O Janu Nerudovi‎ > ‎

Citáty Jana Nerudy

  • Ženská je anděl, veselka přestavuje její pád; proto vidíme v milence anděla, v ženě pak - ďábla.
  • Hlupci nevědí, že kritika může být jen tam, kde jsou vady, že odmlčuje se zcela tam, kde není vady, kde je harmonie, zkrátka je krása, která sama pravidla dává. Místo kritiky zde nastoupil by pouhý popis, věc to úplně zbytečná.
  • Kdo nic neví, musí všemu věřit.
  • Jistá kritika pochovává zaživa. Nejdřív hodí spisovatele do hrobu a zasypají ho blátivými hroudami, a pak teprve spisovatel umře.
  • Hloubavá duše může samu sebe šťastnou učinit, hloubavý duch ale svět celý.
  • Moudré je říct si každého dne: "Kéž si uchovám lásku k životu"
  • Básníci zastávají duševní svobodu, a přece sami ukovají myšlenku do okovů veršů a často tato pro rým zaniknout musí.
  • Známé naše národní pořekadlo přirovnává ženu k cibuli. Proto také pláčeme, sotva jsme k ní přivoněli.
  • Dětské srdce překypuje při nejmenším hned žalu, je ale dosti velké pro největší radostné dojmy. Z čeho následuje, že člověk je určen především pro radost, pro velmi mnoho radosti.
  • Nejšťastnější muž je ten, který se podle měsíčku zpravuje: čtvrť života prospí, čtvrť proběhá a zbylé dvě čtvrtě pokorně rohy nosí, jež mu žena nasadila.
  • Spokojenost je duševní smrt spisovatelova.
  • Kdo chvíli stál, již stojí opodál - den žádný dvakrát se již nenarodí, čin dvakrát neuzraje.
  • Člověk ve své nadýmavosti říká, že jeho obrazotvornost nemá mezí.
  • Duchaplnost nemůže se ovšem nikdy koupit, našetřit ale může se dojista. Kdyby to lidé věděli, nebylo by tolik závisti naproti sousedům duchem více vynikajícím a nebylo by tolik zvířeckosti. Závidět ducha jesť v pravdě zvířeckost.