Krutá (zá)krůta 2, 21. června 2008, Brno

"aneb po Bedně je každý krůta"

Borci v uvozovkách: Petra, Dana a Richard (Medvěd)
Záznam trasy - 15,6 km (12 hodin)

Intro (a trochu retro)

Nemohu se tomu ubránit, ale musím začít už letošní Bednou. Přestože tým (na Bednu) nastoupil v plné sestavě a s maximálním nasazením, výsledky tomu neodpovídaly. Dokonce jsem po dlouhé době neměl ani chuť se o tom nějak výrazněji šířit, takže do análů Borců v uvozovkách se letošní Bedna zapsala pouze jako statistický údaj na seznamu obsazených her.

Když tedy Dana navrhla, že bychom mohli pro změnu zkusit něco menšího v Brně (které, zdá se, je k nám zatím přívětivější), byl jsem v zásadě pro, a navíc jsem měl silnou motivaci přesvědčit se o tom, že výsledky z poslední doby (Sendvič, Bedna) nebyly pravým obrazem našich schopností a zkušeností.

Bohužel se ukázalo, že ne všichni z Borců se na to dívají stejně, takže jsme nakonec, na rozdíl od jiných her, kde je tradičně tlačenice o místo v sestavě, měli pro změnu problém stav naplnit. Nakonec se tedy na Krutou (zá)krůtu (dále jen KZK) přihlásilo pouze krutě zdravé (a krutě tvrdé) jádro Borců v uvozovkách, s mottem "méně je někdy více".

Podle ohlasů z minulých ročníků a podle dostupných informací k ročníku aktuálnímu to vypadalo, že hra bude určitě zajímavá, a hlavně, ve srovnání s "masovými" akcemi, i značně komornější. To ovšem nutně nemuselo být na škodu - a jak se později ukázalo, ani nebylo. O tom ovšem později.

Druhá věc, kterou bych rád v souvislosti s KZK zmínil, je, že díky tomu, že se hra odehrává ve dne, neklade takové nároky na účastníky jako klasické akce. Těšil jsem se tedy na určitou pohodu, kterou jsem si pamatoval z loňské Krtčí Nory (ve variantě Pohoda :)), stejně jako na to, že nebudu muset s sebou z Prahy opět táhnout spacák a další životně důležité propriety, které jinak tvoří nedílnou součást tradiční výstroje.

Na srazu před Letohrádkem Mitrovských (a.k.a. U Napoleona) jsme se sešli v inkriminovanou sobotu tři. Vzhledem k tomu, že povolený počet členů v týmu byl 2-4, považoval jsem toto číslo za nediskriminující - navíc, nemohu nevzpomenout naši první Bednu (2005), kde jsme šli v poli také 3 a nakonec dosáhli (v rámci Bedny) historicky nejlepšího umístění. S odstupem považuji tento počet za optimální. Předtím jsem se ještě stihl stavit v sámošce na Mendláku, kde jsem chtěl zakoupit oblíbenou balenou vodu, ledový zelený čaj a čokoládu, které se mi nepodařilo zajistit v předstihu. K mému překvapení jsem ovšem ani jedno v obchodě nenašel, zato jsem tam strávil o 10 minut víc, než bych chtěl. Zakoupil jsem tedy alternativy a doufal, že to nebude předzvěst vývoje událostí dalších.

Podle toho, kolik týmů se přihlásilo na webu, bylo jasné, že start proběhne bez nějakých větších problémů a v komorním duchu. Tam, kde jiné šifrovací hry připomínají více politickou provokaci nebo ekologickou katastrofu, sáhli organizátoři k poměrně jednoduchému a k přírodnímu prostředí šetrnému zahájení - hru prostě odpískali. Dokonce zajistili dvorního fotografa - krutografa (později se ukázalo, že šlo o zakladatele hry), který všechny týmy na startu vyfotil. Snad by byla zajímavá srovnávací studie fotek jednotlivých týmů "před" a "po" - bohužel si nejsem jist, kolik týmu bude k dispozici ve variantě "po".

1. Šnek (9:30-9:40)

První šifra na startu byla zajímavá tím, že mne napadaly dvě věci. První, že je to přesně ten typ šifry, který nemám rád (kde je potřeba nějak graficky něco spojit - obarvit - dokreslit), a druhá, jak to vyřešit. Naštěstí ta druhá mě napadla bezprostředně po té první, a protože ostatní si nestihli udělat vlastní názor, nezbylo jim, než souhlasit :). Rozhodli jsme se tedy dále na startu nezdržovat a vyrazit. Z toho, že jsme viděli ještě hodně týmů kolem sebe, se dalo těžko usuzovat, jak na tom jsme, ale věřili jsme, že nejsme zdaleka poslední. Trochu mě to zaskočilo, jsem zvyklý na pomalejší začátek a měl jsem strach, abychom ho nepřepálili.

