Hlavní tepnou hudebního života v Chrudimi se bezesporu v tomto období stává zpěvácký spolek, který, jako jeden z vůbec nejstarších svého druhu v českých zemích (stanovy – německé - schváleny 16. 12. 1856), vznikl zejména z iniciativy J. Klimeše, Em. Pippicha a regenschoriho F. Horálka, pod jménem „Spolek zpěvácký v král. krajském a věnném městě Chrudimi.“ Většina zpěváckých spolků vznikala v Čechách až po vyhlášení tzv. říj­nového diplomu z r. 1860 a po výzvě pražského Hlaholu v r. 1861.

Samostatně vystoupil nově ustavený mužský pěvecký sbor poprvé až 23. 11. 1861 a teprve v březnu 1862 si dává spolek jméno „Slavoj“, podle staroslovanského legendárního bojovníka (RKZ). Je­ho ředitelem a předsedou v jedné osobě je J. Klimeš, protektorem Em. Pippich a cvičitelem zpěvu (sbormistrem) Čeněk Vinař. Slavoj se postupně zapojuje do čilého pěvecko-společenského života celé vlasti. Zúčastnil se v Praze v r. 1862 prvního sjezdu zpěváckých spolků, pěvecké slavnos­ti na Kunětické hoře (15 000 obecenstva) a odhalení desky Karlu Havlíčkovi v Bo­rové. 26. září 1862 zpíval Slavoj v Kladrubech dostaveníčko císaři Františku Josefu I. Vlastní významnou událostí Slavoje bylo svěcení praporu 29. 6. 1863, konané za účasti 19 spolků s 500 členy. Celé město bylo vyzdobeno a bylo přítomno slav­nostnímu ceremoniálu (prý na 7000 osob). Současně byl položen základní kámen k budově reálného gymnázia, konána slavnostní mše, po zkoušce v divadle pě­vecká zábava na Střeleckém ostrově a slavnost byla zakončena plesem. V této době měl Slavoj 85 členů – mužů a podílel se na řadě různých hudebních podniků ve městě, např. koncertech F. Lauba nebo operních produkcích. Slavojem pořádané koncer­ty nebyly jen sborovou záležitostí, ale podstatnou část produkcí vždy vytvářela čísla sólistů a komorních seskupení.

Všeobecný pokles činnosti zpěváckých spolků se časem nevyhnul ani Slavoji, a tak teprve v r. 1874, s příchodem dr. Karla Pippicha, nastává nová éra rozvoje. Advokát K. Pippich (1849 – 1921), syn zakladatele Slavoje Em. Pippicha, vynikl jako zručný klavírista i zdatný zpěvák (basista). Díky Pippichovu obrovskému rozhledu literárnímu i hudebnímu a známostem s význačnými umělci, znamená jeho doba snad nejslavnější epochu dějin chrudimské hudby. Spolu se starostou J. Klimešem a skladatelem A. Hniličkou (sbormistr v letech 1863 – 1872) se pak stává Pippich duší veškerého hudebního života v Chrudimi. Zvýšený rozsah činnosti Slavoje pak vedl v r. 1885 k založení jeho dámského odboru. K nejvýznamnějším hudebním událostem patří v této době mj. např. 10. a 11.5. 1888 provedení Dvořákova oratoria Stabat mater, se sólisty O. Dvořákovou, E. Veselou, Klimešem a Sieglem, pod autorovou taktovkou, nebo Schumannova oratoria Ráj a Peri, s celkovým počtem 200 účinkujících za řízení skladatele Karla Bendla. Přes výborné výsledky tohoto období dochází v r. 1891 k zastavení činnosti Sla­voje. Teprve koncem r. 1896 je činnost Slavoje obnovena, opět v souvis­losti s příchodem nové osobnosti do Chrudimi, bývalého člena pražského Hlaholu Josefa Poslta, ředi­tele chrudimského Průmyslového muzea. „Zpěvácký spolek Slavoj“ byl přeměněn v „Hudební spo­lek Slavoj“ (roku 1898) se třemi odbory: mužský sbor, ženský sbor a orchestrální odbor. Dirigentem orchestru se stal J. Siegl, sbormistry J. Souček a J. Poslt, předsedou zůstal až do své smrti v roce 1900 J. Klimeš, po něm pak dr. K. Pippich. Sbor začíná spolupracovat mj. např. s vynikající koncertní pěvkyní Marií Musilovou (1878 – 1939), dlouholetou osobní přítelkyní skladatele Vítězslava Nováka a první interpretkou řady jeho skladeb, zejména písňových cyklů, která jen v samotné Chrudimi vystoupila asi osmdesátkrát a později se stává čestnou členkou Slavoje, kterému pak odkázala svoji secesní vilu (dnes DDM).

