Kdo jen chvíli stál, dnes už stojí opodál!

Reakce Miroslava Pivody na Zlatuškův komentář v diskuzi na Aktuálně.cz (http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/tenaruv-blog.php?itemid=7277)

ohledně systému umělé inteligence OLS českého vědce doc. Václava Poláka

Název článku vyjadřuje metaforické, nadčasové (tj. nepoliticky motivované) sdělení o dopadech exponenciálního vývoje (který snad směřuje do bodu tzv. singularity v roce 2045). Nepleťte si prosím název článku s dobovými politicky motivovanými hesly typu „Ten kdo stojí na chodníku, nebuduje republiku!“. V dobách socialismu bývalo i hůře. Například po ruské invazi v roce 1968, které předcházelo tak zvané Pražské jaro, bylo v Českém rozhlase na nějakou dobu zakázáno hrát lidovou píseň „Přijde jaro, přijde“, aby snad něco nepřipomínala. Když jsem četl internetové diskuze jako reakce na můj původní článek, uvědomil jsem si, že Polákův případ navodil zároveň příležitost informovat mladší generaci i o životě za socialismu a přechodu ze socialismu do kapitalismu v českém vědeckém prostředí.

 

Na serveru Aktuálně.cz byl zveřejněn dne 5.8. 2009 můj první článek „Rok 2045: Děkujeme, odejděte! Ale co do té doby?“ (http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/tenaruv-blog.php?itemid=7277). V rámci diskuze jsem na tomto blogu uvedl odkaz i na můj druhý článek „Poprava české vědy rukama odborníků - případ Systému OLS“, tehdy umístěný jen na mé webové stránce (http://www.miroslav-pivoda.com-a.googlepages.com/poprava%C4%8Desk%C3%A9v%C4%9Bdyrukamaodborn%C3%ADk%C5%AF-p%C5%99%C3%ADpadsy). Následně se na Aktuálně.cz objevil názor čtenáře (pod přezdívkou Emissary). Na něj reagoval profesor Zlatuška. Reagoval ovšem jen jako protřelý politik, nikoliv vědec, a přiložil i plný text svého posudku na moje a Polákovy práce z července 1990. Posuďte níže.

Vyjádřím se ke Zlatuškovi, ale nejprve uveďme výňatek z předchozí diskuze na internetu.

 

1. Výňatek z diskuze na Aktuálně.cz

Emissary napsal(a):

Skvělé pane profesore, Doc. Poláka mi je samozřejmě líto, takto by neměli končit skvělí vědci. Tušil jsem, že s prof. Zlatuškou není něco v pořádku. Četl jsem jeho životopis. Světlá a rychlá kariéra, žádna vada charakteru. Úspěšný vědec, politik, zastupitel, zásluhy na MU v Brně. Vynalezl to, co již vynalezeno bylo – textový editor. Nedůvěřuji vědcem, kteří nejenže mluví do politiky, ale i politiku dělají.

K té UI. Až ji vložíte do nějakého androida, nezapomeňte na základní příkaz: pomáhat a chránit stvořitele – tedy člověka. Chytřejší být může, s tím se každý rozumný jedinec vypořádá. Měl by být navržen asi tak nějak, jako Dat v StarTreku – Nová generace.

Přeji nejen Vám, ale všem, kteří se na projektu dělají, hodně štěstí. Jistě se to podaří, jediné co není zcela jisté, že to bude jak předpokládáte datování.   06.08.2009 12:47:28

jirizlatuska napsal(a):

Emissary: tesi mne, ze si veci temer dvacet let stare jeste nekdo pamatuje (doc. Polak byl opravdu skvely vedec. Tradovala se o nem i historka, ze na bazi matematicke logiky dokazal spravnost marxismu-leninismu). Svuj posudek na "vyzkumnou praci" mam i po promlcecich lhutach, stale se zvetsujici pameti harddisku maji neco do sebe. :-) Prikladam nize (svorkove zavorky vyznacuji text v kurzive) ve dvou castech. Oponovanou praci jsem v elektronicke podobe nemel, ale temer dvacet let uz od te doby uplynulo a pokud by skutecne OLS byl takovym prulomem do vedy a ekonomiky, jiste bychom o tom uz v nejakych aplikacich slyseli. Zastavit svetovy pokrok v silach docenta na periferni univerzite by opravdu nebylo byvalo (tedy pokud by to opravdu takovy prulom byl): Posudek na výzkumnou zprávu „Využití umělé inteligence ve strategickém plánování podniku“} …

Plný text třístránkového Zlatuškova posudku ze dne 9. července 1990 není zde uveden, naleznete ho v diskuzi na http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/tenaruv-blog.php?itemid=7277.