2. Tečka, tečka, dvě tečky (9:54-10:32)

Po důkladné analýze textu - tedy přesněji řečeno teček, dvojteček, půlčárek a čárek - je jasné, že roli hraje nejen počet (teček, čárek), ale i poloha. Chvíli se nám do toho plete analogie s notami, ale ta se vzápětí sama diskvalifikuje. A když správně interpretujeme něco mezi polovičkou a rozčtvrcením jako dělení na třetiny, nakonec z toho vychází poměrně pěkná grafická šifra.

 3. Zoltán je úchyl (10:44-12:31)

Nacházíme cívku na Leitnerově a zabíráme lukrativní místo na parkovišti před domem v závětří za kotelnou (tím ovšem také ztrácíme přehled o tom, kolik týmů přichází, případně odchází). Navíc tím, že zaleháme zatraceně blízko drátěného plotu, přispíváme k polarizaci jinak nevyhraněných obyvatel domu, kteří se profilují do dvou skupin: jedna, která začíná schválně zamykat vchodovou branku (abychom náhodou nevnikli na travnatý pozemek uvnitř), a druhá, která nám naopak nabízí, že nechá odemčeno, abychom mohli použít před domem umístěnou lavičku.

Nechceme ovšem riskovat, že zůstaneme zamčeni/zabouchnuti v soukromé zóně, a proto setrváváme na asfaltu před ní. A luštíme. Holky se vrhají na logickou úlohu, já v domnění, že jde o chyták, zkouším počítat různé charakteristiky, jako počet řádek, počet písmen na řádku, počet slov na řádku atd. Směle při tom ovšem ignoruji legendu, takže neodhaluji nic, co by stálo za zmínku.

Lehce mne znejisťuje, že i logická úloha stále odolává, a tak nakonec, aniž bychom mohli vychutnat vítězný pocit po jejím vyřešení, dozvídáme se totéž nápovědou - zebra byla chyták, o co jde je F. Chvíli se přeme, které F, a co z toho, že je F na 20. řádku, ale poté, co Dana začne razit teorii, že řádků je 26 (včetně té zatracené legendy!), se konečně k řešení dopracováváme. Resp. holky se dopracovávají a já u toho svačím/obědvám.

Při odchodu si všímáme, že týmy, které jsme viděli při příchodu, už dávno odešly, a odhadujeme, že se nám podařilo získat pěknou ztrátu na hlavní startovní pole.

4. Zlaté stránky a zelený pes (12:44-13:29)

Zadání vypadá na první pohled jednoduše - stačí doplnit správná slova a pak přečíst to, na co ukazují hvězdičky. Při realizaci se ovšem ukazuje, že ne všechno je tím, čím se zdá být. Některá slova vůbec hvězdičky nemají. Jiná slova evokují zajímavé barevné asociace, které se posléze začínají profilovat do stejně barevných sloupců (přesněji řečeno, to je naše interpretace). Trochu nás znepokojuje fakt, že pro barevné sloupce nemáme žádné rozumné vysvětlení, než že prostě jsou. To nám ovšem nebrání na nich trvat. Dochází tím k drobným kolizím - jsou Zlaté stránky skutečně zlaté, nebo žluté? A co pes, nemohl by být zelený? Tvrdím, že tis je červený, ale zbytek týmu mne nebere vážně, prý může být i modrý, černý a kdoví jaký. Po fiasku se zeleným psem (asociovaným Zelenou stranou) a červeným tisem ztrácím sebedůvěru navrhnout cokoliv dalšího a už jen tiše přihlížím.

V mezičase se za námi usadili dva kluci, zhruba tak čtvrťáci, kteří rapují se svým oblíbeným zpěvákem, kterého si pouštějí z mobilu, a jsou fakt hustí. Jako nekonvenční sociologická studie do života dnešních školáků je to bezpochyby zajímavé, ale trochu to ruší, a tak se vlastně shodujeme na tom, že řešení v zásadě máme poměrně jednoznačné, a tudíž má smysl je zkusit ověřit. Vyrážíme tedy k nejbližšímu železničnímu podjezdu - přesně podle pokynů řešení - "trať podjezd". Cesta vede navíc kolem McDonalda, což oceňujeme jako milou pozornost orgů, protože potřebujeme doplnit (a odevzdat) tekutiny. Děláme ovšem taktickou chybu v tom, že napřed navštívíme McDonald a pak teprve nacházíme šifru. Takže poté, co Petra zhltla svého "číze", se pokorně vracíme s nedopitými zbytky zpátky do barevné restaurace.

