Svíčky 2009, 29. - 30. srpna, Šumperk a okolí

"...vím o nich, lyže sejmout..."

Borci v uvozovkách: Dana, Petra, Katka, Martin (Maf) a Richard (Medvěd) + neznámý (jak komu) přítel na telefonu
Prošlá trasa a výškový profil

(sepsal Richard, doplnila Dana, 2. 10. 2009; foto Dana, vory)

Na prahu, nebo z Prahy

Tradiční dislokace týmu slibuje tradiční koordinovaný příjezd. Původní záměr, sejít se se zbytkem týmu v Zábřehu při pokusu dostat se do náhradního autobusu, nahrazuji variantou B, kterou doporučují orgové. Počítám, že ji asi zvolí více Pražáků (všichni), ovšem, jak se ukazuje později, jedu vlakem EC Praha o půl hodiny dřív patrně sám. Až v Bludově přistupuje další tým (později identifikovaný jako Tykadla). Cesta od vlaku z Rudy nad Moravou do Hrabenova na start by byla v pohodě, nebýt toho, že nemám mapu (kterou přiváží koordinovaně zbytek týmu o půl hodiny později). Pokus jít za Tykadly selhává ve chvíli, kdy vytahují mapu a odcházejí bloudit mezi chalupy na začátku vesnice. Potkávám pak další tým, který má také mapu, a nakonec, s pomocí matoucích šipek s lebkou, se nám daří najít startovní stanoviště.

Moc týmů zde zatím není, což hodnotím, neboť obsluha v místním občerstvení zvládne obsloužit max. 2 lidi za 5 minut. Párek v rohlíku zažene chmury z přecházejícího deštíku a točená kofola osvěží a zasytí. Příchod hordy pak rozpumpuje adrenalin. Pak už stačí jen hodinku počkat, až si všichni dají párek v rohlíku, svolat mimořádnou schůzku na upřesnění upřesnítka a očekávaný šifrovací vrchol letošního léta může začít.

Trochu nechápeme, proč se nám Medvěd snaží po telefonu upřesnit trasu od vlaku - přijeli jsme s davem z Brna, který se v Zábřehu spojil s davem z Prahy, a po přesunu náhradními autobusy vytvořil několika-set-hlavý průvod, suverénně mířící na start :-).

1. BVU (15:00 - 16:05)

Mřížku aplikujeme briskně ve všech 16 polohách a nacházíme smysluplný, nicméně nicneříkající text. Měníme tedy za jinou a opakujeme. Princip použití mřížky je jasný (lehce usnadněný tím, že díry jsou vyražené "shora"), co vázne, je logistika výměn. Naše interní číslování není zjevně kompatibilní s tím, které se začíná objevovat na příchozích mřížkách. Začínám podepisovat mřížky BVU. Trochu to zpočátku skřípe, takže některé mřížky podepisujeme několikrát. Po čase už některé mřížky poznávám podle tvaru, jiné pak podle trigrafu. Stává se tak, že stojím uprostřed hřiště a rukama mi mřížky pouze procházejí. Zvláštní, jak některé zjevně cyklí ve velmi uzavřených cyklech, protože se mi vnucují co chvíli. Přesto, nebo možná právě proto, že se jedná o poměrně nahodilý způsob výběru, odcházíme nakonec mezi prvními. Po přečtení reportáží ostatních týmů, které zde trávily několik hodin - máte můj obdiv.

2. Tohle nežeru (16:30 - 17:20)

Počasí se vyčasilo, odpolední slunce se sklání nad kopcem, ovocná alej i velkorysá louka inspirují k úspěchu. Zadání nás zaujme na první pohled. Po zkušenostech z předloňských Svíček a předpředloňské Bedny, rozebíráme pár lentilek, abychom mohli svorně prohlásit "nic, než lentilky". Zároveň si všímáme i nápisů, které vystupují ze zadání. Ovšem asociace nám chvíli trvá. Pak trvá ještě větší chvíli provedení řešení. Ověřujeme teorii, že lze současně vybarvovat 4 barvami současně, pokud, každou barvu má jeden a pokud si je podle potřeby vyměňují. Oceňuji WOW efekt a využití běžných komodit. Pro mě jako laika, který lentilky viděl naposledy jako malé dítě na Mikuláše, to byla navíc nostalgická vzpomínka ;-).