 

2. Poznámky ke Zlatuškově posudku (z července 1990)

Chtěl jsem sám zveřejnit Zlatuškův první posudek, ale ten bez výzkumné práce, kterou komentuje, je pro čtenáře téměř bezcenný. Navíc se hodně dotýká mé práce a já zde chci hovořit o osobě a vědeckém díle Václava Poláka, nikoliv o mé osobě. Svůj případ zveřejním až později a domnívám se, že by mohl být snad i zajímavější než případ tří studentů Fakulty stavební VUT Brno, kteří se téměř dvacet let soudí s někdejším tamním předsedou komunistické strany. Můj první soud se konal až v dubnu 2009 a doufám, že je to teprve začátek dalšího procesu. Pak bude skutečně o čem psát.

Budu zde tedy reagovat jen na ta fakta, která se bezprostředně souvisejí s Polákovou prácí.  Zlatuškův posudek neprošel na VUT Brno nikdy řádnou oponenturou, kde bych mohl ve vědecké diskuzi vyvrátit jednotlivé námitky (odkazující na konkrétní stránky textu mé výzkumné zprávy). Posudek byl od Zlatušky vyžádán jen jako kompromitující materiál na moji osobu, abych mohl být jedním mimořádně schopným podvodníkem nakonec vyhozen z VUT Brno. Svým arogantním posudkem poskytl Zlatuška místním podvodníkům velmi silnou zbraň. Samozřejmě, musím objektivně dodat, že nebýt zvláštních polistopadových mocenských kombinací roku 1989/1990, posudek sám by k tomu nestačil. O těchto událostech napíši až později, protože je to na celou knihu a nikoliv jen internetový článek, který navíc věnuji doc. Václavu Polákovi. 

Mé vyhození z VUT Brno souvisí s Václavem Polákem tak, že tím ztratil v každodenním životě velmi nepraktický Polák organizátora pro výrobu a rozesílání svých publikací do zahraničí (viz Příloha 1) a výpomoc v dalších výzkumných aktivitách. A také já osobně jsem už nemohl pokračovat v návrhu aplikací Polákova systému, o které byl ve světě zájem (tzv. OLS-expert pro podnikatelské strategie). Moje žádost o výzkumný grant pro tento účel (ze dne 13. 11. 1990) byla na VUT Brno zamítnuta.

 

Vybral jsem po dvaceti letech ke svým komentářům jen dva Zlatuškovy omyly, (1) a (2), a drsný závěr jeho posudku (3). Nejprve ujasním kontext. Polákův systém umělé inteligence byl koncipován tak, aby mohl pracovat i s metaforami a vágně formulovanými sděleními. To je při rozhodování podnikatelů i manažerů velmi důležité, protože přesné informace v podnikání zpravidla chybí. Kdyby pro všechny podnikatele byly všechny relevantní informace kdykoliv dostupné, nikdo by z nich nikdy nemohl získat žádnou konkurenční výhodu. A tak tomu evidentně není a ani nebude. (Například zakladatel Hotmailu, podnikatel Juvertson, zpochybňoval roli přesných finančních predikcí - dle diskontovaných peněžních toků. Řekl o svém investičním rozhodování něco ve smyslu: „Přemýšlím vždy, zda má nový byznys potenciál se nabalovat jako sněhová koule. Teprve pak do toho byznysu investuji.“ Metafora „sněhová koule“ je sice nepřesným, ale pro podnikatelské rozhodování užitečným vodítkem.)

 

1. Ve své výzkumné zprávě z roku 1989/1990 jsem pro manažery záměrně použil metaforickou formulaci „Kdo jen chvíli stál, dnes už stojí opodál!“ Tím jsem upozornil na možné důsledky z exponenciálního vývoje (a tedy nutnosti spěchat ve výzkumu Polákova systému OLS a jeho aplikacích, pokud chceme udržet náskok a světové vůdcovství v tomto zajímavém projektu). Informatik Zlatuška ovšem pohotově zařadil můj výrok jen mezi dobová hesla socialismu.

 

2. Podívejme se také blížeji na mýtus přesnosti z pohledu informatika Zlatušky. Začnu zeširoka, ale posléze se vrátím k podstatě věci.