Památná je rovněž spolupráce s Českou filharmonií, která v Chrudimi na počátku 20. století koncertovala téměř každý rok, spolu s účinkováním nebo alespoň pod pořadatelskou hlavičkou Slavoje. Z nejvýznamnějších koncertů zmiňme zejména uvedení Dvořákovy kantáty „Svatební košile“1. prosince 1901 (na oslavu mistrových šedesátých narozenin) pod taktovkou L. V. Čelanského, což byl první případ provedení rozsáhlé sborové skladby na českém venkově za doprovodu České filharmonie. Druhý den nato hrála filharmonie opět v Chrudimi, tentokrát čistě orchestrální program, mj. Hniličkovu symfonickou báseň „Neděle na venkově“. Padesáté výročí založení Slavoje bylo oslaveno hudebním festivalem 27.-28. 4. 1907 opět za účasti České filharmonie (její šesté vystoupení v Chrudimi). Na prvním koncertu zazněla za spoluúčinkování Slavoje mj. Beethovenova Devátá symfonie, kterou řídil V. Zemánek. Na dru­hém koncertu bylo provedeno Dvořákovo oratorium „Svatá Ludmila“ za spoluúčinkování pardubického Pernštýna, řídil Jindřich Souček. Za výjimečnou událost lze označit rovněž provedení Novákovy kantáty „Bouře“ v lednu 1911 v Pardubicích a Chrudimi z podnětu Slavoje, kdy ke spolupráci byly vyzvány pardubické spolky Pernštýn a Ludmila, řídil brněnský R. Reissig a doprováze­la Česká filharmonie. Bylo to současně první provedení skladby po její brněnské premiéře, k plné spokojenosti přítomného autora. Česká filharmonie pak zůstává po řadu dalších let v Chrudimi vítaným hostem.

Až do dokončení stavby Průmyslového muzea v r. 1901, s jeho krásným, prostorným a velmi akustickým sálem, neměla Chrudim pro hudební produkce žádnou vhodnou budovu. Vedle budovy divadla, zněla v Chrudimi hudba zejména v sále Střelnice (po r. 1832, hojně pak po přestavbě v r. 1884), od padesátých let do r. 1879 v hostinci „U arcivévody Ferdinanda“, č.p. 79/1 na hlavním chrudimském náměstí. Po r. 1864 posloužil i sál „Sklepů“ ve „velkém parku“ a od r. 1892 byly konány koncerty i v nově postavené Sokolovně.

Jednou z nejvýraznějších chrudimských hudebních osobností na přelomu 19. a 20. století byl skladatel Ing. Jindřich Souček (1863 – 1940), rodák ze Zámrsku, absolvent reálky a vysoké školy tech­nické v Praze, který byl nejprve inženýrem strojírny v Karlíně, od r. 1890 profesorem a od 1914 ředitelem chrudimské státní odborné školy průmyslové, od 1919 pak i odbor­ným inspektorem ministerstva. Zemřel v Chrudimi. Od mládí projevoval značné hudební nadání (skladatelské pokusy již v 17. letech), podobně jako jeho 2 sestry - pěvkyně, z nichž Anna Součková měla v Chrudimi později pěveckou školu. Od r.1896 do r. 1912 působil jako sbormistr Slavoje, nastudoval a dirigoval řadu koncertů - s Českou filharmonií např.Griegovu kantátu Qlaf Trygvason (1903), No­vákovu baladu Neščasná vojna nebo Dvořákovo oratorium Svatá Ludmila. Po smrti dr. K. Pippicha byl zvolen předsedou Slavoje. Z jeho skladeb jmenujme např. jednoaktovou komickou operu „Provdaná nevěsta“ (volné úsměvné pokračování slavné Smetanovy Prodané nevěsty) na libreto chrudimského profesora Oldřicha Sýkory, jejíž klavírní výtah byl vydán v Praze, dále několik operet (např. na text J. Gallata), sborových písní, kupletů i orchestrálních skladeb (např. Slavnostní předehra z r. 1900, instrumentována později k otevření nového chrudimského divadla v r. 1934 - viz poslech pod fotografií). Jeho Klavírní kvintet e moll (proveden v Chrudimi 1898) byl poctěn cenou Českého spolku pro komorní hudbu v Praze.