3. Pozor zápornica (17:55 - 18:20)

Hledám u kříže a překvapuje mne, že místo zadání tam nacházím luštící tým. Pak mi dochází, že máme upřesnítko (jako ostatně ještě několikrát potom) a opravuji se. V šifře poznáváme magická čísla a ve chvíli, kdy jsme ochotní abstrahovat od přirozených čísel k celým, zdá se, že by nám nemělo už nic stát v cestě. Zadání se ovšem tak lehce nedá, a tak musíme nasadit Mafa, který briskně provede všechny možné kombinace a současně identifikuje postup i správný sloupec čtení. Nabuzeni úspěchem volíme přímou cestu a za blesků fotoaparátů odcházíme do západu slunce za světlými zítřky.

4. Scientific Approach (18:50 - 19:45)

Hledat něco u konce slepé cesty by nebyl špatný nápad, kdyby tam ta cesta byla a kdyby tam nebylo upřesnítko ukazující na nějaký pařez, který může být v podstatě kdekoliv. Že kuřátko dělá pí jsme všichni věděli, jako matematici jsme ovšem souvislost s tak abstraktní entitou jako je Ludolfovo číslo považovali za téměř vyloučenou (Eulerovo číslo z předminulých Svíček považuji za omyl chorého orga), takže jsme se dlouhou dobu soustředili na detailní analýzu citoslovců. Polopatickou nápovědu klíčem jsme ignorovali. Když jsme se pokorně vrátili k řečtině, ukázalo se, že si nikdo z nás nepamatuje \pi na víc než 10 desetinných míst. Pro ověření tedy ještě voláme známému, o kterém se od gymplu traduje, že to uměl na "hodně", a jak říká klasik: "Co se v mládí naučíš ... po dvaceti letech, v lese, na jehličí, jako když najdeš". Škoda té předchozí fixace na vzdušnou faunu, mohla to být průchozí šifra.

5. Haluzná organizácia (20:10 - 21:20)

Ke kapli, ze které se vyklubal kostel a kde upřesnítko bylo ještě navíc potřeba upřesnit, přicházíme už za šera. Zajímavé, že pohled směrem k ní v nás vyvolává pocit mlhy (případně i bažin nebo moře). Lampičky v okolí pak věští, že tohle průchozí nebude. Zadání o velikosti A4 to potvrzuje. Po dalším prozkoumání se ukazuje, že to bude "tradiční" opruz. Přestože máme k dispozici v podstatě všechny údaje z rubu mapy, násobky předpon nám intuitivní nevychází a navíc v rámci zaokrouhlovací chyby se rozdíl mezi 502 a 504 ztrácí. Přesto se v závěru nějak dopočítáme minimálně záměrných bodů a poslední vrchol trojúhelníku pak hledáme poměrem. Upřesnítko pak pouze potvrzuje moji domněnku z předchozích let, že Svíčky nejsou hra, která nutně musí respektovat pravidla logiky, případně zdravý rozum. Nicméně, už si na to začínám zvykat, přepnu do "haluz-módu" a lehce se smířím s tím, že půjdeme někam, a možná to tam bude.

6. Opravte to (22:05 - 22:55)

Přestože se setmělo, není zima. Což oceňují všichni, kdo zažili loňské Svíčky. Šifra samotná mě neoslovila. Zato mě oslovil výstup do kopce, který vyžaduje další přesun. Ostatní však nesouhlasí, a tak se poprvé (nikoliv však naposled) náš tým dělí. No mě teda rozhodně víc oslovila ta šifra :-) - ta radost, když nás konečně napadlo ty dvojice písmen rozdělit! Po vyluštění bytového družstva jsme našli na mapě "bd" a byli si téměř jisti, ale ověření, že na Mafově stařičké mapě z roku 2002 je tamtéž "kůl", potěšilo... 