Protože vyučuji v Česku předmět Inovace, sleduji přes internet bedlivě, co se o inovacích učí na prestižní americké Singularity University. A to, co se dozvídám o obsahu výuky na Singularity University, mne také mimochodem ujišťuje o správnosti postupu doc. Václava Poláka před dvaceti lety. Využívám ke sledování Singularity University také blogů tamních studentů. V den prvního zveřejnění mého prvního článku („Rok 2045: Děkujeme, odejděte! Ale co do té doby?“ na Aktuálně.cz, dne 5. srpna 2009), jsem se z blogu studenta Sam Zaid (v 10:02 hodin) dozvěděl o předpovídané další vlně v umělé inteligenci a znalostních systémech založených na selském rozumu (common sense knowledge systems), které přijdou snad v dalších 5 až 15 letech. http://singularityu.org/20-students-20-days/2009/08/sam-zaid-0723-lecture-day-at-su/. Všimněte si prosím velkého rozptylu u uvedeného odhadu 5 až 15 let pro budoucí software (na rozdíl od dosud poměrně přesně vycházejících předpovědí o vývoji hardware). Velká přesnost vyjadřování samozřejmě patří k vědecké práci, ale jen tam, kde to má opodstatnění a praktický smysl.

Ve své výzkumné práci z roku 1989/1990 jsem z americké knihy (Harmon, D. – King, D.: Expert Systems. New York, J. Wiley 1985) citoval tehdejší předpověď budoucího vývoje expertních systémů ve formě grafu (viz Příloha 2).  Poněvadž si autoři předpovědi uvědomovali velkou vágnost svých předpovědí („plus mínus autobus“), načrtli v grafu dvě mořské vlny s přepadávajícím vrcholem. Američtí autoři tam samozřejmě mohli dát jakékoliv jiné ilustrační objekty, protože vůbec nešlo o matematiku. Ovšem Zlatuška (zřejmě na objednávku co nejvíce mne a Poláka poplivat) si ve spěchu ani nevšiml, že cituji někoho úplně jiného, a ze své profesní omezenosti matematika-informatika mne začal poučovat:

„… vzbuzují spíše dojem scénáře k představení Divadla Járy Cimrmana, než text výzkumné zprávy SPEV (zlatý hřeb v tomto ohledu je graf na str. 31, kde autorovo grafické znázornění „dvou vln“ jde tak daleko, že první půle roků 86 a 93 mají nejednoznačné funkční hodnoty v tomto grafu vynesené – nejspíš ve snaze o skutečně expresívní znázornění těchto vln coby něco jako mořský příboj, včetně očekávaného poklesu v dopadu velkých znalostních systémů v létech 95 – 97, což snad budou léta počátků vystřízlivění ze zpráv podobných posuzované...).“

Domnívám se, že tato moje analýza Zlatuškova posudku dává dobrý vhled do velmi podjatého stylu oponentního řízení v Česku (a možná i vhodného tématu pro zmíněné Divadlo Járy Cimrmana).

 

3. V závěru svého posudku Zlatuška uvádí: „Celou práci považuji za výjimečně slabou a neváhal bych přímo s použitím označení za šarlatánskou.“

Celý Polákův projekt umělé inteligence OLS bylo možno naprogramovat na počítači. Proto by v normálním civilizovaném světě nemohl nikdy beztrestně označit Zlatuška Polákovu koncepčně novou práci za šarlatánství. Co funguje na počítači, nemůže být jen Polákova intelektuální chiméra! O tom by mohl nejpřesvědčivěji pohovořit někdejší Polákův programátor Ing. Leoš Továrek (tehdejší specialista na IDMS databáze). Domnívám se, že by to Továrek stále ještě mohl udělat a ukončit tak definitivně moji zdlouhavou diskuzi se Zlatuškou (která měla pokračování ještě i v roce 2001). Je tady ale jedna okolnost, která by tomu snad mohla zabránit. Totiž, v dobách komunismu nebyl Polák zcela politicky rehabilitován: Polákův programátor Továrek byl na Slovenské akademii věd v Bratislavě formálně veden jako Polákův šéf a Polák jako Továrkův podřízený! A jak jsem si v dobách komunismu stačil všimnout, začal se programátor Továrek dle svého formálního postavení šéfa vůči vědci Polákovi skutečně i chovat. 