5. Mikádo u Meka (13:44-14:41)

Motto u této šifry bylo v podstatě řešením, nebo se nám to alespoň po prvním pohledu zdálo. Mikádo jsme rozebrali a začali číst jednotlivé "špejle" v morseovce. První průchod ovšem nedává nic přesvědčivého. Zkoušíme tedy inverzi v morseovce, ale narážíme na neplatný znak. Zkoušíme pro změnu inverzi ve směru čtení, ale zase nic. Zkoušíme jinou morseovku, ale v té nám chybí smysluplné znaky. Vracíme se k původní variantě s inverzním směrem a normální morseovkou a se zvýšeným úsilím konečně dáváme. Polohu sice máme, ale cesta jasná není. Mezi námi a dalším stanovištěm je totiž poměrně složité nádraží, které, zdá se, nepůjde jen tak přejít. Při pokusu o průnik se osvědčuje Petřina mapa, která zobrazuje detailní rozložení kolejišť spolu s názvy sousedících firem, podle kterých se rychle orientujeme (ELVO) a vyrážíme po železničním mostě přes řeku. Tedy, ehm, vodní tok, který nás vede v podstatě až k šifře.

Škoda té nedůslednosti na začátku. Nejspíš to bylo tím mekáčem. Náš tým totiž pravidelně dostává inspiraci v konkurenčním KFC, v mekáčích většinou naopak dochází ke zdržením. Navíc, po odchodu z mekáče si Petra stěžuje, že ji bolí prsty na noze. Nabízím jí masáž chodidla a doufám, že mě za to Žabák nenechá vyhodit oknem. Petra si ovšem zřejmě jistá není, takže pro jistotu raději odmítá. V závěru hry se pak ukazuje, že kromě masáže jí také pomáhá rychlý výšlap do kopce. Škoda, že jich za celou hru bylo tak málo :).

Každopádně, už bych raději příště do mekáče nechodil ;-).

6. Peckovice, malvice (15:06-15:41)

Krutá čítanka, kterou jsme obdrželi na startu, už na první stránce vyloženě odrazovala od toho, abychom v ní hledali nějakou nápovědu. To (a paranoia správného luštitele) nám ovšem nebránilo v tom, abychom ji minimálně jednou za šifru pro jistotu neprošli, a znovu se o platnosti doporučení nepřesvědčili. Nejinak tomu bylo i u šifry č. 6, která ovšem na rozdíl od všech předchozích určitou souvislost s čítankou nakonec prozradila. Tím se nám podařilo odhalit jednak interpretaci motivu (jako jádro a obal) a jednak téměř vedla k řešení - skrze "valenční" model, který jsme pro charakterizaci obalu použili. Nakonec z toho vyšla taková pěkná šifra, a to jsme ani nemuseli použít druhou část textu o peckovicích :). Poté, co jsme se v cíli dozvěděli, jak zněla nápověda (která samozřejmě s odstupem toho, kdo ji nepotřeboval, dává perfektní smysl), jsme rádi, že jsme ji nepotřebovali :).

Hra jinak ubíhá poměrně klidně. Na trase nikoho nepotkáváme, šifry nalézáme bez problémů, v obálkách, se zdá, je jich víc než je zdrávo, počasí nám přeje a až na Petřinu nohu jsou všichni v pohodě. Čas nás zatím netlačí, takže čekám, že úder přijde v závěru. Před sedmým stanovištěm trochu bloudíme, v mapě se zdá býti průchod na ulici Mírová, kterýžto v reálu není. Zároveň nás překvapí tým, který se z ničeho nic za námi vynoří a při bloudění nás dokonce předběhne, takže dosahuje 7. stanoviště asi o minutu dříve, než my. Už jen to, že nás došli, vyvolává otázky - opravdu se tak loudáme? Mně to zatím nepřišlo.

