Kronika‎ > ‎

Přespání vlčat na srubu

přidáno: 25. 11. 2018 14:54, autor: Josef S
"Toho večera uléhali Jiřík a Vilík s myslí vzrušenější a radostnější než kdy jindy. To byl začátek!", tak skončila kapitola z knihy od Jaroslava Foglara před usnutím dětí ve srubu. Byl to konec prvního dne po dočtení jedné kapitoly u několika svíček před jejich zhasnutím.

Ten den se odehrálo mnoho, prvním překvapením výpravy bylo, když jsem dorazil v 16:00 do klubovny a ze 7 vedoucích v oddílu zde čekal pouze Sedli, naopak zde bylo 12 vlčat natěšených a nabalených na výpravu. Všichni vedoucí se postupně omlouvali a vlastně jsem přestal počítat, kolik nás (vedoucích) jde. Naštěstí se objevil Vítek, který musel sice v sobotu do práce, ale velkou pomocí bylo, že zajel zatopit do srubu, kde jsme měli připravené teplo jako v udírně a autem jsme po přesunu na srub pohodlně zajeli nakoupit. Odpadly tedy alespoň některé starosti.

Nejprve však proběhla hra v klubovně v rámci schůzky, aneb výprava na severní pól se zavázanýma očima poslepu, dále organizace a přípravy vybavení k výpravě a následný odchod zabrali alespoň hodinu času. Následně jsme vyrazili pěšky přes město směrem do srubu Pod Horou, kde jsme si složili věci, rozbalili karimatky a spacáky.
Vlčata hrála po vybalení se Sedlim deskové hry, sedm draků tuším, a my s kuchaři jsme se pustili do příprav večeře. Uvařili jsme rajčatovo-zeleninovou omáčku v jednom hrnci se špagetami. Špagety jsme posypali sýrem a čerstvě nakrájenou bazalkou. Následovalo mytí nádobí a ešusů a nakonec již výše zmíněné čtení příběhu z knihy. V plánu byla drobná scénka, nicméně vzhledem k počtu vedoucích byl program okleštěný.

V sobotu ráno tři kluci se mnou vyrazili nakoupit čerstvý chléb a párky do polévky. Jednalo se o ranní proaktivitu, kdy kluci již načali ožívat a rušit noční spánek před budíčkem, kdy ostatní ještě spali. Tak jsem je hned zapojil do programu dne. Po návratu jsme všichni posnídali chleba s máslem a marmeládou jahodovou / povidly. Povidla kupujeme proto, že mají jeden z nejvyšších podílů ovocné složky z dostupných ovocných produktů v obchodech.

Následně jsme uklidili a vyrazili bez spacáků a karimatek směr za Bratrušín na stejné místo, kde jsme vařili oběd, zde si děti vyzkoušeli rozdělat oheň za počasím stížených podmínek, bez limitu použitých sirek. Jedná se o završení měsíčního program schůzek zaměřeného na rozdělávání ohně. Jednomu šikovnému vlčeti - Márovi, se podařilo oheň rozdělat a udržovat dostatečně dlouhou dobu na to, aby se přepálil natažený lněný provázek nad ohněm. Největší výhodou, z mého úhlu pohledu, byla správně vybavená KPZ, odkud Mára použil suchou březovou kůru.
Během dne totiž poprchalo a místy i občas foukalo, bylo všude mokro a suché dřevo bylo téměř nemožné v lese najít. Nicméně kluci měli přístup k nalezenému poraženému kmenu břízy bělokoré, odkud si mohli natrhat libovolné množství kůry pro zapálení ohně. Jedno vlče prochladlo, proto jsme jej ohřívali u prvního rozdělaného ohýnku, postupně se k němu přicházela ohřívat i ostatní vlčata.

Hned po pokusech jsme vyrazili nejkratší cestou zpět do srubu, aby se vlčata zahřála, kde také dostala teplý čaj. Následně jsme vařili oběd. Pří přípravě oběda a večeře předcházejícího dne pomáhali tři kluci - Mára, Pepa a Luboš s topením a okrajováním brambor, atd. Ostatní mezi tím chvíli hráli venku modifikovanou - taktickou vybíjenou na krále, šaška a poddané. V tuto chvíli dorazil Vítek z práce nám pomoci s obědem, pomohl jak s vařením, tak s jeho konzumací, zejména proto, že jídla bylo nakoupené větší množství, než co jsme stačili či dokázali sníst. K obědu byla bramborová polévka s párky a chlebem. Dopolední svačinu si někteří snědli před odchodem ze srubu na rozdělávání ohně, jiní si horalku nechali jako odměnu až po ohýnku. Na odpolední svačinu bylo jablko. Po obědě následovala chvilka odpočinku, umývání ešusů, a úklid na srubu.

Vítek se rozloučil, jel domů a my se Sedlim a vlčaty douklízeli srub, odnesli odpadky do kontejneru a vyrazili ke klubovně předat děti rodičům s pytlem ztrát a nálezů v ruce, o které se již z vlčat nikdo nehlásil. Dorazili jsme s drobnějším zpožděním vzhledem k časové náročnosti úklidu a již zmíněnému menšímu počtu vedoucích. U klubovny si většinu ztrát a nálezů rozebraly rodiče, stejně tak, jako děti byly předány v pořádku.

Einstein




Comments