90 - Jak jsem se nestal docentem

Miroslav Pivoda, říjen 2009

 

V současné době se v médiích hodně diskutuje o neoprávněném získávání akademických titulů a ztracených či znovunalezených disertacích. Uvedu zde opačný případ, tj. o velké obtížnosti získání akademického titulu v daném českém prostředí.

Sděluji svůj osobní případ, protože nemám nic, co bych měl tajit. V období po pádu komunismu v roce 1989 jsem o získání docentury od překabátěných ekonomických akademiků v Česku nijak neusiloval (a předtím jako bezpartijní jsem samozřejmě na svém pracovišti, na Ústavu řízení VUT Brno, na ni neměl nárok). Rozmotejme klubíčko mých snah o získání docentury v Česku. Pozor, je to ale včetně webových odvolávek dlouhý text.

 

Neúspěšné pokusy podat

V letech 1997 a 1998 jsem působil jako učitel na Sociálně ekonomické fakultě v Ústí nad Labem a tehdejší děkan doc. Štěpánek mi sdělil, že mne ze školy vyhodí, pokud tu docenturu v brzké době nezískám (což se nakonec stalo). Navštívil jsem tedy Katedru ekonomiky a managementu na strojní fakultě ČVUT Praha (protože jsem původem strojní inženýr). Vedoucí katedry, Profesor Macík mne velmi příznivě přijal a sdělil mi, že bych nejdříve potřeboval mít nějaké zahraniční publikace (nejlépe v oboru podnikání, kde jsem se chtěl habilitovat). Řekl jsem mu, že mám ve spoluautorství publikace i na nejprestižnější světové konferenci v oboru podnikání, tj. Babson Entrepreneurship Research Conference v USA, v roce 1992 a 1996, (později i 1999 a 2001 http://search.babson.edu/texis/search?dropXSL=&pr=default&prox=page&rorder=500&rprox=500&rdfreq=500&rwfreq=500&rlead=500&sufs=0&order=r&rdepth=0&query=Hoy+Pivoda&submit=Submit). Tomu se profesor Macík zdráhal uvěřit a přátelsky dodal, že pokud bych snad ty zahraniční publikace neměl, pak se to dá zařídit na Slovensku (a pro Slováky naopak v Česku). Dostavil jsem se za profesorem Macíkem za 14 dnů, ale jeho přátelský postoj se mezitím radikálně změnil.  Řekl mi: „V naší habilitační komisi sedí lidé z Podnikatelské fakulty VUT Brno (doc. Vykypěl, doc. Keřkovský) a ti vás v žádném případě nepustí. Nemůžete si proto tu habilitační práci u nás ani podat!“

 

Navštívil jsem proto Mendelovu zemědělskou a lesnickou univerzitu (MZLU) v Brně, kde jsem po vyhození z VUT Brno (v září 1991) působil sice jen čtvrt roku, ale domnívám se, že jsem tam zanechal celkem dobrý dojem (tedy až na mou kritiku tehdejšího podnikání v Česku před svými studenty, což mi vytýkal vedoucí katedry doc. Pošvář. Řekl mi: Zde studují děti komunistických papalášů, teď nikoho nekritizuj, počkej až na další generaci). Odevzdal jsem v roce 1998 k obhájení seznam svých vědeckých publikovaných prací (což zákon povoloval jako alternativu k samostatné habilitační práci). Následně mi profesor Minařík z MZLU ale vysvětlil, že mi nemohou uznat publikace s doc. Polákem, zejména dvě společné kapitoly (téma: OLS expert pro podnikatelské strategie) v knize o umělé inteligenci doc. Václava Poláka z dob konce socialismu. Bez těchto publikací jsem prý toho předložil k habilitaci málo. Důvod neuznání zmíněné knihy byl fakt, že Polákova kniha (vydaná v červnu 1989 na VUT Brno, v jazyce anglickém) neměla registrační číslo ISBN. To číslo kniha samozřejmě mít nemohla, protože Polák byl vyloučen z Komunistické strany po roce 1968, vyhozen z univerzity a pracoval nějakou dobu jako vrátný. Okolnost nouzového vydání Polákovy knihy nechtěl vzít v úvahu ani pozdější rektor Masarykovy univerzity v Brně, Jiří Zlatuška, který Polákovu práci poplival. Specialista na textové editory Zlatuška smrtelně odsoudil vědeckou práci mimo svůj profesní obor. Nikoho v Česku nezajímal fakt, že Polákovy práce byly v zahraničí velmi ceněny a Švýcarsko ho dokonce navrhlo do širšího seznamu kandidátů na Nobelovu cenu v roce 1992. Viz více zde

