Články‎ > ‎

Vzpomínky na Japonsko

přidáno: 19. 12. 2018 17:33, autor: Pavel Stopa   [ aktualizováno 20. 12. 2018 7:57 ]

Japonský deník (23. 7. 2018 - 6. 8. 2018)


pondělí (23. 7. 2018)

Červencové pondělní ráno bylo zalité sluncem, které probouzelo ospalý Jablunkov. Kapky rosy se na trávě třpytily jako perly, které se neustále zmenšovaly kvůli ostrým paprskům slunce. Náš výlet nezačal ničím jiným než odjezdem na letiště. Na letišti ve Vídni jsme byli odbaveni, seznámili jsme se s naší slovenskou doprovázející a už se čekalo jen na letadlo. Letěli jsme tím největším dvoupatrovým letadlem, které létá… Airbus A380 s aerolinkami Emirates, takže let utekl vcelku rychle. Po skoro 6 hodinách letu jsme dorazili do Dubaje, kde jsme počkali na další asi 10hodinový let do Narity, malého města v okolí japonského Tokia.


úterý (24. 7. 2018)

V úterý večer na nás v Naritě čekal již připravený autobus. Šok mezi klimatizovaným letištěm a rozpálenou venkovní teplotou byl dost znatelný, a proto jsme rychle naskákali do klimatizovaného autobusu a jeli se ubytovat do hotelu. V hotelu na nás čekala již připravená večeře v podobě švédských stolů, takže si každý přišel na své. Po 16hodinovém letu se 7hodinovým časovým posunem jsme byli dost KO, takže si každý zalezl do svého pokoje a šel spát.


středa (25. 7. 2018)

Druhý den začal snídaní v nejvyšším patře našeho hotelu. Po snídani jsme si oblékli KWN trička a šli do sídla firmy Panasonic, které bylo nedaleko našeho hotelu. Po zahájení programu následovaly společné seznamovací aktivity, jako například výměna vizitek a pak následné rozhodování a přemýšlení o celém světě. Čeho si vážíme, co bychom mohli a chtěli změnit, jak naši Zemi vnímáme a jak se k ní chováme. Po obědě jsme se jeli podívat do showroomu Toyoty, kde jsme měli možnost vyzkoušet si některé z paralympijských sportů, otestovat náš postřeh, podívat se na 4D sestřih závodních aut, zajezdit si v simulátoru  závodního auta, popovídat si s robotem a zhlédnout nejnovější modely Toyoty. Po Toyotě jsme se vydali na typický japonský festival, kde byla doslova hlava na hlavě.

Každá pravá japonská restaurace má před vchodem voskové modely jídel, které podává. A my nedostali jinou možnost než si vlastnoručně vyrobit umělý hlávkový salát a obalit do voskového trojobalu 2 už předem připravené kousky jídla.


čtvrtek (26. 7. 2018)

Třetí den nezačal ničím jiným než snídaní. Po snídani v Panasonic centru byly připraveny fotky z předešlého dne, magnetové tabule a stoly s diktafony, které měly za úkol nahrávat naši diskusi. Ukázali jsme si fotky našich škol a míst, kde žijeme, a řekli, na co jsme hrdí a za co se stydíme. Sepsali jsme to všechno na tabuli a začali tvořit závěrečnou prezentaci na téma lepší život lepší svět. Po náročném zapojování mozku, ať už na přemýšlení nad angličtinou nebo lepším světem, jsme si dopřáli oběd s dezertem. Po obědě jsme se vydali do jednoho z nejmodernějších domů, ve kterém jsme si mohli na vlastní kůži vyzkoušet, jak vypadáme například s knírem nebo jakou kabelku máme zvolit k dnešnímu outfitu. Po ukázce jsme naskákali do autobusu a jeli na Tokio Tower. Z věže byl nádherný výhled na celé Tokio, což můžeme dalším návštěvníkům určitě doporučit.


pátek-sobota (27.-28. 7. 2018)

Čtvrtý a zároveň poslední den programu KWN byl pojat slavnostně. Všichni účastníci byli oděni v typickém oblečení dané země nebo ve společenském ošacení. Nejprve jsme si nanečisto vyzkoušeli příchod, řeč a odchod z pódia, aby vše bylo dokonalé. Po zahájení konečného finále byla vždy přivolána daná skupina, která následně odprezentovala svou prezentaci o lepším zítřku. Mladší děti pracovaly s velkou celosvětovou mapou a větší s powerpointem. Poté co děti odprezentovaly své návrhy, jsme se mohli pustit do předávání cen. V kategorii menších dětí, tedy primary, zvítězil thajský snímek A message dětí z Anuban Saraburi School. U starších dětí v kategorii secondary se absolutním vítězem stal tým amerických studentů z Val Verde High School se svým filmem Stitched love. Po společném fotu jsme se se všemi rozloučili, vrátili na pokoj, udělali poslední fotky s krásným výhledem na Tokio, sbalili se a odjeli v našem případě se soukromým řidičem do Narity, kde jsme měli předem domluvený nocleh. Po odložení kufrů jsme se vydali na menší prohlídku městečka, kde jsme narazili na krásnou domácí čajovnu, do které jsme se nemohli nepodívat. V čajovně nás obsloužila milá 70letá stařenka, která neuměla ani slovo anglicky, což byla celkem sranda. Naštěstí ale zanedlouho přišel její manžel, který vlastnil malý obchůdek s tenisovým vybavením. Akční pán hned přinesl tablet s google překladačem, díky čemuž jsme se nakonec dorozuměli. Po milém posezení s japonskými důchodci jsme se vydali na ubytovnu, to jsme ale nevěděli, co nás čeká venku. Přírodní dešťová sprcha. Chodili jsme z obchodu do obchodu a čekali, než aspoň trochu ustane déšť, jenže neustál… Byl jen horší a horší… Když jsme se konečně dostali na ubytovnu, byli jsme mokří od hlavy až k patě. Osprchovali jsme se, ulehli a usnuli.




