8. místo (12/16) – tým JÁDRO

Kvalifikace proběhla hladce – tedy její první čtyři fáze. Pátou fázi jsme strávili sofistikovaným luštěním čtverce, které se po čase nenápadně zvrhlo do plánování vítězství a pomlouvání nepřátel a které úderem jedenácté skončilo naším údivem nad správným řešením „hyperkrychle“. No potěš klobás, snad nebude takový brutus i v terénu…

Radost z úspěšné kvalifikace šli odvážnější z nás (spolu s hrstkou nepřátel) rozpustit v malém množství ethanolu a tento následně pozřeli, aby se radost jen tak zbůhdarma nevypařila, což se podařilo.

Předherní tužení

Den před hrou pořádáme tradiční týmový meeting (tentokráte v pizzerii Leonessa), kterému ovšem předchází hned dvě neblahé události: Ricc je v Praze na konferenci a Dejw už dopředu hlásí nedostatek motivace a blbou náladu (bodejť – nekonzervoval ethanolem). A skutečně – v pizzerii od něj dostaneme kartáč za to, že děláme jako tým stále stejné chyby („to třeba takový NaPALM na sobě neustále pracuje“), že si často luštíme odděleně („to v napalmáckém šifrovacím stanu jsou všichni pěkně pohromadě“), že zanedbáváme týmové vybavení („to NaPALM…“) – no prostě se zdá, že Alča z NaPALMu doma odvedla dobrou práci. Naštěstí za chvíli přichází číšník s jídlem, Zuza s narozeninovými dary a my si slavnostně slibujeme, že se zlepšíme a pro začátek si budeme aspoň při luštění dávat karimatky proti sobě, abychom luštili hezky pospolu. Meeting příjemně ubíhá, vše důležité je domluveno, Zuza odbíhá na vlak a zbytek zakončuje večer v meditativně existenciálním duchu:

„Mě by tak zajímalo, co máte nad šifrovačkama? Co je pro vás víc?“

„Myslíš jako třeba sex?“

„No, myslel jsem spíš něco skupinového…“

Start (Vaňkovka, café Práh)

V den hry se scházíme před Vaňkovkou (až na Ricce, který je omluven, protože musel až do odpoledních hodin panáčkovat v Praze u posteru). Zdravíme se s četnou konkurencí – a když Přizdisráčům věnuji pár vřelých slov a povzbudivých urážek, za což se mi dostane odměny ve formě čokolády, hra může začít.

Brilantní týmovou koordinací se nám daří rozstřihnout startovní obálku přesně po doznění hymny, takže neztratíme ani vteřinu. Skvělá práce!

A pak už to jde ráz na ráz. Předpisově kuňkáme a bručíme, zaznamenáváme hýkání okolních oslíků, přichází Ricc a odchází hnilá konkurence, prokoukneme zvířátkovější část šifry a díky chybě, k jejímuž autorství se teď již mohu přiznat, vysíláme Zuzu na špatné místo. Pak Dejwovi podlehne Morseho stromová část šifry a můžeme vyrazit do města k „projektilu“. Cestou ještě na základě Zuzina telefonického svědectví o liduprázdném a šifryprostém Tyršově sadě přelušťujeme první část, nalézáme chybu a za chvíli se všichni scházíme na Svoboďáku, v rukou vlající pláty druhé šifry a dva blýskavé proužky.

2 - Zrcadélka (Mekáč + Pekařská)

Z pohodlnosti volíme variantu indoor luštění a zapadáme do útrob Mekáče. Kromě světla a tepla je tu ještě spousta kolegů, z nichž rádi vidíme zejména pruhovanou abpopu a Alberty (ti vlastně možná přišli až po nás, žabaři). Sedáme si ku stolku, rozkládáme šifru a je nám jasné, že budeme odrážet v zrcadélkách. Ale co? Přidržujeme si zrcadélka v křivých úhlech, plazíme se hlavami po stole a vidíme v odrazech houby s octem. Zuza zvedá čelovku, která jí vypadla na zem (znamení?), a vysíláme do zrcadel laserový paprsek. Litujeme týmy, které nemají v čelovce laser, a tužkou si značíme odrazy.