7. Blbě se s tím parkuje (23:20 - 24:00)

Šifru vyzvedávám v předstihu a jdu zbytku naproti. Vypadá to, že to dáme na stojáka, ale přesto si sedáme. S odstupem přemýšlím, co nám vlastně tak dlouho trvalo - souhvězdí jsme měli relativně rychle, i vlajková abeceda z toho nakonec vypadla poměrně bez problému. Možná časová dilatace v okolí způsobená koncentrací šifrového fluida... Ona totiž ta vlajková abeceda spíš vypadla "nakonec" než "bez problému" ;-) ... Vzpomínám si na už pomalu nastupující zoufalství...

8. Náhodná procházka (02:00 - 02:20)

Protože první pokus s rozdělením týmu nesl úspěch, dělíme se opět. Já vyrážím přímou cestou, ostatní se rozhodli věřit více turistické značce. Podle mapy to není daleko, takže v tom nevidím problém. Průchod lesním průsekem při sestupu na značku ovšem nepovažuji za výrazný přínos a jsem rád, že se zbytek týmu dal lehce odradit. Po odpoledním průchodu maliním ve svahu za světla jsme si totéž potmě rádi odpustili... Na značce se stejně za chvíli potkáme, já v opačném směru, vraceje se z neúspěšného hledání odbočující lesní cesty na louku, zbytek právě toto hledání začínající. Po vyjasnění situace se pak vydáváme jedinou cestou, kterou nacházíme. Bohužel ne tou správnou. Po pokusu přejít přes louku k vleku a zjištění, že ta mez na mapě je současně mokřina, potupně vzdávám a svádím tým dolů k vesnici s tím, že vlek trefíme cestou zespoda. Cestou zespoda trefíme sice kde co, ale vlek ne a nakonec se ocitáme na opačném konci louky. Vinu přičítám sobě a abych zbytek zbytečně zase někde netahal, vyrážím na další průzkum sám. Vracím se k rozcestníku na žluté - tentokrát zespodu - od něj vyrážím znovu po značce, kašlu na neexistující cesty, potkávám konečně srnu a zároveň na první pokus nacházím stanoviště. Brnkačka. Po dvou hodinách chození okolo a totálně promočených botech a nohavicích už jen symbolicky zahodím mapu (jo, tak ono to bylo schválně ?!? ;-)) a svolávám tým zpátky k rozcestníku. Poblíž rozcestníku si sice k luštění sedneme, ale za ty manévry to ani nestálo. Neumím si zpětně vysvětlit, proč jsem víc nebojovala za návrat na žlutou, když jsme z ní sotva sešli a bylo jasné, že jdeme špatně... I když sejít si potmě s batohem sjezdovku dolů a vyšlápnout si ji vysokou mokrou trávou zpátky nahoru, to je neopakovatelný zážitek, zvlášť s mojí fyzičkou, to zas jo... (Medvěd: Aspoň budeš na Tmou ve formě :)) A hledání šifry 100 metrů od něčeho "v rohu louky" za tmy - taky skvělý. Letošní povolení GPS považuju za nešťastné a výhodu za nepřiměřenou. Šifra průchozí - Braille od pohledu, 26 sloupců, jen přečíst řešení. 

9. Vlhká jáma (03:30 - 04:20)

Další stanoviště je opět lehce odlehlé a tudíž slibuje být i zážitkové. Minimálně z pohledu našeho týmu, který v terénu nenachází cesty, které jsou v mapě, a naopak. Při přesunu oceňujeme citlivost, se kterou probíhá pravidelná nedělní zkouška sirén v Šumperku ve 03:00 přesně. Závěrečný přechod přes mokrou louku nás už nemůže ohrozit, protože jsme durch promočení v botech i nohavicích. Pro velkou koncentraci vlhkosti v okolí rozložíme tábor na cestě poměrně daleko od objektu a těšíme se, že budeme mít klid a tmu. Idylu trochu ruší halekající týmy, blížící se překvapivě ze druhého směru.

