy o

    založení filmových časopisů v Brně.

 

  Uvnitř Film-Klubu narůstalo v průběhu roku 1932 vnitřní napětí mezi kriticky založenou částí, která byla reprezentovaná filmovými recenzenty a kritiky a těmi, kteří byli nějakým způsobem ve spojení s filmovým průmyslem. Rozdílnost se ani tolik neprojevovala v otázce jakým způsobem má stát přistupovat ke kinematografii, ale jaké filmy by se v případě částečného subvencování měly natáčet. Situace vyvrcholila 18. června 1933, kdy Dělnická Rovnost otiskla protestní prohlášení filmových referentů proti Filmklubu, který vystupoval na veřejnosti ve jménu celé československé filmové žurnalistiky. Protestní prohlášení tehdy podepsali:

 

L.E.Berka /A-Zet/,A.M. Brousil /Venkov/, J. Brož /Národní osvobození/, F. Glasser /Montagblatt/, A. Hackenschmied /Pestrý týden/, F. Kalvoda /Index/, J.Kučera /Volné směry/, J. Lehovec /Světozor/, L.Linhart /Rudé právo/, V Linhartová /Rudý večerník/, W. Lustig /Socizialdemokrat/, V. Müller /Národní listy/, J.J.Paulík /Literární rozhledy/, O.Rádl /České slovo/, J.Trojan /Právo lidu/, B. Václavek /Sociologická revue/.

 

Diferenciace nadále pokračovala a postupně se Filmklub rozpadl.

 

   Počátek třicátých let je v Brně spojen i pokusy založit avantgardní časopisy věnující se modernímu umění, jakými mělo být Středisko či Velehor, ale i časopisy přístupné obyčejnému čtenáři – Filmová produkce, jejíž jediné číslo vyšlo v roce 1932 a bylo vydáno Vojtěchem Krychtálkem a redigováno JUG. K. Přikrylem. Dalším pokusem měl být Kinoreflex – spolkový časopis Svazu kinomajitelů a provozovatelů pro zemi moravskoslezskou, který začal vycházet v roce 1930 za redakce ing. B. Holmana. V druhém ročníku se jeho redaktorem stal František Metelka. Třetí ročník však vyšel již v Praze v novinovém formátě a koncem roku 1931 zanikl. Dalším z řady pokusů o filmový časopis bylo vydávání čtrnáctitýdeníku Filmová hvězda, který v září 1932 počal vydávat Adolf Neshoda. Filmová hvězda byl časopis informativního charakteru, který představoval nové filmy uváděné do československých kin. Samotný časopis vycházel po období půl roku a v březnu 1934 zanikl. Vedle toho vycházel v Brně Index, Studio, Měsíc.

 

Měsíc, leden 1933, č. 1, str. 32.

 

Režisér Gustav Machatý natočil film Extase. [rekl. 1f.].

 

Václav Švarc. Továrna na sny. str. 34.

(Lelíček ve Službách Sherlocka Holmese).

 

Měsíc, září 1933, č. 9.

 

Vladimíra Linhartová. Móda před kamerou. str. 2-4.

Jára Brož. Sláva a úpadek filmové operety. str. 3-4.

Essenstein. Revolucí k umění –uměním k revoluci. (překlad Lubomír Linhart str. 5-9.

Lubomír Linhart. Sovětský film tvoří. str. 10-11.

 

Franta Kocourek. Filmová báseň o Slovensku. str. 12-13. [rec.]

(Recenze Plickova filmu ,,Zem spieva“).

 

Smrž Karel. Triky moderní filmové techniky str. 15-16.

 

 

 

,,To je Paramount film“ – Ilja Erenburg – překlad článku – František Píšek. str. 17.

 

m. h. gebert. Nové ateliéry na Barrandově.  str. 18-20.