 

3. Osobnost vědce doc. Václava Poláka

„Co je císařovo, dejte císaři, co je Božího Bohu“

Dne 6. 8. 2009 Zlatuška na blogu Aktuálně.cz zlomyslně píše: „doc. Polak byl opravdu skvely vedec. Tradovala se o nem i historka, ze na bazi matematicke logiky dokazal spravnost marxismu-leninismu“.

O vědeckém důkazu správnosti marxismu-leninismu jsem se dozvěděl až po smrti Václava Poláka. K plnému porozumění této události je opět třeba znát kontext. Polák vytvořil tento dokument až po svém vyhazovu z univerzity jako psychicky zcela zlomený člověk. Polák doufal, že mu to umožní návrat na univerzitu (z tehdejší pozice vrátného v podniku ČSAD). Polákův dokument nebyl určen vědecké komunitě, ale tehdejším komunistickým papalášům. Tragické je to, že ačkoliv se tím Polák společensky velmi ponížil, přesto mu to tehdy vůbec nepomohlo. Jak je možné, že osvědčený postup pokřivení vlastní páteře v jeho případě nezabral? Musím mladším čtenářům zde připomenout, že tehdy (tj. po roce 1968) brali členové Komunistické strany své členství ve straně již jen jako podnikatelskou příležitost, nikoliv jako úsilí o implementaci ušlechtilé ideologie sociální spravedlnosti. A Polákův dokument mohl tento druh lidí přímo vyděsit.

Český vědec Václav Polák nebyl nezávislým supermanem jako je jím dnes anglický vědec Stephen Wolfram (http://www.stephenwolfram.com/publications/recent/aps2007/). Prostředí, ve kterém Polák žil, Wolframům postup (být vědcem a současně podnikatelem) zcela vylučovalo. Ano, ve společenském směru byl vědec Polák skutečně slaboch. Ale v tomto směru se ukázal jako slaboch také nejlepší český vytrvalec všech dob, Emil Zátopek. Také Emil Zátopek si zhusta sypal popel na hlavu na stránkách Rudého práva (tj. oficiálního tisku Komunistické strany) asi tak v létě roku 1973. Všiml jsem si, že v současné době má co ze své historie vysvětlovat i Karel Gott (http://www.super.cz/bulvar/hvezdne-kauzy/33644-karel-gott-na-dovolene-utekl-pred-spinou-a-hned-prisel-o-kufry.html). Ten se ale určitě ubrání sám, já se zde zastanu jen Václava Poláka.

Polák se svou zvláštní osobností (a celoživotní sexuální impotencí) nesnášel stresové situace. Sám mi líčil některé své kuriózní zážitky z jeho povinné základní vojenské služby, která byla na stresové situace bohatá. Později jsem s ním učinil i já podobnou zkušenost. V září roku 1989 jsem Poláka informoval, že jsem poslal stížnost na Krajský výbor Komunistické strany (KV KSČ) v Brně. Stěžoval jsem si tehdy na komunisty na svém pracovišti, že mi nepovolili vědeckou atestaci. Hovořil jsem s Polákem o této události, před kavárnou Belva v Brně, kam Polák chodil na dietní stravu. Polák zbledl a začaly se mu třást ruce. Vykřikl „Ale oni vás zničí. Já je znám!“ Potenciální nositel Nobelovy ceny popadl svou sadu ešusů a začal utíkat ode mne pryč. Pak se ještě zastavil, ohlédl a zavolal na mne: „A už za mnou nechoďte. Já už s vámi nechci mít nic společného!“ Po několika dnech se ale přece jen uklidnil, když jsem mu vysvětlil průběh mého jednání se zástupcem KV KSČ. Zde tento případ přeruším, protože popisuji osud Polákův a nikoliv můj.

 

Domnívám se, že Zlatuška se zachoval velmi neférově, když označil Polákův dokument o správnosti Marximu Leninismu jako důkaz o Polákově vědecké nekompetenci. Poslání Polákova dokumentu bylo v jeho době zcela jiné a je dnes nevhodné zlomenému Polákovi mu jeho zoufalý čin vyčítat. A teď když už víme, jakou úlitbu mocenské struktuře musel v dobách komunismu podstoupit Polák, stále ještě nevíme, jakou úlitbu komunistické moci musel odvést Jiří Zlatuška. Té moci, která Zlatuškovi dovolila vycestovat do kolébky kapitalismu, USA, před listopadem 1989. Odpoví nám?