7. Bylo tu - není tu (16:14-16:53)

Je možné, že tým, který nás došel (a předešel) - později v cíli identifikovaný jako Kofila (čímž ho zároveň zdravím :)) - nás současně motivoval. Zadání vypadá na další grafický kousek. Ještě že máme Petru, která má fólie. Dokonce jsme už jednu pro lepší požitek z luštění museli rozstřihnout na dvě. Počítám písmena, je to opruz a je to na nic. Dana nachází první kvintet a pak další. Zkoušíme s ní držet krok, ale jak se Dana rozjede, je to drak, takže poté, co jich mám asi tak 8 (slovy osm), Dana dolaďuje výslednou tajenku, která slibuje delší přesun. Balíme tedy a necháváme tým, který nás předběhl, svému osudu. Nakonec využijeme i služeb MHD a při čekání na autobus tiše doufáme, že nás druhý tým opět nedojde - přece jenom, už jsme si zvykli na to, že jdeme v podstatě sami ;-).

8. Pes na kole (17:26-19:50)

Při hledání šifry potkáváme tým "s kloboukem", nevím, jestli odcházejí, každopádně, pak je už nevidíme, takže asi ano. Šifra je ukrytá poměrně nekonvenčně, a tak nám chvíli trvá, než si jí všimneme, nicméně údaj o její poloze máme poměrně přesný (a také správný), takže nepropadáme panice. Horší to je s místem na luštění. Nejlepší, co nás napadlo, byla taková čtvercová prohlubeň u trati, dokonce i se zabudovanými stolečky. Ocenil jsem u toho také, že tam tak nedoléhal hluk aut od silnice. Idyla ovšem skončila ve chvíli, kdy projel první vlak. Jednak nám málem odlétly šifry, a jednak, přece jen, sedět 2 metry od jedoucího vlaku není příliš inspirující. Přesto tam vydržíme celou hodinu (a další 3 vlaky) do nápovědy.

Možná bych měl zmínit luštící pokusy, ale v zásadě není moc co. V zadání jsou písmena s diakritikou a CH, takže usuzujeme, že půjde o jednoduchou transpozici, nikoliv transformaci. Při hledání transpozice pak krystalizují dva přístupy. Jeden říká, že je potřeba počítat po písmenech dokola v intervalech odpovídajících hodnotám písmen ve slově PES. O psu totiž, v duchu motta, nikdo nepochyboval. Pochybnosti ovšem vyvstaly v tom, jak přesně jej použít. Bohužel se ukázalo, že pochybnosti byly na místě. Druhý přístup hlásá, že je potřeba doplnit třetí písmeno mezi protilehlé dvojice (tento přístup vlastně svým způsobem PSA ignoruje), nicméně neříká, jakým přesně způsobem. Doplňování třípísmenných slov není jednoznačné, časté výskyty stejných dvojic (U-I, A-I) pro jistotu ignorujeme (resp. víme o nich, ale nijak je nevysvětlujeme) a na dvojicích B-V a Ť-Ž končíme. Takže když přichází nápověda "Uvařte si vajíčko", která nás ale naprosto vůbec neposouvá, odcházíme, minimálně najít nějaké místo, kde nejezdí vlaky.

A škoda, že jsme to neudělali hned na začátku, nacházíme totiž lukrativní lavičku u židovského hřbitova, kde si na nedostatek klidu nemůžeme stěžovat. Protože se šifrou asi nehneme, volíme místo toho variantu "brod" a vrháme se na semílačku. Po vyplnění čtverce písmeny ovšem zůstáváme v rozpacích. Úkol zní: "DO CILE PRINESTE KOSIK SOKRUTE, ASPON 5 POLI". To nezní moc přesvědčivě :). Teprve po chvíli to začíná dávat smysl: "DO CILE PRINESTE KOMIKS O KRUTE, ASPON 5 POLI". Vrháme se tedy na komiks. Po prvních skicách ovšem vidím, že bude lepší, když se budu věnovat scénáři a provedení nechám na někom jiném :). Naštěstí se zdá, že Dana by to mohla zvládnout, minimálně kreslí dokonalou střemhlavou krůtu. Po druhé hodině tedy posíláme DEAD a těšíme se na polohu dalšího stanoviště. Místo toho ovšem přichází řada čísel a odkaz na kapitolu 8. No nic, je vidět, že ani smrt není zadarmo, a tak chvíli bádáme nad Krutou čítankou a pak teprve vyrážíme. Cesta se vrací zpět na hlavní silnice, ale poloha posledního stanoviště dává ještě naději na návrat do přírody. Navíc jsme relativně v pohodě, semílačku v podstatě máme, a i kdybychom devítku nedali, měli bychom stihnout dodriftovat do cíle.

