Krtčí Norou 6, 19. září 2009, Adamov (u Brna) a okolí

"...pojďte za mnou, já to tady znám..."

Borci v uvozovkách: Dana, Katka a Richard (Medvěd)
Prošlá trasa a výškový profil

(sepsal Richard, 28.9.2009)

Start

Letošní Krtční Norou (KN) jsme tak trochu v přípravě podcenili. Náš úspěšný tým ze Svíček se nějak nezvládl sejít. Maf se rozhodl, že půjde letošní KN s rodinou - což byla mimochodem výzva - jeho náhradník ovšem odpadl těsně před hrou a nakonec odpadla i Petra. V sobotu v 9:00 ráno v Adamově jsem se tedy přistihl ve trojce s Katkou a Danou a uvažoval, jestli jsem neměl z reklamních důvodů registrovat tým jako Borec v uvozovkách. Ovšem, jak v našem týmu všichni víme, naše síla nespočívá v kvantitě, ale v kvalitě, takže jsme se klidně dostavili na start a nehnuli ani brvou.

Přesun hry z Brna do brněnského okolí hodnotím kladně, zvláště pak když si orgové vybrali tak pěknou část, jakou je Moravský Kras a na kterou mám hezké vzpomínky z dětství, kdy jsem tam jako pionýr často jezdil. Díky tomu jsem si ovšem také uvědomoval, že trasa může být v náročném terénu a případné prolézání jeskyní může vyžadovat speciální výbavu - což se ovšem naštěstí nenaplnilo. Na druhou stranu, díky poměrně striktním pravidlům chování v CHKO byla trasa lehce předvídatelná a nějaký výrazný navigační oříšek ani moment překvapení se nekonal. Možná bych příště raději dal přednost méně exkluzivní, ale zato více přístupné oblasti (např. kolem přehrady ;-)).

Vzhledem k tomu, že téměř všichni se přesouvali na start z Brna vlakem v 8:00, připravili pořadatelé na nádraží v Adamově rychlou spojku, která několikasethlavový průvod měla odvést přímo na místo startu. Poznávací znamení rychlé spojky (reflexní oranžová vesta) se sice trochu ztrácela mezi asi 20 drážními dělníky, kteří ráno volili stejnou barvu, ovšem, protože už orgy známe s předchozích ročníků, nenechali jsme se touto hravou šifrou na začátku zaskočit a spolehlivě určili, koho následovat. Jinak to ani nešlo, protože každé vybočení z davu vedlo k zašlapání.

Na startu bereme startovní obálku s tradiční kostkou, zaujímáme strategické místo zhruba uprostřed mezi oběma "šňůrami na prádlo", abychom byli vzápětí zcela odstínění davem, který se přes nás převalil a začal sušáky obléhat. S pokerovou tváří se nehneme ani o píď spoléhaje na ostříží zrak dámské části :). První vyvěšovaný obrázek rozeznávám i já jako písmeno N. Ve druhém poznávám anglikánský styl, ale i při bližším ohledání mi uniká malé číslo uprostřed. Dana vyslovuje pracovní hypotézu "Downing street 10" (aniž by také viděla 10 uprostřed), kterou sice nezavrhuji, ale na vyřešení posloupnosti je to málo. U dvou stromů jsem ochoten připustit, že jsou identické a zavrhuji teorii architektonických stylů, což ovšem nevadí, protože Dana u číslice 2 jde oznámit heslo a tím nás posílá do hry. Odcházíme mezi prvními.

2. Geometrie (09:22 - 09:35)

V předstihu se blížím ke stanovišti a už zdáli mávám papírkem, který jsme dostali na startu a kterým se zde máme prokázat. Org mě uzemňuje tím, že mám předložit všechny doklady, tedy kromě samolepek ještě kartu týmu, kterou nemám. Beru si tedy od Dany kartu týmu a napodruhé kontrolou procházím. Dostávám dvě zadání a zavrhuji výlet na Alexandrovu rozhlednu, protože: jednak nejsme žádná béčka a ve Výzvě se obejdeme bez nápovědy (byť by byla zdarma), jednak, pokud by tam někdo z týmu šel, byl bych to já ;-). Holky se mezitím vrhnou na geometrii, a protože jsou šikovné, jde jim to jedna radost. Chvíli se sice zdá, že jsme objevili anomálii, ale pak se ukáže, že to bylo pouze nepřesné rýsování. Přečíst řešení je ovšem i tak otázkou jen pár minut a vyrážíme tedy hned dál.

