JEŠTĚ DYVADLO

„Kdy jste byli naposledy šťastní?” S touto otázkou zahájili liberečtí studenti gymnázia Doctrina svoje představení. Představení, ve kterém se snaží poukázat na to, že se všichni někam ženeme, ale nevíme kam. Zbytečně se škatulkujeme a žijeme ve stereotypech. Cílem souboru bylo nazkoušet něco, co by vycházelo z nich samotných. „Začali jsme vést rozhovory a dialogy o tom, co nás v životě štve,” popsala tvůrčí proces jedna členka souboru. Společně vytvořili hrubý rys inscenace, který následně „obalili barvou,” jak dodala. Barva přitom v jejich inscenaci dostala opravdový význam. Původně bílá trička se totiž postupně stala černými. Každý z problémů se doslova otiskl do samotných herců. 

Porota kladně hodnotila především hodnotu, kterou se soubor rozhodl předat. Společenské problémy, které nás sužují, soubor dokázal velmi kvalitně zpracovat do hereckých situací. Slova chvály zazněla i na souhru a jistotu, s jakou představení hráli. Režijní proces byl kolektivním dílem, takže je v představení otisk každého člena souboru. Díky tomu bylo představení velmi autentické.

Lektoři zmínili i některé drobnosti, které by mohly inscenaci pozvednout. Například Anna Benháková mluvila o velmi dobré práci s pohybem. Během choreografií ale doporučila více se zaměřit na autentičnost, která jinak v dalších situacích výborně fungovala. 

Velkou pochvalu soubor obdržel taky za práci s prostorem. Herci hráli na dvou úrovních, což skvěle podpořilo dramaturgii celého představení. Efektivní bylo taky použití barvy, jakožto symbolu tíhy stereotypů, která byla na konci doslova očištěna.

Kateřina Hartmanová, Zpravodaj JEŠTĚDYVADLO