Cotios

pokračuje i po ukončení činnosti Bratrstva Keltů

Pro všechny, které zajímá keltská kultura.



Nově vložené:




O nás: 
  Cotios
pod vedením Jiřího Svobody

Název byl vybrán podle magického legendami opředeného místa v srdci

české krajiny, které  je spojeno s dávnou historií našich keltských předků.



Kotýz 


Jiří Svoboda

 

Dalo by se říci, že se jedná o ústřední dominantu celého Českého krasu. Jde o mohutný vápencový masiv na pravém břehu Suchomastského potoka s nápadnými zbytky valů. Ty totiž prozrazují, že tento vrchol byl osídlen již v době halštatské, laténské a slovanské, takže dokládá úplnou kontinuitu osídlení po značně dlouhou dobu. Kromě názvu Kotýz je obecně známější a rozšířenější pojmenování Zlatý Kůň s významnou lokalitou Koněpruských jeskyní. Název jeskyně je odvozen od nedaleké vsi Koněprus. Tato vazba má již velmi blízko k celému okruhu rituálů, které byly velmi živé především v době halštatské a laténské, tedy u Keltů. Přídavné jméno "zlatý" je možné zdůvodnit zlatými přívěsky, kterými byli koně ozdobeni. Rovněž i mnohé pověsti o zlatých pokladech, vážících se k těmto místům, zde hrají svoji úlohu. Ostatně tento charakteristický rys má i Rhiannon, hrdinka pověsti o Pwyllovi z velšského cyklu Mabinogi.

Okolo této velšské dívky je opravu dosti paralel s mnohými momenty nejstarší vrstvy českých pověstí. Podle velšské pověsti, jezdila sama ve zlatém oděvu na ozdobeném koni a tak ji také spatřil Pwyll i se svojí družinou. Nakonec s ní měl syna, který se stal zakladatelem rodu.

O tomto faktu informuje, jedna z koněpruských pověstí, která zdůrazňuje, že tato oblast byla vyhlášená chovem mimochodníků. Koně s touto vlastností byli obzvláště ceněni, neboť byli používáni k válečným výpravám, především u Keltů. V tomto ohledu je téměř příznačná pověst o Maxenu Wledigovi, z již vzpomenutého cyklu Mabinogi, kde se o mimochodníkovi přímo mluví.

Jiný z možných výkladů předpokládá, že prusý - bílý. Bělouš se skutečně ve vyprávění objevuje, takže obě dvě varianty jsou velmi pravděpodobné.

Z celkového výkladu by vyplývalo že toto vyprávění bude mít svůj odraz v keltské minulosti regionu. Nakonec i pověst o Horymírovi a jeho koni Šemíku je toho dokladem. Samotná skutečnost, že Kotýz byl pravěkým hradištěm s památkami na halštatské a laténské období napovídá, že značná část lokálních pověstí bude sahat až do tohoto období. Pověst o rytíři Kotajzovi a jeho milé, kteří byli přezdíváni Železná ruka a Zlaté vlasy, tento předpoklad silně umocňují. Pověst mluví o tom, že tato žena zajížděla do nitra hory a její kůň se jednou změnil ve zlatou sochu. Zdá se, že následné spojení názvu s pannou na bělouši dostává v tomto případě zcela konkrétní obrysy.

Zbývá poslední a tím je pokus o vysvětlení pozoruhodného názvu Kotýz. Podle všech dostupných možností a variant se zdá, že tento místní název bude souviset s obecně rozšířeným keltským termínem

 

COTT-IU(O)S

věc ve významu starý

 

Různé deriváty tohoto slova byly po celém keltském světě dosti rozšířené. Dokonce i název jednoho z keltských kmenů Kotinů, bude mít svůj původ pravděpodobně v tomto slovním kořeni. Stejný původ je možné hledat i v množství různých českých míst s kořenem slova Chot- či Kot-, kterých je v Čechách a na Moravě téměř 60. Pozoruhodné ovšem je, jak na to poukázal J. Kroča, že v mnohých z nich je kostel zasvěcený sv. Kateřině a v mnohých z nich je i studánka, k níž se váže lokální pověst o zázračných účincích. Známe-li pak vyhlášenou keltskou afinitu k vodě a pramenům zvláště, musí být tato vzájemná souvislost zvláště patrná.


 Legendární hora Kotýz