Intermezzo – holky jdou na záchod

V rámci ušetření za vstup na WC tvoříme se Zuzou a sousedovic Hankou vesele výskajícího hada, který se procpe turniketem za cenu jedné vstupenky/účtenky, již posléze proměním za čaj na mek-baru. Holky šikovný!

Čank po čase přichází s převratnou myšlenkou – naříznout lajny, do kterých se zrcadélka zasunou, takže už je nebudeme muset pracně přidržovat. A větou „dej mi to, já chci zasouvat!“ odstartuje Čank půlhodinovou verbální veselici na téma přidržet vs. zasouvat. Když pak přicházíme na to, že čárkované lichoběžníky si musíme postavit, dosahuje naše veselí vrcholu. Freud by měl radost. Ovšem šifra stále odolává a venku se navíc ochomýtají orgové a zlomyslně si nás přes sklo fotí.

Intermezzo – kluci jdou na záchod

Zuza si chce dát taky čaj a aby ušetřila, vyzývá rozjařené panstvo, ať zajde na WC a přinese jí zaplacenou záchodovou účtenku, kterou může za čaj proměnit. Kluci souhlasí a po chvíli se vrací – bez účtenky.

„Kde ji máte?“„Co jako?“ „Tu účtenku za zaplacení přece.“ „Jakou účtenku?“

Ále, tu přece, o které jsme předtím dlouze mluvili, no nic. Kluci šikovný.

Zuza si jde koupit čaj a nás navštěvuje místní mek-vazoun, který nás uctivě vyzývá, abychom odešli, anžto nekonzumujeme. Odvoláváme se na Zuzin právě-je-na-cestě čaj a mek-vazoun s pochmurným výrazem zase mizí. Nechceme však riskovat jeho návrat, nebo si nedejbůh něco dalšího kupovat, a proto poté, co Zuza exne čaj, volíme protitrudnomyslný přesun na Pekařskou k mým rodičům, kde můžeme komfortně luštit dvojku až do alelujá. Ještě telefonicky ujišťuju rodiče, že opravdu nemusí chystat večeři, a za chvíli už se usazujeme v jejich kuchyni a stavím vodu na čaj. A pak překvapení – objevuji sms od orgů s nápovědou! Prý nůžky a čelovka. Zhasínáme, zasouváme, stavíme, svítíme čelovkou (bez laseru!) a čteme CESKA3... takže žádný čaj nebude. Zase se balíme, rodiče nás vybízí k opětovné návštěvě, což zdvořile odmítáme s tím, že teď už se nikde zastavovat nebudeme, a valíme na Českou, vlastně na Husovu. Čtyři hodiny na druhé šifře – jindy tragédie, letos běžná věc… :)

3 – Kaňka (kryt, Husova)

Na Husové nalézáme kryt oblezlý orgy a spoustou týmů. Nejprve prolézáme tmou, čili krytem, pak se zakecám s Derem, který z rozčarování nad fikanou dvojkou téměř ztratil svůj úsměvný nadhled, pak se zakecám s MUPákama, kteří díky fikané dvojce neztratili svůj pesimistický nadhled, a pak zjišťuji, že můj tým je v prachu. Naštěstí prach je nedaleko a stejně tak řešení pěkné kaňky. Valíme na čtvrté stanoviště a dělíme se na netrpělivou část, která spěchá pěšky na Maliňák, aby tam chytla spoj, a na pohodovou část, která si na tentýž spoj počká přímo na Husové.

4 – Lednička (Lazaretní)

V Zábrdkách u kostela pár týmů sedí, tak si pro formu taky na chvilku sedneme. Šifru si pro sebe usurpuje Dejw, my se sesypeme kolem jako vosy, společně ukazujeme dobrá a špatná znamení, Dejw si k nim čmárá „+“ nebo „-“ a zároveň netrpělivě odpovídá na naše záludné otázky: „Lednička.“ „Magnetky.“ „Popadají dolů.“

No a pak to rychle udělá a jdeme dál. Cestou si libujeme, jaká to byla nádherná a originální šifra. A to jsme ještě netušili, jak krásně se tu blokne NaPALM!

