Cotios‎ > ‎Jiří Svoboda‎ > ‎

Braník nebo Bráník

Jiří  Svoboda

Chřešťovice  u  Písku, srpen – 2011

 

Po skončení třicetileté války, byly Čechy v troskách. Na obnovu země se dlouho čekalo, nicméně církevní řády byly první, které s rekonstrukční činností začaly. Je pozoruhodné, že právě v letech 1650 - 1670 se stavělo v Čechách velké množství pivovarů. Jedním z nich byl i pivovar v Braníku. K tomu je ovšem nutné dodat, že k jeho novodobému založení došlo až v roce 1898 a to za přispění pražských sládků. Stavba postupovala veolmi rychle, takže během 14 měsíců byla budova pivovaru hotova první výsad piva se uskutečnila 5. září roku 1900.

Braník se brzy se proslavil kvalitou svého piva, takže řád Dominikánů, který byl garantem obnovy branické diecéze, se na Braník více zaměřil. Za časů starostenství Václava Ryby, dorazil na vizitaci páter převor, který se dal s místními do řeči. Byl to velmi vzdělaný člověk, takže se na něj obraceli místní s mnoha všetečnými otázkami. Jednou z nich byl i problém původu názvu Braník. Převor jim vyprávěl:

 

"… že Braník ani původní jméno nemá, že tady bydleli jiní lidé s jinou cizí řečí a ti to byli, co postavili ty chodby a sklepení. Jak se to hluboké město jmenovalo, už neví nikdo. .. Starosta Ryba, muž věku velmi pokročilého, moudrý a rozvážný otec obce se ptal, - neví-li Otec převor, jaké je to slovo Braník nebo Bráník - sám soudil s ostatními. že je to od bránění od obrany. Ale učený převor řekl jen nejistě: "Možná, že je to starší opravdu, víte že krkavec se řekne tou prastarou řečí Keltů - branos - nebo je to od nějaké zkušenosti - bráti?" No jen slyšme, smál se: pořád je tam to dlouhé á!"

(Landová, 2003,  str. 62)

 

Svědectví paní Landové je významnější o tu skutečnost, že tato tradice se v Braníku udržovala již dávno před oficiálním poznáním, že tento název může mít něco společného s Kelty [1] Dokonce ještě v současné době existuje množství skeptických hlasů, které argumentují tím, že po Keltech u nás mimo snad nějakých hydronym, žádná toponymická památka neexistuje. O původu tohoto názvu již byla zmínka [2] a mimo havrana ji lze ztotožnit i s termínem pro - kopec.

Ještě jedna místní pamětihodnost zasluhuje pozornost. Paní Landová se zmiňuje o branické památce jménem Dobeška. Jméno typicky české, které by vlastně zajímavé bý nemělo. Až na jednu zvláštnost, která do pravěku již ukazuje. V tomto případě se jednalo o širokou planinu mezi čelem Branické skály, táhnoucí se po celé délce hřbetu hory Psár. Na Dobešku se muselo stoupat z Braníka do příkrého vrchu. Cestou se míjela lokalita Dvorec, kde prý stával mocný dub. Byl tak velký, že prý se do jeho dutiny vešlo 23 dětí. Kolem dubu rostlo několik dalších stromů, takže celá skupina vytvářela docela malý lesík. A v tomto hájku se nalézal černý stojící kámen, lesknoucí se jako rula a když na něj dopadaly paprsky, třpytil se odlesky slunce. V těsné blízkosti zde prý byla i kaplička. Hlavní atrakcí, však zde byl vývěr výborné pramenité vody, s největší pravděpodobností sycené přírodním CO2. Pro tu vodu si chodili prý lidé z celého okolí. Podle místní pověsti zde bývalo i jezírko v jehož okolí se nacházely pečlivě upravené zahrady. Toto jezírko bylo spojováno i s bájnou kněžnou Libuší, která prý měla z tohoto místa věštit slávu Prahy.

Celé toto místo bylo pojmenováno po onom starém dubu - Dubeška a postupnými zápisy se z Dubešky stala Dobeška. Počátkem dvacátého století se začalo i v Braníku s parcelací, takže za své vzal památný dub i kaplička s pramenem. Nicméně sláva černého kamene a studánky v jeho blízkosti,  přilákala četné návštěvy, mnohdy i významné. Prý zde byl i slavný německý botanik Opitz. V doprovodu pražské inteligence zavítal i na slavnou Branickou skálu a když uviděl památný dub s tmavým kamenem, prý vykřikl:

 

"Nevěřím tomu co vidím! Tady vidíte kus pravěku, jak je to vůbec možné!"

