K článku patera Ptáčka

Na otevřený dopis varhaníků týkající se hudební produkce při papežské mši svaté ve Staré Boleslavi vznikla celá řada spontánních reakcí. Jednou z nich je článek P. Josefa Ptáčka, faráře v Kralupech nad Vltavou, uveřejněný na jeho soukromých webových stránkách knez.cz. Na tom není nic překvapujícího, otec Ptáček má nepochybně právo na svůj osobní názor a má jej právo vyjádřit. Co je překvapující, je skutečnost, že se text tohoto článku doplněný o mezititulky záhy objevuje na stránkách serveru pastorace.cz, které spravuje Pastorační středisko v Praze, a jedná se tak oficiální stránky Katolické církve. Zveřejněním textu otce Ptáčka na stránkách tohoto typu je osobnímu názoru tohoto faráře dodávána pečeť oficiálnosti, což je třeba považovat za velmi nešťastné vzhledem k tomu, že

1) styl a obsah článku jasně ukazují na to, že nemůže být chápán jako nic jiného než soukromý názor, který je navíc zjevně psaný pod vlivem emocí,

2) text vykazuje velkou míru arogance vůči iniciátorům a signatářům otevřeného dopisu, kteří se v očích otce Ptáčka provinili tím strašlivým hříchem, že jim není lhostejný osud liturgické hudby v českých zemích.

V následujících řádcích se pokusíme doložit tato tvrzení.

A. Nekřesťanská iniciativa. Otec Ptáček iniciátorům dopisu podsouvá neschopnost komunikovat, ba dokonce jejich jednání považuje za nekřesťanské. Přitom neexistuje jediný důvod, proč by forma otevřeného dopisu měla být chápána jako nějaká komunikační chyba či proč by snaha o řešení otázek spojených s liturgickou hudbou a spravedlivé požadavky iniciátorů měly být nekřesťanským jednáním. Otci Ptáčkovi se to tak může jevit, žádný objektivní důvod pro to ale nemá.

To už spolu neumíme normálně hovořit? píše otec Ptáček. Copak je zaslání otevřeného dopisu něco nenormálního?

Domnívám se, že varhaník, který se tak hrdě hlásí k církvi, je především a na prvním místě křesťan. A je forma "otevřených dopisů", navíc psaných podobným tónem, právě tou formou, kterou by měli spolu komunikovat učedníci Ježíše Krista? Vždyť tu bohoslužbu chystali nikoli nepřátelé, ale také křesťané! Je snad upozornění na nedostatky něčím nekřesťanským?

Vrcholem je pak bagatelizování důležitosti této iniciativy jako by šlo o nějaké svévolné přidělávání práce kompetentním orgánům: rozesílají na všechny možné strany - Arcibiskupství pražské, Česká biskupská konference, Sekce pro mládež ČBK, Apoštolská nunciatura ČR, Svatý Stolec, Kongregace pro bohoslužbu a svátosti, katolická média. Asi si myslí, že adresáti mají málo práce :-)

Navíc otec Ptáček ačkoliv uznává svou nekompetenci v oblasti liturgické hudby, přesto nebo právě proto považuje danou petici za „rušivou“. Píše:

Nebudu se vyjadřovat k samotnému doprovodu, sám nejsem hudebník, ale působím především jako farář (byť jsem dříve hrával také řadu let na housle). [...] Osobně mně hudba nevadila, ale já jsem se soustředil spíše na přítomnost Svatého Otce. Rušit mě začala až tato "petice".

Je možné, že řadu těch, kteří se soustředili na přítomnost celebranta a nikoliv obětujícího se Krista hudební produkce při mši nevadila, existuje však řada takových, kterým hudební doprovod nevhodný k zpřítomnění Kristovy kalvarské oběti v prožívání tohoto tajemství rušil. Nemají snad právo na tuto skutečnost upozornit? Což jsou všichni povinni vyjadřovat jen svou spokojenost, aby nikdo nebyl nějakými peticemi rušen?

B. Elitářství. P. Josef Ptáček dále iniciátory dopisu, ba i jejich signatáře obviňuje z jakéhosi nemístného elitářství. To je v naprostém rozporu s tím, co církevní dokumenty po liturgické hudbě požadují a kterých se iniciátoři dopisu dovolávají. Jedním z požadavků na liturgickou hudbu obsaženým v motu proprio sv. Pia X. je právě její všeobecnost, katolicita, tedy požadavek, aby liturgická hudba byla srozumitelná všem vrstvám a ve všech kulturních podmínkách (tedy ne jen elitám). A to je právě to, co hudební produkce ve Staré Boleslavi nesplňovala, protože byla dostupná jen velmi úzkému okruhu posluchačů. Nebyla určena ani všem věkovým a vzdělanostním vrstvám účastníků mše, ani se nehodila do českého kulturního ovzduší. Ostatně reakce na otevřený dopis varhaníků o tom jasně svědčí – podepisují jej nejen významné osobnosti spojené s českou liturgickou hudbou, ale i prostí věřící.

Naproti tomu otec Ptáček píše:

Ještě podivnější však je, když se nyní mezi varhaníky začíná šířit atmosféra, "kdo petici nepodepíše, není skutečný umělec (znalec)". [...] A perlička nakonec. Dnes ráno mi jeden nadšenec poslal e-mail. Prý je třeba ten dopis brát vážně, neboť za ním stojí "skutečná hudební elita české církevní provincie".

Je zřejmé, že tato tvrzení má autor podložená maximálně osobními dojmy a jedním soukromým mailem.

C. Církevní dokumenty nezavazují. Nejzávažnějším nám však přijde fakt, že otec Ptáček závazné církevní dokumenty smetává ze stolu poukázáním na to, že jde o výraz vkusu jejich autorů, který je dobově podmíněný. Lpění na nich dokonce považuje za farizejské. Doslova píše:

Může být opravdu věcí diskusí, co je to hodnotná duchovní hudba či jaký doprovod bohoslužby lépe odpovídá představám autorů různých církevních dokumentů (dobově podmíněných). [...] Ale už za doby farizeů se někteří oháněli zákonem ve jménu své vlastní pravdy.

Naopak my jsme přesvědčeni, že církevní dokumenty o liturgické hudbě jsou výkonem řádného magisteria, jehož poslušnost je pro každého katolíka závazná. Ptáme se, co je dobově podmíněného na tvrzení Církve, že hudba je integrální součást liturgie, že liturgická hudba má být posvátná, má být pravým uměním a má být všeobecná, že existuje k liturgii vhodná a nevhodná hudba a že je nepřípustné, aby při liturgii zněla hudba ryze světská, která nabourává její posvátný charakter? (Naposledy tento názor Církve potvrzuje papež Jan Pavel II. v roce 2003 v dopise ke stému výročí motu proprio papeže sv. Pia X. o posvátné hudbě).

*****

Ptáme se, proč je soukromým dojmům takovéhoto typu dodávána pečeť oficiálnosti zveřejněním na stránkách Katolické církve? Skutečně dávají členové Pastoračního střediska v Praze za pravdu otci Ptáčkovi, který tvrdí, že

1) otevřený dopis varhaníků je nekřesťanská iniciativa,

2) iniciátoři a signatáři petice si hrají na elitu a církevní dokumenty jsou dobově podmíněná vyjádření vkusu autorů?

Comments