Reflexe o hudbě při návštěvě S. Otce jako dopis ČBK

Hudba (zpěv) byla jak se moderně říká kontroverzní.
To by se při takové příležitosti stát nemělo...

Česká biskupská konference
P r a h a

Otevřený dopis jako reflexe hudby při návštěvě S. Otce Benedikta XVI.

Vážení otcové biskupové,

odvažuji se, ač nehodný sluha Pána upozornit na několik problémů, které se promítly při návštěvě S. Otce. Moderátoři volili program jistě podle všech žádoucích hledisek, ale podle reakcí ne malé části veřejnosti se ne všechno povedlo. To, co jsme slyšeli, stačilo tak na událost lokálního maximálně provinčního významu. Při návštěvě papeže měly být však jistě nároky co nejvyšší.

Již příprava na liturgii byla naprosto nedostatečná. Mojžíš vodil vyvolený národ čtyřicet let po poušti a téměř ta samá doba uplynula od II. vatikánském koncilu. Mnoho z koncilových dokumentů však nebylo zdaleka naplněno. Například ordinarium Missa mundi, které podle přání koncilních otců mělo znít v celé Církvi a spojovat Afriku s Jižní Amerikou, Evropu s Asií, mladé se starými, nezaznělo ani jednou. Dokonce mešní aklamace byly nacvičovány až bezprostředně před liturgií přesto, že by měly a mohly být po těch čtyřiceti letech tak vžity jako dvě nejužívanější ordinaria (P. Olejník, P. Bříza). Příliš to připomínalo situaci, kdy vzácná návštěva vchází do dveří a my honem uklízíme letitý nepořádek. Dramaturgie vykazovala i jinak značné trhliny. Hymnus Tu est Petrus nezazněl ani jednou, ač příležitostí bylo více. Stejně tak byla pominuta papežská hymna, ač je ta česká verse F. Škroupa jedna z nejhodnotnějších. Dále: ve Staré Boleslavi, v místech, kde byl svatý Václav zavražděn, nezazněla ani píseň „V zemi věrných Čechů“, ač je to píseň dobrá, jedna z nejlepších, které v Jednotném kancionálu jsou. Je mi známo, že mládež kancionálovkami pohrdá a vytváří si svůj vlastní písňový fond. Na tomto místě vyvěrá důvodná obava, že ve formaci mladých bylo něco zanedbáno, že zde vyrůstá jakási paralelní „mladá“ církev která se řídí svými pravidly, protože ta koncilní ignoruje. Důsledek toho je, že mladí už neumějí vůbec zpívat, jen se pitvoří po t. zv. celebritách. K tomu se jim samozřejmě lidová kostelní píseň nehodí a tak si vytváří hudbu, která postrádá všechny liturgické atributy a je i ve svém žánru hluboce podprůměrná.Vytlačuje a jak se ukázalo již vytlačila tradiční formy zpěvu, jinak by nemohla dostat tak velký prostor na úkor lidového zpěvu, jak tomu bylo ve Staré Boleslavi. K přehmatům došlo nejen v písňové oblasti, ale ta instrumentální hudba ve Staré Boleslavi při obětním průvodu (klavír, basa, bicí) byla dobrá tak do nějaké kavárny a ne k eucharistii, kteou slavil sám papež! Při takové hudbě přítomní jaksi vypadnou z kontextu mše sv. a začínají se bavit jako by šlo o dožínky (mám to potvrzeno z více zdrojů). A lhostejná veřejnost u televizních obrazovek to pokládá za populismus, který má mladé nachytat. Mládež, která už nesnese hudbu jako takovou, měla dost příležitostí uplatnit se v doprovodných programech. Do liturgie neměla tato hudba vůbec proniknout.

Z Brně byl dojem o mnoho lepší. Škoda jen, že při communiu nebylo předneseno skvělé Mozartovo motetto „Ave verum corpus“, ač bylo už daleko dopředu obecně známo, že Mozart je oblíbený autor Sv. Otce. Neopomenul to připomenout ani televizní komentátor , dokonce bezprostředně před tím, než sbor zpíval sice také skladbu o Těle, ale nesouměřitelně vzdálenou od Mozartovy hudby.

Sv. Otec byl v těchto dnech vedle zdvořilostních projevů prezidenta a všech. kdo se s ním setkali, částí novinářské obce i zesměšňován, což on jistě nesleduje, ale zasloužil si, aby od svých věrných Čechů pocítil trochu osobní vřelosti právě skrze hudbu.
Světlou událostí byly jen sobotní gregoriánské nešpory a Černohorského skladba zpívaná v Brně

Laudetur Jesus Christus!

Svatý Řehoři, oroduj za nás.
 
Comments