1. http://neviditelnypes.lidovky.cz/veda-pripad-systemu-ols-0su-/p_veda.asp?c=A090811_214847_p_veda_wag

2. http://www.miroslav-pivoda.com-a.googlepages.com/p%C5%99%C3%ADpadsyst%C3%A9muols%E2%80%93%C4%8D%C3%A1st2

 

Udělal jsem ještě jeden habilitační pokus v době působení na Sociálně ekonomické fakultě v Ústí nad Labem. Vzpomínám si v této souvislosti velmi přesně na rozhovor s doc. Knopem, se kterým jsem tam často v podvečer hovoříval (v Ústí jsem přespával, protože bydlím v Brně). Oznámil jsem mu, že jsem osobně podal svou habilitační práci na Vysoké škole báňské v Ostravě (VŠB-TU). „Ježíšmarja!“, zvolal bývalý marxista Knop. Odvětil jsem: „No co, co, ze zákona mám přece nárok …“ Knop mne nenechal ani dokončit větu. „Člověče, na vás je vidět, že máte technické vzdělání. Tak se to přece v Česku nedělá. Někdo vlivný musí za vámi stát, abyste mohl podat svoji habilitační práci.“ Kontroval jsem: „Za mnou stojí zákon!“. Ale tomu jsme se pak už oba v daném českém právním prostředí společně zasmáli. A myslím, že mi v té době z VŠB-TU Ostravy nikdo ani neodpověděl. 

Nepomohla ani petice v můj prospěch, kterou poslali studenti Sociálně ekonomické fakulty UJEP vedení této fakulty http://www.miroslav-pivoda.com-a.googlepages.com/podporastudent%C5%AFsoci%C3%A1ln%C4%9Bekonomick%C3%A9fakulty). 

 

Byl jsem pak samozřejmě vyhozen z Ústí nad Labem, ale současně byl přijat na Technologickou fakultu ve Zlíně s tím, že napíši a podám novou, tematicky zaměřenou habilitační práci (nikoliv jen seznam vědeckých publikovaných prací). Zašel jsem za děkanem Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity v Brně, tj. za svým bývalým spolupracovníkem z VUT Brno, profesorem Blažkem. Ten mi řekl, že on už s děkanováním končí, ať si pohovořím s doc. Fuchsem, že to děkanování snad po něm převezme. (Nepřevzal, jak se později ukázalo). Zatrnulo mi, když jsem slyšel jméno Fuchs a vybavila se mi trapná vzpomínka na toho „rozeného demokrata“.

Připomenu čtenářům, že po listopadu 1989 vzniklo nejen Občanské fórum, ale později i ekonomické fórum a prezentovalo se na Vysoké škole ekonomické v Praze. Obrátil jsem se začátkem roku 1990 na Doc. Fuchse v Brně a dotázal se ho na podrobnosti o vznikajícím Ekonomickém fóru, protože mne na Fuchse tehdy telefonicky odkázal kolega z mého Ústavu řízení. Fuchs vyvalil oči, jako bych snad právě vyzradil státní tajemství a řekl: „Proboha, kdo vám takovou informaci mohl dát po telefonu!?“  Tak se rodila demokracie v Česku.

V roce 1998 jsem hovořil s Fuchsem o možnosti mé habilitace na Masarykově univerzitě. Fuchs mi zdůrazňoval, že k habilitaci v Česku mne musí uznávat lidé v Česku (tedy nikoliv v USA, kde mají s tržní ekonomikou podstatně delší zkušenost). Doc. Fuchs mi nakonec opět doporučil jako schůdnější cestu na Ekonomické fakultě VŠB-TU v Ostravě, kde měli údajně být odborníci na podnikání v Česku. Poslechl jsem ho a učinil tak v dobré víře.