(Landová, 2003, str. 68-69)

 

Kámen stojící v blízkosti studny, vyhlášené kvalitou své vody, pověst o existenci jezírka, spojenému s jednou z nejstarších českých pověstí, přítomnost dávné kapličky, to všechno jsou téměř jednoznačné indicie, že jde skutečně o cosi velmi prastarého a s velkou pravděpodobností i předslovanského. K tomuto přesvědčení mne nevedou pouze tyto náznaky, ale i reálná možnost keltské etymologie názvu.

Dobeška může naznačovat odvození od staročeského osobního jména Dobeš, což bývá vysvětleno jako zkrácenina původního Dobroslav [3]. Nicméně přítomnost tak velkého počtu pravěkých atributů, signalizuje zvýšenou pozornost. Název nemusí být nutně slovanského původu. Hlavní charakteristika kamenné památky byla především barva a to černá. Tato vlastnost místa byla dokonce zachována i v názvu hostince, který byl vystavěn počátkem dvacátého století a který se jmenoval, jak jinak "Černá hospoda". Černá barva byla pravděpodobně dominujícím faktorem, který v keltském prostředí vedl k názvu místa . Označení pro černou barvu je ve všech keltských jazycích stejné - dubh.

Je-li tato hypotéza správná, potom se již od nepaměti toto místo tak, či nějak podobně  nazývalo. Název přešel do slovanského jazyka a byl ztotožněn s nejbližší fonetickou analogií, kterou byl skutečně dub. Jestliže zde navíc rostl přirozený dubový porost, nemohli Slované ani vědět, že významově jde o zcela jiný předmět kultu.

Nešlo však o žádnou ojedinělou kamennou památku v blízkosti. Paní Landová připomíná, že v branickém sousedství v Nuslích v lokalitě Jezerka, stával rovněž dub a velké stojící kameny, tvořící jakousi ohradu. Co je však významné i zde existoval přirozený vývěr v podobě studánky, který byl tvořen zvláštními vyhlazenými kamennými vanami. Toto místo dostalo pojmenování opět po kom jiném, nežli po kněžně Libuši. Je skutečně zajímavé, jak bývá Libuše často spojována s vodou a rituálním omýváním.

Nicméně spojení těchto míst s bájnou kněžnou Libuší má svoji zajímavou historii. První, kdo ji vyslovil byl kronikář V. Hájek. Zaznamenal zajímavou zprávu o tom, že:

 

"Pátý měsíc po smrti Krokově, sešli sú se starší, aby sobě pána a správci volili …  Sestry tyto sjevše se na hrad Psáry, obeslaly všecken lid a otázku učinily, kterú by z nich za pána vzíti chtěli…O tom žádný neví, jakým způsobem losovaly, než to se našlo, že najmladší z ních, kteráž sloula Libuše, vajchodní stranu toho knížetství i s hradem, jenž sloul Psáry, obdržela.

(Hájek, 1981, str. 65)

 

Co je významné, že v těsném sousedství Dobešky je hora s protáhlým hřebenem nazvaná - Psáry. Dnes je toto místo již plně zastavěno, avšak ještě počátkem 50. let zde bylo možné vidět vrcholové parte s holou plání, spadající po jižní straně do údolí, kde protéká Kunratický potok. Kupodivu se v názvech ulic dodnes zachovaly původní keltské termíny. Směrem k Jižní spojce vede od ulice Jeremenkovy krátká ulice Ke klínku. Ve světle nových pohledů, dostává i tento ryze český název keltský podtext, neboť se nejedná o žádný klínek, ale téměř zcela jistě o prastarý keltský termín pro údolí, klen, klan. Tuto pravděpodobnost zvyšuje komunikace Na strži, ležící v těsném sousedství.

Abychom však byli objektivní, lze v tomto názvu spatřovat i původní gael. –cluain- zelená planina, případně velš. –clun- s významem zelený vrcholek (PN 7,18). V obou případech je vysvětlení možné. Který z obou významů je pravděpodobnější je však těžké rozhodnout.

 

 



[1] viz kapitola "Postavili Spišký hrad Keltové"

[2] viz kapitola bryn, brynau a poznámka č. 6,  o Příbrami přímo str. 19

[3] Kopečný, 1974, str. 55.

Comments