5 – Sudokřížovka (nám. Republiky)

Předvoj JÁDRA se žene závratnou rychlostí, čili závoj přijde už k vyluštěné křížovce. Sudoku luštíme raději paralelně ve dvou skupinkách kvůli eliminaci možných chyb, což se vyplatí, panžto Krumlovi jich tam nasekají jako máku. Pak si jen cvičně započítáme v legendách a brzy nato objevíme i ty správné skulinky, v nichž se písmenka tajenky schovávala. Opět za sebou necháváme pár týmů a naše ega utěšeně rostou – už je načase, abychom zas někde dostali ťafku.

6 – Dresy (hřiště nad tunelem)

Ale tady to ještě nebylo.:) Já se Zuzou jsme se těšily na holčičí šifru, kterou slibovala maštěná Bóža, ale sportovní dresy nás neuspokojily. Správná pozorování máme za chvíli, ale jen se v nich tak nezávazně nípeme. Po chvíli začnu netrpělivě generovat první nástřel vypisování písmen – a samozřejmě blbě. Ale aspoň to vyburcuje zbytek, který mě s gustem upozorní na to, že to dělám špatně, opraví postup a za chvíli můžeme jít k amfiteátru. Za odměnu mi všichni utečou, jen Zuza na mě pak v lese solidárně počká a díky tomu si pěkně zajdeme, protože jak známo, na orientaci nosím smůlu.:)

Intermezzo – Jeníček v lese

Cestou pohádkovým temným lesem potkáváme na cestě Jeníčka, obklopeného dalšími Jeníčky. I ptáme se, Jeníčku, neviděli jste tudy tři JÁDRA jíti? I viděli, na to Jeníček. A kterou cestou se jaderní ubírali? I neřekneme, pravil potměšile Jeníček. Byli to zlí Jeníčci. Bůh, totiž org, je za to vzápětí ztrestal dlouhým zákysem.

7 – Matičky (amfiteátr Lesná)

Když dorazíme k předvoji, má již rozluštěno a vypadá to, že za chvíli půjdeme dál. Inu, tak jednoduché to nebylo. Abecedu jsme důmyslně řadili, trojkovou soustavu chrabře aplikovali, matičkami si v namrzlé trávě cvrnkali a výsledek? Prd. A ještě naše urputné soustředění ruší jakýsi element z cizího týmu, který poblíž něco vyřvává do telefonu. Nevraživě ho sledujeme a Ricc jej hlasitě nazývá nepěkným jménem. Pak se element přiblíží a hle – nebyl to bezohledný hráč, alebrž zoufalý org Ivo, řešící problémy s úchylem na trati, který zaměňuje šifry. No dobrá, snad Ricce neslyšel. :)

Intermezzo – arachnofobie

Čank se jednu chvíli s čímsi mazlí a pak se obrátí k nám s nataženou dlaní, řka: „Bojíte se někdo pavouků?“ a na dlani má velké osminohé zlo. Tým se ihned dělí na dvě části – první s jekem vyskakuje do výše a druhá se mi směje. Čank je udiven mojí fobií, zjišťuje podrobnosti a já se nakonec doberu k definici, že ta věc, co způsobuje hysterii, je nadměrný počet nohou. Čank je spokojen. Když však po chvíli nelibě nesu přítomnost minipavoučka na karimatce, pronáší Čank s mírnou výčitkou, že „ten pavouk je tak malinký, že přece ani nevidíš, kolik má noh!!“

Po necelých dvou hodinách s matičkami už jsme trochu unavení, řešení se ne a ne vyklubat, Ricc se vysmívá všem pokusům o brainstorming a Zuza začíná stále častěji skloňovat slovo nonstop. Postupně všichni podlehneme vidině pohodlného luštění v nějakém zakouřeném baru, jen Dejw se stále zpěčuje. Ve snaze zhatit přesouvací plán dokonce přichází na to, co znamená 0-400 (to pravítko!), ale ani to nám ostatním nezabrání ho přehlasovat. Vydáváme se tedy hledat nejbližší noční podnik. A byl to výborný tah – po cestě Dejwa napadne ten zvráceně geniální způsob, jak využít matičky i pravítko zároveň, totiž vybalancovat těžiště. Takže si zase sedáme, Dejw to vybalancuje a je to. Jupí!