 

Habilitační práce

Moji celou habilitační práci na téma „Dynamické a inovační podnikání“ (http://www.miroslav-pivoda.com-a.googlepages.com/91-tezehabilita%C4%8Dn%C3%ADpr%C3%A1ce) pozorně přečetl ve Zlíně profesor Trnka a označil ji za velmi dobrou. Vysvětluji si jeho pozitivní postoj tím, že Trnka, jako dřívější ekonomický náměstek v Agrokombinátu Slušovice, měl dobré zkušenosti s reálným podnikáním a věděl tedy, o co v mé práci jde. Protože pedagogické a vědecké zájmy se navzájem nevylučují, moje habilitační práce tam byla vydána jako učební text. Pak následoval v Česku obvyklý postup: děkan Technologické fakulty ve Zlíně odvezl mou habilitační práci rektorovi VŠB-TU v Ostravě a ten ji předal děkanovi Ekonomické fakulty. Doporučující dopis děkanovi Ekonomické fakulty poslal e-mailem můj americký spoluautor, profesor Frank Hoy (http://www.miroslav-pivoda.com-a.googlepages.com/92-letteroftheprofessorhoytodeankernin19). Moji habilitační práci ovšem nechali v Ostravě dva roky ležet, než mne pustili k obhajobě. Mezitím došla trpělivost lidem ve Zlíně (řekli mi, že Akreditační komise v Česku zjišťovala hlavně počet docentů a profesorů) a tak mi nebyla obnovena další pracovní smlouva. Učil jsem pak na dvou zahraničních školách v Praze a také na Vysoké škole podnikání, a.s. v Ostravě, (později v USA pravidelně na Bernelli University, příležitostně i na University of Texas a také FH Joanneum Gesellschaft, mbH v rakouském Grazu.)

Z VŠB-TU Ostravy přišly negativní posudky na moji habilitační práci. Jeden posudek označil moji definici podnikatelství a vnitropodnikatelství (převzatou z konferencí v USA i Harvardu) za zcestnou. Asi uznáte, že pokud se vůbec neshodneme na definici, co je podnikání, je velmi obtížné komunikovat o specifikách podnikání (jako je dynamické a inovační podnikání). Druhý posudek mi doporučoval řešit něco jiného, než co jsem ve své práci prezentoval. (U obhajoby jsem na druhý posudek reagoval tak, že usiluji pouze o českou docenturu, nikoliv o Nobelovu cenu, a tudíž nemohu vyřešit všechno.) Hlavním smyslem druhého posudku bylo mne v Česku zdržet od docentury co nejdéle. Třetí posudek od českého doktora věd mne ale skutečně nadzvedl ze židle. Tento skandální vědecký posudek (http://www.miroslav-pivoda.com-a.googlepages.com/93-posudekprofesorakone%C4%8Dn%C3%A9hozpodnikatels) byl podepsán jménem a odkazoval na pracoviště Podnikatelské fakulty v Brně - i když děkan Podnikatelské fakulty mi později tvrdil, že se jednalo o ryze soukromou záležitost Profesora Miloše Konečného, DrSc., že na svém posudku Podnikatelskou fakultu neměl vůbec uvádět. Při obhajobě byl Konečného posudek ovšem brán jako vyjádření fakulty z města, ve kterém žiji, a tedy tam toho o mně ví asi nejvíce.

Později mi někteří lidé z habilitační komise řekli, že mne od habilitace vyhodil především prof. Konečný, DrSc., tehdy ve věku dost přes 70 let. Konečný mi chtěl ztížit můj život také direktivně předepsaným, vnuceným tématem mojí habilitační přednášky (nikoliv jedním z tří témat, které si kandidát normálně navrhuje sám). Představte si, že by v podobné situaci dali zubaři za úkol zpracovat přednášku o hemeroidech. Samozřejmě že hemeroidy souvisejí také se zažívacím traktem, ale jsou na jeho opačném konci. Předepsané téma „hodnocení efektivnosti podniku“ jsem zpracoval na úrovni dostupných poznatků (ukazatele EVA, MEVA), ale věcně se toto téma vůbec nehodilo k práci, která se zabývala obecnými principy podnikání (životaschopnými strukturami). Ukazatele efektivnosti bylo však oblíbené výzkumné téma Konečného v dobách socialismu.