9. Binární piškvorky (20:08-20:28)

Je sice pravdou, že jsme byli v pohodě, ale také se už projevuje únava sluncem a mám trochu obavy, abychom nedojeli zbytečně právě na ni. Zároveň pociťuji jasné deja-vu s týmem, který se podle toho pojmenoval. Šifru nacházíme u junácké klubovny, holky spekulují, jestli náhodou konec nebude tam, ale mně se to nezdá. Klubovna vypadala opuštěně a zamčeně, navíc naznačená trasa vyloženě vybízí k pokračování na Vinohrady - cestou, kterou už známe z loňské Tmou. Možná i proto se vydáváme hledat místo k luštění do přilehlých zahrádek, a protože úzká pěšina, zdá se, pokračuje poměrně daleko bez většího prostranství nebo odbočky, usedáme nakonec přímo na ní. Idylické místo se ovšem brzy ukáže jako ne až tak vhodné, komáři nás jednoznačně vycítili a nenechají nás vydechnout. Osobně se jim nedivím, ty 4 litry potu v triku pro ně musí být velice lákavé. Naštěstí jim ale nedáváme šanci dlouho. Po prvním pokusu zkoušet partii "dohrát" se ukazuje, že daleko zajímavější je struktura po řádcích. Nejprve zkoušíme morseovku, která ovšem selhává. Poté, co ověříme, že každý shluk začíná křížkem, je ovšem další adept na interpretaci (navíc v souladu s mottem) jasný, a v té chvíli už Danu nikdo nezastaví, dokud nám nepřečte řešení.

10. Cíl (20:56-21:14)

Po cestě do Sherwoodu ještě lehce zabloudíme (viz záznam trasy), ale to nás nemůže odradit od toho, abychom si příchod nevychutnali. Sice chvíli zabere, než Dana nakreslí komiks, ale protože to máme už vymyšlené, je to jenom rutina. Poté konečně (po drobné kolizi se svatbou v prvním patře) vstoupíme do správného lokálu, kde nemůžeme přehlédnout orgy v modrých tričkách. A také to, že kromě nich tam nikdo není. Na rozpaky ovšem není čas, odevzdáváme komiks a dozvídáme se, že jsme třetí. TŘETÍ!

Zpětně mi dochází, že i tak se naše osamocenost na trase dala vykládat. Necítím sice žádnou euforii, ale na druhou stranu, mám z celé hry - jejího průběhu, organizace, obtížnosti i týmu - skvělý pocit. Nakonec přijímáme nabídku orgů, ať s nimi počkáme na další, kteří snad ještě dorazí, a tak přestože nás výčepní ujistí, že už k jídlu nic nedostaneme, zůstáváme a pár pivy spláchneme celodenní únavu i radost. Trochu si povídáme s orgy a asi po hodině jsme svědky příchodu čtvrtého týmu - toho, který jsme zanechali u Floriána. Přiznávají, že byli na psu na kole také DEAD (jen ho pro změnu interpertovali jako krůtu na pekáči ;-)), takže nás nemohli dotáhnout. Těsně před zavíračkou se ještě přižene tým, který se představí jako Strejdovy spodky, a pak ještě než nasedneme do operativně přivolaného auta, potkáváme další tým, který se ptá, zda tam ještě orgové jsou. Odhaduji tedy, že celkem asi došlo 6 týmů, byť si nejsem jist, jestli všichni zvládli odevzdat komiks - no, uvidíme, co zveřejní orgové.

Konec? .. doufám, že ne!

Nevím, jestli to je charakteristické pro tento druh (denní hra s menším počtem týmů), ale Krutá (zá)krůta mne znovu velice příjemně překvapila. Podíval jsem se na místa v Brně, kde jsem buď nikdy, nebo už strašně dlouho nebyl. Potkal jsem šifry, které si nehrály na něco, na co neměly, a které přesto dokázaly potrápit i pobavit. Když navíc uvážím, že celou hru vymysleli a zorganizovali dva lidé, nemohu, než smeknout. Komornější provedení nebylo na škodu a i počet účastníků v týmu limitovaný na 4 byl ok. Dokonce bych řekl, že se mi to zdálo ve třech optimální. A v cíli jsem navíc mohl na krutější půlce organizačního týmu oči nechat. Co víc bych si mohl přát? ;-)

- Za Borce v uvozovkách, 23. 6. 2008, krutě spokojený Richard :)

- Naprostý souhlas, taky spokojenost a velké díky orgům za skvělou hru! Dana

- A já už v podstatě nemám co dodat :-) Petra