Na kolika erbech se vyskytuje Turek, přesněji řečeno jeho uťatá hlava. A rod Gorců má dokonce ve znaku i vlastnoručně uťatý sultánův plnovous. Turci jsou na kašnách náměstí, na malbách mučedníků hrají ty nejhorší role, a vůbec všechno co připomíná dějiny, naznačuje , že s Turkem nikdy nebyla žádná veliká sranda. Ale je tu také voňavá turecká káva, sekaný turecký med, osvěžující turecká lázeň, jako též i nevábný turecký záchod a bordel tureckého hospodářství. Turek patří mezi nejčastější národová příjmení. Prostě navštívit Turecko nelze jinak než s obrovskou zvědavostí, ale také trošku s obavami, jestli se z té strašné machometánské říše vrátíme, jestli v tureckém zajetí nebudeme vzpomínat na vzdálenou rodinu nebo ještě vzdálenější dětství. Třeba na to, jak jsme s Pepou Turkem stříhali na koloběžce zatáčky, v plané naději, že zaujmeme třídní krasavici Turkovou.

1.den

Dobrodružství začíná na Ruzyni, slunečné dopoledne 12.dubna 2011. Nastupujeme do letadla se znakem půlměsíce, start je rychlý a stoupání strmé. Během stoupání se ozývá za levým křídlem strašidelný zvuk. Nahoře se však let zklidňuje, turecké letušky roznáší jídlo a kávu, a pěkné pražské počasí nad námi se změnilo na deštivé mraky pod námi. Jednou vykoukne meandr Dunaje, na chvilku se zaleskne moře pod Bosporem a zase mraky a mraky. Když se mračna rozestoupí, klesáme na letiště v Antalyi.

Počasí je parádní, něco kolem 15 stupňů. Autobus nás odváží za západní okraj města a seznamujeme se lidmi, kteří nás budou po celý výlet doprovázet. Průvodkyně Lenka, turecký průvodce Gökhan (vládce nebes) a řidič Bayram (svátek) .

Následuje ubytování a procházka, svetřík ani bunda nejsou na škodu. Rybáři na molu se choulí do kabátů, ale je příjemně. Hory kolem připomínají údolí Piáve.

2. den

Pěkné počasíčko, sluníčko, pohodlný autobus. Odjíždíme na západ a po levé straně se objevují krásné výhledy na moře. Na první zastávce se seznamujeme s čerstvou šťávou z granátového jablka a s krajinným fenoménem, jímž jsou obrovské lesklé plochy desítek a stovek skleníků. Nejčastějším autem je Renault 12 a tak si připadáme trochu jako v Rumunsku. Když se dostáváme do údolí ve vyšších výškách zjišťujeme, že krajina v Turecku je překvapivě zelená a šťavnatá, mnohdy připomínající rodnou zemi. Před polednem přijíždíme do města Myra, rodiště sv. Mikuláše. Následuje prohlídka Lýkijských hrobek a kostela a místa posledního odpočinku sv. Mikuláše. A pak zase autobus a koukání na kraj skleníků, granátového jablka, Renaultu 12. Park traktorový tvoří vdrtivé většině Massey Ferguson bez kabiny. Pozdě odpoledne přijíždíme do města Feithyie a jsem opět luxusně ubytování. Následuje procházka podél moře. Na pivo značky Efes jsme již definitivně přivykli.

3. den

Čeká nás jízda lodí na tzv. želví pláž. Plavky si bereme zbytečně, na lodi se choulíme do bundy. Lodník vypadá dobrácky a připomíná nám souseda. Proplouváme kolem strmých skal s dalšími Lýkijskými hrobkami. Jsou podstatně mohutnější než ty v Myře. Stačí trochu přimhouřit oči a říčka Kücük Dalaman se mění v rameno Nilu a lýkijské hrobky v Abu Simbel.

Na pláži se do plavek nikdo nepřevléká, většina lidí se choulí v závětří rákosových domků. Při plavbě zpátky přijde k duhu stopečka turecké rakije. Začíná hustě pršet, ale to už jsme v autobusu a překonáváme pohoří Taurus. Člověk neví kam s očima. Po překonání pohoří se dostáváme do nového typu kraje. Plochy skleníků mizí a je jasné, že základním zdrojem obživy jsou nekonečné lesy olivové. Do automobilového i traktorového parku proniká značka Fiat. Je to kraj Hérakleitův a nedaleko je Homérův Samos. Když déšť ustává, sjíždíme do údolí řeky Büyük Menderes do města Selcuk. Pak už je to jen kousek do velikánkého hotelu Pine Bay. Tady budeme dva dny.

4. den

A je to sluníčko od božího rána. Návštěva pozemku Artemidina chrámu, zbytků chrámu sv.Jana, ruin starobylého Efesu, horské vesničky Sirinze a železničního muzea v Çamliku zaplní den beze zbytku. Rádi využijeme nabídky k osvěžení v hotelovém „botanickém“ bazénu.

5. den

Opouštíme hotel Pine Bay. V Selčuku na ulici vidíme poprvé v životě kombajn na bavlnu. Bavlna se turecky řekne Pamuk a hrad se řekne Kale. A na Pamukkale - bavlněný hrad vyrážíme. Projíždíme údolím řeky Büyük Menderes, jejíž vody jsou odváděny pro zavlažování jahodových záhonů. Je to jahodové údolí a na čerstvých jahodách si také pochutnáváme na zastávce u benzinové stanice. Odpoledne dorážíme ke světoznámému přírodnímu divu. Nohy si namáčíme v minerální vodě a v areálu hotelu Richmond se v bazénovém jezírku do této vody naložíme celí.

6. den

Čeká nás dlouhá cesta zpět do Antalye. Navštívíme výrobce koberců ( to je tedy úžasně zajímavé) a v Antalyi zlatnictví. Díky zdržení během těchto komerčních aktivit máme na perlu výletu, vodopády Düden jenom 15 minut. A pak ještě turecký večer s pitím a jídlem zdarma, ale číšníci se moc nepřetrhli.

7. den

Procházka městem Antalya příjemně naplnila odpoledne a příjemné bylo také počasí. Odpoledne pak bylo určeno pro lelkování v okolí hotelu Grand Ring. Rusky mluvící prodavač nám prodal vodní dýmku, krásný mosazný zapalovač a pravý turecký fez se střapečkem. Myslím, že smlouvat neumím ani rusky, natož turecky, ale radost ze zakoupeného tu rozhodně byla a je.

Pak poslední přebohatá večeře a usínání s vědomím, že za chvíli budeme muset vstávat a ještě za tmy odjet na letiště.

V Praze jsme druhý den před polednem. Je krásný jarní den a vzpomínek mraky.