V šifře odhalujeme události i letopočty, poslední, co odolává déle, je převod iniciál na čísla. Nicméně, než stihnu rozvinout myšlenku abstraktní číselné soustavy, vytasí se Maf s tím, že pro prvních pár letopočtů to sedí ve 26-kové, a za chvíli se zase zvedáme. Jinak je luštění zpestřeno tím, že se snažíme odhadnout, kdo by asi mohl být ve čtyři ráno vzhůru a fungovat jako příležitostný přítel na telefonu, aby ověřil přesný příchod Cyrila a Metoděje. Nakonec se nám sice podaří jednoho zastihnout ale, než se pro změnu jemu podaří Cyrila s Metodějem vygooglit, má to už Maf spočítané.

10. Zásah - potopeno (nalezeno 05:20, potopeno 05:55 - 06:15)

Trochu si zajdeme při hledání skály se šifrou, ale jinak je to v pohodě. Navíc začíná svítat a s novým dnem (a příslibem tepla) se vlévá nový elán do žil. Přesto se rozhodujeme řešit šifru až u dalšího stanoviště (v dobré, byť zoufalé víře, že bude možné zajít na luštění do tepla). Když se však ukáže, že do tepla si zajdeme maximálně až po vyluštění, nacházíme lukrativní flek za školou. Chystám se svačit, ale než vytáhnu chleba, tak Maf něco brumlá o nějakých zákonitostech, které právě objevil, a než si stihnu přečíst zadání, tak oznamuje řešení. Některé výkony, některých členů týmu, mě někdy trochu děsí.

11. Ústřední topení (06:15 - 07:10)

Přesun do tepla musím pochválit. Využíváme jej k vyzutí promočených bot a přezutí do suchých čistých ponožek. Pak ještě vyměním baterky v GPS, vyhážu odpadky a když se konečně dostanu k týmu a k šifře, jsme vykázáni z prostoru zadání. Přesuneme se tedy do přední části k zásobě růžových lentilek, objednáme si čaj (spolu s možností se vyzout zlatý hřeb tohoto stanoviště) a řešíme na dálku. Vyhaluzený kostel potvrzujeme odhalením několika dalších pozměněných slovních spojení. Teprve, když se začnou hrnout dovnitř další týmy, uvědomíme si, že zdaleka nemáme ještě vyhráno, dopíjíme a vyrážíme. Pro lepší komfort obouvám si přes ponožky igelitové pytlíky. Cestou odhalíme ještě spojení "maskový hrob" a "moravský ras".

12. Mrknu a vidím (07:50 - 08:00)

Cesta přes Šumperk je zpestřena zastávkou u kontejneru se starým papírem, ze kterého vylovíme pár kvalitních novin, které poté cpeme do bot. Jinak se nic zásadního neděje. Šifru nacházíme lehce a zrovna když si sedneme a chystáme se vyměnit "použitý papír" v botách, přichází org a chce nás fotit. Zimprovizujeme tedy spontánní scénku z luštění, při které v podstatě jakoby mimoděk i šifru vyluštíme.
 

13. Mrknu a nevidím (08:10 - 10:00)

Začínáme cítit příležitost a navíc šifra je proklatě blízko. Chvíli sice váhám, než sáhnu do zdi pro trubku, protože kolem chodí proklatě moc lidí s proklatě lišáckým úsměvem, ale nakonec je naše. Docela si věříme, takže ani nehledáme nějaké lepší místo na luštění a rozložíme se naproti kostela. Což se ovšem ukáže jako taktická chyba, takže po hodině přecházíme do nedalekého parku. Máme vyznačené řeky, města i státy a začínáme spekulovat nad podezřele častými zdvojenými hláskami. Teprve v zoufalosti posledního výkřiku tonoucího se odhodláme obarvit skupiny různobarevnými zvýrazňovači a ejhle! Park se sice mezitím vyprázdnil, ale pořád jsme ve hře.

