Info o systému OLS z habilitační práce - pro ekonomy
Pivoda Miroslav:
Dynamické a inovační podnikání

Výzkum a design životaschopných struktur

1. vyd. Zlín: Fakulta technologická ve Zlíně, VUT Brno 2000, 109 s. ISBN 80-214-1568-1.

 kapitola 7. 2  Formální aparát

 

Požadavky na adekvátní formální aparát pro modelování životaschopných struktur:

 

1.      Formální aparát (na kterém bude založen budoucí počítačový expertní systém) by měl rozumět obsahu (sémantice) a nepřipustit, aby se uvnitř jeho báze znalostí "žvanilo". To je silné nebezpečí, které hrozí při každém vyjadřování v přirozeném jazyce. Proto se vědecké úsilí snaží vměstnat poznatky, vztahy a důsledky do různých formalismů. Pro sociální struktury však klasická matematika (integrální počet, diferenciální rovnice, ...) není vhodný formální aparát. (Matematik V. Polák, pozdější tvůrce operační logiky, si to plně uvědomil, když se v 60. a 70. letech snažil matematizovat politické vědy.)

 

2.      Formální aparát by měl umožňovat postupné rozvíjení konceptů, zatímco klasická matematika (založená na predikátovém kalkulu prvého řádu) je založena "vševědoucnosti" hned zpočátku. Organické systémy se postupně rozvíjejí. Člověk po narození postupně rozšiřuje svoji bázi znalostí na základě interakce s okolím.

 

3.      Formální aparát by měl připouštět kontradikce bez zhroucení expertního systému. Systém by však na jejich existenci měl upozornit. Kontradikce jsou normální při lidském poznávání reality. Některé se postupně vyjasní, jiné přetrvávají. Kontradikce jsou obsaženy i v zobecněné lidové moudrosti (příslovích[1]) a lze je nalézt dokonce i v Desateru přikázáních božích. Také videozáznam rozhovoru s úspěšnými podnikateli (zorganizovaný americkým časopisem Inc.) obsahuje velmi rozdílná doporučení pro podnikatelský úspěch vrůzných odvětvích.

 

            Systém OLS (Operation Logic System). Výše uvedným požadavkům plně vyhovuje operační logika vyvinutá v 80. a 90. letech V. Polákem (POLÁK, 1989, 1992). Systém OLS je počítačový (programový) systém umělé inteligence a zároveň formální logika. Do báze znalostí tohoto systému umělé inteligence lze integrovat i nekonzistentní znalosti od různých autorů-expertů. Výsledná báze znalostí bude obsahovat všechny dílčí, doposud publikované teorie. Výslednou bázi znalostí lze zároveň považovat za teorii podnikání.

 

                 Charakteristika systému OLS. OLS byl pokusem (pokusem byl proto, že V. Polák v roce 1993 zemřel a v počítačové implementaci OLS v ČR dosud nikdo nepokračuje) komplexně modelovat lidskou osobnost. OLS je formální logika se sebereflexí, tj. obsahuje svoji metalogiku. Pomocí metaznalostních struktur OLS realizuje integraci  jazykovou a integraci znalostí.

 

                 OLS má prostředky, které umožňují zabudovat do svého systému jakoukoliv formální logiku. Dělá to tím, že spolu s logikou studuje současně i logika (tj. jak se daná formální logika strukturuje, jak logik klade otázky, jak na ně odpovídá, atd.). V tomto smyslu je tedy OLS logikou univerzální.

 

                 Systém OLS má své znalosti uložené v bázi znalostí. Báze znalostí je sémantická síť, v jejichž vrcholech jsou věty sémantického jazyka. Sémantický jazyk má minimum syntaxe a operuje s pojmy, nikoliv slovy. Obsah věty sémantického jazyka je určen topologickým okolím v bázi znalostí. Tím je též realizováno počítačové porozumění. Báze znalostí je pojmově integrována pomocí lexikonu frází.

 

                 Počítačový OLS-expert nemá na rozdíl od existujících počítačových expertních systémů vyvozování poznatků zúženo jen na produkční pravidla "jestliže - pak" (jak je tomu např. v prvním a nejznámějším počítačovém expertovi na krevní nemoci s názvem MYCIN). Vyvozování OLS-experta se děje navigací po bázi znalostí, a zahrnuje tak nejen produkční pravidla, ale i případové studie (praxí ověřené případy), analogie, metafory atp.

 

 

            Věty přirozeného jazyka jsou přepsány (přes mezistupeň polosémantického jazyka) do sémantického jazyka. Konkrétní báze znalostí je strukturována dle metaznalosti. Metaznalost obsahuje povolené věty (s proměnnými) pro zápis konkrétních znalostí. Níže je uveden fragment strukturování konkrétní báze. Zápis je zjednodušen jen do ukázky párů rolí (WHY - HOW) a věty jsou zapsány v přirozeném jazyce. Autor odkazuje zájemce o systémovou, sémantickou a lingvistickou analýzu textu pro vytvoření OLS-experta na články (PIVODA-POLÁK, 1989) v knize (POLÁK (ed.), 1989).



 

7.2.2  Vybrané úryvky z úvodu poslední knihy V. Poláka (POLÁK, 1992)

              (text byl přeložen z angličtiny a upraven ke zvýšení čtivosti)

 

                 Proč jsou fyzika a chemie tak silnými vědami? Protože používají matematiku. Matematicky přesných výsledků by nebylo možno docílit, pokud by se používal jen přirozený jazyk a selský způsob uvažování. ... Společenské vědy dosud užívaly jen přirozeného jazyka a vyvozování úsudkem. Dosud nebyla pro společenské vědy vyvinuta žádná formální metodologie, která by je učinila exaktními.