Také: https://cs.wikipedia.org/wiki/Jind%C5%99ich_Sou%C4%8Dek

Chrudimský sborový zpěv ve 20. století

Přední místo mezi sbory nejen v Chrudimi, ale i v celém regionu si udržel po celé 20. století Slavoj. Na velkých produkcích na počátku století často spolupracoval s jinými sbory, sdruženými ve „Východočeské pěvecké župě Fibichově“ se sídlem v Pardubicích, která vznikla r. 1905 a jejíž předsedou byl Dr. Karel Pippich.

Od roku 1914 působí v Chrudimi jako varhaník, učitel zpěvu na středních školách a zároveň jako sbormistr Slavoje, Karel Štika, rodák z Turnova, který od r. 1928 působí na řadě míst jako pedagog (Bánská Bystrica, Čáslav), později v Praze jako vysokoškolský profesor. Mj. je autorem řady pedagogických publikací i několika hudebních děl (např. dětská opera „V Krakonošově zahrádce“).

První světová válka, zabrání muzea k vojenským účelům a odchod mnoha členů na vojnu vede k utlumení čin­nosti. 15. června 1920 však již přiví­tal Slavoj v Chrudimi presidenta republiky T. G. Masaryka. V meziválečném období působili vedle K. Štiky jako sbormistři zejména Josef Masopust (1881 – 1958), významný hlasový pedagog, zakladatel Pěveckého sdružení jihočeských učitelů, dirigent Fr. Teplý, Antonín John a Josef Janda. Z nejvýznamnějších akcí tohoto období připomeňme např. „Novákův večer“, pořádaný 2. února 1930, při kterém byl skladatel Vít. Novák zvolen čestným členem (k 60. narozeninám), nebo slavnostní koncert 13. 1. 1932, v jehož programu bylo mj. Sukovo „Pod jabloní“, přenášené třemi rozhlasovými stanicemi (Praha, Brno, Moravská Ostrava). 17. 1. 1937 zahájila činnost také dětská pěvecká sborová škola Slavoje (z počátku měla 311 dětí), kterou vedli J. Mach, M. Minátová-Červenková, J. Gallátová a L. Kadlečková, především pak učitel Vladimír Bříza (1906 – 2004), který takto pokračoval (i jako sbormistr Slavoje) dlouhou dobu i po válce. Již na koncertech 8. - 9. 5. 1937, kdy zazněla Dvořákova Svatá Ludmila s Chrudimskou filharmonií, spoluúčinkovalo vyšší oddělení dětské pěvecké školy ve sboru andělů. 10. 5. 1938 se také konal koncert z díla Emila Axmana, na němž za autorovy přítomnosti promlu­vil o skladateli hudební vědec František Pala.