 

Do roku 1934 vycházel i zábavný časopis Cvrček, kde existovala filmová rubrika již od roku 1929. Pravidelnou zavedenou filmovou rubriku měly  především Lidové Noviny, ale ty svým obsahem i nákladem představovaly deník celostátního významu. Vedle toho pravidelnou filmovou rubriku měla brněnská Rovnost v letech 1926-1927 a ke konci dvacátých let deník brněnská ,,Svoboda” pod názvem Ze světa filmu. V období nástupu zvukového filmu – kulturní týdeník – Ruch a deník Národní Noviny – který však od roku 1932 byl vydáván v Olomouci a jeho filmová rubrika takto  v roce 1932 zanikla. Brněnská – Dělnická rovnost se k pravidelnému referování o filmové tvorbě navrátila 20. dubna 1933, kdy byla rubrika zřízena v čísle, které vycházelo každou neděli. Měla informovat čtenáře o filmech, které se hrají na brněnských předměstích a upozornit na nejlepší filmy hrané v Brně. V duchu ideové převýchovy měla čelit měšťáckému filmu a filmových žurnálům, které byly natočeny v duchu vládnoucí třídy. V polovině třicátých let vzniká filmová rubriku v deníku Moravský Národní střed, který byl pobočným listem – Ústředním  deníkem  Československé živnostoobchodnické strany středostavovské na Moravě. Filmová rubrika byla součástí nedělního vydání Moravského národního středu, její přílohy - Československá rodina. Přílohu redigoval  a vedl Ladislav Hájek.

 

Bibliografie a články:

 

Moravský národní střed, roč. XVII, 6. července 1935, č. 157.

Rubrika film:

 

Co nového. Pražské premiéry.

Zprávy:

 

Mac Frič bude režírovat Jánošíka. ,,Maryša se již filmuje”.

Nový film Slavinského ,,Studentská máma”.

 

Dva nové české filmy [O natáčení Langrovy veselohry ,,Velbloud uchem jehly”. Filmová adaptace Dvořákovy ,,Humoresky”).

 

Moravský národní střed, roč. XVII, 11. srpna 1935, č. 187. O výrobě kreslených filmů. [čl.]. (Článek o výrobě kreslených filmů v USA a o technikách použití).

 

Od scénáře k režii. Čsl. Filmový libretista a režisér o čsl. filmu. Z rozhovoru s populárním čsl. filmařem Wassermanem.  Moravský národní střed, roč. XVIII, 20. srpna 1935, č. 194, str. 2, [Interview.].

 

Slavinský o ,,Prvním políbení”. Moravský národní střed, roč. XVII, 25. srpna 1935, č. 199. [vzp.].

 

V. Brněnský Radiojurnal. Divadlo a film.

 

  Pobočka Radojurnalu v Brně byla zřízena na konci dvacátých let. Jejím ředitelem se ing. Slavík. Vedením literárního oddělení brněnské pobočky RadioJurnalu byl pověřen spisovatel Oldřich Chalupa – člen brněnské Literární skupiny. Režisérem celého vysílání byl tehdy brněnský divadelní režisér Josef Bezdíček. Ještě před zřízením týdenní rozhlasové relace věnované kinematografii, kterou zřídila pražská centrála Rado-Jurnalu v roce 1934, vznikla v Brně rozhlasová relace- Divadlo a Film již v roce 1932. Vedením této relace byl pověřen kulturní redaktor a divadelní referent v Rovnosti Jaroslav B. Svršek.  Odchodem Bedřicha Václavka do Olomouce dochází ke zániku časopis Index. Václavek započal vydávat časopis U-Blok a na jeho stránkách již taková pozornost filmové tvorbě věnována nebyla. Od roku 1935 majitelé kin a biografů na Králově Poli začínají vydávat lokální informační týdeník – Filmový týden na Králově poli, ve kterém je zveřejňován přehled programů místních kin, včetně obcovatelů klubu Shirley Mclaiové. (1935-1938). Moravská Rovnost byla vydávána v Praze jako hlavičkový list – Rudého Práva.

Obdobně tomu bylo u Moravského přítele lidu –deníku, který pro Brno vydávala Československá strana sociálně-demokratická na jehož stránkách nalezneme filmovou rubriku v letech 1933-1935 a do které přispívali Walter Lustig, Josef Trojan a Artuš Černík

či Jaroslav Brož. Pokusy o založení časopisu zaměřeného na širší diváckou obec většinou ztroskotaly – jak tomu bylo  v případě Filmové hvězdy – brněnského čtrnáctideníku vydávaného od září 1933 Adolfem Neshodou a řízeným Kamilem Vošahlíkem. List v březnu 1934 zanikl.

 

 

Ċ
8oll 8oll,
9. 11. 2011 8:54
Comments