3. Plastelína (09:43 - 10:14)

V duchu už se připravuji na to, jak orga překvapím přípravou a mám nachystané vše ke kontrole v ruce, lícem nahoru a vyplněné. Ten mě ovšem zaskočí tím, že chce vidět přesné řešení předchozí šifry. Je to divné, ale zdá se, že jsem ho v mezičase zapomněl, a tak si musím jít ještě pro řešení. Od té chvíle nosím u sebe pro jistotu vše. Za průchod kontrolou dostávám nějaké kousky plastelíny a instruktáž. Vypadá to spíš jako zajímavá logická úloha než šifra, ale budiž. Oceňuji nápaditost a odvahu, nechat pro změnu účastníky i něco vyrobit. Na začátku se pořád nějak nemůžeme chytnout, tak bereme časovou nápovědu, a pak je to už jen rutina. Myslím, že to mělo jít nějak lehce odvodit, ale nějak jsme si nestihli ujasnit všechny limitující podmínky dřív, než nám vypršel čas pro nápovědu. Tím se posouváme na další stanoviště a stále necháváme hlavní voj za sebou. Vzhledem k jedinému možnému způsobu přesunu jdeme husím pochodem s dalšími týmy.

4. Brail (10:45-10:51)

Katka se vydá odhodlaně do jeskyně, aby se za chvíli vrátila se dvěma listy pokreslenými něčím, co vypadá jako záložky v pořadači. Ještě předtím, než najdeme místo k luštění, máme už jasnou představu o tom, jak ty záložky interpretovat (po hře se dozvídám, že šlo o abstraktní krtince), a tak bezprostředně poté, co si sedneme a překreslíme zadání, vypadne řešení jako Brail našišato. Tajenka sice na první poslech zní divně, ale pohled do mapy nás hned nasměruje. Brail je Brail a těžko na něm něco vylepšovat, ovšem zadání je určitě originální, a přitom ale jednoduché - pěkná šifra. Díky rychlému řešení předbíháme dalších pár týmů a vyrážíme na pětku.

5. V Ováriu (11:25 - 11:33)

Do ovária (resp. do jeskyně ve vaječníku) se vydávám já. Ani jsem netušil, jaká to bude challenge. Možná mi zabralo víc času vyzvednou šifru, než následující luštění. Jak to probíhalo, až dorazilo hlavní pole, nevím, ale bojím se, že důkladná kontrola, spojená s poměrně dlouhým průchodem jeskyní, mohla začít vytvářet pěkné fronty (a některé reportáže to pak potvrzují). Je to škoda, za sebe mohu říci, že jakákoliv interakce u stanoviště se šifrou na mě působí rušivě. Dávám přednost "tichým hrám", kde předpokladem k vyzvednutí šifry je naopak maximálně nenápadné chování, ovšem na druhou stranu chápu důvody, které orgy k tomuto způsobu vedly a oceňuji obětavost hlídek a organizační zajištění stanovišť. Zvlášť pro začínající nebo výletní týmy je jistota, že na stanovišti někoho najdou, určitě přínosem.

6. Krychle (11:57 - 12:23)

Po cestě na šestku, kde se bude lámat chleba, potkáváme Tykadla a trumfujeme se, kdo má starší tým. Ukazuje se, že Tykadla jsou lepší - ale ne o moc ;-). Zároveň zjišťujeme, že jdeme na prvním (resp. druhém místě). Což není špatné, ale víme, že Výzva nás teprve čeká. Vyzvedávám kostku asi třetí v pořadí a rozbíjím tábor pod košatým stromem. Optimální podmínky na luštění. Nejdřív chce Dana kostku rozlepit, protože jí vrtá hlavou přečnívající alobal. Chvíli odolávám, ale po neúspěšných pokusech kostku prosvítit souhlasím. Mezitím si přečteme mezitajenku namapováním hrací kostky na papír, a pak už stačí jen pokyn aplikovat a můžeme vyrazit na Výzvu. Na šifru do Pohody se tentokrát nikdo ani nepodíval a když jsem se pak v cíli snažil pochopit autorské řešení, jsem zpětně rád, že jsem ani nemusel - nevím jestli bych to dal.