II. světová válka sice narušila činnost Slavoje, ale odhodlání pokračovat se projevilo zejména na koncertech k výročím skladatelů J. B. Foerstera (1940), A. Dvořáka (1941), B. Smetany (1944) i k 85. výročí Slavoje. Od roku 1939 působí ve Slavoji jako sbormistr K. Židek, který nejprve vedl ženský sbor. Sbor se také začal výrazně podílet na pořádání Chrudimských hudebních pátků. Po osvobození již 10. 5. 1945 zpívá Slavoj na náměstí husitský chorál a do kon­ce roku pak měl dalších 21 příležitostných vystoupení. Po válce působí jako sbormistři K. Židek a A. John, který však brzy z této funkce odchází. V padesátých letech existoval sbor jako „Pěvecký kroužek Slavoj“ při Osvětové besedě. Uskutečnilo se několik koncertů smíšeného i dětské­ho sboru, ale k oslavám 100. výročí v r. 1956 již nedošlo. R. 1960 začíná Slavoj na čas opět pracovat. Uměleckým vedoucím se stal K. Židek, sbormistrem ředitel LŠU Jan Lipavský. Po čtyřech letech však Slavoj umlká a probouzí se k činnosti až v r. 1967, pod vedením VI. Břízy a od r. 1969 za řízení sbormistra K. Židka. Tehdy pracuje pod hlavičkou JKP Chrudim. Období normalizace se sboru dotklo jak v oblasti reper­toárové, tak personální. K. Židek, který mj. Slavoji věnoval některé své skladby – např. smíšený sbor „Svatý Václav, české kníže“, op. 61, odchází po 40 letech práce s chrudimskými sbory z místa sbormistra a nahrazuje ho Dr. Josef Plavec. V listopadu 1977 pak přichází Dr. Svatopluk Kozdera (1929 – 1995), který přijal v JKP místo pro veškerou hudební činnost. Před tím prošel řadou míst (Plzeň – rodiště, Praha, Liberec, Frýdlant v Č., České Budějovice, Hradec Králové), pracoval jako referent na poli kultury, hudební redaktor Čs. rozhlasu i ředitel okresního domu osvěty. Po 25 letech usilovné práce byl vyhnán z hudebního jeviště, pracoval pak v ZVU a dále jako noční manipulant pošt, později onemocněl. V Chrudimi pak působil všestranně 18 let a celou dobu dojížděl vlakem z Hradce Králové. V závěru života několik málo let pracoval jako dramaturg pardubické Komorní filharmonie. Za obrovské pracovní vytížení zaplatil mj. několika infarkty. Od roku 1984 se datuje spolupráce Slavoje se zahraničními sbory, především s pěveckým sborem německého města Havelbergu (trvá dodnes). Během let však sbor ztrácí postupně jak řady posluchačů, tak i nových zpěváků, což je dáno zejména celospolečenskou situací.

Po smrti Dr. Kozdery se sboru ujal Mgr. Jan Stejskal (*1938), tehdy učitel na chrudimské ZUŠ, všestranný hudebník, literát (autor řady dětských muzikálů) i hudební badatel. Při výročí Slavoje v r. 1996 má sbor 57 členů. V letech r. 1998 se stala sbormistryní Eva Kadeřávková (1958 – 2001), mj. vynikající klavíristka – doprovazečka a pedagožka na ZUŠ Chrast, která na sbor blahodárně působila zejména svým muzikantským nadšením a obětavostí. Tato znamenitá žena však v červenci 2001 tragicky zahynula. Pisatel těchto řádků, který pak krátce Slavoj vedl, získal pro tento sbor nového dirigenta, Zdeňka Kudrnku (*1979), tehdy posluchače Pardubické konzervatoře (žák proslulého sbormistra Doc. Vl. Nováka), který později pokračoval ve studiu sborového dirigování u Doc. L. Mátla na Brněnské JAMU. Od té doby sbor prošel výraznou proměnou, která se však citelně podepsala na výrazném početním úbytku členů, což je dnes kompenzováno trvalou spoluprací s hlineckým sborem Signum, který řídí stejný dirigent. Vedle četných zahraničních kontaktů a spolupráce s jinými sbory (např. pražský Hlahol), přispívá takto spojené těleso významně k současnému kulturnímu životu regionu a jeho koncerty jsou poměrně hojně navštěvovány (zejména ve srovnání s 80. léty 20. stol.).