8 – Vybarvování (kopec Oběšenka)

Šifru vyzvedává Dejw a provádí zápis do vrcholové knihy – jsme prý 14.! Ale kdo je první, to cestou k nám zapomněl.:) Sedáme si na jakousi dřevěnou konstrukci a pozorujeme šifru. Kyblíčky s barvou, číslo šifry je dutým fontem, budem asi něco vybarvovat. Ale co? Vlastně nic – stačí vykoukat úvodní tři čtvrtě a zbytek zprávy už domyslíme aplikací různých aby-to-nějak-vyšlo pravidel. Tím elegantně přeskakujeme neodhalený elegantní krok vybarvování duté osmičky (jak jsme se dozvěděli v cíli) a můžeme hopkat dále.

Během hopkání mi tragicky zesíná baterka v čelovce a v temném lese opakovaně scházím z cesty. Hloupý strach z pádu ze srázu mě zpomaluje natolik, že tým dojdu ještě později než obvykle.

9 – Horká hořká (kdesi v lese)

Nejprve kompenzuji prožitý stres snězením slaninového rohlíku a pak ověřuji chmurné podezření, že záložní čelovku jsem někde vytrousila. Čeká mě temná budoucnost, obavy však ustupují momentálnímu veselí při luštění oxidu dušného a řezavých plechů. Krásná šifra! Po chvíli pomocí binárky odhalujeme, že další postupný cíl je u pramene Morávek, který jsme druhdy na Napalmně dlouho, předlouho hledali, a s pocitem konkurenční výhody se vydáváme na cestu.

Držím se těsně za svítící Zuzou a jejímu kalupu stačím jen díky strachu z osamění ve tmě. Dojme mě, když se mě někde v půli cesty účastně optá, jak to jde, a zmíní, že kvůli mně jde schválně pomalu. Nu což. :)

10 – Diagram (pramen Morávek)

Překvápko! Stanoviště je hlídané. Temná zachumlaná postavička nás srdečně zdraví a po chvíli poznáváme naši starou známou veselou kopu – paní Mlákovou. :) Tož se s Riccem chvíli zastavíme na pokec a dovídáme se, že Mláková tu musí dřepět kvůli tomu úchylovi, co čórnul jednu šifru a nechal místo ní jinou. A že prý to asi někdo hacknul informace z testování. No toto. Necháme si popřát hodně štěstí a jdeme luštit.

A jelikož luštění se kapinku protáhlo, rozdělím pro přehlednost jeho jednotlivé fáze do hodinových bloků.

1. hodina

Jde to jako po másle – pojmenováváme skupiny osobností, mudrujeme, kdo je probůh Blanka Říhová, přiřazujeme spodní obrázky a vychází nám LEVKSE. To by mohl být Konšel, blízká studánka! S vervou se snažíme opravit domnělé chyby, Čank googlí, ale Konšela z toho nedostaneme, ani když zkusmo pohřbíme Pratchetta. LEVKSE je určitě správně. Co dál? Čank se uloží k plovoucímu spánku...

2. hodina

Chce se mi taky plovat. Střídám Čanka, který se tváří, že vstává, ale po chvíli znovu nenápadně ulehává. Vím to, protože jsem chvíli jen tak ležmo bděla. :) Poté, co opět vstanu, zahříváme mozkové buňky fernetem v žaludku. Zuza ulehá se svítící čelovkou v ruce. Dejw hlásí, že LEVKSE je přesmyčka buď skvěle anebo ve skle. Dostáváme zprávu, že kancl (vlastně kafe) je před námi a má problémy. Aspoň něco. Přeme se o tom, proč nemají obrázky stejné rozměry, a vítězí teorie „aby to tam hezčeji vešlo“. Dejw ulehá vedle Zuzy. Plovoucí spánek prostě nefunguje…

3. hodina

Rozednívá se. Nápady nejsou. Sedím na karimatce, nohy pokrčeny před sebou, špičky směřují k nebi. Čank říká, že ho něco napadlo, ale že nám to neřekne. Po mohutném přemlouvání nám to prozradí: „Mě tak napadlo, kdybych Páje dupnul na špičky, jestli by ji to postavilo?“

Přichází Jeníčci. Zasněně s Riccem vzpomínáme, jak jsme kdysi porazili jednoho z Jeníčků v jedné ze startovních aktivit na Bedně. Dejw usíná. Vyprávíme s Riccem, jaké to byly tenkrát slovní hry, a hned je začínáme hrát. Čanka i Zuzu to chytne. Bohužel po nějaké době se budí Dejw a nutí nás přestat (nutno říci, že i Zuza už měla trochu cukání věnovat se spíš šifře, ale tu jsme ještě zvládli). Koukáme zase na šifru.