Vraťme se však k obsahu vědeckému posudku od českého doktora věd Konečného. Konečný například zcela záměrně pominul kapitolu, kde jsem shrnul výzkumné výsledky (dosažené pomocí případových studií) a prezentované na prestižní Babson Entrepreneurship Research Conference (společně s americkým profesorem Frankem Hoy). Konečný se vyjádřil jen jedním zamítavým odstavečkem jen k jedné, konceptuální kapitole mé habilitační práce. Řekl, že mu moje práce (fakticky ale jen jedna kapitola) „připomíná popularizační články“, a proto mou práci nedoporučuje k obhajobě. Poslal jsem Konečného posudek ještě před svou obhajobou předsedkyni Akademie věd ČR, prof. Illnerové a požádal jsem ji, aby se vyjádřila k nevědecké formě posudku od českého doktora věd. Předsedkyně Illnerová odpověděla, že jí to nepřísluší (http://www.miroslav-pivoda.com-a.googlepages.com/94-dopisp%C5%99edsedkyn%C4%9Bakademiev%C4%9Bd%C4%8Dr-profeso). Kdybych o názor ke Konečného posudku požádal nějakou uklizečku na Akademii věd ČR, určitě by poznala, že nelze odstřelit člověka jen za to, že vám někoho připomíná. Nikoliv však předsedkyně Akademie věd. Samozřejmě že český zákon nenutí předsedkyni Akademie věd se vyjadřovat k tomu, co ji osobně nepálí a dělat to pro člověka, za nímž nikdo vlivný nestojí. Předsedkyni Illnerovou však později navrhovali jako kandidáta na prezidenta ČR a od takového člověka se přece očekává, že by měl v zájmu správné věci jít i za rámec litery zákona. Zákon nepostihuje všechno a už vůbec ne v České republice.  

Představte si hypotetickou situaci, kdy naráz vymřou všichni lékaři a jejich pozice zaujmou zvěrolékaři. Mají sice podobné znalosti, ale přece jen ne ty adekvátní k léčení lidí. Podobná situace se stala ekonomům po pádu socialismu a přechodu na tržní ekonomiku. A zřejmě pak nějaká skupina opilců v poslanecké sněmovně ekonomům odsouhlasila nejen plné uznání jejich titulů ze socialismu do kapitalismu, ale dokonce vyjmula habilitační řízení ze správního řízení. To prakticky znamená, že proti rozhodnutí habilitační komise se občan demokratické společnosti nemůže nikam odvolat, i kdyby to byla sebevětší blbost. A když k tomu přidáme evidentní zlomyslnost, s jakou doktor věd Konečný tvořil svůj „vědecký“ posudek, je o neštěstí dokonale postaráno.

Teprve v roce 1998 se v Česku překmitlo právní kyvadlo do úplně jiného směru, totiž, že pro výuku na vysoké škole není předepsána žádná kvalifikace (viz Zákon 111/1998Sb zmíněný v dopise Ministra školství ČR Lišky z roku 2008: http://www.miroslav-pivoda.com-a.googlepages.com/95-odpov%C4%9B%C4%8Fministra%C5%A1kolstv%C3%AD%C4%8Drli%C5%A1ky). To překmitnutí bylo ale jen zdánlivé, protože nad kvalitou výuky v Česku bděla Akreditační komise, která za kvalitu považovala především počet docentur a profesur získaných za cokoliv (tak se mi vyjádřilo osobně vedení několika českých vysokých škol, například http://www.miroslav-pivoda.com-a.googlepages.com/95b-odm%C3%ADtnut%C3%AD%C4%8Dzuvprazesod%C5%AFvodn%C4%9Bn%C3%ADmneukon). Mimochodem proto v Česku vznikl i pojem „turboprofesoři“. Tím se myslí lidé, kteří přelétají z univerzity na univerzitu, a tím jim dodávají nominální punc kvality. Bdělost Akreditační komise ČR jako garanta kvality byla pak dokonale zpochybněna například dlouhodobou podvodnou činností na Právnické fakultě v Plzni, o které Akreditační komise ČR údajně „nevěděla“. Takže kde jsou vlastně ty záruky kvality na českých vysokých školách, které očekávají daňoví poplatníci? A kde jsou záruky, že v nominálně demokratickém státě nebudou občané diskriminováni od zlomyslných a nekompetentních habilitačních komisí s neomezenou pravomocí?

 

Moje habilitační práce určitě nekandiduje na Nobelovu cenu (na rozdíl od vědeckých prací doc. Václava Poláka, se kterým jsem 5 let úzce spolupracoval). Sám s odstupem času bych některé věci ve své habilitační práci upřesnil a zdůraznil, ale koncepci bych ani po letech moc neměnil. Jde o založení dlouhodobého výzkumu a koncepci inženýrské realizace výzkumu do formy inteligentní báze znalostí (tzn., jde o pokračování mé někdejší spolupráce s doc. Polákem). Habilitační práce nemusí nutně mít strukturu disertační práce (to nedávno zdůrazňovali i obhájci habilitační práce Václava Klause). Vzhledem k dosažené vědecké úrovni, která opravňuje mé bývalé kolegy (z VUT Brno i jinde) k výuce na českých vysokých školách, se necítím vůbec podřadně. Zejména, když mám možnost (alespoň občas) učit na Amerických univerzitách.