Z dalších významných chrudimských pěveckých těles připomeňme zejména ženský sbor „Smetana“, který vznikl r. 1923 po odtržení části ženského sboru Slavoje s dirigentem K. Štikou, neboť docházelo k neshodám mezi mužskou a ženskou částí, která pracovala pilněji. Sbor byl nejprve zastřešen „Spolkem paní a dívek“, v jubilejním roce B. Smetany 1924 se osamostatnil a přijal jméno „Smetana“. Uváděl i velmi obtížné skladby z tvorby např. J. B. Foerstera (17 děl) nebo L. Janáčka (např. „Zápisník zmizelého“). Na velkých produkcích často spolupracoval se Slavojem. V letech 1930 – 1936 jej vedla M. Kuchynková, po ní pak K. Židek. V lednu 1939 se sbor, pod vlivem předválečných událostí, připojuje i se svým dirigentem zpět ke Slavoji.

Dalším pozoruhodným tělesem bylo „Pěvecké sdružení východočeských učitelek“, které založil r. 1931 Dr. Josef Plavec (1905 – 1979), heřmanoměstecký rodák, proslulý hudební vědec, sbormistr, skladatel a pedagog. Ve sboru zpívaly učitelky z Chrudimi a širokého okolí. Zázemí poskytovala zdejší dívčí škola („Růžovka“). Těleso uskutečnilo mnoho koncertů a zájezdů po celé vlasti, zpívalo několikrát v rozhlase a 3 Myslivečkova nokturna nahrál sbor na gram. desku. Vedle Dr. Plavce zde postupně také působili J. Masopust, M. Kuchynková i K. Židek jako místodirigent. R. 1950 přesídlilo sdružení do Pardubic a v r. 1955 splynulo s „Pěveckým sborem českých učitelů“, čímž vzniká „Smíšený sbor českého učitelstva“.

Z dalších sborů můžeme jmenovat také pěvecký kroužek při dělnickém spolku „Svornost“ a zejména pak různé studentské sbory – např. na učitelském ústavu (J. Masopust), reálném gymnáziu (prof. E. Berka), obchodní akademii (B. Harvánek) nebo z pozdější doby dívčí pěvecký sbor „Jaro“ při střední zdravotnické škole (J. Lipavský). Velkých úspěchů dosahoval také Komorní sbor při LŠU Chrudim, založen r. 1959 sbormistrem a ředitelem této školy Janem Lipavským. V dětském sborovém zpěvu později zdárně pokračovala na této škole Ludmila Štěpánová, mj. dlouholetá sbormistryně heřmanoměsteckého sboru Vlastislav. Sbor s názvem „Lidušky“ pak na počátku 90. let zanikl z vůle tehdejšího vedení ZUŠ. Od této doby není v Chrudimi postaráno o sborový dorost. Z řady různých (spíše nevýběrových) dětských pěveckých těles, organizovaných při základních školách, připomeňme zejména Lyru a Sluníčko, oba sbory založené při ZŠ Olbrachtova. Lyru založila r. 1959 sbormistryně Helena Zetková a vedla do r. 1993, kdy ji vystřídala Ivana Dolanová. Sbor soustřeďoval zejména starší žáky, míval až 85 členů a úspěšně se podílel na chrudimském hudebním životě. Sluníčko (hlavně mladší žáci) založila také Zetková (1971) a vedla do roku 1988, kdy jej předala učitelce Libuši Popelkové. Od r. l996 těleso řídí Kateřina Dalecká. Sbor míval více jak 50 členů. Sdružit předškolní děti zpěvem se dnes také pokouší již dlouholetý soubor „Klíček“ při MŠ Sv. Čecha.

R. 1999 založil dirigent Tomáš Židek smíšený pěvecký sbor Salvátor, jehož jméno je odvozeno od zázračného obrazu sv. Salvátora – Spasitele. Specializuje se zejména na duchovní hudbu, kterou provádí jednak koncertně a občas při liturgii. Sbor, složený hlavně z mladých lidí, si za poměrně krátkou existenci vydobyl četné úspěchy doma i na mezinárodním poli.

Vedle těchto zmíněných vokálních těles působí také nepřetržitě de facto nejstarší chrudimský sbor, Chrámový sbor při arciděkanském chrámu, i jiná církevní vokální tělesa.