4. hodina

Paní Mlákové skončila služba a jde se s námi rozloučit. Snaží se nás utěšit, že to ještě určitě dáme, tak se tomu společně zasmějeme a propustíme ji domů. :)

Nikým nerušena si tiše zkoumám zavrženou teorii různých rozměrů obrázků. Seskupuji obrázky do dvojic podle rozměrů a v diagramu dvojice spojuju. Protne se to v jednom bodě – středu jedné elipsy: objev!! Burcuji tým, že už to skoro máme. Tým se shlukne nad elipsami. A konečně vidíme, že odshora dolů můžeme přečíst SKVELE… Skvělé. To jsme teda rychlodraci. Obkreslujeme si SKVELE a chceme ho přikládat na další elipsy. Jsem náhle stižena akutním hladem, takže předávám počmáranou fólii do pečlivých rukou Riccových a sama se ujímám dalšího ze slaninových rohlíků.

5. hodina (necelá)

Rohlík je humánně zlikvidován, šifra stále odolává. Ricc mručí, že to není přesné…ale vzít si šifru s fólií nedá. Uzmu si druhou šifru a začnu si překrývání vypisovat jen sektorově. Pod rukama se mi líhnou písmenka a tím pádem k sobě přitahuji pozornost týmu. Dejw se ptá, co dělám. Neříkám nic, protože a) to nedokážu popsat b) líbí se mi, jak mi tým s očekáváním visí na tužce, a nechci kazit kouzlo okamžiku. Bohužel, když to dodělám, vychází nesmysly a je po kouzlu.

Naštěstí Čank si to nemyslí a uvidí v tom tajenku! Jo! Jo! Jo! Po 4 hodinách 20 minutách jdeme dál! Nálada je skvělá. Máme informace, že na 11ce je spousta zaseklých týmů z čela, takže plán je jasný: přijít, vyluštit, vysmát se ostatním, odejít. Tak uvidíme.

11 – Galerie (kruhová lesní školka)

Kruhová lesní školka má atmošku. Kolem dokola stromy s vystavenými papíry, uvnitř kruhu posedávají zoufalé týmy. Ráj na zemi. Pomalu si obejdeme papíry, na nichž rozpoznáme popřeházené měsíce, a cestou přátelsky pohovoříme s kafem, sedícím tu už krásných 4,5 hodin, zastavíme se i u Tykadel (5,5 hodin), je tu zkrátka vybraná společnost.

Zhruba uprostřed školky nacházíme zcela prázdný gauč. Takový olezlý a zavšivený, ale hned jsme si ho oblíbili. Budeme luštit na gauči! Ricc odchází přepsat informaci o měsících z výstavky a my zbylí zatím identifikujeme znamení zvěrokruhu v papírové části šifry. Ricc se vrací…

Intermezzo – Ricc & gauč

Ricc se vrací a odmítá si sednout na náš gauč. Tak to ne! Dejw s Čankem čapnou jiný gauč (!) válející se poblíž, naservírují ho Riccovi přímo pod nos (kdyby to byl nos, na čem se sedí) a co byste řekli? Ricc odmítá i ten a říká cosi o špíně, plísni nebo tak. Strhne se menší potyčka, jejímž výsledkem je (druhý) gauč povalený na bok, Dejw s Čankem rezignovaně sedící na (našem) gauči a Ricc hrdě stojící vedle.

Tak jdeme konečně na tu šifru. Padne pár základních pozorování a pak se pohroužíme do rozjímání. Zkouším první nápad na propojování znamení a vypadá to nadějně! Strhávám tým k nadšenému spojování a během chvilky z toho leze Černý žleb… Neuvěřitelný. My jsme to dali! Bleskově dolušťujeme, konec je sice trochu divný (3TI), ale na mapě to nějak najdeme. A teď nastává moje nejoblíbenější část hry.