14. Z nouze ctnost (10:10 - 10:35)

Že to bude potřeba seřadit, je nám nějak jasné hned. Jak, není jasné nikomu, ale protože to nejde podle prvního řádku, řadíme to napřeskáčku podle druhého a čtvrtého. Ano, nenechám se odradit vytrvalým pochybováním zbytku týmu (Medvěd: zbytek týmu ani tak nepochyboval o řazení, jako spíš o tom, jestli z toho něco vyčte, protože si to místo rozstříhání jen čísloval :)) a řadím podle řádků s "hnusnými" písmeny. Pak to sice nejde přečíst úplně hned, ale za chvíli i to máme (tj. navzdory pochybovačům ještě ke všemu vcelku plynně přečtu meandrovou tajenku ;-)). Vyrážíme rychlou chůzí.

15. Unaveni sluncem (11:05 - 11:45)

Je jasné, že už do cíle nedojdem, ale přesto, motivace dojít co nejdál, inspirovaná letošní Bednou, je velká. Morseovka ve dvojhláskách je ovšem náš konec. Přestože se snažíme morseovku napasovat na všechno možné, ten správný nápad prostě nepřišel, možná nám chyběla systematičtější práce, možná jsme byli přece jen už unaveni a možná to prostě byla šifra z těch, o kterých vím, že jsou nad mé schopnosti nebo mimo moje uvažování. Pro mě teda překombinovaná, neintuitivní a na řešení ničím nenavádějící. Na dětském hřišti s námi sedí pár dalších týmů, před dvanáctou se tedy zvedneme a jdeme do cíle, abychom stihli vyhlášení vítězů a případně i nějaké veselé historky z natáčení.

Dopijem a pudem (hodnocení)

Při vyhlášení se dozvíme, že vítěz vyhrál jen o pár minut před druhým týmem. Později se dozvíme, že vítěz vlastně byl v cíli druhý, a druzí byli první, a že se to stává maximálně dvakrát za tři roky. To možná vystihuje překvapivě věrně jeden aspekt Svíček, se kterým se neztotožňuji. Kompenzovat jeden tým za zpoždění, které nabrali ne vlastní vinou je jedna věc, ovšem neoznámit to ostatním, kterých se to může přímo dotknout je věc druhá. Ostatní aspekty však už zaslouží jen chválu. Trasa, včetně netriviálních přesunů, pěkné šifry, turniket a nakonec i počasí, to vše řadí v mém hodnocení letošní Svíčky na roveň ostatním vydařeným hrám.

Veselou tečkou byl přestup v Bludově na náhradní dopravu. Ta totiž nebyla posílena, takže na celý vlak tam čeklal jediný autobus se zoufalým řidičem. Možnosti dělení byly značně omezené, protože většina účastníků Svíček jela na jednu společnou jízdenku do Prahy a na druhou společnou jízdenku do Brna. Autobus nakonec "vyhráli" Pražáci, ale podařilo se ukecat řidiče s autobusem, který měl mít zrovna pauzu, a tak zatímco "vítězný" přeplněný autobus se kodrcal přes všechny zastávky, náš protekční jel přímo do Zábřeha, všichni jsme pohodlně seděli a přijeli tam včas ;-). Navazující EC vlak měl naštěstí zpoždění (Medvěd: ano, trochu mě překvapilo, že Brňáci nastupují do stejného vlaku jako já - na Prahu), takže když pár minut po plánovaném odjezdu konečně dorazil druhý autobus, ještě to stačilo. A my se po celkem 4 přestupech úspěšně dostali do Brna.