Možná, že jste zvědaví proč byli asi lidé z VUT Brno proti mně tak zaujatí – i když ve vědě by se snad měly hodnotit jen věci relevantní z pro vědu a nikoliv nějaké osobní averze. To je ovšem na celý další a poměrně dlouhý článek, který zveřejním později.

 

Obhajoba habilitační práce

Jak probíhala obhajoba mé habilitační práce před českými ekonomickými vědci, které v jejich rozhodování samozřejmě zajímá jen věda a nic než věda (podobně jako lékaře při poskytování pomoci nezajímá, zda ji poskytuje o příteli či nepříteli)? Vyberu jen některé pikantnosti.

 

V místnosti pro obhajobu nebylo ani jedno volné místo navíc, takže kdybych tam byl snad pozval nějakého novináře, což jsem původně chtěl (s ohledem na své tušení), nedostal by se tam.  „A nehádej se tam s nimi!“, kladli mi na srdce někteří moji známí před ochodem k tzv. vědecké disputaci. To byla od nich ale špatná rada, kterou jsem tehdy uposlechl. Kdybych se býval hádal, výsledek obhajoby by byl samozřejmě stejný, ale alespoň bych si ulevil od srdce.

Uhodil jsem teatrálně do stolu objemnými sborníky z prestižní Babson Entrepreneurship Research Conference, abych jednoznačně vyvrátil negativní posudek doktora věd Konečného, že v mé habilitační práci není vůbec nic vědeckého. Myslím, že v ten okamžik habilitační komise skutečně poněkud znervózněla. Ale jen na chvilku. Pak předseda habilitační komise s nadhledem pronesl „Tak to asi nebude žádná významná konference“. Proti tomu nesmyslnému výroku nebylo a dosud není v Česku odvolání. Habilitační komise má ze zákona vždy pravdu! (Jak jsem již výše uvedl, občan se nemůže nikam odvolat, protože habilitační řízení je v Česku vyjmuto ze správního řízení.) Když tu událost s Babson konferencí při mé habilitaci povím v zahraničí (mezi skutečnými odborníky na podnikání), považují to jen za můj pokus o vtip. Přesto se to stalo přesně tak.

Pro dokreslení si dovolím ještě tuto poznámku. V roce 1992 jsem se na dva dny dostal na Harvardskou školu byznysu a měl jsem tam i privilegované hodinové interview s profesorem C. R. Christensenem (http://www.miroslav-pivoda.com-a.googlepages.com/97-professorc.r.christensen), zakladatelem případových studií v managementu. Na závěr mi profesor Christensen řekl: „Neměl bych to sice říkat, ale na sousední Babson College jsou na podnikání lepší než my na Harvardu“.

 

Při obhajobě jsem položil na stůl také několik separátů z tehdy mé tehdy nedávné zahraniční publikace (Does the Silicon Valley Concept Work in the Czech Republic? Possible Culture Reasons for innovation Success. Journal of Enterprising Culture, March 2001 (http://www.miroslav-pivoda.com-a.googlepages.com/doesthesiliconvalleyconceptworkintheczec). Jeden důstojně vypadající starší účastník si v mém separátu se zájmem listoval, začetl se, a pak se zděšen obrátil na ostatní přítomné „vědce“ a zvolal: „Ale on tady napadá opoziční smlouvu (tj. mezi ODS a Sociální demokracií)“. Všichni přítomní čeští vědci se na mne zkoumavě podívali. Čtenář mého separátu se ke mně obrátil a nenávistně dodal: „Já se divím, že vám takové pomlouvačné články v zahraničí publikují!“ Byl jsem tehdy na hranici svých psychických možností. Chtěl jsem ihned odejít nebo alespoň všem připomenout, že tam snad stojím před vědeckou komisí a ne nějakým politickým tribunálem. Přiznám se dokonce, že jsem v ten okamžik pocítil silnou potřebu dát čtenáři mého separátu na místě facku. Ale (pamětliv rad svých přátel) rozdýchal jsem to a přešel naprostým mlčením. O co v mém článku šlo?   