 

                Matematika pracuje na bázi: definice - teorém - důkaz. Každá definice musí být přesná. Každý teorém musí být platný bez výjimek a provždy. Důkaz je výklad o deduktivním vyvozování založeném na pravidlech. Matemetická teorie je logicky vševědoucí a nesmí obsahovat kontradikce. Není v ní místo pro chyby a chybné hypotézy. Matematická teorie nemůže používat metafor a nemůže určit významnost dosažených výsledků. Matematická teorie nemůže používat výrazů přirozeného jazyka. Z toho též vyplývá, že matematická teorie nemůže využívat "moudrosti přirozeného jazyka", nemůže pracovat s pojmy, jako je "čest", "spravedlnost", "víra", "empatie", mateřská láska", ... . Proto není matematická teorie pro sociální vědy žádoucí metodologií. Matematická teorie konfliktů (teorie her) zcela selhává, když se s ní někdo pokouší přepsat román (který je plný konfliktů). Teorie her je hlubokou a krásnou matematickou teorií, která obohacuje matematiku, avšak neříká téměř nic vědcům ve společenských vědách. Algebraická lingvistika byla úspěšná v gramatických problémech, ale nemůže vysvětlit, jakým způsobem lidé rozumějí.

 

                Tato kniha je o paramatematice, polidštěné matematice, která může posloužit jako žádoucí formální metodologie pro matematizaci sociálních věd. Paramatematika je vytvořena pro převádění vět přirozeného jazyka a vyvozování úsudkem do exaktní formy paramatematické teorie. Paramatematika funguje na bázi: deklarace - tvrzení - zdůvodnění. Paramatematická teorie může obsahovat kontradikce a tento fakt nevyústí do destrukce celé teorie. Paramatematická teorie může používat vytvářet mnoho způsobů vyvozování dle kontextu (lokální vyvozování).  Paramatematická teorie není logicky vševědoucí. ... Paramatematická teorie používá přesně definované výrazy sémantického jazyka, který se blíží jazyku přirozenému, avšak nemá žádnou gramatiku. Výrazy sémantického jazyka jsou definovány znalostní strukturou, nazývanou lexikon frází. Ten zachycuje "moudrost" přirozeného jazyka, tzn. obsahuje metafory, analogie, synonyma, deklarativní definice, případové studie, vizuální scény a sémantické rysy. Paramatematika používá topologickou blízkost daného pojmu v lexikonu frází společně s určitým algoritmem pro navigování v tomto okolí jako určení významu daného pojmu. Tzn, že paramatematika může pracovat i s pojmy, jako je například i "mateřská láska" atp. Paramatematická teorie ukládá své znalosti v hierarchicky strukturované bázi znalostí. Vrchní úroveň znalosti (tzv. metaznalost) je transformována do znalosti nižší úrovně (konkrétní znalost) algoritmickými procesy, nazývanými interpretací.

 

                Matematika je založena na predikátovém počtu prvého řádu. Je tedy matematikou predikátového počtu prvního řádu. Paramatematika je založena na tzv. operační logice (zkratka OLS znamená Operation Logic System). Paramatika je tedy OLS-matematikou. Operační logika je formální logikou.

 

  

                Inspiračními zdroji operační logiky byly:

 

-          Sumerské písmo, které je sekvencí ideogramů. Ideogramy reprezentují představy pojmů, které se účastní  události. Každá událost má své jméno (podstatné jméno), aktanty (kdo, co, o čem, ...), každá událost se  odehrává na nějakém místě (příslovce místa), v určitém čase (příslovce času), ...

 

-          Hodnotová analýza definuje výrobky pomocí funkcí ve svém okolí (proč-rolí), přičemž každá tato funkce se realizuje pomocí dílčích funkcí (jak role). Vznikají tak páry rolí: PROČ, JAK1, JAK2, ... JAKn. JAK-role jsou podsystémy systému PROČ-role.

 

-          Právnická praxe interpretuje zákony, aby rozpoznala danou právní situaci. Právo se snaží být tak přesné, jak je to jen možné. Avšak protože život není matematickou teorií, nemohou být zákony matematicky přesné. Správná interpretace daného zákona je dosažena postupně, je přidána do právnických případových studií (kde jsou brána konkrétní soudní rozhodnutí jako precedens). OLS používá tuto myšlenku v OLS-lexikonu frází, kde jmenně (tj. pomocí podstatných jmen) popsané epizodické scény a slovesně popsané epizodické scény slouží jako část deklarací daného pojmu.

 

-          Moudrost přirozeného jazyka: vykazuje se pomocí nevyslovených podvědomých znalostních struktur, které lidská bytost aktivuje ve svém lexikonu frází, když přijímá určitou větu. Podobné struktury a podobné procesy uvnitř OLS-lexikonu frází představují OLS-význam dané věty vyjádřené v sémantickém jazyce.

 

                OLS se pokouší jednak zahrnout všechny pozitivní rysy (rámce, sémantické sítě, zpracování výjimek, prototypičnost, parakonzistentnost, ...) a současně se pokouší vyhnout negativním rysům (logické vševědoucnosti, nedynamičnosti, sémantice možných světů, nepřítomnosti integrace znalostí, ...).

 

------------------------------------------------------

     [1] Kontradikce lze nalézt například při překladu přísloví do cizího jazyka dle jejich významu (nikoliv doslovný překlad). V konverzační učebnici španělštiny z roku 1973 bylo španělské přísloví přeloženo do češtiny jako "šaty dělají člověka" a o několik desítek stránek později byl překlad dalšího španělského přísloví jako "šaty nedělají člověka". V některém kontextu platí první přísloví, v jiném kontextu je pravdivé spíše druhé přísloví. Obě přísloví jsou však součástí dlouhou praxí ověřené zkušenosti.