7. Šaltrpáka (12:48 - 13:21)

Vyrážím rychlým krokem na další stanoviště, a protože to vypadá, že holky dávají přednost volnějšímu kochacímu tempu, domlouváme se, že na ně počkám na stanovišti. Cestou dotahuji Tykadla a šifru vyzvedávám jen s minimálním odstupem. Mám s sebou všechno ke kontrole, ale kromě toho mě ještě org zkouší z řešení. Popisuji řešení a přemýšlím, jak to budou dělat, až na stanoviště dorazí ten dav, co jsem viděl se hrnout na šestku. Šifra vypadá zajímavě. Vybavuje se mi matně C8 na nekonečno z minulého ročníku, na které jsme museli vzít záchranu, a čekám něco podobného. Napadají mě postupně domino, překryvy, speciální plotr. Vykresluji si všechny pozice, kterých "hlava" dosahuje, a vychází pěkná mřížka 3x3. No nic, bude to zase zásek, což mě vlastně ani tak neznepokojuje, jako spíš to, že už půl hodiny sedím na šifře a holky nikde. Telefonem se ujištuji, že se nic vážného nestalo, jen se po cestě zakecaly a šly někam jinam - budiž, neštěstí tentokrát nedostanu vynadáno, že jsem je v tom nechal. Když holky dorazí, dostanu pro změnu vynadáno, že jsem to ještě nevyluštil. V plném počtu ovšem už mám zase inspiraci, takže si začnu kreslit dráhy, až mi z toho vyjde pěkný symetrický tvar. Chvíli váhám, co mi to připomíná, a mezi Gandalfovou runou a řadicí pákou, volím to druhé - minimálně bude jednodušší to ověřit. Konečně tedy můžeme jít oficiálně do Olomučan (odkud se děvčata vrátila :)).

8. Škola (13:43 - 14:03)

Při kontrole zjišťujeme, že nás předběhlo JÁDRO. To je výhoda toho jít na špici. Když přibude jedna nálepka navíc, hned si toho člověk všimne. Pro luštění volíme místo v boční ulici. Vzhledem k zatím malému počtu týmů na stanovišti je všude místa habaděj. Zkoušíme nakreslit půdorys školy, resp. tříd, ale nic kloudného z toho nevychází. Pak Dana vytáhne periodickou soustavu - pěkně velkou na A4 - a najednou to začíná dávat smysl. S odstupem bych řekl, pěkný nápad a u textu jsem se pobavil, ale nemít tu periodickou soustavu s sebou a nemít někoho, kdo ji v pravou chvíli vytáhne, nevím, nevím. Na pomůckách Chlýftýmu sice je, ale abych řekl pravdu, že je rozdělená do skupin A a B jsem už dávno zapomněl, takže asociace by mi určitě nedocvakla.

9. Hlušec (14:27 - 16:32)

Při přesunu navrhuji jít přímou cestou přes louku, v čemž mi zabrání jen neprostupná strouha, kterou v mapě nevidím. Po zkušenostech ze Svíček, kde jsem byl orgy poučen jak vypadá "dost dobrá mapa" si z toho ovšem nic nedělám. Reliéf krajiny zatím odpovídá docela dobře, takže sestup k rybníčku nemůžeme minout. Po cestě ke stanovišti ještě potkávám smějící se JÁDRO, což mě utvrzuje v tom, že jsou opravdu před námi.

Moc týmů před námi ale není, přicházíme jako čtvrtí. Pro luštění volíme místo na vyvýšenině nad stanovištěm, odkud je pěkný výhled a přehled. Týmy přicházejí a odcházejí, my zůstáváme. Vypadá to jako průchozí šifra, na druhou stranu, zatím to šlo poměrně hladce, zásek tedy zákonitě musel přijít. Dana si všímá hloupé vlastnosti e-diskuse. Cha chá. Všichni jako internetoví mazáci známe všechny možné druhy hloupých vlastností e-diskusí. Jen tak namátkou jsou to anonymita, časová nesouslednost, více účastníků, více témat napřeskáčku, ... Je krásné počasí, navrhuji se posilnit krátkým spánkem a dostanu vynadáno za nezodpovědný přístup. Po čase si někdo všimne, že některé věty je možné v pořadí přehodit a text pořád dává smysl, dokonce lepší. Přečíst to pozpátku pak napadne obratem všechny. Cha, chá. Tahle šifra byla pěkná hříčka, ovšem měla pár zavádějících prvků, kterých jsme se nechtěli vzdát, například šipky na řádku, údaj v tiráži a zvláštní začátek "hlásím Alešovi", a jak později zjišťuji z reportáží, nebyli jsme sami. No nic, užili jsme si pěkné dvě hodinky.