 

4. Komentáře ke Zlatuškově dalšímu vyjádření na Aktuálně.cz

Jiří Zlatuška na Aktuálně.cz napsal:

„Svuj posudek na "vyzkumnou praci" mam i po promlcecich lhůtách …“

Miroslav Pivoda komentuje: Jako poctivý vědec by Zlatuška musel hovořit o svém černém svědomí, ovšem jako protřelý politik zdůrazňuje promlčecí lhůty.

 

Jiří Zlatuška na Aktuálně.cz napsal:

„… pokud by skutecne OLS byl takovym prulomem do vedy a ekonomiky, jiste bychom o tom uz v nejakych aplikacich slyseli. Zastavit svetovy pokrok v silach docenta na periferni univerzite by opravdu nebylo byvalo (tedy pokud by to opravdu takovy prulom byl)“

Miroslav Pivoda komentuje: Skutečně není a nebylo v silách Zlatušky zastavit světový pokrok na celé zemi, ale při dané polistopadové konstelaci sil bylo před dvaceti lety ve Zlatuškových silách zastavit technologický pokrok v Česku - a k tomu také ze své arogance přispěl.

Aplikace založené na Polákových principech k vytváření umělé inteligence se skutečně postupně objevily jinde ve světě. Uvedu jen dvě.

1. Na použitý princip postupného plnění znalostní báze počítačového experta (podobně jako se učí malé dítě) jsem Zlatušku svým e-mailem upozorňoval ještě v roce 2001 (tj. na práci o kybernetickém batoleti od autora Jason Hutchens: http://books.google.cz/books?id=dHXSvj_M__sC&pg=PR24&lpg=PR24&dq=Jason+Hutchens+Israel&source=bl&ots=kyyJwN0ZE1&sig=wUhrSXO6GtOH0iRzlhD7pWnjixg&hl=cs&ei=33SCSr3tA6XCmgO9-bD2Cw&sa=X&oi=book_result&ct=result&resnum=5#). Zlatuška mi také tehdy (dne 18.7.2001) e-mailem odpověděl záporně: Vážený pane inženýre, děkuji Vám za důvěru, ale svůj reservovaný postoj jsem nezměnil a nebudu v této věci podnikat žádné institucionální kroky.“

2. Polákova kniha (obsahující zápisy znalostí v sémantickém jazyce) byla po listopadu 1989 zaslána mimo jiné i do firmy IBM. Přišla odpověď, že chtějí vidět počítačový funkční prototyp předtím, než zahájí s Polákem jednání o spolupráci. Na zpracování funkčního prototypu ale v Česku scházely dostatečné programátorské kapacity. Od roku 2004 víme, že firma IBM používá nějakou formu sémantického jazyka pro univerzální překlad z jazyka do jazyka (http://www.princeton.edu/~rweiss/in-the-news/MIT-TR-Top-10-for-2004.pdf). 

 

5. Závěr: Kdo jen chvíli stál, dnes už stojí opodál

Dvacet let je skutečně hodně v prostředí, kde se technologie vyvíjí exponenciálním tempem. V Polákově práci po jeho úmrtí již nikdo nepokračoval, a proto dnes stojí jeho práce už zřejmě v pozadí. Přesto se lze něco podstatného z tohoto nešťastného případu poučit, tj. jak nominální experti a lidé v okolí přistupují k velmi radikálním inovacím.

Technologie se rychle vyvíjí, ale lidské stereotypy přetrvávají překvapivě dlouho. Vzpomeňte si, že například MUDr. Fortýnovi (http://abicko.avcr.cz/cs/archiv/2001/2/obsah/navzdy-nas-opustil-mudr.-karel-fortyn-csc.-nedoceneny-cesky-chirurg.html) trvalo asi čtyřicet let, než u nás přivedl do povědomí metodu léčení zhoubných nádorů pomocí tzv. devitalizace. A pak bylo třeba velkého tlaku od pacientů (laiků), aby nominální experti povolili její použití. Moudrost davů je někdy účinná a užitečná.

 

Cítil jsem jako svou morální povinnost informovat veřejnost o českém průkopníkovi umělé inteligence Václavu Polákovi.

Miroslav Pivoda, Brno

 

 

Příloha č. 1: Pověření ohledně knihy Václava Poláka z roku 1989

 

 

Příloha č. 2: Graf „Dvě vlny expertních systémů“

(Harmon, D. – King, D.: Expert Systems. New York, J. Wiley 1985.)