Začínáme se zvedat a balit. Kolem jde čerstvě přišedší tým, který hledá, kde se usadit. Se slovy „pojďte sem, my už to máme“ jim velkoryse nabízíme náš gauč. „No jasně že jo,“ odvětí pobaveně tým a jde dál. Střih na Tykadla. Tykadla pomalu zvedají hlavy a upřeně nás pozorují. Výraz jejich obličejů by se dal asi nejlépe vyjádřit jako nevěřícné zděšení. Vesele jim máváme. Byl to jeden z vrcholů hry (promiň, Kodyne). Střih na kafe. Kafe nás provází upřeným pohledem a v jejich výrazu čteme marnou naději, že jdeme jen luštit jinam. Nenecháváme je tedy na pochybách, kdože to tu bleskově vyluštil, a Yetiho křečovitý úsměv si pečlivě vtiskáváme do paměti. Až bude někdy trudnomyslno, tahle vzpomínka se nám ještě bude hodit.:)

Tím skončila moje nejoblíbenější část hry a nyní nastává poněkud krušnější část. Při překotném dolušťování jsme udělali drobnou chybku, díky které teď hledáme jakési 3TI. Až po půl hodině motání se ve žlebu znovu přelušťujeme a zjišťujeme, že máme hledat u ústí. Čas kvapí a my se pouštíme strmým svahem dolů k ústí žlebu. Jednu chvíli Dejw háže monstrózní tla-.. totiž krkolomným přemetem padá na hu-.. no prostě spadl. Ale zdá se v pořádku. Já s Riccem a Zuzou to pak raději bereme pomalejší oklikou, zatímco Čank s Dejwem sestupují rychlejší cestou svahem smrti. Když pak kráčíme dole po cestě ke stanovišti a přemítáme, jak to hoši zvládli, Ricc pronáší se svým klidem gentlemana: „Nu, buď už to vyzvedli nebo jsou mrtví.“

12 – Karty (Černý žleb)

Byli živí a měli šifru. Vyzvedli ji dokonce pár vteřin před Albertama, dobrá práce! Na šifru máme už jen půl hodiny. Jsou to karty a podle zápisků Maštěných ředkví víme, že první tajenka vyjde anglicky s divným písmenem. Brzy objevujeme morseovku a čteme: SORED. Takže červené! Ani jedno písmenko se nám sice nezdá dost divné, ale anglicky to je a červené smysl dávají. Nicméně do konce hry už stihneme jen dojíst zbytky svačin. Jak taky jinak, když to správně mělo být SORTW... :)

Do cíle...

Otvíráme záchrannou obálku a vydáváme se do cíle v Soběšicích. Hned před cílovou sokolovnou potkáváme Rasťa, který nám říká, že v cíli už skoro nikdo není a vyhlašovat výsledky už se nebudou. Jdeme dovnitř, týmů je tam dost a orgové prý kvůli nám výsledky ještě vyhlásí.:) Nakonec nevyhlásí, ale Matěj s námi projde šifry osobně. Ukazuje nám, jak se měla luštit ta vybarvovací osmička (týjo!), a dovídáme se, že obrázky v desítce měly různé rozměry, aby to tam hezčeji vyšlo. A taky nás Matěj učí krásné české slovo řka, že dělat šifru xx byl pěkný „oser“. :)

A pak už nás Dero naviguje do hospody, kde si dáme smažák, tedy až na Čanka, na něhož otrávená servírka zapomněla, takže Čank už s náma asi nikdy do hospody nepůjde. A družíme se a poslechneme si, jak Přizdisráči luštili matičky sedm hodin, a tak. A v tom tak je skrytá ještě solidní afterparty. :)

Závěrem

Letošní TMOU se nám strašně líbila. Šifry byly opravdu krásné, fakt jsme si to užili. Na matičky se už nikdy nepodívám jinak než s nostalgickou slzou v oku.

A sice jsme nedošli do cíle, ovšem osmé místo nás hřeje převelice. Jak řekl Dejw, oproti loňskému trochu smutnému dojití to letos bylo takové úspěšné selhání... :)

 

Moc děkujeme orgům za parádní hru. Bylo to LEVKSE!

 

Za JÁDRO, Pája