10. Hrad (17:00 - 19:18)

Hrad stál za to. Tedy, přesněji řečeno za to dojít tam dřív, než nás místní prodavač limonád vyhodil, že hrad zavírá. Šifra sama dává tušit zádrhel. Zpětně totiž i devítka byla průchozí, takže další kandidát na smrtící šifru byl zde. Interpretujeme naznačené složení papíru a odhalujeme nápis SUDOKU. Jako totální analfabet této hry (znám princip, ale vyluštil jsem asi tak jedno sudoku v životě) navrhuji udělat sudoku z šestic písmen ve chlívečkách, a to po řádcích a sloupcích a v rámci celé abecedy. To ovšem trochu hatí výskyt stejného písmene dvakrát v jednom chlívečku. Protože však původní nápis má také dvě stejná písmena ve slově, jsem ochoten slevit. Řešení nalezené podle nových pravidel je ovšem nesmyslné (a nejednoznačné), takže vyvrací i tuhle variantu. Zkoušíme spočítat tečky nad písmeny, ale některé součty se vyskytují dvakrát (a jiné chybí), takže přímočaré sudoku to nebude. Navíc rozmístění písmen v nápisu SUDOKU jasně naznačuje, že hraje roli nejen vlastnost ve sloupci nebo řádku, ale i v rámci chlívečku, což ovšem vzhledem k tomu, že v SUDOKU jsou dvě U, vede ke kontradikci (minimálně u mě). Protože nás čekají ještě čtyři šifry, bereme záchranu a vyrážíme do Adamova. Na můj vkus v závěru už příliš šroubovaná šifra.

    


11. Dámy-Páni (19:50 - 19:59)

Protože záchrana si nebyla úplně jistá, kde přesně další stanoviště je, ani jak se tam máme dostat, tak nás aspoň ujistila, že ho určitě nemineme. Což se také stalo, díky tomu, že se siluety orgů, krčících se u plotu, nedaly proti temnému pozadí budov, řeky, lesa, přehlédnout - pokud na ně člověk posvítil výkonnou baterkou. Zato šifra si mě hned získala. Ale je fakt, že po pěti minutách jsme neměli co dělat.

12. Žoldáci (20:15 - 20:50)

U výdeje mě orgyně zkouší z předchozího řešení, ale tím se už nenechám zaskočit, ani frontou, která k tomu vede. Jako dvanáctou šifru, dostáváme zadání s číslem 13. A navíc proklatě podezřele divným. Chvíli nad šifrou diskutujeme o tom, co je vlastně podstatou, a když se na tom neshodneme, zkoumáme ji každý po svém. Pak se přu s Danou, jak správně interpretovat číslo 13 v označení šifry, což ji motivuje k tomu, aby to vyřešila. Četl jsem, že někomu se šifra líbila - mně ani ne. Každopádně nás řešení posílá do cíle.

13. Cíl (20:52)

V cíli nás čeká ještě cílová aktivita, která sice vypadá jednoduše, ale když si ji zkusíme nanečisto, přijdeme na to, že ne vše je tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. První pokus provází jednak nejistota a jednak následný neúspěch. Upravujeme tedy naši strategii tak, abychom se podobné blamáži vyhnuli - řadíme se nejdřív podle abecedy. Ovšem v průběhu druhého pokusu to chvíli vypadá, že pro změnu neposkládáme slovo :). Naštěstí, nakonec se dopracujeme k výsledku, dokonce i správnému, takže se můžeme zařadit mezi oficiálně došlé. Byla to taková pěkná a zábavná tečka za celou hrou.

Hodnocení

Musím přiznat, že jednou z věcí, která mi na KN přijde velmi sympatická, je zajištění v cíli. Možnost dát si guláš (byť oproti loňsku jsem slibovaný nárůst v kvalitě nepostřehl), pivo (letos ovšem pouze pro velmi vytrvalé), prohlédnout si v klidu řešení, pobavit se se známými a v neposlední řadě i přespat, dělá z KN společenskou událost, která nemá u jiných šifrovaček obdoby. Díky tomu, že hodně týmů má šanci do cíle i dojít, je to navíc dobrá motivace (na rozdíl od jiných her, kde se z cíle stala abstraktní záležitost, kam se podívá tak max. vítěz, a to ještě když má štěstí).

Další věc, která se mi líbí, je snaha vyjít vstříc těm, kteří buď nemohou, nebo se necítí na to jít na noční hru. Nebo těm, kteří si to chtějí zkusit poprvé. Z tohoto pohledu beru "učitelský přístup" orgů jako výchovný prvek vůči nováčkům a jako hráč jsem ochoten jej respektovat. Přeji orgům, aby se jim podařilo tento charakter zachovat.
ą
Richard Musil,
1. 10. 2009 13:17