neděle (29. 7. 2018)

PÁTÝ DEN, aneb začátek dobrodružství

Hned z rána pro nás přijel pán z půjčovny, u které jsme měli zarezervováno auto. Odvezl nás do půjčovny, naložil campingové vybavení a mohli jsme se vydat za dobrodružstvím. První zastávkou byla pláž u břehu Pacifiku. Pláž nebyla úplně čistá, takže jsme vlezli do vody jen po kolena a jeli dál. V pozdních večerních hodinách jsme projížděli i takzvaně vyhaslou Fukushimou. Celkem nepříjemný pocit zde projíždět. Všechno kolem bylo takové mrtvé…


pondělí (30. 7. 2018)

Po první společné noci strávené v jednom autě jsme si dali snídani v samoobslužném SevenEleven, který byl skoro na každém rohu. (Netvrdím, že spaní bylo nějaké růžové, ale když jste usnul mezi prvními, dalo se to :).) Ve městě Matsushima jsme navštívili nádherný přírodní park s mostem přes moře a historickým dřevěným chrámem z počátku 9. století a přestavěného ve století 16. Po namáhavé procházce rozlehlým parkem jsme si dopřáli koupání v Pacifiku. Moře nebylo ideálně průzračné, ale okoupat se v něm dalo. O kousek dál jsme objevili ještě hezčí a čistší pláž. Tady jsme se už bohužel nekoupali, neboť vlny byly příliš silné a nebezpečné. Byla by škoda nevyužít tak krásného místa, a proto jsme si hned za zábranou na zpomalení případné Tsunami rozložili campingové vybavení, zalili instantní nudle a pojedli. Po večeři jsme se shodli, že by se hodila sprcha, tím pádem jsme si na cestě vyhledali termální lázně. Překvapení, které asi nikdo z nás nečekal, bylo, že do takzvaného onsenu se nechodí v plavkách, takže zbytek si můžete domyslet sami…:)



úterý (31. 7. 2018)

V úterý jsme se hned z rána vydali do Kesennumy, města ležícího 130km na severovýchod od Sendaie. Moc obyvatel teda neměla, ale byla vidět snaha o obnovení po tragédii tsunami. Stavili jsme se do japonského květinářství a obchodu. Cestou z obchodu jsme se projeli po jednom z mohutných mostů a zamířili na pěstitelské pole s rýží. Vyfotili jsme se s autem v pěkném zeleném prostředí a jeli dál. Po zákroku pana učitele do mého rozhovoru s Petrem jsme při výjezdu z tunelu nechtěně najeli na obrubník a odřeli poklici auta. Co se dalo dělat… Jelo se dál… Náš cíl byl původně někde jinde, ale nakonec jsme zakotvili u krásných přírodních vodopádů. Voda byla pěkně teplá, tak jsme se aspoň mohli okoupat. Vodopády byly vysoko v kopcích, kam vedla úzká strmá cestička. Takže cesta byla celkem adrenalin, ale ten výhled stál za to. K večeru jsme se zastavili u dalšího japonského (budhistického) chrámu, kde byly i samoobslužné nákupní krabice. Prostě když se vám něco líbilo, vzal jste si to a peníze jste nechal na místě k tomu určeném... Když zapadlo slunce, zastavili jsme se do restaurace. Jako vždy jsme dostali navlhčené ubrousky a vodu. Kluci si dali ramen a já rýži s nějakými neidentifikovatelnými věcmi, ale bylo to celkem chutné.


středa (1. 8. 2018)

Co víc si přát než rozlepit oči a skočit hned do moře? Tentokrát už ale do Japonského… Po sprše jsme se vydali opět a zase k moři. Pan řidič toho v noci moc nenaspal, proto jsme mu dopřáli chvilku času v autě a já s Petrem jsme šli k vodě. Písek byl tak žhavý, že nás ještě večer nohy štípaly. K večeru jsme parkli někde u lesa, vytáhli vodu, vařič a připravili si jak jinak než japonské instantní nudle. S plnými břichy a vypálenými ústy jsme šli spát, jelikož následující den nás čekalo brzké vstávání.