Kromě analýzy historických i současných kulturních podmínek pro inovace a podnikání v Česku jsem v článku prezentoval i tehdy aktuální případovou studii o českém podnikateli Romanovi Staňkovi. Roman založil softwarovou firmu NetBeans a v té době ve velmi úzkém oboru (software IDE napsaný v programovacím jazyce JAVA) dokázal z Prahy porazit Křemíkové údolí (včetně firem jako jsou IBM a Microsoft). Protože prodej české firmy NetBeans americké firmě Sun Microsystems proběhl koncem devadesátých let, zmínil jsem se krátce i o tehdejším kulturně politickém prostředí v Česku, jak bylo reflektováno v českých novinách. Na straně 55 jsem ve svém článku ocitoval výrok M. Mejstříka (studentského vůdce ze Sametové revoluce 1989 a spoluautora iniciativy „Děkujeme, odejděte!“ z roku 1989): „Současná vláda opírající se o opoziční smlouvu je mnohem horší než zbytek společnosti (The current opposition-agreement based government is much worse than the rest of society.)“.  A právě také tato věta velmi negativně ovlivnila rozhodování českých vědců v habilitační komisi sestavené pro obor podnikání. Nikoliv zdokumentovaný, zanalyzovaný a v zahraničí mnou publikovaný podnikatelský úspěch Romana Staňka.

Mimochodem: Představte si, že když se dnes ve třídě zeptám MBA studentů v Praze, zda slyšeli o Romanu Staňkovi (který byl novináři označen za podnikatele minulého století - nikoliv Tomáš Baťa!), zvedne se ve třídě jedna nebo žádná ruka. To znamená, že selhal český školský systém při vytváření pozitivních vzorů podnikání z úspěšných tuzemských podnikatelů. Školy sice vyčerpaly finanční podpory na různé podnikatelské programy, ale motivaci českých studentů v tomto směru nezvýšili.

 

Ostatní otázky se týkaly upřesňování pojmu dynamickém podnikání (pracoval jsem na tomto tématu výzkumně několik let pro Evropskou nadaci pro podnikatelský výzkum EFER http://www.efer.eu/web/index.htm), jeden dotaz se mne snažil podpořit v metodě výzkumu pomocí případových studií, pak následovalo několik spíše okrajových otázek, a za předsednickým stolem byl viditelný zřejmý spěch moji obhajobu co nejdříve ukončit. Závěr byl jednoznačný: jeden hlas pro, několik se zdrželo hlasování a většina byla proti (http://www.ekf.vsb.cz/oblasti/o-fakulte/rozvoj/profesorska-a-habilitacni-rizeni/habilitacni-rizeni/ukoncena). Deset tisíc korun za obhajobu jsem tedy investoval zbytečně.

 

Epilog

Neodvolal jsem se k českým ekonomickým odborníkům, protože mi bylo jasné, jak to může dopadnout. Rektor technické univerzity stejně předá moje odvolání zpět na stejnou ekonomickou fakultu, protože tématice podnikání sám nerozumí. Právník mi dnes říká, že jsem měl to kolečko udělat, i když bylo předem jasné, že nepovede k úspěchu. Ale už se stalo.

Obrátil jsem se tehdy na dalšího veřejně známého člověka, který ve mně budil důvěru. Poslal jsem dopis profesorovi občanského práva na Karlově univerzitě, Vojtěchu Ceplovi, s žádostí o posouzení vědeckosti „vědeckého posudku“ doktora věd Konečného. V následném telefonickém rozhovoru jsem Ceplovi přiznal, že jsem o stejné posouzení požádal před ním i předsedkyni Akademie věd ČR, ale ta nereagovala. Profesor Cepl se na chvíli odmlčel a řekl: „Pane kolego, to že svoji kauzu rozšiřujete mezi známé osobnosti v ČR, je to nejhorší, co jste mohl udělat. Bohužel už nemám čas. Nashledanou.“ Svou kauzu jsem proto zde nabídl širší veřejnosti, když známé osobnosti v Česku o ni nemají zájem. Jsem ochoten zde odpovědět na jakýkoliv další dotaz, zejména pokud se tázající představí plným jménem a uvede odkaz na svou práci, za kterou on či ona získali v Česku svůj akademický titul. 

Na úplný závěr: Můj český titul CSc. mi v rámci akreditačního řízení Bernelli University (o kterém napíši více až po jeho ukončení) uznal americký stát Virginie jako Ph.D. Na Bernelli University proto mohu působit jako profesor a vedu tam doktorandy. Naopak mé uznání z americké univerzity (http://www.miroslav-pivoda.com-a.googlepages.com/recognitionofmiroslavpivodafrombernelliu) mi v Česku nikdo neuzná. „Když nejste v Česku docent, tak vás tu nevezmou ani na vyšší odbornou školu“, mi sdělil nedávno profesor z VŠE Praha.

Miroslav Pivoda, Brno