Rodiče na DofE expedici

Mezinárodní cena vévody z Edinburghu (DofE) je na naší škole již známý pojem. Program v současnosti plní přes devadesát žáků a počty hodin pohybu, dobrovolnictví i dovedností rychle přibývají. Stejně tak roste i náročnost dobrodružných expedic. Rodiče jsou rádi, že jejich děti dělají smysluplnou činnost a žáci sami, že se mohou rozvíjet. Ideální symbióza. Ale my si řekli, je to super, ale chceme víc. Což takhle nabídnout rodičům, ať si vyzkouší, co zvládnou jejich ratolesti? Tak jsme tedy připravili expedici DofE pro rodiče. Třeba po tomto zážitku pochopí, proč jejich potomci nechtějí ty všechny úžasné věci, jako je jídlo a vybavení, co jim v dobré víře (a často i tajně) cpou do batohů.

Konec října není typický čas pro spaní venku, ale my jsme věřili, že pro rodiče to nebude překážka. A nebyla. V sobotu ráno se i přes deštivou předpověď naše první rodičovská expediční skupina sešla na Bílé v Beskydech. Shodou okolností nás bylo osm, dobrý počet na pořádnou DofE expedici. Čekali jsme na autobus, který nás vyveze na start. Trochu nás zaskočila řidička protijedoucí linky, když nám sdělila, že autobus naším směrem nejede. Naštěstí jsme vypadali tak překvapeně, že paní řidička otočila autobus a vzala nás na slovenskou hranici. Tady jsme se cítili dost bezpečně. Jen kolem konečné linky stály hned čtyři policejní hlídky.

Vyrazili jsme na trasu a cesta nám ubíhala v družném hovoru, protože celá skupina se na sebe velmi rychle adaptovala. Bohužel se předpověď naplnila a začalo pršet. Ukázalo se, že rodiče jsou výborně vybaveni a déšť je nijak nerozhodil. Pojedli jsme poslední borůvky podél cesty, nasbírali nějaké ty houby a přesvědčovali další policejní a vojenské hlídky, že my opravdu nikam neutíkáme a umíme (někteří i obstojně) česky. Jelikož trasa expedice vedla po česko-slovenské hranici, očekávali jsme kontroly i nadále. Déšť sílil. V podvečer, za deště a tmy, jsme dorazili na tábořiště. Začala stavba stanů a přístřešků. To se v dešti ukázalo jako zábavná činnost. Výkřiky „natekla mi voda do stanu“, „na tom kořeni se ti bude spát výborně“, „spí už medvědi?“, „vlci určitě lidi nežerou“… nás bavily ještě dlouho. Nasbírali jsme mokré dřevo a zapálili oheň. Ano, děti, vaši rodiče s přehledem rozdělali oheň v dešti. A protože nakonec přece jen pršet přestalo, mohli jsme opékat špekáčky, usušit boty a vůbec strávit příjemný večer.

Náhle ze tmy auto, reflektory a: „Tady Policie České republiky…“ Po chvíli policisté usoudili, že opékání špekáčků je jediná činnost, která nás zajímá, a v klidu odjeli. Dvacet minut a auto, reflektory a „Tady Policie České republiky…“ Nevíme, proč si jednotlivé hlídky nesdělily, že tady je to v pohodě. Tak zase jsme je přesvědčili svou brilantní češtinou, aby v klidu odjeli. Tohle se opakovalo ještě dvakrát během večera. Noc pak už probíhala standardně, nebo jsme alespoň nikdo žádné další rušení nezaznamenal, pokud nepočítáme nad ránem jelena hlasité zvuky jelena… ať už to v jelení řeči znamenalo cokoli.

Vybavení všech obstálo na výbornou a zima v noci nikomu nebyla. Ráno jsme k připraveným buchtám a kaším přidali i nasbírané houby, pochopitelně v jiné kombinaci - houby šly do polévky. Naplnili jsme tak myšlenku expedice - vytěž les a využij, co příroda nabízí. Poté nezbývalo, než sbalit mokrou výbavu a vrátit se do civilizace.

Cestou dopoledne jsme potkali zase několik policejních hlídek. Jedna se asi ztratila, i když měli mapu. Co bychom pro ně ale neudělali, a tak jsme jim ukázali a vysvětlili, kudy se mají dát dále. Takový DofE dobrý skutek.

Expedice se vydařila. Sešla se výborná parta a jak rodiče, tak učitelé byli spokojení a nadšení. Samozřejmě jsme začali plánovat další akce podobného ražení. Věříme, že toto byl jen začátek. Děkuji všem účastníkům za příjemný víkend

Mgr. Jiří Svoboda, vedoucí DofE na MGP