čtvrtek (2. 8. 2018)

Čtvrtek ráno. Budíček 3:00. Odjezd autobusu nahoru 3:30. Na Mt.Norikura 2 716 m n. m. a 130km pod Naganem nás čekal přenádherný východ slunka. No teda řeknu vám, hezčí jsem ještě neviděla. Není potřeba slov. Fotky mluví za vše.

Po návratu jsme se nasoukali do auta a snažili se aspoň trochu zmenšit náš spánkový deficit z předešlé noci. Po dlouhé jízdě jsme dorazili do typicky japonského domečku, kde jsme strávili následující noc. Před spaním jsme se ale ještě prošli krásnou večerní vesničkou pod Fuji, kde jsme si také dopřáli večeři v restauraci.







pátek (3. 8. 2018)

Následující den jsme se vydali na šlapadla na jezeře Kawaguchiko s výhledem na Fuji, která bohužel stejně byla pod mrakem. Následovalo druhé jezero - Saiko. Po Saiku jsme se zastavili do takové moderního burger shopu. Lepší burger jsem neměla… S plnými břichy jsme stoupali výš a výš. Zašli jsme se podívat na jeden z balkonů obchodu a pozorovali stále zalezlou Fujinu. Po setmění jsme se pustili opět do vaření. Tentokrát jsme si připravili japonské špagety s omáčkou, kuřecím masem, párečky a sýrem. Mňamka.




sobota (4. 8. 2018)

Dostali jsme tip na takzvanou Pagodu Chureito s krásným výhledem. Byla postavena jako vzpomínka na oběti válek. Vyšlapali jsme spoustu schodů v příšerném vedru a vlhku, ale výhled stál za to. Sice byla Fuji stále za mraky, ale výhled byl i tak pěkný. Na cestě do Tokia jsme se stavili do italské restaurace. Pan učitel se hecnul, a tak nás dokonce dvakrát provezl slavnou křižovatkou Shibuja - nejrušnější z 23 čtvrtí Tokia, Ginzou, nejluxusnější nákupní destinací na světě a mnoha dalšími známými částmi Tokia. Vidět tolik lidí najednou je vážně zážitek. Blikne-li na přechodu zelená, stovky, možná i tisíce lidí se rozuteče do všech stran a vy nevíte, kam se dívat rychleji. Bikne-li červená, davy lidí zmizí ze silnice do pár vteřin a vy nemáte ponětí, kde se tolik lidí najednou podělo. Po setmění jsme jako obvykle hledali místo na spaní. Jeli jsme, jeli a najednou se ocitneme někde v polích. Vypadalo to, jako bychom byli mimo civilizaci. Po úzké cestičce mezi plantážemi rýží jsme jeli dál a dál, neboť jsme se neměli kde otočit. Odněkud se navíc ozývaly zvuky. Možná to byl medvěd, možná ne… Kdo ví… Samozřejmě se tato už tak dost strašidelná chvíle neobešla bez hororových historek… Co víc si přát…




neděle (5. 8. 2018)

No nakonec všechno dobře dopadlo a my se naposled probudili v Japonsku. Poslední den se začíná. Po probuzení jsme se snažili dát auto do původního stavu a vyrazili do Narity. Když už jsme tam opět byli, museli jsme opět a zase navštívit naše staré dobré japonské kamarády v důchodovém věku. Dali jsme si domácí zákuseček, rozloučili se a mohli jet vrátit auto. V půjčovně měli naštěstí sprchu, která po asi 4 dnech ve 36°C a 90% vlhkosti opravdu bodla. Odvezli nás na nejbližší vlakovou stanici a jeli jsme jednu zastávku na letiště. Na letišti jsme se odbavili a měli nějakou tu volnou hodinku do odletu. Většina loučení je smutná a mezi ně se řadí i moje loučení s Japonskem. Domů se mi ani moc nechtělo. Let mi zase utekl jako voda i přes 5hodinové čekání na Dubajském letišti. To výborné jídlo a celkově služby v letadle byly vynikající. Doporučuji 10/10. :) Po přistání ve Vídni jsme byli šťastně dovezeni domů. Plní zážitků a prožitků z poznání destinace, ležící na opačné straně polokoule, a hlavně vděční za to, co se předešlých 14 dnů stalo. A takhle se náš výlet do Japonska končí…



Děkuji lidem, které jsem měla tu možnost potkat a doufám, že jsme se neviděli naposled. Děkuji těm, kteří mě vůbec pustili a dovedli mě k něčemu tak neuvěřitelnému. Děkuji všem, kteří jakkoli pomáhali zrealizovat tento trip a dovést ho k dokonalosti. Účastníkům děkuji za to, že mě s sebou vůbec vzali a měli tu trpělivost to se mnou vydržet. A to největší díky patří panu učiteli, neboť bez něho by nebylo nic.


DĚKUJI ZA PŘEČTENÍ, pěkné svátky a mějte se hezky :-)


Pár dalších fotografií tady.


Napsala Izabela Heczková (8.B) :-)

Comments